Vše, co jsem kdy v životě dostal cenného, to jsem dostal nezaslouženě, nebo zadarmo. Mám grunt, dobrou ženu a pět dětí. Mám slušnou práci od šesti do dvou bez přesčasů. Můj šéf mě má rád. Mám dobré a shovívavé sousedy i věrné kamarády. Ve Vidlákově je bezpečno a všichni se známe jménem.
Můžu jíst každý den maso, mám plnou ledničku i mrazák, zásoby ve sklepě a vlastní studnu. Umím zabít a zpracovat všechno domácí zvířectvo, kuřetem počínaje, prasetem konče. Mám dost volného času na knížky i televizi a každý den se mohu hodinku jen tak poflakovat. Už ve třiceti jsem si mohl říci, že se všechna moje přání vyplnila.
Nic z toho jsem si nezasloužil. A protože jsem si to nezasloužil, o to víc si toho vážím. Svým životem jsem bohatší než lecjaký miliardář. Jsem král z Nemanic, Robinson na svém ostrově pokladů, Romeo co přežil i s Julií.
Jsem potomek evangelíků, kteří raději opustili vlast, než aby zapřeli víru a z Boží milosti jsem dostal víc než budu kdy moci zaplatit. Proto píšu. Je to malá splátka, ale snad poslouží.
Omlouvám se, že dnešní článek vyšel pozdě. Původně jsem už psát nechtěl, jel jsem totiž do Bruselu autem, abych si tam dovezl nějaké věci a cesta zpátky se protáhla na čtrnáct hodin. Ale teď večer mě chytla jedna myšlenka (asi prostě každý den musí jedna úvaha ven), tak jsem ještě vylezl z postele a šel jsem psát.
Včera večer mi přišel tento mail:
Psychologická podpora: Nový cyklus skupinových online sezení pro zaměstnance EP
Od čtvrtka 26. září bude Zdravotnická služba Evropského parlamentu v rámci programu Mind Matters pořádat nový cyklus skupinových online psychologických sezení pro zaměstnance EP.
Přátelé, mýlil jsem se. Mnohokrát jsem napsal, že krajské volby jsou trochu jiné než eurovolby nebo parlamentní volby, protože do nich vstupují místní koalice, regionální osobnosti a regionální témata. Krajské volby řeší krajská témata a proto je každý kraj úplně jiný a někde se dá dobře uspět a jinde hodně prohrát. Je třeba citlivě a dobře vychytat, co voliči chtějí a podle toho stavět kampaň…
Nebudu vám zatím popisovat legislativní proces evropského parlamentu, protože tohle tady člověk pořádně a do detailu pochopí tak za deset let, ale pojďme si říct pár celkových čísel, ať si uděláte představu o práci europoslance.
Než začnu s dnešním článkem, krátce se vrátím k německým zemským volbám v Sasku a Durynsku. Tento text měl totiž vyjít v pondělí večer… ke své podvratné činnosti v europarlamentu jsem se chtěl drze přiznat, až se vypíšu z aktualit, a že jich je. Ale hned ráno si mě nějaký liberál všimnul a pustil to ven (jo, čtou mě a znají mě). Já jsem v tomto velmi ješitný a nemohl jsem dopustit, abych exkluzívní informaci sám o sobě nepustil ven jako první…
Když se Ondra Dostál stal europoslancem, tak se ho (tuším) na Parlamentních listech ptali, jestli se tam v Bruseli neodrodí, jestli ho tam nenaočkují a za pár let bude říkat něco úplně jiného, než co říká teď. On na to odpověděl, že slabší povahy v Bruselu zblbnout mohou a musíte mít skutečně nějaký étos v sobě a musí být dost pevný, jinak vám tam nainstalují ten svůj.
Teď už vím, jak to myslel.
Přátelé… jsem v Bruseli. Ale musím začít od začátku…
Sledujete trochu volební situaci v Německu? Oni tam teď mají zemské volby v Sasku a Durynsku. Očekává se velký nárůst AfD a také BSW Sáry Wagenknecht, což je německá Kateřina Konečná. Sára Wagenknecht byla původně u die Linken a také se nemohla dívat na neustálé oteplování, ozeleňování a omigrování této strany, tak prostě založila novou konzervativně levicovou partaj. Měla úspěch v eurovolbách, teď se očekává, že bude mít úspěch i doma. Průzkumy jí dávají kolem dvaceti procent.
Častokrát se v diskusi dostaneme k tématu, že pravolevé dělení politiky je překonané. Dneska nejde o střet mezi pravicí a levicí, ale o střed mezi globalisty a národními státy. Jde o střet mezi great resetisty, Římskými kluby, Bilderbergy, Ekonomickými fóry na jedné straně a s Orbány na straně druhé. Jde o střet mezi progresivisty a konzervativci. Pravice a levice, to už dneska není důležité. V době, kdy zachraňujeme naprosté fundamenty naší společnosti, musí jít pravolevé dělení stranou.
Tak nám (konečně) unikl ten slavný dopis na rozloučenou střelce z fakulty, Kozáka. Ten, který byl podle policie plný zla a informací, které bylo nutné utajit… jednak kvůli vyšetřování a pak kvůli tomu, aby náhodou někoho neinspiroval. Dopis, který měl být podle policie strašně morbidní a bylo ve veřejném zájmu ho držet pod pokličkou až do ukončení vyšetřování, ke kterému samozřejmě došlo až po eurovolbách.
