Jak jsem avizoval, s mým psaním to teď bude o něco horší, protože jsem až do pozdního večera v práci a když dojdu domů, padnu do postele a jsem rád, že jsem rád. Takže nové články (pokud vůbec vyjdou) se na skle objeví spíše ráno, kdy ještě není frmol a já mám čas něco napsat. Dnes začnu tím, že opět nenastala žádná změna... 

Ano, trendy jsou stále stejné, jak jsem je popisoval a ani letošní covidový rok na tom nic nezměnil. 

Dneska si krátce odskočíme ke koronaviru. Chtěl bych vás upozornit na jeden zajímavý jev, který se teď vyskytuje prakticky ve všech zemích, kde se očkuje proti covidu a kde běží všechny ty vládní kampaně, aby lidi udělali za pandemií tečku, že vakcinace je jediný způsob jak epidemii ukončit a nemá jinou alternativu. 

Od pondělka sekáme. Žně jsou tady. Zatím máme jen takový pozvolný rozjezd, protože všechno ještě není zralé, ale do pšenic už se vjelo. Stejně jako loni, začátek žní se vrátil na předrevoluční úroveň. Nějak nám to globální oteplování ustoupilo... K tomu si připočtěte studený květen a také to, že letos žádné pětatřicítkové teploty netrvaly dlouho. 

Srážky jsou podle mě spíše podprůměrné, ale v půdě to není znát. Není slunce, není odpar. Předběžné výnosy jsou poměrně vysoké. Zdráhám se tvrdit, že budeme mít letos rekordní úrodu, ale rozhodně od ní nebudeme daleko. 

Dnes se dost bojuje proti těmhle genderovým stereotypům, jelikož prý jde o většinou machistický nátlak mužů na křehké ženy a že mají všichni právo být tím, co chtějí být. 

Ale to, co chtějí být se jim musí řádně vysvětlit, páč ti blbečci a blbečkyně to vlastně ještě neví. Tak je dobré jim do těch mozečků narvat trochu chaosu, ať si svobodně vyberou.

Tak se v mateřské školce prdne chlapečkům do ruky panenka a dívenkám autíčko. 

Dnes bych chtěl dále rozvíjet včerejší myšlenku, že při nastolených trendech to bude právě příští volební období ve kterém by už klidně mohlo dojít na lámání chleba, protože naše svobodná, demokratická a jedině správná EU zavádí tak šílené nápady, že se to přestává líbit i Němcům. A pokud dojde byť jen z poloviny na ty stanovené klimatické cíle, tak můžeme očekávat takovou drahotu a takové problémy, že to překoná jakoukoliv kampaň Okamury, Volného, Orbána i Salviniho dohromady. 

Tak jsem si s velkým zájmem přečetl, jak nám EU připravuje novou bezemisní budoucnost. Jak nám byl představen výborný akční plán úředníků z Brusele, díky kterému se s emisemi nezmění vůbec nic, ale zato se nám všechno zdraží a jestli to takhle půjde dál, za chvíli to tu bude vypadat jak v Horní Voltě, protože nebudeme mít ani auta, ani elektřinu, ani průmysl, jen tu bude všude krásně zeleno. 

Před tornádem se člověk schová - postačí sklep, most, propustek, někdy třeba stačí silná stěna nebo svah. Ale před vodou se neschováte. 

Dnešní článek bude o záplavách v Německu a Belgii. V té nejvyspělejší a nejbohatší části EU. V té nejpedantštější části EU. V zemi, kde se byrokratické procedury dodržují dobrovolně a radostně. V zemi, kde alespoň na úřadech panuje pořádek, kde jsou fakt všechny domy postavené podle projektu a mají kolaudační souhlas se všemi náležitostmi. 

Krátký pravdivý úvodník: 

Na Andrejově učtech se objevil vzkaz, že dneska řekne pravdu a zřejmě to není hackerský útok. Naše novinářstvo se už od včerejšího večera vyžívá v nové palbě na premiéra, ale samozřejmě nikdo nic neví. Jak premiéra znám, nejspíš to bude dávno známá pravda o něčem, co nikoho už příliš nezajímá. 

Pod mým včerejším článkem o závlahách na Dyji se včera objevila výtka, že svou adorací závlahových staveb, které vznikly v sedmdesátých a osmdesátých letech adoruji komunismus, který byl hrozné zlo, že je nepochopitelné, jak mohu tehdejší režim chválit, protože tehdejší elektrárny, závlahy a třeba i obilná sila nestavěli komunisti, ale naši inženýři, technici a architekti, ale rozhodně ne komunisti. 

Včera jsem vzal svojí dcerku, její kamarádku a mého kamaráda na lodičky... Nic vážného, žádná divoká voda, normální výlet... když splouváte řeku, která je už minimálně tisíc let propojená s člověkem a jeho činností, tak to ani jinak být nemůže. Splouvali jsme Dyji. Start ve Znojmě, konec v Hrádku nad Dyjí. Pětadvacet kilometrů po řece, čtyři jezy, zachovalé části meandrů, trocha lužního lesa, ledňáčci, volavky, slepá ramena s bobry, labutě... čistá voda, u dna se míhají štiky.