Žně se rozjíždějí - dnes o víně

Včera jsme probírali víno z hlediska vinohradnického a dneska to vezmeme z hlediska vinařského.  Jak udělat z vinné révy opojný nápoj, to se vymyslelo už velmi dávno. Víno hraje v tradici a historii lidského rodu velmi důležitou roli. Vínem se opil Noe, když vystoupil z archy v radosti nad tím, že má celou tu potopu za sebou. Vínem se omývaly rány, víno se pilo při hostinách, víno se ředilo, míchalo, parfémovalo, dochucovalo. Ve víně se přijímá krev Páně, víno se odlévá bohům, vínem se platí i uplácí.

Paradoxně nejkvalitnější vína z České republiky nejsou z Moravy. Jsou z oblasti Žernosecké v Severních Čechách u Litoměřic. Labe se tam kroutí v několika meandrech kolem prosluněných svahů, teče tam pomalu, líně, rozlévá se doširoka, je to tam chráněné před větrem a vodní hladina odrazí do vinohradů hodně hodně slunečního svitu. Parametry hroznů od Žernosek se na Pálavě doženou jen v mimořádně dobrých rocích.

Víte, včera jsem svým textem vzbudil mylný dojem, že snad Francouzská vína nejsou dobrá. Ne, tak to není. Francouzská vína jsou skvělá. Stejně tak Kalifornská, Italská, Balkánská i Ruská. Ti frajeři to tam dělají už hodně dlouho a v době, kdy se tady u nás s pěstováním vína začínalo, ve Francii už měli mnoha generacemi vyzkoušené, jaká odrůda je na daném místě nejlepší a jakým postupem z ní udělat něco vynikajícího.

A také to dělají. Nehrají ani tak na odrůdy jako spíš na regiony a umějí to víno udělat tak, že se ho prostě naučíte. Zachutná vám nějaké víno a můžete ho pít pořád. Jeho chuť bude každý rok velmi podobná, velmi snadno se z vás stane stálý zákazník. . Jejich podmínkám a možnostem se zdejší vinařství nikdy nevyrovná. 

Chyba není v tom, že to Francouzi dělají takhle. Chyba je, že se to u nás snažíme napodobit. 

Na jednou stranu tomu pomáhá i EU, protože unijní pravidla pro vinaře se píší ve Francii, pro Francii a pro francouzské víno. Veškeré poučky pro šlechtění, legislativa, daně, hygienické předpisy a tak dále, to vzniká tam ve Frankrajchu. Asi jste zaregistrovali současné změny, kdy se víno distribuuje v tetrapaku nebo v igelitu, protože sud by mohl být nehygienický. 

A tak máme velmi zajímavé vinohrady a naše vinařské závody se snaží vyrobit víno francouzskou cestou a diví se, že jim to nejde, že to není dost dobré a ani zdaleka se to Francii nevyrovná. A pak se objeví nějaký stréc támhle od Krumvíře a jen tak mimochodem vyhraje evropskou vinařskou soutěž a celou Francii nechá daleko za sebou.

Nebo jiný frajer od Prahy se nechal okouzlit Pálavou, nastěhoval se, koupil sklípek, kus vinohradu a za pár let už dodává víno do luxusních hotelů. Lahev za pět stovek. A vedle toho Znovín vymýšlí, jak snížit náklady na litr, protože to za sedmdesát korun nikdo nechce. Inu, slijí e odrůdy dohromady, udělá se cuvee (u nás ve sklepích se říká slivka), nějaký someliér to pojmenuje, nasype se tam hromada taninu a ono to nějak dopadne. Zpracujeme i to, co se jinde lije do kanálu. 

My na to musíme jinak. Naše víno je nejlepší mladé, každý rok je jiné, jeden vinohrad i jeden sklípek nabízí větší škálu různých chutí než celý francouzský region. Na tom bychom měli stavět.  Velká škála odrůd, velká škála chutí a vůní. To je jediné, čím můžeme konkurovat více slunečným regionům s velkou vinařskou tradicí. 

Strécové to dělají. Firmy ne. Proto bude vždycky lepší víno ve sklípku u Procházky než ve stylové restauraci Znovínu, Lahofera nebo Templářských sklepů. Nevýhodou samozřejmě je, že hned vedle Procházky má sklípek Vopršálek, který ještě pamatuje doby před třiceti roky, kdy přijeli Pražáci a koupili všechno. I vykvašené šlupky s cukrem. Velmi snadno můžete dostat neskutečný hnus a vedle soused přitom má opravdový nektar. 

Přesto si myslím, že malé sklepy a vinaři s jedním hektarem, kteří to dělají ve volném čase pro radost a pro potěšení z chutí, jsou v našich podmínkách lepší možnost než závod ve francouzském stylu.