Klukovské vzpomínky

Autor
Štítky

Nedávno zde nahodil Vidlák článek o vínu. A krásně jste si tady pokecali. A mě se to dost líbilo. Když Maneca se pokusila zde nahodit něco z aktuálního dění, byla taktně upozorněna, ať si to nechá na zítřek. 

Já vínu nikdy na chuť nepřišel, možná mi ho nikdy nikdo nepředstavil, takže jsem o hafo věcech, o kterých jste se zde bavili, neměl ani tucha. Ale celou diskusi jsem si se zájmem přečetl. A moc mě bavilo, že zde bylo, na jeden den, téma, kdy se nikdo nikomu nepokoušel skočit do vlasů, nebo mu vysvětlit, že je úplnej debil.

Jasně, to muší bejt, kurňa! Řešíme zde většinou záchranu lidstva, každý to vidí po svojom a támhleten blbeček tady mele nesmysly, tak mu to dám sežrat. 

Ale což takhle si dát jednou za čas oraz a se svým dlouhodobým oponentem se na jeden den nehádat? Nebojte! Zítra to tomu blbečkovi zase můžete natřít.

A mě napadlo téma klukovských vzpomínek.

Proč? Jsem zjistil, že já nikdy nemusel řešit průsery, jako moji rodiče. Ne, že by dnes děti byly hodnější, ony fungují jinak. Mají mobily, mají kompy, ale na co budou jednou vzpomínat? Na to, jak u kompu v pc hře mnohokrát povraždily hordy hrdlořezů? Jak se svými kamarády byly každý někde jinde, ale pokecaly spolu a vyfotily si oběd?

Já je za toto neodsuzuji, jelikož vím, že kdyby mě bylo dnes „náct“, fungoval bych stejně. Mě je jich akorát líto za to, že nebudou mít jednou na co vzpomínat.

Já kdysi přišel ze školy, rodiče byli ještě v práci, tak jsem kopl tašku do kouta (úkoly počkaj) a vyrazil ven. Byli jsme tehdá parta 4 kámošů a prováděli hrozné hovadiny, ale já mám na co vzpomínat.

A vím, že na tomto webu je mnoho „sátiletých“, kteří musí mít též vzpomínky. Což se o ně podělit?

Hele, já netuším, jestli tuhle mojí blbinu zde Vidlák vůbec dá, ale proč si nezavzpomínat? 

Tak jako návnadu dám dvě.

První:

Byli jsme parta a vyrůstali pod děčínským zámkem. Paráda! Skály, u kterých jsme věděli kde je jaký kořen na úchop, na zámku byla ruská posádka a oni občas vyhazovali bordel z okna a to jsme tam našli občas fůru pokladů. Kousek od nás Labe, tam jsme též mohli se realizovat, a hned za barákem nejfrekventovanější oblast Děčína, takže pokud jsme potřebovali svou činnost posunout do civilizace, nou problémos. Ovšem tuto idylku poněkud kazila znepřátelená parta z druhého dvora. No, dvora. Představte si Stínadla, dvůr obklopen baráky, jeden jediný průjezd tam nebyl, tam jste se mohli dostat akorát, pokud byste proklouzli vchodem domovním. 

A pochopitelně lezli furt k nám, na naše území, což se nám nelíbilo. Dnes jim už celkem rozumím, oni měli dvůr, kam bylo ze všech bytů vidět, my skály pod zámkem, fotbalové hřišťátko, lano na stromě, tak se nám tam furt srali. 

Jednoho kámoše táta přijel od příbuzných z jižní moravy a on mu vyčoudil flašku kořalky a přinesl jí. Tak, co se dá s takovou flaškou ve dvanácti udělat? Nebyli jsme kreténi, tak jsme v podvečer vyrazili nahoru k plotu pod zámkem a zkontaktovali pár ruských záklaďáků, že máme obchod. Pochopitelně, že jsme jim tu flašku nedali do ruky, to bychom jí už nikdy neviděli, ale ucmrndli jsme do víčka a „chceš“? Rus chtěl a nabídl nám jednu dýmovnici a pár ostrých do sapíku. Jsme snad blbci? Těch ostrých do sapíku už jsme pár měli, tím lustrováním těch skal pod nimi, ale ta dýmovnice nás zaujala. Jako správní obchodníci jsme navrhli cenu pět dýmovnic. Oni evidentně po té flašce prahli, ale dokázali splašit pouze tři. Tak jsme jim na to blahosklonně kývli a obchod proběhl.

O víkendu jsme se jedním nehlídaným vchodem proplížili do nepřátelského dvora, kde zrovna určitě kuli pikle na nás a tam ty dýmovnice odpálili. Musím uznat, že rusové se tehdá při výrobě dýmovnic příliš asi s ekologií moc nesrali, páč ten hustý a štiplavý kouř za chvílí naše nepřátele totálně odrovnal. Ale, jak to bylo v tom uzavřeném prostoru a byl víkend a léto a mnoho obyvatel v těch činžácích zrovna větralo, tak když najednou zjistíte, že ve vlastní kuchyni nedohlédnete od lednice ke stolu a u toho se vám dost blbě dýchá, rádi nebudete. Někteří z nich pak dost křičeli na naše rodiče, ti pak zase na nás, sem tam nějaká ta rána dorazila (tehdá se ty tělesné tresty zase až tak nebraly), pochopitelně obligátní zarach, takže týden nikam, ale stálo to za to!

Oni když partizáni provedli diverzní akci proti fašistickým Němcům, tak též počítali s odvetou. Ale dodnes mám obraz, jak se tam ti naši nepřátelé dusí. Jo, všechny ty persekuce po tom byly nepříjemné, ale stálo to za to!

Druhý:

Zase pod děčínským zámkem, zrovna tam něco vykopali, takže vytvořili dvě hluboké brázdy, nám tak odhadem 11 – 13 a najednou tři cigošky. Cca kolem 16-17. Tak my pochopitelně, co sem lezou, tohle je naše teritorium. Ony byly drzé, takže boj. Ony naskákaly do jednoho výkopu, my do druhého a řežba začala. Boj se odehrával tak, že jste na znepřátelený zákop házeli vše, co vám přišlo pod ruku. Kameny, klacky, prostě vše. U takovéhoto boje musíte pochopitelně počítat s tím, že nepřítel se kryje, takže je dobré sehnat těžší šutr a padáčkem ho pustit zlotřilci do zákopu. Ale mezi námi, většinou se tímto netrefíte.

Nakonec jsme zvítězili tím, že já vrhnul šutr směrem k nepřátelskému zákopu, aniž bych nepřítele viděl, ale v tom okamžiku jedna cigoška vykoukla. A dostala to přímo do čela. A zhasla. Zbylé dvě začaly řvát, že boj je ukončen a že jsme vyhráli a pak jí křísily. Ta jedna její kámoška jí potom odváděla domů, ať se tam dá dokupy. Je fakt, že jí musela celkem dost podpírat, páč jí ty nohy šly celkem štrekom. Ale ta třetí tam s námi zůstala a klábosili jsme.

Proč bychom neklábosili? Bylo po boji, my jsme vyhráli, ony uznaly svou porážku, tak zakafráme. A pak to přišlo. To, proč to zde píši. Tehdá neexistoval internet, ani pornočasopisy, my jsme s hochy to viděli pouze sem tam někde na celkem soft obrázcích, tak jsem se osmělil (zdejší dámy doufám prominou můj slovník) a zeptal se jí, jestli by nám neukázala píču.

A ona, že ukáže, ale prvně musíme ukázat my. My na to, to víš, my ukážem a ty ne. Jí evidentně nešlo o to, vidět ty naše žoužele, ve svých letech už asi viděla lepší kousky, ale šlo jí o princip. A nabídka to byla lákavá. Tak jsme se nakonec rozhodli, že ukážem. Akorát Milan se zasek, že neukáže a ona, že když neukážem všichni, tak ona taky ne. A my na něj, co blbne a on, že ona stejně neukáže. Tak my, víš co? Neukazuj, běž domů. Neukážeš, neuvidíš.

Jenomže, dovedete si představit, kdyby on neukázal, šel domů, ona pak ukázala a my tři viděli a Milan ne? Ten by se v hierarchii naší party propadl na samé dno. Ajaja! Ten by to schytával denně, že on neviděl a my jo. Tak taky ukázal. A musím uznat, že cigoška měla cit pro fer plej, vidím to dodnes, stáhla si ke kolenům rifle a pak kalhotky a cca 3-4 sekundy to takhle nechala. 

A my jsme věděli, že už jsme dospělí a ti kreténi z vedlejšího dvora, che, ti se můžou možná koukat na obrázky, ale naše parta už viděla. My už jsme chlapí.

Tak toto jsou dvě historky z mého dětství. Ale mám jich ještě hafo. 

Co máte vy?

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.3 (70 hlasů)

Komentáře

Trvalý odkaz

Díky berrnarde za dobrý nápad a díky Vidlákovi, že si nenašel čas na další příspěvek, takže vzpomínky mohou plynule pokračovat.

Průměrný počet slepic: 2.3 (6 hlasů)

moc nelíbí. Targus nikde, Vidlák nikde. Doufám že jen náhoda

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

že obrovskou inspirací byl nám film Knoflíková válka. Zvláště v tom, jak mučit zajaté nepřítele odřezáním všech knoflíků, přeříznutím tkaniček do bot a tak podobně.

Průměrný počet slepic: 3.4 (5 hlasů)

In reply to by Bratr Čuník (neověřeno)

Trvalý odkaz

Sedávali jsme kolem a inspirováni filmy a knížkami líčili jsme trestanci, co všechno ho čeká.
Obvykle to skončilo zlochtáním a když se poštěstilo, byl pohozen do potoka nebo na kraj rybníka.
Jo, a jednou jsme topili jednoho opravdu zlého kluka, kterého jsme se docela báli, v kašně před hotelem Solidarita. Problém byl, že v ní bylo jen asi 10 cm vody; tak jsem mu alespoň vyhrožovali, že už ho z ní nepustíme. Nakonec na nás vylítl recepční z hotelu, takže jsme vylovili lehce zmáčeného zajatce a kolektivně prchli.
Ve Vysokém to bylo zábavnější, protože tam bylo kam shazovat a bidélky sestrkávat. I já jsem byl několikrát bidélkován a pak jsem uřvaný, mokrý a zablácený mazal za babičkou s tím, že už UŽ NIKDY si s nimi nebudu hrát. Jenže odpoledne už jsme společně stavěli "přehrady" na potůčku, protože ženské praly a to znamenalo, že potůčkem projde tsunamka mýdlové vody z máchání. Byla na něm totiž asi tři taková betonová koryta s dubovým špuntem, ve kterých se máchalo vyprané prádlo; cca o velikosti dvou van. Po vypuštění letěla potokem nádherná přívalová vlna, která bořila "přehrady", zaplavovala holiny a mlýnky roztáčela do šílené rychlosti.

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)

nejdříve ho umučíme, potom ho qečeři sníme

Průměrný počet slepic: 4.5 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

snad se dneska polepší.
Přitom předevčírem, jak si uvědomuji, byl v podstatě katalyzátorem onoho konečného řešení americké otázky nenásilným přechodem k feudalismu.
Snad se neurazil, že jsem zamlčel jeho lví podíl.

Průměrný počet slepic: 3.6 (5 hlasů)

logické vysvětlení pro přerušení

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)
Trvalý odkaz

Průměrný počet slepic: 4.3 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

je tak blízko, mrcha
málem vidíš opata
nevíš, jestli prchá.

Duše točí trojčíslí
vytahují máry
vůbec ti to nemyslí
jiní dělaj čáry.

V podvědomí máš ty tváře
vidíš bílé perutě
kolem kmitaj svatozáře
bere tě to na kutě.

Průměrný počet slepic: 4.7 (12 hlasů)
Trvalý odkaz

Já býval bohužel hodné dítě.
Respektoval jsem, že život je občas krutý, ale je třeba přijmout i jeho temné stránky. Návštěvu zubaře, pojídání kvant léků a posléze hospitalizaci v Košumberku....jakož i pojídání vánočního kapra.
Udržet rybu v žaludku vyžaduje ode mne plné nasazení, ryby a mozečkovou polévku prostě nesnáším.

To, že po štědrovečerní večeři s kaprem dostanu dárky, byla jen chabá náplast na nutnost rituálně pozřít kapra, takže jsem se na Štědrý večer netěšil.
Zmínil jsem se o tom matce až v pubertě, od té doby se smažily na Štědrý den řízky. Otec si oddechl, taky ryby nesnášel (což jsem stejně jako matka netušil).
Prostě líná huba - holý neštěstí.
Pánbu snad i u katolíků nějak překousne, když nepřekousnou rybu.

Průměrný počet slepic: 4.5 (15 hlasů)
Trvalý odkaz

Vidlák zaspal?

Zatím bez slepic

In reply to by Alef Nula (neověřeno)

Trvalý odkaz

zalepit klávesnici, přece.

Průměrný počet slepic: 4.7 (15 hlasů)

Musím to sem zkopírovat:
-------------------------------------
Vraždím steatózu
kousky bez tuku
žádnou sacharózu
v břiše antuku.

Samý čaj a plotovina
připlížil se hlad
všechno je to moje vina
mám teď protiklad.

V ledničce jsem nikdy nebyl
teď bych do ní vlez
připadám si jako debil
sněd bych čepec, sléz.

Průměrný počet slepic: 4.7 (12 hlasů)

Co provedl rek ten zdatný,
že mu jídlo nechutí?
Že by sport byl houby platný,
když se cosi pokrútí?

Přeji jemu brzké zdraví,
aby sobě zavdat moh'
vše co hrdlo, mysl baví.
Je to prostě bezva hoch.

(Jo, vím, je to blbý, ale upřímný...)

Průměrný počet slepic: 3.4 (8 hlasů)

idiopatická autoimunitní hemolytická anemie, autoimunitní systém zaútočil z neznámé příčiny na červené krvinky ... po nedělním večerním horském běhu (2:20h) na horu Ropici (1083, mráz), kolaps ve středu (bezvědomí, RZS). Kokotiny dělám 8 let a výsledek se dostavil nečekaně. Životospráva - škvarky, čipsy, tatarák...

Průměrný počet slepic: 3.5 (6 hlasů)

In reply to by Ládik!!! (neověřeno)

Trvalý odkaz

by možná přišla i bez kvarků, škvarků, kvantové slivovice a tataráku.

Hlavně aby teď bylo dobře. - Pro všechny případy: je lepší litovat, že jsme něco zažili, než litovat, že jsme nezažili nic.

Průměrný počet slepic: 3.3 (6 hlasů)

In reply to by Ládik!!! (neověřeno)

Trvalý odkaz

výkon úctyhodný, ale popravdě ta výživa , pokud je to hlavní příjem kalorií, nic moc. V našem věku

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)

...semínek pytlíček a rajčat plný hrníček. To je však na prostatu.
Na ztučnělá játra ostropestřec a až přinde jaro tak "koktejl" chudých - umixovat listy pampelišek (majiky), bohatší si dochutí medem, pracháči javorovým sirupem.
Pythagoras pak při svých meditačních cestách ukájel hlad svůj takto .....ehm, někde to mám..... ale jinak je to k mání v https://www.kosmas.cz/knihy/60458/pythagoras-za-samu/:

Průměrný počet slepic: 3.7 (3 hlasů)

In reply to by Alef Nula (neověřeno)

Trvalý odkaz

Alef Nula.
Vidlák možná dopadl s Targusem,jak píše Ládik!!!
A Vaše chyba,že jste neposlal v hodnou náhradu.
Byla zmíněna zabijačka,když si to všechno připravuje a dělá sám,tak to je práce nad hlavu,co znám velice dobře.
Když nám ještě do toho štěká PES,to pak ruší lidi.

Průměrný počet slepic: 3 (6 hlasů)

In reply to by zemedelec (neověřeno)

Trvalý odkaz

tak je to jasný. Ruce od prejtu, mastná huba, na vypitých flashkách otisky rtů a prstů. Nemám dalších otázek.

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)

na zabijačku. Za velmi dobrou cenu jsme měli čtvrtku prasete a zbytek si odpracovali.
A míchání prejtu patřilo mezi ty více žádané aktivity (na rozdíl od třeba praní střev nebo hlídání dětí). Stáli jsme čtyři kolem obřího smaltovaného lavóru a obouruč míchali a míchali. Děda přišel, ochutnal, odkráčel k velkému elektrickému mlýnku, namlel další hrst koření, vhodil a my pokračovali; nebo přihodil další uvařené maso či vnitřnosti. Pochopitelně jsme ujídali, protože to bylo MOC dobré.
Babička se otáčela v kuchyni u velikého kachlového sporáku s pecí, pekla buchty a vařila brambory s kysaným zelím a bílé kafe. Poprvé nám bylo divné, proč to dělá, když přece máme takovou spoustu mastného masa a dalších dobrot. Tak nám vysvětlila, že když nebudem jíst a pít, co nám dá, bude nám příšerně zle. I jedli jsme poslušně brambory se zelím a buchty s bílým kafem. A opravdu nám nikdy nebylo špatně, ač jsme stláskali hafo mastnoty a masa.
A večer nabíjení klobás, tlačenky, jelit a jitrnic. To jsme se u mlýnku skoro servali jak děti :o)))
Moc rád na ty hektické víkendy vzpomínám.

Průměrný počet slepic: 4 (9 hlasů)

vyndat z mrazáku sádlo a bůček a na plotně krbových kamen udělat aspoň škvarky.

A svařák. Svařák se nejlépe svařuje dubovými elektrodami, od předloňska jich mám na zahradě 30 metrů.

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)

V takovém rustikálním pytlíčku, asi polské; za cca 39.- Kč.
Křupavé, voňavé, jemně solené.

Průměrný počet slepic: 3.7 (6 hlasů)

a to se stává celkem často, kupuju ten artikl u řezníka v našem maloměstečku. Bývá na ně fronta. Jsou prudce jedlé, ale málo trvanlivé, někdy nevydrží ani 4 km od řezníka domů.

Když jsem si na to stěžoval, řeznice mi nabídla, že pytlík se škvarkama zaváže a dá na něj plombu.

Průměrný počet slepic: 4.3 (12 hlasů)

vyškvařeny osobně minulou středu. K večeři byly ještě teplé lehce posolené s čerstvým chlebem. Mňam. A ve čtvrtek k obědu bramborové placky se škvarkama. Mňam na druhou. Sádlo se škvarkama uloženo bezpečně napotom.

Průměrný počet slepic: 3.7 (6 hlasů)

In reply to by anna2 (neověřeno)

Trvalý odkaz

budu dělat večer a zítra.
Včera jsem poslal do světla čuníka cca 100 kg. Přes noc tuhnul a dnes a zítra ho zpracovávám.
S jitrnicema a pod. se nezdržuju, jen to porcuju, vykošťuju, a do mrazáku.
Sádlo škvařím a část půjde společně se žebrama do udírny.
V udírně ještě nechávám uzené sádlo kapat do pekáčků a pak sleju do flašek. Je výborný na chleba, do guláše, nebo pod míchaná vajíčka.

V dětství jsem bydlel na vesnici, měli jsme slepice, kachny, králíky, prase a ovce. Na beranech jsme s klukama i jezdili. Beranum se to nelíbilo, shazovali nás a občas pěkně podupali. Poštolky jsme ve starých stodolách také vybírali a občas i nějakou dovychovali a vypustili.
Ve 3 letech jsem objevil na potoce pod mostkem v tůňce rybu, přikázal jsem o rok mladší sestře aby ji hlídala, že si půjdu domů pro kýblíček. Kýblíček jsem přinesl, ale ryby byla pryč. Dodneška si sestru občas dobírám, že rybu neuhlídala :-)
V létě jsme jezdili se sourozenci k dědovi na Berounku. Tam jsem začal chytat ryby. To mi už zůstalo. Když byla velká voda a v řece plavaly klády, plaval jsem pro ně a strkal je ke břehu, kde je děda vytahoval z vody a po uschnutí s nima topil.
Hráli jsme si většinou v nehygienickém prostředí a nemyli si před jídlem ruce. Proto dnes nikdo netrpíme alergiemi. Ani pylovými ani jinými.
Ke konci základní školy jsme také dělali pokusy. Hlavičky od sirek do dutého klíče, odpálit hřebíkem, to celé na provázku. Klíč se občas roztrhl, ale nikdy se nám nic nestalo.
Odpalovali jsme různé směsi, jako zápalnou šňůru prskavky. Většinou na školních výletech.

Později, to už tedy nebylo dětství :-) ... Miloval jsem 1 máj, když se chodilo povinně do průvodů.
Jako mladý lesník jsem měl jít do průvodu s lesním závodem.
Jako mladý pilot plachťáku jsem měl být na letišti a pomáhat co bylo třeba.
Vždy jsem na letišti řekl, že do průvodu musím s lesním závodem a lesákům naopak, že musím být na letišti.
A protože jsem věděl, že všichni jsou v průvodu, vzal jsem prut na ryby a celý den chytal bez obav na pstruhovém potoce, kde se v těch dobách vůbec nelovilo a ryby tam byly.

Jdu krájet sádlo.

Průměrný počet slepic: 5 (8 hlasů)

In reply to by Jan z Helvajzu (neověřeno)

Trvalý odkaz

jsem ho úspěšně využíval.
Na rotě jsem řekl, že jdu na štáb. Tam jsem skutečně odešel, a zanechal jsem tam informaci, že jdu do autoparku.
V autoparku jsem se otočil, abych sdělil, že jdu na rotu.

A šel jsem na ryby.

Průměrný počet slepic: 4.8 (4 hlasů)

Tedy podle mé chuti, našla jsem nejlepší škvarky Bučovické a rovněž jejich sádýlko. Přesně tak, jak se dělávalo, samá chuť třeba lehce nahřáté s brambo.. není co řešit. Akorát to chce vědět, kam a kdy je dodávají a nebýt línej tam zajet. Štajnhauzr je taky nemá špatné, ale už ledasjak ochucené a to taknějak nám neleze, ale zase mají bezchybnou - s dávnou chutí tlačenku........ njn, nemáme to jednoduché....To jen tak

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)

myslela jsem na to, že bučovické mi připadaji moc, jak říkají slováci "vyžmýkané" suché, kdežto Blažovické mají tak akorát tuku, aby omastili brambory na jedlou míru a nemusely se domašťovat. A ta chuť se pak.......
no násobí

Zatím bez slepic

Díky za další tipy na dobré poživatiny a kde je sehnat. Už mne párkrát napadlo zeptat se pana domácího, zda by přes Mastera neotevřel v záhlaví Kydů odkaz na malý samostatný podblog, kde by spolukydatelé a spolučtenáři mohli dávat takovéto tipy kde sehnat dobrý chleba, šunky, škvarky, tlačenky, okurky atd. a jistě i všeliké tekutiny. Samozřejmě věřím, že nejlepší jsou u Vidláka samotného, ale jejich dostupnost je jen tak ňák parciální...

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

A proč by si Vidlák nemohl otevřít éšop?

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Včera slavil můj syn 15. narozeniny. Už mě přerostl, má dva metry a rozumu...

Věnovali jsme se mu celý den, přišlo mu popřát užší příbuzenstvo. 15. narozeniny jsou pro člověka předělem, dětství končí. svět se otvírá.

Jsou jiní, než jme byli v jejich věku my. My byli v dětství furt v luftě, v partě, stromy, vosy, bunkry a oni počítačové hry. Ven je člověk musí vyhánět, pro nás byl "zarach" (nesmět ven) trest.

Vot tak.

Průměrný počet slepic: 4.6 (12 hlasů)
Trvalý odkaz

Kdyby nám zavřeli i internet,tak přeji klidné vánoce.
O tom lockdovnu se uvažuje a přes celé vánoce,to asi vláda schválí.

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)

In reply to by zemedelec (neověřeno)

Trvalý odkaz

tak to zase bude zákaz vycházení; jen to slyším z radia, chce se mi přelepit okna izolepou, lupne mi v hlavě, protože nemám ausweis.
No tak budu konat zdravotní vycházky na zahrádce.

Průměrný počet slepic: 3.3 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

Nádherných vzpomínek fůra. Jedna, na kterou jsem si vzpomněl při loňské návštěvě kamaráda ze školky. Školka byla v tělocvičně v přízemí školy. Vysoké stropy, záchod tehdy ještě suchý, s dřevěným deklem. My kluci jsme chodili do žlábku, zeď do metru natřená asfaltem. My, pětiletí prckové, jsme se vždycky snažili dočůrat nad ten asfalt. Zanechat tam stopu. Komu se to povedlo, sklidil uznání ostatních spolučůrajících kluků. Je fakt, že si školník občas stěžoval na loupající se zeď, dostával za to asi i vynadáno , občas to i opravil.
Jednou Tonda B... zapracoval. Podržel si ho, napumpoval a, .. bylo to až na strop!
Tento neskutečný výkon se rychle roznesl mezi kluky i ty starší, co už chodili do školy. Na ten flek po super výkonu, starý barák , strop cca 3 metry, se chodila mužská část školáků dívat.
Tonda se nosil, byl celoskošlsky za borce. Nikomu se to už nikdy nepovedlo.
Jenže se to samozřejmě doneslo i učitelkám a rodiče museli v neděli v rámci akce "Z" vymalovat hajzlíky. Táta se mne ptal, řekl jsem mu to, neb jsem byl přímý účastník toho rekordu. Ten zákmit pobavení v jeho tvári nikdy nezapomenu. I on tento výkon pětiletého, necelý metr vysokého cvaldy, uznal.
Tondo, tam nahoru, jsi borec!

Průměrný počet slepic: 4.6 (11 hlasů)
Trvalý odkaz

Gdyž to tak srovnám, tak mi připadá, že sem žil v království divočiny. My sme se slejzali na lomě, to je vykousnutej kopec zalitej podzemní vodou. Nahoře rostl malej smrkovej lesík. A gdo přehodil šutr z vyhlídkové na druhou stranu, slejzal se nahoře gde už sme pak mastili karty a konspirovali co budem dělat.

Vím, dalo by se říci, že před tím sme prožívali kolem baráku stříkačkové války. Stříkačky sme sbírali na smeťáku a tam byly poklady. . Na druhé straně smeťáku byla jeskyně, stará štola. Gdyž byly potřeba letecké gumy na praky, šlo se na smeťák. Gdyž sme potřevovali ledek na granáty, šlo se taky tam. Všude po cestě byly zahrádky takže bylo dycky něco k snědku. Taky nám bylo divný, že v takové prdeli měli staré divadlo. To sme stihli prozkoumat než to spadlo. Byl tam fakt balkón, ale sypalo se to, všude trčely trámy a padal strop. V koutě byl fakt betelnej trezor, zůstal tam páč ani my sme se do něj nedostali. Fakt dobrý místo pro dětství. Všude co by kamenem dohodil. Jako za humnama, gde byl kravín a vedle něj bydlely dvě spolužačky, keré sme chtěli navštívit, ale jejim se to asi nelíbilo a honili nás na koních až k baráku.. To sem teda měl respekt, gdyž sem koukal vzhůru, koňovi do vočí. To fakt byly velký koně.

No tak eště jednu. Gdyž nigdo už neměl kuličky, tak sem si všiml. že na pískovišťu byly velký pneumatiky. Autoři asi měli představu, že na nich budem skákat jako vopice. No ale jedna, taková slušně velká mě hecovala, esli ju nezvednu. No a jak sem ju vztyčenýma rukama manipuloval a vyrovnával, tak ta sviňa se dala do pohybu. A ten pocit jakési bezmocnosti z rozjeté události asi taky něgdo z vás zažil. Samozřejmě, že pneumatika si to rozjela z kopce. No a pak už jen koukáte a sledujete následky. No a vona se trefila. Do poslední chníle sem doufal, že lehne. Ale vona ne. Pěkně rovně a spořádaně kompletně vysklila skleněnou výplň vchodových dveří spodního činžáku. Tož tak.

Průměrný počet slepic: 4.7 (13 hlasů)

na těch z osobáku to byla ještě pohoda. Ale z náklaďáku nebo traktoru, to bylo jiné kafe. Člověk se jak klíště držel toho děsivého ventilku a pokoušel se kormidlovat nohama. A když ztratil nad gumou vládu (třeba při nadskočení na hrbolu nebo na skokánku), musel se z té rozjeté hmoty nějak odkulit, protože ten ventil byl jako kopí. Jednou se to se mnou po nadskoku převrátilo a začalo si to žít vlastním životem. Když se nade mnou jak ve zpomaleném filmu pohybovala ta kovová věc, málem jsem se podělal strachy.
Nějak jsem to odkopl nebo zbrzdil nohama či co, takže mě to minulo a guma se odřítila dolů. Ten den už jsem byl hooodně opatrný.
V létě na rybníce byly mnohem mírumilovnější :o))
Akorát nevím, kde a jak jsme k nim vlastně přišli. A kdo nám je nafukoval. Asi někdo z tatínků.

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

...ze dřeva a koleček od trojkolek (anebo co staré železo dalo) , dala se ovládat hrubým špagátem (přední část se otáčela do boků ), už nepamatuji zda špagát byl dodán opětovným zmizením prádelní šňůry , ale v životě ho nikdo nekupoval...dycky se nějak donesl z domu.
Z rozbitých letních vozítek se pak zrobilo přidělaním starých bruslí parádní pohybovadlo po zmrzlé vozovce, to už se muselo ovládat pouze pohybem do strany, bylo to jen takové sedátko. To bylo vzteku, když nám ledovku posypali popelem...
Dost sme si vyhráli i na voru z takových těch starých dřevěných megakol - bočnic od návinu elektrokáblů (poctivě sme čekali až to arbajtři odmotají, žádné krádeže !!). Nepotopitelná to věc, ale na řeku sme s tym nelezli, moc se to nedalo ovládat. Vůbec nám řeku zakazovali, však se tam pár děcek utopilo, ale to i na bagráču. jeden dodnes nevyplaval.
Pedofil Eka (museli sme chodit ven aspoň dva, on byl něškodný, bo byl vykastrovaný , ale člověk nikdy neví - a on furt chodil v takové té modré teplákové soupravě a v gumakách, v jednom gumaku měl stále sekyrku) skočil za 50 korun (nebo dvacet ??) skočil raz z mostního oblouku do řeky se sekyrku v zubach. I v tych gumakach. Chtěl to opakovat., ale my neměli moc peněz a tež sme si řikali , že by to podruhe nemuselo vyjit a my se tak nedostali do nebe.

Průměrný počet slepic: 4 (7 hlasů)
Trvalý odkaz

Hamy chvátá od koryta
odhazuje svetr
vypadá jak Mohorita
bude Černý petr.

Andy na něj volá - táhni
aspenský to zmetku
prdelí se ke mě nahni
botou ti dám pětku.

Opozici rudne hřeben
slyšet hudry hudry
dredař už je uveleben
schlamstne staré ludry.

Průměrný počet slepic: 4.4 (14 hlasů)
Trvalý odkaz

Vidlák bude tak přežranej, že přes břicho ani nedosáhne na klávesnici.

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)

To bych neřekla, to Vidláka podceňujete/přeceňujete (nehodící se škrtněte).

Odhadla bych, že Vidlák dnes už dostal tvůrčí absťák. Pokud tam s nim byl Targus a kamarádi, tak to možná ještě nevyhřezlo, ale jakmile všichni odjeli, tak se okamžitě přesunul ke klávesnici.

Věřte mi, já jsem homeopatický psychiatr samouk, u Asfaltového holuba jsem také velmi záhy přišla na to, že je mešuge.:))

Průměrný počet slepic: 4.5 (10 hlasů)

rafinovanosti, zblednu závistí. Maneca nenuceně rozpráví se mnou, ale ve skutečnosti ponouká Asfalťáka, aby se jí ozval. Na dokonce je možné, že sleduje oba dílčí cíle parallellně, a kdoví, co je za tím v druhém plánu ukryto.

Vidlák s Targusem jsou po zabijačce napraní jak šnelcuk do Drážďan, vyspávají a čekají, až jim vytrácí a slehne bachor. To mi nikdo nevymluví.

Jedinou polehčující okolností pro Manecu by bylo, kdyby to byl pokus odvést naši zabijačkou zjitřenou mysl od mučivých představ škvarků, prejtu, prdelačky, ovary a dalších laskomin.

Musím si nalít, abych si to mohl promyslet.

Průměrný počet slepic: 4 (8 hlasů)

A dokonce je možné...
... čekají, až jim vytráví...
... od mučivých představ škvarků, prejtu, prdelačky, ovaru a dalších laskomin.

Soryjako.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

Maneca si u mne tím, že mě bleskově označila za mešuge(ho) neobyčejně šplhla!
Já se v potu mozkových závitů snažil tuto povědomost všem nenápadně implantovat,ale málokdo adekvátně reagoval.
Už jsem ztrácel naději - a konečně se objevila spřízněná duše !
Jestli to bylo zásluhou samostudia psychiatrických věd nebo usilovnou introspekcí je mi dodnes záhadou, čert se ve spletité ženské duši vyznej! :-)

Průměrný počet slepic: 4.5 (10 hlasů)
Trvalý odkaz

Tak jsem nakoukl, co se tady o víkendu za mé nepřítomnosti dělo a musím říct, že samý bejkárny. To jste se, přátelé, vyznamenali. Tedy vyznamenávali, už to snad neděláte. Já nic nepřipíšu, u většiny příběhů z mládí mi dodneška běhá mráz po zádech, jak to mohlo dopadnout, nebo se za ně dodneška stydím.

Průměrný počet slepic: 4.1 (7 hlasů)