Čtu o tom Covidu

Krátký koronavirový úvodník: 

Vy kdo pravidelně sledujete Masterovy grafy a naše koronavirové předpovědi, tak víte, že nám reprodukční číslo přelezlo o tři desetinky Masterovu hranici 1,15, kterou stanovil jako mez mezi špatným a dobrým průběhem. I když jsme už nad touto mezí, stále bych ještě chvíli chtěl zůstat optimistou. Mám k tomu následující důvody: 

1. Skutečná křivka se od predikce skoro neliší. Což znamená, že epidemie ztrácí na dynamice a přestává zrychlovat. Vzhledem k tomu, že opatření platí v podstatě teprve od včerejška a v posledních dvou týdnech už nedodržoval nikde nikdo skoro nic, tak je to velmi dobrá zpráva. Sice se teď přitvrzuje, ale v reálu vlastně jen přestanou hospodské a školní nákazy, ale zase vzrostou vánoční nákazy v rodinách. Takže šul nul. Epidemie ale nijak zvlášť neroste. 

2. Když se podíváte na reprodkuční číslo podle nových hospitalizací, tak to klesá a docela významně. Jako bychom se sice ještě nakazili, ale horších případů je z toho méně. Další důvod si myslet, že epidemii už může docházet dech. 

3. Celou statistikou zahýbaly antigenní testy zdarma. Leckdo se nechal otestovat, bylo podezření, že breberu chytil, udělali mu pak PCR test, který to potvrdil a už je zapsaný ve statistice. Prostě teď máme víc pozitivních případů, ale do nemocnice to dotáhne méně lidí. Zdá se, že bychom skutečně mohli být na přelomu promoření. 

Následující týden nám zřejmě všechny tyto otázky zodpoví. 

A teď už berrnard: 

Čtu o tom covidu, jak to támhle někde dělá problémy, jak tam maj ty boxy na mrtvoly vedle nemocnic, páč do márnic se jim už nevejdou.

Čtu různé názory odborníků, kteří vidí nebezpečí a hlásají co nejtvrdší restrikce, abychom zde všichni nezemřeli.

Čtu názory i odborníků, kteří tvrdí, že zde vypukla zbytečná hysterie. Naposled rozhovor se Zdeňkem Hostomským. Že lockdowny si akorát dokurvíme další život, díky ekonomickému propadu a že s tímto virem mají větší zdravotní problém 2-3% lidí. Ne, že by zemřeli, ale mají problém.

A já jsem lesní dělník, co si z toho mám jako vzít? Mám se začít bát, začít se zavírat a nikam moc svou rodinu nepouštět, aby mi nezemřeli? Nebo si mám říct, že ti první zbytečně kecaj, tak vyhlásit občanskou neposlušnost?

Já jsem lopata. Kurva, já nerozumím těm jejich odborným výrazům, tak co mám dělat?

Tak já se prostě podívám na to tak, jak to dělali moji předkové. Vím, že zde něco běhá, vím, že to občas někdo z mých známých chytnul, nikdo z nich nezemřel (mohli by, to nepopírám), ale nestalo se, vím, že jich to pár odsralo dost těžkými příznaky, ale dá se to přečkat většinou a vím, že tito lidé, moji známí (a mám jich fakt dost), fungují v pohodě ohledně viru. 

Ale zároveň vidím, že mnozí jsou dost dušení těmi restrikcemi, které jsou prováděné proti tomu, co já nevidím. Když si pustím televizi, nemohu minout covid, když internet, covid. Ale já, kurva, ten hrozný a nebezpečný covid furt nikde nevidím. 

Jasně, teď jsem nebyl 2 týdny v práci, furt jsem chrápal, cítil se slabý jak moucha, žena mě musela nutit, abych něco sežral, ale už jsem zase týden v práci a kácím tam stromy (mimochodem tam teď máme celkem dost velký vítr a 3 stupně celcia, nic moc,  prubněte to, schválně). Ale už to zase dávám.

Kámošovu ženu to sejmulo tak, že musela být hospitalizovaná. Ona je v rizikové skupině. U ní napsat, že je obezní, by nebyla pravda, tu by mohl Vidlák v sobotu s přehledem zpracovat na sádlo. Ale už je taky v práci.

Tak mi kurva už ten hrozný covid ukažte, ale konkrétně, mě, lopatě. Ukažte mi toho nepřítele, kvůli kterému se musím skrýt do zákopů.

Zatím mě ho nikdo neukázal. Ten sráč mě sice střelil, ale já jsem se oklepal a už zase funguji. A stejně tak fungujou moji známí, které též střelil. Ale oklepali jsme se z toho.

Akorát se obávám, kolik se z nás se oklepe z těch opatření proti tomu, co nás nesejmulo. Ta opatření už některé mé kámoše dostávají do kolen. Ta opatření jsou pro ně horší, než ten covid.

Chápu, že ta 2-3% procenta lidí s těžšími příznaky, pokud by to najednou profičelo republikou, že to zdravotnictví nezvládne a že jsou potřeba jistá opatření. Sám některá používám. Když jdu do krámu, vytáhnu z kapsy roušku, oklepu jí od pilin a nasadím. V autě mám desinfekci a mám od ženy příkaz, že si s ní musím napatlat ruce, než si roušku stáhnu a začnu se šťourat v nose. 

Ale to, co kolem sebe vidím, to nejsou opatření proti viru, to je totální chaos. Obzlášť hospodští musí být nadšeni. Zavři, otevři, zavři, otevři, zavři. To mi připomíná tu pohádku „Alibaba a čtyřicet loupežníků“, akorát před tím zapomněli na to slovo „sezame“. 

Už mi 2 důvěryhodní lidé vyprávěli a třetí případ znám z vlastní rodiny, takže to je reál, ne hoax, že někdo z jejich příbuzných měl pakec se dostat k lékaři na necovidové vyšetření, kvůli covidovým bezpečnostním opatřením. To už je riskování se zdravím lidí. 

Totální přestřelení. Mě to přijde, jako kdybych já vyrazil na prase a místo kulovnice použil kaťuše. Asi bych to prase dostal, ale sejmul bych u toho víc tvorů.

Tak víte co? Běžte už s tím covidem do prdele!

Vidlákův doslov: 

Berrnarde, kdyby všichni brali covid jako vy, bylo by mnohem méně problémů. Vy nepopíráte jeho existenci a nepopíráte jeho schopnost dělat psí kusy se zdravotnictvím. Kdybychom to takhle měli celospolečensky, mohli bychom se v klidu bavit o tom, jaké zbraně na něj použít  a zda nejdeme s kanónem na vrabce. Nebo mé oblíbené přirovnání - je to jako odstraňovat plevel při kterém pošlapeme mnohem více klasů než kolik odstraníme plevele. 

Takováto veřejná debata by byla velmi užitečná, ale zatím jsme se k ní vůbec nedostali. Zatím je covid pořád ještě hoax, nikdo na něj neumírá a pokud ano, tak jen chcípáci, a stejně za všechno můžou židi a Bill Gates a ilumináti a všechno je to jen na oblbování lidí a disciplína je opak svobody a podobně. Zde na Kydech je to trošku jinak, ale jakmile se tu někdo pokusí nastolit jakoukoliv smysluplnou  koronavirovou otázku, stejně jde každá debata k tomu, jeslti covid existuje nebo ne a jestli na něj někdo umírá nebo ne. 

O zhoubnosti takového postoje jsem psal už mnohokrát. Já bych se také rád zamýšlel nad tím, jak při maximální efektivitě dělat minimální opatření. Rád bych, aby se postupovalo regionálně či úplně místně. Rád bych, abychom se mohli seriózně bavit o očkování a případných rizicích vakcíny, ale jakmile Admirál řekne, že se nechá naočkovat, hned má spoustu reakcí o tom, jak bude očipovaný, jaká je ovce, jak je hloupý a podobně. Dostat se k tomu, že na Admirála dojde nejspíš ve chvíli, kdy to bude mít v sobě tak miliarda lidí, takže už budeme vědět, co to dělá, k takové debatě se v podstatě nedá vůbec dostat. 

Kdybychom se shodli alespoň na covidu, třeba bychom se shodli i na opatřeních. Pokud se křesťané shodnou na dogmatech o Bohu, shodnou se i na věrouce. Pokud se neshodnou na dogmatech, je zbytečné se pokoušet o další krok.