Francká říše

Britové měli kdysi svou doktrínu zahraniční politiky, která říkala, že na kontinentě nesmí vzniknout hegemon, který by je mohl ohrozit. Proto po celé své dějiny intrikovali proti silnějšímu, spojovali se se slabším a pokud ten slabší zesílil, klidně se spojili se starými nepřáteli proti starým přátelům a pak zase naopak. V průběhu dějin podporovali nejčastěji Francii proti Habsburkům, Habsburky proti Rusku, Německo proti Francii, Prusko proti Rusku, Rusko proti Francii, diktatury proti demokratům, demokraty proti diktaturám, nacisty proti bolševikům... zkratka přes všechny Vídeňské kongresy či jiné dohody, až do druhé světové války se snažili oslabovat toho nejsilnějšího a posílit toho slabšího a pak to zase prohodit. 

Po Druhé světové to zdá se Němci i Francouzi prokoukli a pod pláštíkem USA si to udělali přes Evropské společenství uhlí a oceli jinak. Na kontinentě vznikla postupně EU. Jo, přijali do ní i další státy, ale ruku na srdce - všechny dohody, smlouv a Lisabonské úmluvy jiným slovy říkají, že: 

1. Německo si bude dělat co chce

2. Francie si bude také dělat co chce

3. Když bude Francie chtít něco jiného než Německo, tak (prozatím) změní názor podle Němců. 

4. Ostatní budou držet hubu a krok, Britové ať jdou do prdele. 

5. Kdyby se to někomu nelíbílo, může si nadávat na Brusel.  Ojrobyrokratům to bude stejně jedno.  

Teď nám Němci a Francouzi podepisují smlouvu, která jen drze říká to, co se děje už mnoho let a je to silnější než antipatie jednotlivých prezidentů a kancléřů. Merkelová nejprve Hollandeho nesnášela, ale pak si docela dobře notovali. Macron je ze stejného vrhu a tak nám dosluhující kancléřka a těžko znovu zvolitelný prezident dokončují svojí práci. Mouřenín to dodělal, mouřenín může jít. 

Víte, já chápu Frantíky. Než se Němci sjednotili, byli dlouho největší moc na kontinentě. A teď jdou sto let do kytiček. Mají dluhy proti kterým jsou ty Italské úplně směšné. Hrají si na velmoc, protože mají jednu letadlovou loď a tuším jednu jadernou ponorku. Ale pořád velmoc nejsou. Nikdo je nebere vážně, sami nejsou schopní žádné akce. Potřebují cizineckou legii, aby za ně někdo bojoval. Když prodávají staré zbraně, inzerují, že z nich nikdy nevystřelili, jen je párkrát odhodili. Jejich letouny Mirage mají přiléhavý název - stín. Nad bojištěm je totiž nikdo nikdy neviděl. Ale teď beze srandy... 

Francouze je možné pochopit, jejich ekonomika je před průserem, jejich dluhy jsou před průserem, jejich jižní departmenty jsou před občanskou válkou a ulice se jim nějak žlutí. Z celé té smlouvy jako sláma z bot čouhají společné německofrancouzské dluhopisy. To se nám to žije, dkyž nám jiní půjčujou... 

Ale nechápu Němce. Brát na sebe další nefachčenky, navíc když se jim zase tak moc nedaří. Francouzský bráška bude jen brát a brát, kasírovat a kasírovat a dělat problémy. A jsem si celkem jistý, že přesně takhle to uvidí i mlčíčící německá většina, která samozřejmě nic neřekne, protože by to byl rasismus a Putinova propaganda, ale myslet si to budou. 

Na druhou stranu, mně se docela ulevilo. Němci mají už takhle dost starostí. Také mají džihádisty, mají tureckou neintegrovanou menšinu, která je pořád větší, nekamarádí s Trumpem, Británie už s nimi nechce hrát jejich hru, v EU vítězí síly, které si další integraci pod jejich kuratelou moc nepřejí, všude samé dluhy a nesmyslná byrokracie a oni si teď vezmou na hrb další malér nad maléry. 

Ještě pár let a už se o nás vůbec nebudou zajímat, protože budou mít co dělat sami se sebou. Neměcké mistrování bude pořád menší a menší, protože příští kancléř bude mít starostí nad hlavu. Už nejméně pět let je jasné, že celá evropská integrace nefunguje. A oni se rozhodnou, že to vyřeší ještě větší integrací. Ostatně vždycky v dějinách podobné pokusy na západ od nás končily dvojpapežstvím nebo vzdorocísařem. A problémy z toho vzešlé pak zajistily zemím koruny české dědičného krále a pak i císařský diadém. 

Merkelová možná bude známá jako kancléřka, která se dostala na vrchol čtyřikrát, ale nebude to pozitivní vzpomínka. 

 Všimněte si, že jsem se vůbec nepustil do krásného příkladu demokracie, kdy si dva hlavouni podepíší něco, co neproběhlo žádnou veřejnou debatou, nikdo o tom nic nevěděl, upeklo se něco v zákulisí a rychle se to neodvolatelně podepsalo. Odpusťte mi to prosím. Když dělá protivník chybu, netřeba ho v tom rušit. Tohle jednání za zády se jim vrátí jako bumerang v té nejhorší možné chvíli.