Alfie Hebdo

Nedávno jste se na Kydech mohli seznámit s případem nemocného britského chlapce Alfieho, který upadl do kómatu po očkování a protože mu údajně odumřel mozek, byl soudním příkazem odpojen od přístrojů proti přání rodičů. Rodiče chtěli chlapce převézt na kliniku v Itálii. Itálie nabídla občanství i transport, ale vyhrál úřední šiml a doktoři, kteří si to prostě u soudu zařídili a udělali to po svém.

Případ skončil. Kluk zemřel. Bylo a bude o tom ještě hodně napsáno, emoce to ještě zjitří, petici za kluka podepsaly tisíce lidí, proběhly demonstrace, zcela určitě dojde na žaloby a všechno se potáhne ještě další roky. Zřejmě na konci celého dlouhého procesu budou ještě více zničení rodiče, kteří budou svůj případ dokolečka dokola vypravovat před různými soudními instancemi.  Celý případ zničí ještě víc životů než toho jednoho dítěte. 

Já s rodiči chlapce souzním. Mám pět dětí a nedovedu si představit se ocitnout v podobné situaci. Sám považuji život za dostatečně posvátný a rozhodně souhlasím, že poslední slovo má  mít rodič nikoliv stát nebo doktor. Pokud byli rodiče ochotní absolvovat martyrium s vážně či smrtelně nemocným dítětem, byli ochotní odejít ze země, zajistit jinou péči, pak jim nemělo být bráněno. Nikým. 

Ale přesto jsem něco nepochopil... 

Zdá se, že otec kluka byl schopen objet půl Evropy, vytáhnout z kešeně slušné prachy, svolat lidi přes fejsbůk, zmedializovat svůj případ, zveličit ho a dostat ho i do takové ďoury, jako je Česká republika. To ten otec nemohl vzít svoje bratry, kamarády svolat další naštvané lidi a prostě tam do té nemocnice vtrhnout? Co by mu asi tak udělali? Zastřelili by ho? To asi těžko. Když ten Alfie stál za petice, italskou anabázi a vůbec tolik práce, proč nestál za jeden rychlý šturm před kamerami do nemocnice? 

 Kvůli Temelínu jsou aktivisti ochotní ohýbat ploty, když přijede Měnový fond, hoří auta na ulicích. Násilí při demonstracích je poměrně běžný jev. Squateři na Miladě vzdorovali policii několik dní. Kdyby podobná síla jako pár anarchistů na náměstí vtrhla do nemocnice, bez problémů by se ke klukovi dostali a dostali by k němu i doktora a převozové zařízení. 

Ve středozemním moři byly celé organizace schopné převážet stovky a tisíce lidí do přístavů, proplouvat kolem válečných lodí a přistávat i přes zákazy. Že by riziko vpádu do jedné nemocnice bylo větší než nabírání afričanů u Libyjského pobřeží?  

Tisíce lidí se mohli ustrnout nad hrozným osudem malého dítěte, které nedostalo šanci. Ale v konečném důsledku neudělali nic. Možná někdo kvůli Alfiemu nasvítí Eifelovku, ale jinak je ticho po pěšině. Jako po Charlie Hebdo. Nedělá se nic.  Proč se nikdo nezvedl, nevzal do ruky klacek a neodvezl kluka násilím? Když je život tak cenný, nestálo by to za pokutu a nějaké to vězení? Kdysi lidi kvůli bezpráví vstupovali do interbrigád a nasazovali životy. Myslíte, že by nemocniční ochranka střílela do davu ostrými? Nebo snad britská policie? 

To se mezi tisícovkami lidí v Británii nenašlo deset či dvacet odhodlaných opravdových mužů? Nebo mezi neziskovkami, které tak dojemně šířily obrázek utopeného kloučka v Turecku? Případ byl citlivý, to bezpráví z něj úplně teklo, když jde o životní prostředí, tak se leze na komíny, zastavují se transporty s uranem, blokují se silnice pro průjezd aut na skládku.  Když jde o masový exodus ze Sýrie, otevírají se hranice, porušují se zákony ve velkém,  ale když jde o život bílého dítěte, tak se nikdo nenašel? Jakou cenu tedy vlastně ten lidský život má? Mám pocit že celkem nevalnou... Nestálo to ani za trochu násilí a boje. Nestálo to za akci, nebylo odhodlání a tím pádem zbylo jenom útrpné podrobení se. 

Zdráhám se přiznat celému případu jednoznačný pohled. Na můj vkus je kolem toho příliš mnoho řečí a příliš málo činů. Co všechno nám sociální sítě, média, soudci, doktoři, ale i rodiče o případu neřekli?