Zemědělský podnik v praxi

U nás malojezeďačí kámoš, už roky. Pole má dvě, nevím kolik přesně, tipuju tak 100ha, ale fakt nevim. Dotace nějaký dostává. Nikdy nebyl v plusu. Dělá to v podstatě celej život a dělá to proto, že ho to baví. On by to někdo nazval koníčkem, ale on je to v podstatě jeho životní styl. Když hákoval, tak každej vejkend přijel a staral se o prasata a pole, k tomu po faše asi dvakrát v tejdnu dojel nakrmit tu jeho zoo. Už je pár let v důchodu a jeho 3 děti i s rodinama a už i vnoučatama říkaj do jednoho to samý -> já to dělat nebudu, je to strašná dřina.

Dřina zemědělství je, pokud člověk fakt nemá pořádný stroje a pokud ho to nebaví -> a i když je má, tak se mnohdy i tak nadře, třeba vykydat 12-ti prasatům je slušná fůrka hnoje a rozházet to po poli taky nějakou fyzičku chce. Když nějaká práce člověka baví, lecos mu prostě jako dřina nepřipadá, když ho nebaví, i něco snadnýho je kolikrát strašnej vomrd.
Pokud člověk stroje má, musel na ně někde sehnat prachy a musí schánět prachy na provoz a opravy. Před lety mi jinej kluk vyprávěl co znal z vyprávění od nějakých starousedlíků (už jsou po smrti), kteří mu na starý kolena říkali (pamatovali před válkou i válku i po ní), jak jim kolektivizace a jezeďačení zjednodušily život, neboť jézédé dodalo stroje, bez kterých to tady na břidličný lehce jílovitý světlehnědozemi byla strašná dřina s nic moc výnosem. Každej barák sice měl nějaký svý pole, kus lesa a kus louky, ale děti jen co přišli ze školy tak šli na něco z toho rubat (na podzim nejvíc na dříví, páč takovým specifikem kraje byly sušárny na ovoce a děti tam pak celej den přikládali na topení) a dospělí rubali v podstatě od rána. Ještě před pár lety žili lidi, kteří se narodili třeba na poli, ženská kopala motykou v devátym měsíci, přišlo to na ní a porodila pod stromem. Nekecám, běžně se tomu tady tehdá nasmáli, na jakym fleku se narodili. Co se týká časů ještě předtim, časů knížat aspol., tak když chtěli třeba dříví na zimu, tak jim vrchnost "laskavě!!!" povolovala jít si vykopat do lesa třeba pařez s kořenama! A těch hádek a nenávisti co zde různě bylo o různý kusy louky, lesa, pole (tam je stín, tam je jíl, to je dál atd.), to prej bylo taky snad až šílený!

Strejc měl po svym tchánovi (asi 30 let zpět) takovej vehikl, čtyři kola a na tom silnej elektromotor a naviják s ocelovym lanem, který se natáhlo přes políčko, připnul se na něj ruční pluh s jednou radlicí a zaplo se to a jak naviják namotával lano, tak to táhlo ten pluh. Akorát na tu druhou stranu pole ten pluh člověk musel dotáhnout zase sám. Pár let s tim dělal řádky na brambory a v létě sme všichni na políčku sbírali mandelinky. Pak když už byl starší tak koupil Vari, chvíli dělal s tim, ale taky to nějakou tu námahu vydá a taky ho to nebavilo. Už pár let je rád za to, že mu těch pár řádků zorá ten kámoš s traktorem - kterej vyprávěl, jak kdysi oral i s koněm a kůň musel jít rychlostí tuším 7km/hod (což je poctivě svižná chůze) aby se převalila hlína z pluhu a nezapadla zpět do brázdy, a k tomu ty koně prej byli většinou dost blbí a když slyšeli povel typu "táhni" tak prostě šli, akorát trefit těch 7km/h zas tak moc bystře nechápali a většinou to prej rozjeli rychlejš -> a když tam byl třeba velkej šutr tak blbýho koně prej bylo třeba těžký zastavit; anebo třeba blbě chápal, že má zastavit na konci políčka a chtěl jít pořád dál; nebo to posral při otáčení a odtáhl pluh o kus vedle a pak nepochopil synchronizovanou couvačku kdy člověk chtěl odtáhnout pluh o kus jinam; prej byl docela vomrd mít na to fakt dobrýho koně a prej to bylo docela umění. Ten kámoš říkal, že s koněm by dělat nechtěl za žádnou cenu, a to to zažil. Strejc taky říkal, jak jeden mlynář tady do orání (měl nějakej bazmek pro dvě zvířata) zapřáhl najednou krávu i koně (ty druhý z druhu prostě chcípli a neměl je) a nemohl je sesynchronizovat ať řval co chtěl, jedno zvíře prostě dělalo jiný kroky než to druhý a byl to prej neskutečnej vomrd.

Já bych raději "rybařil". Pamatuju z dětství hejna pstruhů a lipanů (to byl pro nás děti zážitek vidět toho s tou velkou ploutví - lipana), vranku pod každym kamenem, strejc říkal i parmy a úhoře a raky, ty už nepamatuju. Nicméně nebyl problém spatřit hejno třeba 50-ti pstruhů, stačilo přijít k vodě a minutu dvě čekat nebo jít minutu po břehu a koukat do vody, těch pstruhů fakt bylo strašně moc a nebyl problém spatřit v tůni pstruha, nějakýho asi šéfíka hejna, co měl třeba 40 cm, a občas se podařilo vidět v hejnu i fakt velkýho macka. Dospělí do ruky běžně nachytali za pár minut třeba 15 pstruhů. My děti se tehdá bavili tím, že jsme pomalu nadzdvihávali kámen ze dna -> když se to udělalo pomalu, tak pod nim byla vranka, když rychle, tak se jenom zvířil kal a něco se mihlo a to zdrhla :-). Stačilo zvednout opatrně téměř libovolnej placák co měl na šířku třeba 20 až 25 cm a byla pod nim vranka -> buď frnkla (kal a mihnutí), nebo jsme jí viděli jak je na jednom místě a jen občas zahýbá ploutvičkama.
Naposled jsem v řece viděl pstruha asi 20 cm tak před 10-ti rokama. Jednoho. Pár let nebyl v létě ani potěr, kterej sice už pár let zase je, ale je to jen potěr v teplý vodě třeba na mělčině u břehu brodů. Kámoš zná nějaký rybáře a všichni do jednoho říkaj -> ryby nejsou. Prej za to může agrochemie z polí, kterou tam s nějakou tou hlínou spláchne přívalovej déšť.

Jinak o romantice "mocného stroje co udělá na poli hodně práce = traktor" nás snad všechny ve vsi vyléčilo to, když kámoš párkrát půlil traktor -> v létě to de, ale když se mu rozesral v listopadu a on s nim potřeboval dělat, venku kolem nuly, trochu poletoval sníh a s bráchou a synem to tam půlili ... fakt žádný potěšení. Kombajn taky docela vojeb, taky už v něm měnil i motor atd. Před pár lety jsem mu třeba se závadou na poli na kombajnu pomáhal, nešlo sypat zrní tou rourou z kombajnu do valníku, šprajcoval se šnek a protáčeli se klíňáky. Pěknej vomrd to byl, on točil nějakou trubkou ručně šnekem, já sypal ručně kýblem, a když jsme tak pracně něco odsypali, tak šlo na chvíli pustit šnek s tim, že sem kládou ještě všelijak divně napínal klíňáky a chvíli se to točilo, než se to zase kouslo. Asi 10 opakování rúčo/kýbl/pustit/kláda a pak se to rozjelo. Vysypali jsme zbytek zrní a mohli do násypky, kde nějakym plechem na díře pootočit tak, aby do tý díry nešlo tolik obilí, pak už to jelo v pohodě - syn ten plech z tý díry pootočil prej moc. Nebo jsem s nima před lety pytloval obilí, on ten pytel když je plnej a má se dát na káru, tak se taky pronese a když to děláte dvě hodiny, ste rádi, když to skončí.

Zemědělství je dřina a když to člověka nebaví, je to ohromnej vomrd. Já už se ani nedivim, že za komoušů když se řeklo jezeďák, tak to mělo dost hanlivej nádech. Hodně lidí to tam určitě nebavilo. Na to, aby to člověka bavilo, fakt musí bejt prostě nějaká specifická nátura. Já jí nemám a jsem rád, že jezeďačit nemusim.
Když někoho zemědělství baví, já mu to přeju a za výsledky té činnosti sem rád, ale takovou tu jakoby Vidlákovo tezi, že kdyby malojezeďačili snad až všichni tak by to prý byl ráj, fakt nezastávám. Já bych osobně fakt byl raději za ty ryby v řece, jenže to už možná nikdy nebude, páč bez tý šílený chemie se dnešní zemědělství prý neobejde.

Navíc i na ty stroje (třeba i na tu motorovou dvoukolku Vari či Vidlákem propagovaný slovenský Agzap - ale už nevím přesně jak se to jmenovalo) se musí strašně nákladnym způsobem vyrubat a zpracovat ruda, musí se strašně nákladně a pracně udělat materiály a z toho výrobky -> to je ohromný množství fabrik a znečištění; a snad ještě větší množství fabrik na palivo a mazivo pro ty stroje; různý fabriky na elektřinu; dneska je ve všem kepl a už si z VŠ ani nevzpomínám, kolik tun křemičitýho písku je prej potřeba zpracovat, aby bylo potřebný množství křemíku na jeden procesor = další a další fabriky a znečištění -> kdepak, nevidim spásu v malojezeďačení. A v růčo-jezeďačení ani zvířato-jezeďačení už vůbec ne, trošku z tý růčo-dřiny jsem si zažil a pamětníkům to co mi vyprávěli věřim. Fakt bych byl raději lovcem a sběračem než růčo-jezeďákem. A ke strojovému malojezeďačení by ty fabriky musely bejt tak jako tak :-(.

Byť ani ten lov asi není nic moc, já mít kvér, tak si sice myslim, že bych asi s masem problém neměl, ale kdo ví jak by to bylo doopravdy. Na siky sice natrefim snad pokaždý když se jdu třeba jen projít do lesa nebo kolem pole, ale s flintou bych si možná ani neškrt. Loni v létě kámoš nadával jak sviňa, jaký sou prej siky kurvy, projel za několik večerů benzínu hafo a ani si neškrtl :-). Před pár týdny tu měli myslivci hon, jelo jich na valníku asi 20 a sik tam měli piclejch šest. Tejden před tim prej jejich kolegové o pár vesnic dál měli prej štěstí a skolili prej asi 30 prasat, což se považovalo v podstatě za zázrak. Na to jak jsou rozrytý pole i louky by si člověk říkal, že prase nemůže bejt problém, že jich je moc. Ono jich možná je hodně, ale naposled sem viděl dvě v létě na kopci Vladaři, šel jsem se tam projít houštinama a vyplašil sem dvě docela velký, co asi chrápali v bahnivý louži. Asi 5 metrů ode mě vyběhli, nevim jestli se báli víc oni nebo já, já čuměl rychle kde je strom, ale ty statný křoví tam nic moc. Ty kurvy prasata byli asi tak líný, že se jim ode mně nechtělo ani zdrhat. Udělal sem nějakej halekací bordel a po tom halekacim bordelu zarachotilo křoví asi 15 metrů ode mě a uviděl sem to jedno, jak odchází ještě dál, ale bylo vidět, že s nechutí :-(. Takže ta svině se nenamáhala z tý louže ani pořádně zdrhat, prostě poodběhla jen asi o 15 metrů šikmo za mě a čuměla a až po tom mym akustickym bordelu odešla ještě dál (fakt nezdrhla, jen svižněji odešla). Sem si říkal, co ten Bivoj musel bejt za magora, že dal divočáka ručně!

Fascinujete. Sedíte na 150ha a brečíte, že nezbyde ani na dovolenou v Itálii. Tož kua, vážení, na těch 150 ha by žilo normálně 150 rodin bez těch vašich podělaných dotácí, keré dou stejnak z výpalného těch bezzemků. A že svět není na hlavu. No a další smazáno, stejně bude zase řevu. Heh