Můj páteční článek o tom, že mám sen, vzbudil docela ohlas. Zdá se, že to není jen můj sen, ale sní ho v tomto národě víc lidí. Možná ho sní s notnou dávkou skepse, protože to, co říkám, to se přece nikdy nemůže vyplnit. Kapříci si rybník nevypustí, kdo jednou drží v ruce moc i peníze, ten se toho dobrovolně nepustí. Ano, jsou to krásné sny o normálním světě, ale nejde to. Brání tomu elity, zahraniční vlivy, národní rozhádanost, různí podvraceči, nepřipravenost, nedostatek prostředků, všehoschopnost pravdy a lásky…. vy nechal jsem něco?

Mám sen, že volby opravdu dopadnou, jak predikují volební průzkumy. Strany současné vlády dostanou dohromady něco kolem sedmdesáti mandátů a současná parlamentní i neparlamentní opozice bude mít kolem sto třiceti poslanců. Při trošce štěstí bude ten poměr ještě výraznější, protože když před volbami jezdí náš prezident na tak významné státní návštěvy jako do Mauretánie, tak už ani nemůže být jinak. Kdysi se v tuto dobu jezdilo do USA a fotilo se s prezidentem.

Přátelé, evropská demokracie je už tak křehká, že ji ohrožuje i stoletý rumunský generál ve výslužbě, který byl obviněn z vytváření polovojenské organizace, která si dala za úkol rozbít pokrokovou a eurohodnotnou společnost. Matně si vzpomínám, že něco podobného měli i v Německu. Tam také vtrhli do domovů důchodců, nasadili klepeta několika stařečkům a obvinili je z vlastizrady, protože si psali o tom, že by to chtěli mít jako zamlada, kdy bylo Prusko a měli svůj stát s velkým S. Teď se podobně hysterčí v Rumunsku.

Dnes budu pokračovat v tom, co jsem včera nakousnul. Jak k nám Američané zařízli vývoz pokročilých čipů. Náš nejhorší diplomat všech dob, který trufnul i knížu Kchárla, co má k lidem blíže, to řekl přesně. Kupujeme americké stíhačky za šílené miliardy, ale ani to z nás nedělá zemi první kategorie. Náš světový lídr mluví o respektu našich spojenců a pak najednou přijde tohle. Západní Evropa je hodna čipů a východní Evropa hodna není, i když jsou v té stejné EU a mělo by pro ně platit to společné evropské řešení, když my sami tady elektřinou krmíme půl Německa.

Vítr se mění mnohem víc, než to vypadá. V poslední době už svou agresívní rétoriku drží jen poslední skupinky libtardích aktivistů. O liberalismu hlasitě křičí jen ti, kteří si nevšimli, že ostatní to dělají za peníze. A tak jsou ještě fejsbůky plné radikálních názorů na Trumpa, kterak nám v kolébce demokracie ta demokracie skončila a teď už jen nastane populistické temno.

Tak nám rok 2025 začal docela svižně. Ráno nám premiér popřál novým marketingovým videem, ať máme dobré ráno a že letošní rok bude rokem rozhodnutí a jen on nás provede tou správnou prozápadní cestou. Nemáme naletět všem obchodníkům se strachem a tak vůbec.

Včera jsem napsal, že sedmnáctý listopad je svátek, který není pro všechny. Jsou tací, kterým Pravda a láska zakazuje se oslav účastnit, které lustruje a jejichž kytičky vyhazuje do koše. Ale to bylo včera. Dneska mi dovolte konstatovat, že sedmnáctý listopad už není svátek pro nikoho. Včera tam na Národní třídě vypískali úplně všechny. Premiéra, prezidenta, předsedu senátu, ministra vnitra, Babiše, Schillerovou i Havlíčka… Až tam jsme to po pětatřiceti letech od Plyšáku dopracovali. Tak dlouho jedni organizovali pískání a lustrování na druhé, až se jim dostalo stejné medicíny.

Ke KSČM jsem se ze všech politických stran dostal vlastně až naposled. Až v době, kdy už nebyli protestní stranou, protože Okamura protestoval lépe a radostněji a kdy už byli mimo sněmovnu, protože co Babiš jednou schvátí, to už nenavrátí.  Dostal jsem možnost nakukovat za kulisyaž v době, kdy bylo stoleté dubisko  pokáceno liberální demokracií a všem se zdálo, že je to definitivní konec.