Obrácení

Dnes chci odpovědět Asfaltovému Holubovi na jeho komentář v mém článku o inkvizici, ale tedy především o tom, že já bychVidlácky přijal do Evropy zpátky ty teroristy, kteří by konvertovali ke křesťanství a museli tak učinit ne soukromně, ale veřejně při pořádném obřadu s kropenkou, kamerami a vlastnoručně podepsaným křestním listem. Dnešní článek, odpusťte mi to prosím, bude proto zcela kompletně a úplně o náboženství z Vidlákova pohledu. 

Jak všichni víte, netajím se, že jsem věřící pod obojí způsobem tedy evangelík či protestant, příslušný k Českobratrské církvi evangelické, což je druhá největší církev u nás a největší protestantská církev u nás. Je to církev všeobecná, to znamená že působí po celém území, dneska je svým členstvem velice konzervativní a svým farářským vedením velmi liberálně demokratická přesně v tom slova smyslu. Většina členů si ještě nevšimla, že už dávno není první republika a velká většina stanov a církev ních řádů je napsána právě pro situaci prvorepublikového sdružování. Farářské vedení naopak je velice sluníčkářské, pražácké plné tolerance vůči sňatkům homosexuálů, angažované ve všech milionech chvilek pro demokracii, Klinice a dalších podobných aktivitách o jejichž prospěšnosti se snaží přesvědčit helvítské babičky na venkově. 

Svým způsobem jsem v církvi kavárenských evangelíků. V církvi, která ani zdaleka není radikální, je mnohem slabší než se navenek jeví, se spoustou nevyřešených a stále se kupících problémů. Ale díky příslušnosti v této církve jsem se dostal i mezi úplně jiné evangelické církve, které naopak jsou velmi bouřlivé, radikální a fundamentalistické. 

Víte, já v Boha opravdu věřím. A to jednoduše proto, že jsem s ním kdysi v sedmnácti letech udělal velmi vážnou osobní zkušenost, která z uťáplého šikanovaného a introvertního kloučka udělala dnešního sebevědomého extroverta podobného strýčkovi Pepinovi z Postřižin. V mém životě existuje víkend, kdy jsem odjel na jednu křesťanskou akci (pobyt v horách s výlety) a vrátil jsem se tak radikálně jiný, že si toho všichni okamžitě všimli. 

Ne, nebylo v tom žádné čarování, žádné modlení, potápění do vody, vykuřování kadidlem, ani jiný mystický zážitek. Jen jsem se potkal s lidmi, kteří mě do té doby neznali a setkání s nimi mi úplně obrátilo život vzhůru nohama. To by nebylo nic divného. To se skutečně stává. Ale v mnoha křesťanských církvích tato idea obrácení žije. Ne že by byla ovládnuta a pochopena, ale prostě se s něčím takovým počítá a takto obrácení lidé tam mají otevřené dveře. 

Díky tomu jsem osobně viděl lidi závislé na pervitinu, kteří se ze své závislosti dostali a přetavili ji v hlubokou náboženskou víru. Viděl jsem lidi, kteří radikálně měnili životy, kteří byli původně ateisty, ale stávali se pak mimořádně aktivními křesťany ochotnými ze dne na den své nové společenství podporovat, platit, nechat si od něj mluvit do života  a vůbec s ním spojit svou budoucnost. 

Velká většina těchto obrácení má svůj začátek ve zpackaném životě a zničených snech. Prostě jste si mysleli jak se jako vysokoškolák uplatníte a stanete se bohatým, ale pak je vám pětatřicet, váš plat je daleko pod průměrem i přes inženýrský titul, bydlíte v Praze v kamrlíku, protože si nic lepšího nemůžete dovolit a je vám jasné, že se to nejspíš nikdy nezlepší. Životní sny v troskách, výhledy nulové. 

Někdo to zvládne, někdo začne chlastat, někdo se oběsí, někdo prostě zblbne a někdo... se dá na víru. Promění radikálně svůj život, dostane se do společenství, které toto uznává a nejsou tam k jeho nové osobnosti skeptičtí, naopak z ní mají radost. Neexistuje na to univerzální recept, ale pokud prostě věříte tomu, že něco takového existuje, tak jste blízko neuvěřitelnému potenciálu. Zpackaných životů existuje mnohonásobně víc,  než kolik jich jakákoliv církev zvládne absorbovat.  

Tohle měly kdysi všechny křesťanské církve. Ale od Josefa II se od něčeho podobného začalo ustupovat a nejpozději kolem roku 1850 už žádná církev s nějakými podivnostmi jako obrácení, duchovní zážitky a podobně už nepočítala. Prostě se to nedalo vědecky zdůvodnit, nedalo se to teologicky držet pod kontrolou. Pokud si o tom chcete dneska něco přečíst, musíte číst Komenského v latinském originále. Neexistuje žádná moderní (100 let stará) kniha, která by se tomuto tématu věnovala. Kdysi lidi chápali, že existuje náboženský zápal a že se dá využít i zneužít. 

To že podobným fenoménům člověk nerozumí, ještě neznamená, že neexistují. A i u nás jsou společenství, která s tím pracují a jsou připravení přijímat právě takové lidi. A v celosvětovém měřítku PŘESNĚ TOHLE DĚLAJÍ MUSLIMOVÉ. Ti jsou oproti křesťanství právě těch šest století pozadu a jejich imámové jsou ve svých madrasách vyučováni právě k citlivosti na obrácení lidí, kterým se předtím zhroutil svět. A protože muslimské společnosti mají nepřeberné množství zhroucených světů, oni s tím opravdu umějí pracovat. 

Proto se mladí Francouzi a Belgičané, kteří nikdy neměli hlad, stávají džihádisty. K velkému údivu svých normálně pracujících a slušně integrovaných rodičů. Protože se jim zhroutil svět. Mysleli si, že budou fotbalisty, budou dobře placení, budou mít svoji krásnou budoucnost, hezké blondýnky jim budou skákat do náruče, ale místo toho někde obracejí hamburgry, žijí v krcálku, žádná holka jim nedá a přitom kolem nich jezdí bílí mladí muži v bavorácích. Zhroucené sny, vystřízlivění z ideálů... 

A ejhle, v té chvíli jsou tu připravena celá společenství v mešitách, které těmto zhrouceným duším dávají to obrácení. V podobě Islámského státu. A oni jdou... 

I já jsem po delším čase zažil vystřízlivění z nového skvělého obráceného křesťanského života. Na sobě, ale i na druhých. On se jim může zhroutit svět i po obrácení, protože po čase velké vnitřní mobilizace zjistí, že jsou na tom pořád stejně blbě, pořád nic nemají, pořád jsou uťápnutí, pořád je to v háji. Pak se jim iluze zhroutí znovu a oni jsou opět připravení na další break point v životě. A nebo začnou chlastat. Mně stačilo jedno obrácení aby mě to zmobilizovalo dost na zařízení si normálního života, který se dal zvládnout. 

Ti hoši z Islámského státu, těm se teď právě zhroutil jejich svět. A jejich ženám a dětem taky. Někteří spáchají sebevraždu, některé popraví, někteří začnou chlastat nebo brát heroin. Ale bude hodně těch, kteří dojdou k dalšímu životnímu obrácení. A bude záležet, kdo jim ho nabídne a jaké. Mohou se stát součástí něčeho ještě mnohem horšího než byl Islámský stát. Ale klidně by se z nich mohli stát přesvědčení křesťané.  

Jistě je možné popravit pár islámských vůdců. Ale není možné postřílet ty desetitisíce vojclů a jejich žen a dětí. Ukažte mi normálního (bílého) vojáka, který by střílel do ženských a dětí. Nějaký novodobý Mengele možná, ale normální člověk nebude zabíjet děti a ženy i kdyby předtím tisíckrát vyzývaly k vraždění nevěřících a děti si myslely, že hudba je haram. Pokud se nechají jen tak, brzy toho využije nějaký imám a zmobilizuje je pro další džihád. A pak další a další. 

Samozřejmě Evropa se této náboženské možnosti v podstatě už dávno vzdala. Není moc těch, kteří mají alespoň vzdálenou představu o tom, jak velkou sílu má náboženství a jaké neuvěřitelné změny dokáže dělat s člověkem. Neví to už ani náš synodní senior - nejvyšší v naší církvi. Zřejmě to neví už ani papež František. Tím méně to ví liberální demokraté nebo ateisté. Ale muslimové to vědí. 

Proti skutečně intenzívně prožívanému náboženství se nedá bojovat věčně jen kulometem. Ani Římané nestíhali křesťany křižovat. Ani dnešní evropané, američané, ani NATO nebo EU nikdy nezvládnou tu miliardu muslimů zabít. Američané nedokázali v Afghanistánu ani snížit přírůstek natality. A to tam bombardují jak vzteklí. Saúdové v Jemenu možná zvládnou vyrobit hladomor, ale na konci všeho tam bude zase víc lidí. Chudších a naštvanějších... ale víc. 

V Africe přibývá ročně sedmdesát milionů lidí.  To se nedá zabít. A jestli si myslíte že jo, tak jste naivní. 

Ale jejich srdce se získat dají. Právě v té chvíli, kdy se jim hroutí svět. Právě ve chvíli, kdy si uvědomí, že nic nemají a ničím nejsou. Že nebudou mít povolné holky ani rychlá auta, maximálně tak lehátko v ubytovně. V té chvíli je zapotřebí jim nabídnout alternativu. Jinou než jim dají džihádisté. Klidně takovou, která je odlifruje zpátky do Afriky. Ale oni prostě potřebují budoucnost. Evropa na to může kašlat, ale jiní to tak nenechají. Jsou tu statisíce a miliony životů, které se dají utratit za Alláha. Ti imámové toho využijí. Mohli bychom také. Mohli bychom jim zařídit křesťanské obrácení nebo klidně i to občanské obrácení. Ale museli bychom zajistit společenství, které s tím bude umět pracovat. Máme na to tisíce latinských spisů. Sepsala je inkvizice. Ona totiž napsala mnohem víc spisů o tom, jak podchytit lidské srdce a jak získat člověka k obrácení, než o tom, jak najít kacíře a jak ho upálit. Oni se už vnitřně mobilizují. Po milionech. Teď jde o to, kdo a kam tu jejich mobilizaci nasměruje. 

Pokud to neuděláme, udělají to radikální islamisté. Ti je nepoužijí pro budování civilizace v Africe nebo pro lepší hospodářství ve světě. Ti je použijí pro džihád a jednou zvítězí. Proč? Protože přijímají lidi, kterým se zhroutil svět a využívají toho. Umějí to. I my jsme to uměli. Ale to byla jiná doba. 

Ostatně co jiného jim taky dát že? Nikdo se nevzdá svých domů, platů a bavoráků ve prospěch nějakého chudáka v Africe. A už vůbec ne, když přijde do Evropy a bude klepat na vrata.  Ale kdo z vás by byl ochoten financovat v Africe něco, aby se tam dalo žít? Posílat tam humanitární pomoc - malé procento z toho, co se tam nakrade, to jo, ale vzdát se ve prospěch nějakých černochů kusu svého blahobytu? Ostatně to ani nejde... není možné zajistit pro miliardy černochů, arabů a číňanů stejné domy jako máme my a stejná auta jako máme my. Oni prostě nikdy nebudou tak bohatí, protože naše planeta na to nemá zdroje. 

A tak jim zbude jen a jedině náboženství a obrácení. Obcování s Bohem, protože obcování s plnou ledničkou se jim prostě zařídit nedá.  Imámové to vědí a dávají jim to plnými hrstmi. Ne bohatství, ale společenství. Možná krátký život, ale plný slávy a uznání... než je nějaký vojenský dron usmaží. Ale předtím dostanou otrokyně, poplácání po ramenou, medaile... prostě už nebudou ti uťápnutí kloučci, ale gerojové. Dostanou přesně to, co dává Putin svým chudým Rusům, kteří ho za to s velkým náskokem volí i když jsou pořád chudí. Matka Rus funguje stejně jako Alláh a stejně jak fungoval Hospodin a Ježíš. 

Můžeme jim dát něco podobného... ale v našich službách. Můžeme jim dát jiného boha než Alláha. A nebo se s nimi můžeme rozdělit o bohaství, které jsme u nich vydrancovali, ale které by oni sami neuměli využít a které neumějí docenit. 

Já zkrátka nevěřím na kulomet. Ale věřím na získávání lidských srdcí, které pak dokáží šturmovat na Berlín či Stalingrad, které pak dokáží stavět v poušti Salt Lake City, které pak dokáže z izraelské pouště dělat úrodnou zemi a odsolovat mořskou vodu. Které se dokáže na císařpánovi domoci samostatného státu. Které by dokázalo využít ty dnešní miliony frustrovaných mladých lidí pro skutečně něco nového a dobrého. 

A vím, že přesně tomu věří i ti imámové a už pracují na tom, aby si ten potenciál použili pro svoje cíle. A neříkejte mi, že náboženství nefunguje. Ten Islámský stát naopak ukazuje, jak moc to funguje a jak málo pozemských věcí stačí pro náboženský zápal.