Víra bez Boha

Jsem bezvýhradný ateista, jen doufám že mi bůh odpustí (Jára Cimrman)...to se sem docela hodí a docela to mojí víru vystihuje.

Tady se úplně s Vidlákem neshoduji. Musíme si především říct, co to vůbec znamená věřit. Ono totiž mohu buď něco pokládat za pravdu (a vyvozovat z toho pro sebe závěry) anebo nepokládat za pravdu (a nevyvozovat z toho závěry). Mohu něco pokládat za pravdu zcela nebo jen s určitou pravděpodobností, a tedy se tím řídit buď hodně nebo málo. Taková víra může vypadat třeba tak, že věřím Mařce z kravína, protože ji považuji za chytrou, a protože Mařka z kravína říkala, že Mažňák je dobrej, budu volit Mažňáka, přestože ho osobně vůbec neznám, nic o něm nevím a ani nemám k dispozici žádnou vlastní zkušenost s Mažňákem. To je víra. V tomto případě víra v to, že to co říká Mařka z kravína je pravda. Mařka z kravína je v tomto případě tzv. Názorovým vůdcem a podle oblíbených názorových vůdců se řídí patrně většina běžných lidí.
Víra institucionalizovaná v podobě církve funguje stejně. Tedy že pokládám za pravdu něco, co mi ta církev sdělila aniž bych měl možnost se o pravdivosti toho nějak sám přesvědčit. A protože to pokládám za pravdu, vyvozuji z toho pro sebe závěry a řídím se tím. V křesťanských církvích to bude asi víra v posmrtné vzkříšení Kristem a život věčný, víra v desatero a podobně. V jiných názorových bublinách to je jiné, můžeme věřit v homeopatii a její schopnost léčit skutečné i domnělé nemoci, ve škodlivost pojídání masa, v reinkarnaci, v Aštarovu flotilu, v anděly, cokoliv. Společné je pro to vždy jedno. Víra nám dodá pocit jistoty a bezpečí tam, kde by ho člověk s otevřenou myslí a kritickým myšlením tak úplně neměl. A to je příjemné. Příjemné do té doby, než nám dá život takovou facku, že poznáme, že to, co jsme pokládali za pravdu, pravda nebyla. Příjemné je to také jen do té doby, než zjistíte, že je vám takto příjemně a bezpečně jen ve skupině stejně „postižených“ lidí. Až potkáte lidi mimo svojí bublinu, zjistíte, že to nejsou o nic horší lidé než vy a že díky vaší víře vám podstatná část naplnění života uniká. Víra vám totiž nejen dává ten pocit falešný bezpečí, ale také vám hodně bere, protože vám striktně zakazuje něco, co za určitých okolností vůbec špatné není.
Proto dávám před vírou přednost duchovnosti a životní moudrosti. Základem duchovnosti je skončit se sebeoblbováním vírou, přestat lhát sám sobě a bez předsudků zkoumat, jak to na světě chodí. Dá se to říct i tak, že začnete zkoumat Boha. Co je dobré a co špatné poznáte podle hesel: „po ovoci poznáte je“ a „co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim“. Ne vaše víra, ale vaše vlastní duchovnost, moudrost a skromnost vám dá sílu a motivaci „být pro ostatní světlem“. Znalost „jak to na světě chodí“ je velice důležitá pro úspěšnost a tu má asi třeba Babiš, kterému ovšem chybí ta duchovnost, takže je pro ostatní tak maximálně peněženkou, ale není tím světlem, abychom to trochu zase převedli do dnešní reality. No a chozením do kostela se prostě ta moudrost a duchovnost nezískává, bohužel.

Mám dojem, že tu leckoho zklamu - všichni lidé jsou VĚŘÍCÍ. To slovo "všichni" možná kazí velmi malé procento "pochybujících". Všichni ostatní - křesťani, muslimáci, hinduisti, ATEISTI - sakumprásk, všichni jsou VĚŘÍCÍ.
A proč jsou ateisti věřící? No protože VĚŘÍ tomu, že žádný bůh, universální síla, akáša, božská jiskra - není. Ale i to je jen víra. Bohužel. Tu víru kamuflují kecama o vysoce organizované hmotě a dalšími moudrostmi, ale fakt je ten, že tomu prostě musí věřit. Viz Stanislav Grof a jeho příměr s televizí.
Logickým opozitem k "věřící" totiž není "nevěřící", ale "vědoucí". Tak chcete-li, budu rád, když se mi přihlásí jeden "vědoucí". Prosím neplést s Vševědem, těch je ve všech diskusích na netu jak much na exkrementu.

chlape neblbni.
Dlouhodobé ládování těla brufenem, je nahovno.
Brufen před tebou jako vlastníkem nemovitosti zvané tělo spolehlivě maskuje skutečné problémy. Jeho zákeřnost je stupňovaná tím, že má protizánětlivé účinky. Tedy maskirovka na kvadrát.
Věř mi, že je lepší začít obíhat doktory a klidně i obejít zavedené doktorské pořádky.

Víra symbolizuje jednu z důležitých morálních hodnot člověka a bývá zpravidla průvodcem náklonnosti k dobru. Příslušnost k nějaké církvi nesouvisí vždy s pravou vírou. Někdy je tato příslušnost pokračující tradicí v rodě, jindy sklon organizovat a tím zastávat nebo uplatňovat nějaký životní názor. Stejně tak nelze víru definovat jako přijetí něčího tvrzení nebo názoru bez důkazu; to je totiž pouze sklon k pověře. Víra je prostě vyjádřením vysoké ušlechtilosti a kvalit ního mravního postoje k životu. Skutečně dobrý a nezáludný člověk nemá žádný vztah k nevíře. Protože by sám nikoho nepodváděl předstíráním, předpokládá, že to, co slyší od jiných, je sama pravda. Když je to člověk prostý, když to není intelektuál, naráží jistě na podvody a zklamání; to však pravou hodnotu víry nesnižuje. Spíš je tím dán důkaz, že takový člověk žije v mravně zkažené lidské společnosti. Zvykli jsme si spojovat víru s intelektuální zaostalostí a hloupostí. A zvykáme si nebo si máme zvyknout na to, že i slovům se dává jiný smysl, aby lež mohla dokázat svůj naprostý triumf. V této atmosféře ovšem víra nemůže vůbec existovat; je nutno předpokládat pouze předstírání a podvod. Člověk mravně čistý a ušlechtilý už ze svého povahového založení věří v existenci vyšších duchovních hodnot, z nichž vše vzešlo a k nimž se zase všechno vrátí. Zájmy takového člověka se proto upínají k těmto principům a to vytváří cestu k jejich uskutečnění. Je to vlastně druh víry přinášející dobro. Je totiž úzce spojen s vírou v život a posléze i s vírou v úspěch.

"Koniáš „bludné“ knihy nahrazoval katolickými, mnoho z nich rozdával zdarma (některé sám napsal)některé „opravil“ (vytrhnutím listu, začerněním, vepisováním textu) a ostatní většinou odevzdával na biskupství, malou část z nich (se souhlasem nadřízených) teatrálně pálil ,...
...neničil jenom umělecké skvosty Jednoty bratrské či z doby husitství. Jednalo se i o zábavnou či erotickou literaturu např.: kramářské sešitky nebo dobovou pornografii...
Zdůrazňovalo se – zvláště zásluhou Aloise Jiráska! – především jeho pálení knih, přičemž údaj o 30 000 zničených knihách byl vztahován jen na knihy jazykově české (které ve skutečnosti tvořily z celkového počtu asi polovinu).

Během komunistického režimu byla jeho činnost nadměrně zveličována a překrucována, aby poškodila obraz římskokatolické církve a účelově se zamlčovalo, že se snažil spálené problematické knihy plynule nahrazovat katolickou literaturou, nezřídka vlastní provenience.

... to dneska ale byla diskuse, vůbec sem jí nerozuměl, jen jednu větu si odnáším s patřičným respektem tu od strejdy o ateistech:

"Nevěří, ne proto, že je proti, ale protože je to mimo jeho zájem."

Co bych lhal, závistivě konstatuji, že k tomuhle poznání sem se vůbec nedopracoval, asi proto, že pravda bývá většinou geniálně jednoduchá.