Nemají to pod kontrolou

V Ježíšově době bylo v tehdejší Římské říši přemesiášováno. Každý blbec se stavěl býti prorokem a cesty k dosažení spásy, nirvány, všehomíra, splynutí, slasti či dokonalosti, ty byly k dispozici na každém náměstí. Každé náboženství mělo své odnože, každá odnož měla své sekty, každá sekta své tajné skupinky. Dobový informační prostor byl plný. Všechno bylo multikulti až se nikdo v ničem a nikom nevyznal. 

Státní moc byla silná, velkolepá, zásobená téměř nekonečnými penězi. Životní náklady byly v podstatě nízké a plnoprávnému občanovi stačilo být příslušný nějaké neziskovce (pardon - boháčovi, pro kterého provolával slávu a dělal mu klaku). Práci dělali doboví roboti (otroci) a potomci bývalých dělníků, rolníků a řemeslníků už byli zmlsaní a nechtělo se jim ani dělat, ani vstupovat do legií.

Státní moc (i ta císařská) byla stále více určována řevem ulice, kteoru organizovali příslušní mocipáni a i když byl císař formálně absolutistický, ve skutečnosti byl ovládán svými pretoriány a potřebou být oblíbený u občanů. Státní pokladna byla vyprazňována mandatorními výdaji na stále rozsáhlejší sociální dávky, jen tehdy se to jmenovalo Chléb a hry. Pokud s tím člověk souhlasil, byl svým způsobem za vodou a pokud jen vedl hospodské řeči, mohl prožít relativně bezpracný a pohodlný život. 

Státní moc vystupovala ruku v ruce s elitami jen proti vysloveným buřičům, kteří se snažili viklat cihličkami ve stavbách tehdejší společenské hiearchie. Protože i chatrná zeď římského blahobytu skýtala mnoha lidem místo velmi vysoko na slunci. Pokud mesiášové hlásali osobní skromnost, nebo vnitřní nirvánu, nikomu to nevadilo. Pokud mesiášové hlásali rituální úkony, předepisovali počty modliteb i kroků, pokud šněrovali původně široké svobody do různých nařízení, bylo vše v pohodě. Dokud měli svojí šaríja policii, která nadávala za odhalené kotníčky, bylo všechno v souladu se zákonem a státem. 

Ale běda, když se začalo hlaásat návrat ke kořenům. Běda když byl stát i císař označen za příčinu všeho zla a úpadků. Běda, když byly velkolepé instituce jako jeruzalémský chrám nebo Kapitol označeny za instituce lidské, nehodné následování. Běda, když byl mesiáš hloupý a dovoli si kritizovat na elitách dvojí metr. A třikrát běda, když se mluvilo o odpouštění dluhů, prominutí trestů a nejhorší bylo, když se hlásalo, že by mohla přijít nová doba. 

V takovém případě pomalu meloucí "boží mlýny" zázračně zrychlily a dokázaly se příslušného škůdce zbavit v řádu hodin. 

Dobové elity, si myslely, že jim to funguje. Multikulti mumraj jim nevadil, stejně tak jim nevadily předměstské brlohy chudiny. Nevadily jim různé uhozené nauky, jen se bedlivě sledovalo, zda někdo neohrožuje jejich jistoty ve vytváření zákonů, tištění peněz a vymáhání dluhů. Bedlivě si střežili monopol na výklad pravdy. Pokud se někdo takový objevil, byl zlikvidován někdy i s výstrahou ostatním. 

Postup byl pokaždé stejný - najit nějakého zrádce, pak nějaké falešné svědky, přidat soudní znalce, kteří sepsali posudky, izolovat od davu stoupenců, vzbudit u veřejnosti zdání práva pomocí ctihodných talárů a pomazaných hlav, distancování se od odpovědnosti, ale rychlá exekuce. 

Fungovalo jim to dlouho. Tak dlouho, že si mysleli, že mají svět ve svých rukách a pod kontrolou. Že mají dostatečně pevné instituce ne na právo a spravedlnost, ale na jejich zájmy. Že mají dostatek moci ne na obranu před nepřítelem, ale na obranu před jejich vlastním obyvatelstvem. Že mají na své straně dostatek hlupáků, kteří jim zobou z ruky. Mysleli si, že mají pod palcem tištění i distribuci myšlenek a že mají postupy na vykořenění všeho nevhodného. 

Nemusel bych psát o Ježíšove době. Totéž by platilo i pro Inkvizici svatou, platilo by to pro velké císaře, slavné Napoleony, platilo to i pro Sovětský svaz a platí to i pro dnešní dobu a naší atlantickou civilizaci. 

A vidíte... už před dvěma tisíci roky to nebyla pravda. Buřič byl odstraněn, ale myšlenky ne. A to ani v situaci, kdy Ježíš sám nic nenapsal. Stokrát jim to zafungovalo, ale jednoho dne se prostě utrhl kamínek, který postupně sebral celou lavinu, která převorala dějiny tak zásadně, že existuje dodnes. 

Velikonoce po svém popisují i to, že ani sebemocnější a sebebohatší nemají společnost pod kontrolou. Nemají pod kontrolou ani víru, ani myšlení a ani pravdu.  Mohou sice používat osvědčené metody a sofistikované nástroje o ovládání mas i jednotlivců a mnohokrát jim to vyjde. Ale nakonec z jejich velikosti nic nezbude. 

Po křesťansku řečeno: Bůh je nad všemi elitami a on dává vzestup i pád. Neboli - i ta největší a nejbohatší entita ovládá jen zlomek sil, které ve světě působí. A v konečném důsledku všechno bohaství, moc i vliv stačí sotva tak otevírání bran  či stavidel. Co pak bude následovat , to už nikdo pod kontrolou nemá.