Go east young boy

Přátelé, zajisté jste z mých článků koncem týdne postřehli, že u mě začíná zabijačková sezóna. Minimálně články z pátku a soboty byly vysloveně slabé a krátké. Inu, dával jsem do pořádku svoje zabijačkové nádobíčko, pucoval kuchyň, popoháněl svoje děti (i manželku) a v sobotu jsme picnuli prasátko, které původně mělo posloužit jako hlavní chod na našem vidláckém sympoziu. 250 kg živé váhy, 50 litrů čistého sádla, jitrnice, jelítka, tlačenka, škvarky, polévka, masíčko... 

A jeden miliardář... 

Já vím, že mi to neuvěříte, ale v sobotu jsem měl dva hosty. Oba jsou čtenáři Kydů. Petr přijel od polských hranic a je také vidlákem jako já. Jen není v  tak úrodném kraji a tak těch hektarů potřebuje trochu víc. Jano přijel zo Slovenska a má těch hektarů tisíce a tisíce a zemědělství je jen malou částí jeho byznysu. Tož jsme povídali... 

Povídal tak zajímavě, že jsem do jelit zapomněl přidat česnek a polévku jsem po vychlazení na dvoře zapomněl odnést na noc dovnitř. Když jsem ho k nám před měsícem zval, tak jsem mu řekl, že pokud pálí, ať vezme nějaký vzorek, abychom ochutnali. No... přivezl těch vzorků celou řadu. Poprvé jsem pil pálenku z oskeruše, poprvé jsem ochutnal pálenku z malin. A vypili jsme lahev kubánského rumu, který si prý oblíbil sám velký Fidel. A další a další pálenky, jedna lepší než druhá a pak jsme už nemluvili, ale zpívali a poprvé v životě si nepamatuju, jak jsem se dostal do postele.  Ale pálenky byly opravdu kvalitní, sice jsem se setnul, ale jinak si pamatuju všechno a mohu se o to s vámi dneska podělit. 

Víte, je zajímavé si popovídat s člověkem, který má opravdu kravín pro tisíc dojnic. A zjistit, že má úplně stejné problémy, jaké jsem zde popisoval už tolikrát. Že sice má technologii, má peníze na takovou investici, ale výkupní cena mléka je dána někde jinde a nadnárodní obchodní řetězce nezajímá, že někde žije tisíc krav, že je nutné se o ně postarat, že se taková věc nevybudovala ze dne na den... a najednou pracujete, dojíte, staráte se, máte k tomu to nejlepší zařízení co je k dispozici, ale stejně proděláváte, protože výkupní cena mléka klesla. A je úplně jedno, že si můžete koupit i mlékárnu, můžete to sami balit, můžete si na to koupit opět to nejlepší zařízení... ale nijak vám to nepomůže, protože cena se tvoří někde úplně jinde. 

Bylo to jak deja-vu slyšet, že má živočišnou výrobu a plní všechny ty dnešní už naprosto absurdní předpisy, protože má peníze na to, aby to dělal opravdu ve velkém... ale stejně nemůže ten hnůj dávat na pole, protože hnůj smrdí, lidi si stěžují, politici se snaží zavděčit voličům a prostě mu ty klacky pod nohy nahážou. Že ani ta nejlepší technologie nebrání před lidskou blbostí a ať to udělá zeleně nebo modře, stejně to není dost dobré. 

Vlastně už se tu nemůže nic. Každý kdo se snaží doopravdy něco vyrábět, je vlastně veřejný nepřítel číslo jedna. Protože kravíny smrdí, vepříny smrdí, továrny mají komíny, kamiony jsou neekologické, železnice je hlučná, vlastně nic nejde. Snažíte se hospodařit, zaměstnáváte lidi, dodržujete předpisy jak jen to jde. Koupíte zkrachovalé podniky, zmodernizujete je, splníte všechno co si na vás vymyslí...  a nakonec jste stejně jen agrobaron. 

A ten agrobaron sedí před vámi, zavazuje vám naplněnou tlačenku, míchá kopistem škvarky v kotli, nalévá vám slivovici a chlubí se tím, že v Maďarsku tahle pálenka vyhrála jakousi jejich první cenu. Nemachruje jak si tyká s politiky, jak umí všechno zařídit, neukazuje převahu, nehraje na naditou šrajtofli. Ne, řeší pálenku. Má radost z toho, že vyrobil produkt, který obstojí v konkurenci a který je špičkový. K tomu vám říká, že v byznyse nikdy nesmíte ojebat zákazníka a nesmíte ojebat zaměstnance.  Že je jako trenér. Řídí to, ale góly dává Messi. A když takového Messiho máte, tak si ho musíte vážit a udržet si ho. Vyjadřuje se jako levičák, ale rozumí byznysu. Žádné korporátní kecy. Jen úplně normální bilance nákladů a výnosů. Technická řešení, technické nápady, hrdost na to, že něco nefungovalo, ale teď to funguje.  Takhle nějak jsem si vždycky představoval americké průmyslníky v padesátých letech. Druh na vymření. Ve světě, kde přece bohatství vzniká tak, že ho natisknete, kde práce znamená přenášení lejster mezi kancelářemi a elektřina vzniká v zásuvce, tam se vlastně s takovým přístupem už nemůžete uplatnit. 

Žádné mudrování o tom, který plyn je svobodný, žádné řeči o tom, že bude dobře až vypráskáme Babiše, Zemana, Fialu, Sobotku, Merkelovou, Fica (nehodící se škrtněte). Místo toho řešil dojivost, výnosnost, náklady, podmínky, přepravní kapacity, možnosti i nemožnosti a na konci všeho to buď vyšlo nebo nevyšlo. 

A pak už si notujete. Že naše společnost jde do průseru, že se řádně topí pod kotlem s ucpaným pojistným ventilem. A prostě víte, že to bouchne. Jen nevíte kdy, nevíte přesně na kterém místě to praskne a nevíte jak velké budou škody. A přes toto poznání vám řekne, že jako podnikatel prostě musí být optimista, protože jinak by přece nemohl nic dělat. 

Hele, já vám to neříkám proto, abych se chlubil vzácnou návštěvou. Prostě jsem jen potřeboval, abyste věděli, odkud mám to, co vám teď chci předat.  

Pak totiž povídal o Zabajkalí. Ano tam v Rusku. Na těch čínsko - ruských hranicích. Kde chcípl pes. Kde místní gubernátor šéfuje území většímu než Francie, ale skoro nikdo tam nebydlí. Kde bylo nutné na zelené louce postavit všechno. Ubytování pro zaměstnance, kteří poprvé v životě mají splachovací záchod a sprchu. Dostat tam techniku, zařízení, prostě to vydupat ze země... a pak obděláváte sto tisíc hektarů, které si můžete koupit přepočteno za 500 korun hektar. A nebo pronajmout za 50 korun. A další miliony hektarů jsou k mání. Ihned. 

"Přísahám, nikdy jsem v Rusku nemusel nikomu dát úplatek". Tohle mi několikrát zopakoval. Když tam jel poprvé, tak se ptal, co přinést gubernátorovi jako dárek. Prý raději nic, nebo nějaké víno či tak. Oni jsou prý dost pod drobnohledem a měli by problémy. Nemusel uplácet.  Naopak, měl všude otevřené dveře. Tak moc, že když jeden rok moc nepršelo a místní úřady se začaly bát, že by investoři mohli vycouvat, tak jim prostě nabídli, že udělají déšť. Že prostě je možné povolat ruská letadla, rozprášit jodid stříbrný a zařídit vláhu. Jen aby zůstali, investovali, zaměstnávali... a samozřejmě platili daně. 

"Vidláku," říká mi, "tady na Slovensku jsem agrobaron, tady dělají všechno pro to, abych nic nepostavil ani neudělal. A tam mi nabízejí déšť." 

Jo a mezi námi... výnosy jsou tam sice nižší, protože zima je dlouhá a mínus třicet není žádná sranda, ale dohání se do hektarama. Je jich tam skoro nekonečně. A víte co je největší fór? Že je to pár kilometrů od Čínských hranic. Úroda se vozí tam. Vezmou všechno za ceny o kterých se tady nikomu ani nesní. Území prázdné, ale potenciál obrovský. Vlastně jsem přímo dostal chuť prodat dům dokud jsou Brňáci blbí a dávají co si člověk řekne a jít na východ... Akorát člověk musí něco umět, protože pro influencery a jůtubery to tam úplně nebude země zaslíbená. 

A takhle to dneska je. Dopracovali jsme se tady k systému, kdy už je vám houby platné, že máte peníze, protože jediný tolerovaný způsob jejich rozmnožování je kasínový kapitalismus. Tady se zavírají elektrárny, zavírají se doly, ocelárny, prostě jakákoliv opravdová výroba a pokud se ještě držíte, tak jste pro všechny jen oligarcha a agrobaron. A je úplně jedno, že se to snažíte dělat dobře, že děláte slušnou neojebanou výčepní lihovinu za rozumný peníz... a stejně se to pořád někomu nebude líbit a napaří vám tolik nových podmínek, že vám ta bilance prostě nevyjde...

... A tam daleko na východě leží miliony hektarů a pod zemí je takřka nekonečné bohatství.  A nějak tam lidi ještě chápou, že z prasete je nejen kotleta, ale také hnůj. Že když z továrny vyjede auto, tak na druhém konci kouří komín. A mají tam o 3/4 méně předpisů než tady. A tak tam investoři jdou. Protože nehostinná pustina na konci světa pod autoritativním režimem je lepší příležitost než celý náš Západ. Protože se poctivěji domluvíte s gubernátorem než u nás s hejtmanem. Protože tam přijdete do úřednické kanceláře a jde všechno a tady nejde nic. A abyste našli ožralé mužiky, tak potřebujete Fórum 24 a velké novinářské týmy, aby našli nějakou skvrnku. Jinak už je Samara čistší, hezčí a spořádanější město než Praha. O Ňů Jorku ani nemluvím. 

Mladej Kolář tady odstranil sochu Koněva a z té stejné Prahy mezitím odešly do Ruska miliardy peněz, aby se tam za ně začalo obdělávat, stavět, vyrábět, zaměstnávat, vydělávat. Je totiž lepší a snazší jednat s Putinem než s Kolářem. Začíná být  snazší vozit do pustiny traktory a zaměstnávat Rusy, než u nás držet kravín. A začíná být bezpečnější mít svoje prachy i majetky pod ochranou ruské armády než té naší. A světe div se, oni tam jsou méně úplatní než tady. 

Víte, po rozhovoru s  ním, jsem musel trochu přehodnotit svůj vidlácký postoj k zemědělství. On má pravdu v tom, že vidláci to nevytrhnou. Že to může být hezká součást společnosti, ale vidláků nikdy nebude dost, aby tuhle společnost uživili. A pokud mají být potraviny levné, musí se to dělat ve velkém. A většina těch dalších věcí je řešitelná. To je jen technická otázka, jak na pole dostat hnůj. Ale ne ve společnosti, která se vyžívá v kladení překážek. Kdy sice můžete být vpředu a těžit z toho, jak ubývá konkurence těch méně úspěšných, ale jednou na vás stejně dojde, protože demokracie dělá vlastně totéž co korporace - rozmělní odpovědnost. Není za kým jít a není vlastně ani koho odstranit. 

Jo a mimochodem... myslíte, že by u nás zvládla naše armáda i s vládou alespoň tak triviální věc, jako poslat letadla, která by jodidem stříbrným zajistila déšť, aby to na suché jižní moravě zachránilo úrodu? Tam to umí provinční gubernátor... Tohle všechno se projeví. Proto je Putin v klidu. Protože tady ho sice sereme bouráním soch a adorací Banderovců, ale v tu stejnou dobu tečou evropské (i české i slovenské) prachy pod ochranu ruské armády, aby se tam měnily v traktory, ubytovny, sila a sušárny. Kolářovi možná tleská nějaký německý politický pucflek, ale ve stejné době odtékají i z Německa prachy směr Moskva.  Protože Rusko pod gosudarem je pro evropské podnikatele lepší a poctivější příležitost než celá naše demokracie.  Protože Rusko je jako americký Západ před 150ti lety. Velký prázdný prostor, takřka nekonečné bohatství a hned vedle leží země, která ráda koupí všechno. Jasně, bude to stát spoustu peněz, spoustu úsilí, obrovské projekty. Ale ziskové projekty. Žádná burza, ale dlouhodobé plánování na jehož konci jsou haly, stroje, průmysl a budoucnost. Sakra, u toho bych chtěl být. 

Tož tak milí rusobijci. Mluvíte o zvěrstvech Rudé armády, stavíte pomníky náckům a zatím konta v našich bankách pěkně odtékají tam někam za Bajkal. Správný pražský kavárník si musí povinně odplivnout kdykoliv slyší slovo Putin a český politik musí povinně ničit diplomatické vztahy s Ruskem, ale ono je to úplně jedno. Kdo na to má, ten už je tam za Moskvou pěkně zaháčkovaný. A nemá žádné obavy ze své investice. Tahle to je. I kdybyste se uvztekali a zrušili všechny ruské válečné hroby, tak se nic nezmění.  Protože stabilní podnikatelské prostředí a předvídatelná vstřícná politika je v Rusku a ne v Bruseli.