Vidlák mě poprosil, abych o sobě něco napsal a zadal mi tak mnohem těžší úkol, než by se mohlo zdát. Pravda je, že rád píšu o lecčems, ale o sobě k smrti nerad. Pokud by se mě někdo zeptal, kdo jsem, nejraději bych odpověděl: „Jsem Nikdo“. A i když to zde již bylo a jakkoli to zní, myslím si, že to nejlépe vystihuje, kým vlastně skutečně jsem. Ve všem obyčejný, v ničem výjimečný, v ničem důležitý. Kámen v poušti, který zde dnes může být a zítra již bude navěky zavátý pískem. A možná je to tak nejlepší.
Opovrhované severské dědictví
Tohle je takové povídání, které je tak trochu o všem. Především je ale o moci symbolů. A možná také o znalostech, na které jsme zapomněli.
V dnešní době je módou používat cizí slova, tak jsem neodolal, i když bych mohl použít krásné české slovo jednostranný. Proč jednostranné myšlení? Zaujala mě krátká zpráva o tom, jak uprchlíci opět útočili na nějakou hranici prostředky, které mají za účel učinit útok důraznějším a které mají rovněž za úkol způsobit újmu na zdraví těch, na které je útočeno.
Musím se přiznat, že tentokrát se podařilo jak Vidlákovi, tak Vlkovi mě dokonale překvapit, protože článek vzniknul již začátkem roku 2017, kdy 17. ledna vyšel na serveru D-FENS CZ a měl vyjít i u Vlka, který jej tehdy dávat na sklo moc nechtěl, což, upřímně řečeno, docela chápu. To, že jej nakonec přece jen vydal, jsem se dověděl vlastně až z dnešního článku :-).
Novodobí svazáci
Nedávno tu v jedné diskusi padl dotaz, co s novodobými svazáky. Vzpomněl jsem si na jeden článek, který jsem kdysi dávno napsal pro jeden malý web, a který jsem nazval „Placení internetoví diskutéři“ (kupodivu stále bloudí po síti). Tehdy to mohlo být skoro výbušné téma, protože se nikdo nad tím, že by se diskusí účastnili placení internetoví trollové, či dokonce placení státní zaměstnanci, vůbec nezamyslel. A přesto již v té době bylo možné sledovat nejen náznaky těchto aktivit.
