Na hraně parametrů

Tento víkend a budoucí týden žním. Žnít je sloveso vytvořené od podstatného jména žně. Jednoduše řečeno, jsem na žních a od slunka do slunka vedu boj o zrno. Na úrovni článků to bude vidět, protože celý den makat na sile a pak večer něco psát bude značně obtížné. Prosím proto všechny autory, aby chytili slinu, zapojili střevo a poslali mi nějaké články. Hodně mi tím pomůžete. 

Dnes dávám krátkou zprávu o tom, co nás čeká. 

Obilí bylo zralé už  před třemi týdny. Ale pořád pršelo, takže do pšenic se vjelo až teď. Včera byl první den, kdy všichni vyhnali kombajny z ječmene a řepky a poslali je na tu nejdůležitější a nejzákladnější plodinu, která se u nás pěstuje po milionech tun. 

Abych řekl pravdu, čekal jsem to horší. Ale žádná legrace to letos není. Stejně jako se moc nepovedly řepky, které mají nízkou olejnatost a jsou podrostlé. Pšenice jsou povětšinou na hraně parametrů pro potravinářství. Výnos je slušný i když ne rekordní, ale dusíkaté látky i objemová hmotnost jsou jen taktak. Jedinou výhodou je, že dost poklesl i obsah lepku, protože ten je navázán na dusík. Méně dusíku = méně lepku. 

Co je ovšem celkem blbé, je pádové číslo. To je parametr, kterým se určuje budoucí kynutí těsta. Do zkumavky se namele trocha mouky, přidá se destilovaná voda a pak se to šlehá takovou malou ocelovou metličkou po dobu jedné minuty v horké vodní lázni. Pak se metlička "položí" na vzniklou matlaninu a sleduje se, za jak dlouho se propadne na dno.  Příliš rychlý pokles znamená, že těsto nebude kynout. Příliš pomalý pokles znamená, že chleba bude praskat. 

Pokud to klesá příliš pomalu, je řešení jednoduché - přidá se nějaká pšenice horší kvality. Pokud to klesá moc rychle, máme právě tu horší kvalitu, kterou bychom vmíchávali do lepší. Jenže letos to vypadá, že všechno bude horší kvalita a tak vydělá ten, kdo má velké skladové kapacity a dost peněz na to, aby si mohl uchovat část vysokodusíkaté loňské pšenice. 

Ano hádáte správně... Na prvním místě je Agrofert a s ním několik dalších korporací. Ti mají dost peněz i kapitálu na to, aby nemuseli prodávat pšenici, aby měli na mzdy. Všichni drobnější obchodníci s obilím žijí ze dne na den a z ruky do huby, protože několik let nestála úroda za moc a když nemáte množství, nemáte z čeho tvořit marži. 

Když dluží malý obchodník bance a nemůže platit, je v průseru. Když dluží Agrofert bance a nemůže platit, je v průseru banka. V bankovnictví se z průseru dostanete navýšením úvěru na překonání dalšího roku, až nastane rok jako je tento, kdy se urodí dost na to, aby se sila naplnila a zároveň nikdo kromě korporací nedokáže tak jednoduše a levně zajistit potravinářskou pšenici ideálních parametrů. 

Z letošní žní tak budou velcí obchodníci  žít tři další roky. Nízká kvalita pšenice znamená nižší výkupní ceny a vylepšení prametrůp znamená vysokou přidanou hodnotu. Normálně žijí z marže okolo sta korun z jedné tuny pšenice. Letos to bude určitě pětinásobek. 

Zároveň ani zemědělci nepřijdou zkrátka. Sice nemají špičkovou kvalitu, ale mají dostatečný výnos, takže vydělají velmi dobře také. Nejvíce samozřejmě vydělají hytlermarkety, které si v krizi vždycky nasadí pořádné ceny.  

Nejvíce letos prodělají malí obchodníci. To co vykoupí, nikdo samo o sobě nebude chtít, takže nakonec vše prodají možná i se ztrátou korporacím, aby alespoň nezvyšovali ztráty. Kdo může, už se vyvazuje ze smluv a pokud se malý zemědělec zavázal dodat obchodníkovi za určenou cenu pět set tun, bude se obchodník modlit, aby zemědělec dodal jen polovinu, protože každá tuna bude ztráta. 

Tolik první report.

Váš Vidlák