Stojím o to, aby Vidlákovy kydy nebyly jen o Vidlákových názorech. Nechtěl bych tu mít klub spřízněných duší či sektu kejvalů. Proto chci pustit i následující text od Toma. Vlastně s ním v lecjakých ohledech souhlasím. Jen si nemyslím, že právě osoba Tomia Okamury může být garantem toho, po čem ve svém článku volá. Nicméně přístup na Vidlákův dvorek není lustrován politickým přesvědčením. Tome, je to vaše:

Proč budu volit Tomia Okamuru

A máme další autorskou premiéru. Tentokrát mně velice milou. Kdo čtete Kosu, jistě znáte články od Manecy. Já ji mám obzvlášť rád, protože u mě byla loni na zabijačce a pak o mě napsala článek, kde mě vychválila do nebe a udělala z Vidláka málem prezidenta. No nechoďme kolem horké kaše, Maneco, je to tvoje.

Polejeme ho térem a zasypeme peřím?

Musím se přiznat, že ani po letech nechápu některé ustálené závěry politiků a médií jak v naší, tak světové politice. A nedokážu ani rozlišit, jestli jsem správně nechápavá nebo prostě jen nechytrá.

Můj drahý bratr mi nejen zařídil virtuální dvorek v podobě tohoto blogu, ale také mi udělal pěknou přehlednou stránku statistik. Takovou vymakanou, alespoň mně Vidlákovi se to tak jeví. Mám tam i mapku světa s vyznačením zemí odkud se kdo chodí na moje stránky dívat. Dodnes to byli výhradně Češi. 

A najednou... jeden návštěvník z Ruska. Pročetl poctivě všechny příspěvky, ale nijak dlouho se u nich nezdržel. Několikrát se na stránky vrátil. Tak doufám, že se jedná o mého kamaráda z Permu. Kájo, doufám, žes to byl ty. 

Mám radost, že se mi přihlásil další bývalý Kosíř s příspěvkem. Na kose vystupoval pod jiným nickem, ale přesto předpokládám, že ho podle stylu leckdo poznáte. Vítám mezi námi pana Godota. a dávám mu slovo:

Čeština je oproti mnohým jiným jazykům zvláštní tím, že disponuje tzv. zdrobnělinami (https://cs.wikipedia.org/wiki/Zdrobnělina).

Někdy jejich používání působí trochu infantilně (štěstíčko, vínečko, nebíčko…), někdy je dáno zvykem (to když skoro dvoumetrovému vnukovi pořád říkám Honzíček).

Je to pár dní, co jsem se rozčiloval nad útokem z Manchesteru, že už mě nebaví ty kondolence, odsouzení útoku, nasvícení Eifelovky, citová prohlášení a svíčičky v ulicích. Takže to zkusíme obráceně: 

Dobře vám tak milí Angláni

USA ustupují od klimatické dohody, kterou nedávno podepsali všichni. A ti, co nepodepsali, to nejsou státy, které by hrály roli. Pamatujete tenkrát to nadšené hýkání, jak je to v suchu, jaká to odpovědnost. A najednou největší světový hráč a lídr ve znečišťování  udělá opak. 

Opravdu v tom nejsem sám... Dostal jsem článek od bývalého Kosíře JF a vítám ho na svém blogu. Vy, kdo Kosu čtete si JF jistě pamatujete jako člověka píšícího s nadhledem, ale k věci. Tolik na úvod a nyní už je to jeho:

Vládní krize nám pominula... Andrej Babiš se odstěhoval z ministerstva a zabral si pro sebe a svůj volební štáb celé patro na hlavní budově svého Agrofertu... Tedy ne svého, Agrofert patří svěřeneckému fondu. Tedy on ten fond vlastně taky patří Andrejovi. Generálním ředitelem Agrofertu je pan Průša, ale bez Andreje se tam nepohne ani myš.. Věřte mi, že vím o čem mluvím. 

Nebudu se opakovat. Už mě nebaví ani kritika toho stále stejného kolovrátku politiků a médií, jak nás teroristé nikdy nepřemůžou a nezmění náš způsob života. Oni si toho možná ještě nevšimli, ale život se změnil už docela dost. Policajti nosí místo triček neprůstřelné vesty, původně měli pendreky a teď jim na hrudi visí samopal.  Do letadla se dostanete po dlouhé dlouhatánské prohlídce a stejné to máte i s návštěvou fotbalového stadionu nebo koncertu. 

Naše politická scéna píše příběhy sama. Někdy je zapotřebí s reakcí spěchat a někdy není od věci chvíli počkat. Jako v případě právě skončené vládní krize. Zkusím celý příběh jen tak převyprávět, ono vlastně není zapotřebí nic jiného.