Hitler jako Žižka

Ne, nebojte se, nebudu porovnávat Hitlera se Žižkou. Nebudu ani Žižku porovnávat s Hitlerem. Nadpis jsem užil z jednoduchého důvodu... Ať totiž děláom co dělám, pro moje děti je Druhá světová zhruba stejně daleko jako husitské hnutí. Ne že by je to nebavilo, znají jedno i druhé, máme nachozené nějaké ty památníky i muzea, máme nakoukané filmy, přečtené knížky, ale celá ta tragédie dvacátého století se od nás strašně rychle vzdaluje a dostává se do stejného odstupu jako ti husité. 

Hitler se zařadil po bok Zikmundovi, Picollominimu, Janu Palomarovi, Hynkovi ptáčkovi z Pirkenštejna a Jiřímu z Poděbrad. Koněvova socha, to je jako socha Žižkova nebo socha svatého Václava. Všichni ti Pattonové, Stalinové, Guaderianové, Modelové, Paulusové, Žukovové, Vatutinové, Churchillové se nějak nepozorovaně stali dějepisným učivem. 

Až se člověk zdráhá uvěřit, že to bylo tak jednoduché... stačilo aby vyvanuli přímí účastníci. Moje děti si už nepopovídají jako já s dědečky, kteří to zažili. Mají to zprostředkované a ejhle... už je to jen učivo. Sice zajímavé, ale to je to o husitech nebo o bitvě u Thermopyl také. 

Navíc... oni ani přes počítače a všeobecný úpadek výuky nejsou ještě tak blbí a velmi citlivě a přesně vnímají, jak se ta historie furt mění. Je to sice něco, co se už stalo, ale žádná přítomnost ani budoucnost nemá tu dynamiku, jakou mají náhledy na dějiny. Svým způsobem mají pravdu... proč si pamatovat dějiny, které se za pár let budou zase vykládat jinak, stačí jen aby se změnila politická reprezentace a zesílila v blízkém okolí nějaká další mocnost. 

I my to tak měli ve škole, já ještě jako pionýr držel stráž u památníku rudoarmějců, který se pak potichu změnil na památník amerických sil generála Pattona, ale na druhou stranu, já měl doma ty dva dědečky -jednoho u Rudé armády a druhého u Wehrmachtu a tak nějak jejich vzpomínky byly pravdivé. Asi i protom že v nich nebyla ani ideologie, ani patos osvoboditelů nebo nadčlověků, ale lidskost dvou obyčejných vojclů, kteří byli válkou semleti a proti všem statistikám ji oba přežili se všemi končetinami, přežily to i jejich rodiny a když to pak všechno skončilo, měli jak začít znovu. 

Tohle všechno už ta generace po mě nemá. U nás jaksi nemáme na sibiřských dřevěnicích vytesány křížky za každého člena rodiny, který padl. Nemáme nikde na zdi fotky dědečka pilota, který dobře střílel u Guadalcanalu. Nemáme ani ty tajné poklady strýčka Helmuta, který až ke Stalingradu došel.

Jak to také máme mít, když jsme nejdříve měli zapomenout na vojáky západní fronty a pak zase na kluky na východní frontě? Dopadlo to, jak muselo. Nepamatujeme si ani jedny. Upřímně... asi bychom si vzpomněli na Gabčíka, Kubiše, Ludvíka Svobodu, Fajtla a pár dalších pilotů, ale dá někdo z hlavy alespoň jednoo vyznamenaného Hrdinou sovětského svazu? Má někdo běžně v hlavě alespoň tři jména od Dukly? Nebo od Tobruku?  A kromě Beneše či Moravce a Jana Masaryka, vzpomenete si automaticky ještě na další členy exilové vlády? Kdo byl zmocněnec v USA? Kdo chodil na konference ke Stalinovi? 

Kromě několika výsadkářů a možná skupiny Tří králů, kolik ještě znáte členů domácího odboje?  A když už jsem v té sebekritice... kromě Horákova statku, znáte alespoň  nějaké jméno z Lidic? 

Inu ve jménu u té správné ideologie a toho správného světonázoru, co u nás asi nikdy nepřežijí půl století, jsme především zvládli naši novodobou historii spolehlivě vykastrovat. Ostatně i ty husity musel Palacký znovu objevit a Jirásek zpopularizovat. Má to samozřejmě i výhody... vykastrované dějiny žádné ideologii neposlouží. 

Zřejmě to stejně dopadne i s tou Druhou světovou. Jednou, až zase přijde nějaké národní obrození, tak to vytáhnou z archivů a budou se o tom točit filmy a psát knihy. A každý je bude znát....

Ale teď... teď to bohužel vypadá jen na to dějepisné učivo.