Co budete dělat teď?

mluvím o kvalitě a frontách na základní věci..

Ty spodky byly podmínka nákupu trafa.
To mělo snad deset kilo, tak jsem jej zabalil do těch spodků a nesl jako v tašce.

Mne s odstupem času mrzí, že jsem tenkrát, v té největší vlně rozprodejů armádních NZ i běžných provozních zásob, toho nenakoupil víc.
Měl jsem seznam, co mám koupit pro kamarády i svůj seznam - typicky nostalgická somradla, komplety vz.60, kanady, nějaké další oteplovací bavlněné věci, svítilny, kabely, ty suprovní otvíráky konzerv z černého ocelového plechu (mám je ostré dodnes, nevím o lepších) a další takové "blbosti", na které se každý z nás z vojny pamatoval, které se hodí i v civilu a tehdy stály vzhledem ke své kvalitě pakatel.
Taky jsem měl mj. koupit aspoň jednu 500m špulku PK1, což je v civilu naprosto ideální drát na prádlo, stál padoš/metr i se špulkou.
Pro sebe jsem chtěl aspoň dvě špulky toho lepšího provedení dvojlinky PK2 (5xCu, 3xFe), lehkou světlezelenou a černou dvojlinku LK2 od ženistů, nějaký náhradní díly na antény, koaxiály, gumové prodlužovací kabely, sestavy akumulátorů NKN, plus to klasické "no uvidíme na místě, co se bude hodit". Měl jsem s sebou rezervu asi deset tisíc, zbytečně.
Ptal jsem se po té technice, druhým ze kšeftařů byl odveden z krámu do jedné, pak druhé z dlouhých sestav likusáků, doslova až po stropy narvaných fakt vším možným. Byly tam převážně NZ zásoby, nebo to podle balení, uložení i konzervace tak vypadalo. Noktovizory (klasické, s fotonásobiči SR a vn zdrojem na opasek), několik druhů měřičů radiace, běžné, většinou sovětské měřicí přístroje řady C, malé erefky i větší radiostanice v kompletech (dvě R130 už jsem měl) a pak spousty dalších zařízení, o kterých ani ti překupníci nevěděli, k čemu jsou vlastně dobré. Stovky beden a bedniček se sadami spojařských ND i samostatnými díly v zavařených PE sáčcích.
Tak jsem si při tomto nákupu všeho potřebného nakonec odvezl i dvě, původně ještě zatlučené, předtím neotevřené NZ bedny. Jednu s označením "TB500B" a druhou "TT300 SADA B". O té první si kšeftaři mysleli, že je to asi nějaká nabíječka na náklaďáky, či nějaké příslušenství k radiostanicím.
O té druhé už aspoň věděli, že je v celkem placatém přístroji instalována kazetová mechanika a starší, výborný typ enderáckého autorádia, ale ani zbla netušili, k čemu je to dobrý.
Bedny pajsrem otevřeny, jejich obsah potěžkán, poklepáno na dekly - "Tak jo, asi tak třicet kilo, je tam asi hodně mědi a hliníku - hele, za pětikilo, berete to? Přidám vám k tomu krabicu jakýchsi divných lamp. Leží to tu od začátku a nikdo to nechce".
Ty "jakýsi divný lampy", to bylo vojenské 100ks kartonové balení sovětských špičkových vysílacích elektronek GU-50. Jde o takřka přesné kopie úspěšných, německých druhoválečných LS-50. V letech mé služby, byly sovětským typem GU-50 osazeny takřka všechny tehdejší, stacionární radiostanice s výkonem asi od 30W (1ks) do asi 200W (4ks). Odhadem v tom skladě ležela možná tak stovka těchto balení-krabic..
U toho přístroje TT300 a jeho příslušenství bylo konstatováno, že je to sice lehké, no ale když je tam přeci ten "kazeťák a rádio", v příslušenství dva druhy mikrofonů (jeden z nich povelový AKG D558B na husím krku) spousta nf i síťových kabelů, konektorů a krabice dalších ND (výkonové tranzistory), tak že teda kvůli "užitečnosti" toho kazeťáku a rádia, že to teda bude za osm kil. Nevěřil jsem vlastním očím, ani uším..
Věděl jsem dobře, ti znalejší ze ZVS taky asi vědí, že TB500B a TT300 jsou víceméně klíčové díly vnitřního vybavení Buchanky, charakteristické obrovským, skoro 3m dlouhým, 900W tlakáčem na střeše. Sestava měla oficiální vojenské označení Bouře 2.
TB500B je vojensky bytelně konstruovaný, koncový nf zesilovač s trvalým sinusovým výkonem 500W a výstupy 100V/200V, TT300 pak je ovládací/budicí/mixážní a nouzově i výkonová část celé sestavy Bouře 2.
Byl to z osobní zkušenosti velmi výkonný, elektroakustický prostředek k údajnému vedení psychologického boje - tak znělo oficiální vojenské označení účelu.
Z nahraných, speciálně krátkých CC kazet (asi CC30, tedy 2x15min.) bylo z této Bouře 2 možné, tím obrovským nf výkonem až 800W (paralelně spřažený výkon TB500B+TT300, mohly tak pracovat), za pomoci toho neskutečně účinného a výkonného tlakáče na střeše (účinnost 110dB/W/m), fakticky docela věrně imitovat a dostat i do značné vzdálenosti charakteristický skřípavý hluk a hučení přesouvajících se tanků, či jiných pásových vozidel, bylo možné věrně imitovat střelbu z lehkých i těžších ručních zbraní apod., případně i vysílat do terénu nepřítele výzvy, působící na bojovou morálku a psychiku "nepřítele". Kazet bylo v zásobníku Bouře asi tak 50-70ks a ty všelijaké výzvy měli v němčině, angličtině a francouzštině.
Energeticky byla Bouře 2 plně soběstačná, EC1kVA měla samostatnou odvětranou skříň a mohla pracovat i za jízdy.
V "mírovém" využití, např. na větších cvičeních, pak Bouře 2 umožnovala (mikrofonem) díky výkonu, koncepci i směrovosti srozumitelně přenést povely, či informace obyvatelstvu až na vzdálenost 3km, přičemž příjemce informací ani nemusel být v přímé viditelnosti. Za jízdy např. v ulicích města by se použilo pouze bohatě dostačujících 300W z TT300, kterýžto měl v motoru Buchanky samostatný alternátor a vedle elektrocentrály akumulátor 12V/150Ah.
Při jedné z pozdně odpoledních zkoušek na divizním nádvoří, uzavřeném ze všech čtyř stran a jen s průjezdem na ulici (dvě Bouře tam měly stálé stanoviště, stejně jako Kluby a štábáky) se nám podařilo, pouze tím brutálním akustickým tlakem z tlakového reproduktoru Bouře, na vzdálenost asi 10-12m, na plný výkon spuštěnou imitací střelby lehkého kulometu, rozbít na padrť tři ty tehdejší velké, asi pětilitrové sklenice od znojemských okurek, přinesené za tím účelem z důstojnické kuchyně.
Oba tyto nepoužité, pečlivě zakonzervované vojenské přístroje z NZ zásob a jejich příslušenství, které mě stály jen tehdejších 1.300,-Kč, mají samozřejmě i velmi dobré civilní využití - i bez toho šíleného, skoro tři metry dlouhého tlakáče na střeše Buchanky.
Věděl jsem o kvalitách oněch aparátů právě z dob ZVS a dodnes TB500B občas využívám na větší-rozsáhlejší akce, kde je potřeba napájet velký počet a tedy velký příkon reproduktorů, napájených klasickým 100V rozvodem, ale dlouhým třeba i 1,5km. Zesilovač má všechny myslitelné druhy ochran (prostě idiot-und-bomben-fest pro obsluhu záklaďáky), je krátkodobě hodně přetížitelný a svou předimenzovanou konstrukcí je prakticky nezničitelný. Dává těch jmenovitých 500W už při 210V a při 240V na něj lze navěsit až 700W příkonu reproduktorů.
TT300 je velmi kvalitní, robustní řídící mixpultík, ke kterému je možno připojit další čtyři zdroje signálu, ovládat i modulovat celou Bouři i z kilometry vzdáleného TP-25, ale hlavně má v sobě ten 300W zesilovač s precizním měničem o účinnosti asi 85%, který se dá napájet ze kterékoli palubní 12V instalace auta, pokud má dostatečně velký akumulátor a alternátor. Kromě všeho jiného, umí také ovládat a budit ten velký TB500B, nebo i jiný druh koncového zesilovače, ale už napájeného ze sítě či z elektrocentrály.
Dvě velmi užitečné, nové věcičky, s komplet příslušenstvím (jako u všech NZ) a za pouhých 13 stovek...Škoda, že jsem toho tehdy nepobral víc, byly tam docela lacino i elektrocentrály, rozvaděče, náhradní díly..No jo, v roce 1993 jsme byli plní optimismu a byli přesvědčení, že armádní věci už nikdy potřebovat nebudeme.