Novodobí svazáci
Nedávno tu v jedné diskusi padl dotaz, co s novodobými svazáky. Vzpomněl jsem si na jeden článek, který jsem kdysi dávno napsal pro jeden malý web, a který jsem nazval „Placení internetoví diskutéři“ (kupodivu stále bloudí po síti). Tehdy to mohlo být skoro výbušné téma, protože se nikdo nad tím, že by se diskusí účastnili placení internetoví trollové, či dokonce placení státní zaměstnanci, vůbec nezamyslel. A přesto již v té době bylo možné sledovat nejen náznaky těchto aktivit.
Snad v loňském, snad v předloňském roce již někteří z nás zaznamenali aktivitu na některých facebookových stránkách některých neziskových organizací, kde byli hledání dobrovolníci, kteří by pomáhali podávat trestní oznámení na známé i neznámé pachatele z důvodů porušení jakýchsi obskurních a dodatečně formulovaných zákonů přijatých v posledních letech. To je již mnohem dál, než jsem i já před těmi snad osmi, či deseti let psal. A dnes se již veřejně mluví o v podstatě miliardových pokutách pro firmy a o nepodmíněných trestech pro autory, tzv. „projevů nenávisti“. Najednou zde máme ministerstvo pravdy, máme ideopolicii, ideozločiny a ideozločince a máme newspeak, který nám tvrdí to, co napsal jistý pan Orwell před mnoha a mnoha lety, že totiž:
VÁLKA JE MÍR
SVOBODA JE OTROCTVÍ
NEVĚDOMOST JE SÍLA
Ze svobody se stává stále uprázdněnější pojem a nohsledů nových pořádků je dost a dost, aby z ní stále ukusovali větší a větší kusy. Říkáme si, odkud se vlastně berou, jenže, přiznejme si to, oni tady byli vždy. Byli tady a budou za jakéhokoli režimu, za jakékoli vlády a politické situace a co je nejlegračnější, či nejtragičtější, záleží na úhlu pohledu, ze kterého to pozorujete, jsou to stále ti a titíž.
Vezmu to teď trochu oklikou. Mám jednoho známého. Je to již starší pán, člověk, kterého si pro jeho rozhled a životní zkušenosti neuvěřitelně vážím. Pověděl mi jednou jeden zajímavý příběh. Jako malý chlapec uměl číst již asi ve čtyřech letech. A jak by to nikdo z nás nečekal, když uměl číst tak první dílo, které začal ve svém věku studovat, byl Komenského slovník naučný. Díky tomu zhruba tak v osmi letech vyrazil okna v celé ulici, protože chtěl zjistit, dá-li se nitrovat bez použití kyseliny dusičné (zdánlivá hloupost, nicméně reálná – viz. Anorganická chemie Heinricha Remyho). O něco později, když si měl nachystat nějaký referát do jazyka českého, navrhl si téma „Historie rodu Bretschneiderů v Čechách“. Pokud znáte Osudy dobrého vojáka Švejka, nemusím vám jistě říkat, kdo to Bretschneider byl a ani to, že to byla reálná a existující osobnost. Aby tomu dodal dostatečnou váhu, zavolal na tehdejší (60. léta) ministerstvo vnitra a poprosil paní spojovatelku, zda-li by mohl hovořit se soudruhem Bretschneiderem. Byl to výstřel naslepo, ovšem odpověď paní spojovatelky byla nečekaná. Se kterým, zeptala se, pracuje jich tu pět. O zhruba 35 let později jsem našel já ve veřejném seznamu ministerstva vnitra konce 90. let tři. Stejný příklad mám i ze své vesničky, ve které jsem se narodil a ve které stále žiji. Jeden nenápadný pán, konfident Gestapa, který se stal po roce 45 horlivým komunistou, předal žezlo svému synkovi, který se stejně tak stal horlivým komunistou a posléze místopředsedou místního národního výboru, aby se po revoluci mávnutím kouzelného proutku stal horlivým zastáncem demokracie a posléze místopředsedou obecního úřadu. Naštěstí bezdětný, tak alespoň tato pokrevní linie již brzy zanikne. Je zde však spousta jiných, někdy stejných, někdy horších. Porozhlédnete-li se kolem sebe, najdete podobných příkladů jistě dosytosti. Rozhodně více, než by se vám i líbilo.
Takže tady jsou. Nikoli vlastně novodobí, ale staronoví svazáci. Někteří staronoví, někteří recyklovaní a někteří noví ovšem vychovaní těmi starými. Stále stejní. Dnes samozřejmě skryti za fasádou těch největších demokratů. Jsou to opravdu ryzí demokraté a s příjemnějšími a demokratičtějšími lidmi byste se nesetkali. Ovšem pouze do momentu, kdy s nimi souhlasíte. Pokud nesouhlasíte, stane se s nimi zajímavá proměna, která má v podstatě dvě formy. Když sklopíte hlavu a přistoupíte na jejich argumenty, máte naději, že vás v takovém případě nechají být. Pokud na ně nepřistoupíte, vyrobíte si jedny z nejnebezpečnějších nepřátel. Dostane se vám široké palety různých nálepek od komunistů, fašistů a nacistů (aniž by znali rozdíly mezi těmito ideologiemi), přes různé rusofily, homofoby, rasisty, atd. Je zbytečné to vypisovat. Podstatné je ale to, že z rádobydemokratů máte najednou představitele té nejtvrdší totality a dalo by se říci tyranie. Zde musím podotknout, že bych nerad urážel starořeckou „Tyranis“, která s těmito má jej pramálo společného, pokud tedy vůbec něco. Najednou tu máte někoho, kdo vás nenávidí, rád by vás zničil a úplně nejraději vymazal z povrchu zemského.
Nedobrali jsme se ovšem k tomu, co s nimi? Odpověď se vám bohužel nebude líbit. Zní totiž dost špatně. Nic.
Nic?
Nic!?!
Ano, nic!
Je třeba si uvědomit, že tito jsou nedílnou součástí současného vládního establishmentu, či garnitury, mohli bychom napsat. Jejich finanční prostředky, na rozdíl od našich, jsou prakticky neomezené, stejně jako možnosti, kterými disponují. Veškerá, zdůrazňuji veškerá státní moc, tedy moc zákonodárná, soudní i výkonná je na jejich straně. Policii je zakázáno, až na největší excesy, proti nim zasahovat a to i těm, kteří by proti nim jistě zakročili rádi. Jsou dnes prakticky nedotknutelní. Jsou vysoce organizovaní od vůdců, přes ideology, až po to, co bychom mohli nazvat novodobými „Einsatzgruppen“, kterým nebude dělat potíže použít jakéhokoli násilí vůči komukoli, na koho bude ukázáno.
Diskuse s nimi je ztrátou času, protože nikam nevede. Bavíte se s lidmi, kteří jsou zcela indoktrinovaní vlastní ideologií a jsou zcela přesvědčeni o své nadřazenosti a neomylnosti. V podstatě tu máte novodobé fanatiky. Jen například náboženství křesťanské nahradili multikulturalismem a jinými zrůdnostmi.
Ale přesto, NIC?
Nic!
Nic ZJEVNÉHO a VIDITELNÉHO!
Něco by se totiž dělat dalo. Nesnažte se změnit okolní svět (vyjma nejbližšího), snažte se změnit sebe. To je část vesmíru, nad kterým máte, pravda zatím, ještě kontrolu. Pracujte na sobě, vzdělávejte se, trénujte. Starejte se o své rodiny a přátele a pomáhejte jim, aby se nestali oběťmi. Stůjte při nich v nejhorším a nedopusťte, aby padli. Připravujte sebe i je na všechny možné eventuality budoucího vývoje, přednostně na ty špatné. Je jasné, že diktatura se bude zhoršovat, svobody budou nadále ořezávány, práva omezována, manévrovací prostor se bude zužovat. Přesto to nejhorší, co by se dalo udělat, je vzdát se a nedělat skutečně NIC.
Nakolik je situace beznadějná, netuším. Nakolik má jakékoli snažení smysl, také netuším. Žene mě však víra, že ve společnosti, stejně jako v přírodě, platí určitá pravidla, která nelze změnit. A příroda má vskutku ráda rovnovážný stav. To, co kolem sebe dnes můžeme pozorovat je snaha o jeho vychýlení zcela mimo přírodou dané tolerance. A věřte tomu, že s čím větší silou na to kyvadélko rovnováhy bude působeno, tím razantněji se může vrátit. Jestli se tak ale stane, záleží jen a jen na nás.