Není úniku

celou družstevní drůbežárnu.
Bývalou, samozřejmě..., v té dnešní se schovávají plasty od soudruhů z Říše...

Vidlákovi po dnešním kousku do učení.
Do učení jak všecko stručně, jasně a výstižně posrat.
Tím nechci tvrdit, že jste učeň, že své řemeslo - posrat druhým (povětšině nájemným pisálkům) jejich pracně uplácané propagační dílko, a to odshora až dolů - neovládáte, to ani náhodou. To bych si nedovolil, protože jste o svých kvalitách přesvědčil nejednou.
Ale sám musíte uznat, že tohle je Vidlákův majstrštyk.

Pokud mám porovnat dřívější a dnešní dobu, jaký je rozdíl v tom, být v dětství nazýván čarodějnicí, být ve škole spolužáky bit, později nazýván zmijí jedovatou, sviní, idiotem, ve velmi nedávné době být denně mimo barák vystaven šmírování, být v posledních dnech vystaven tomu, že v hrobě si mohu v klidu rovnat kostičky?
Za tu novější pestrost děkuji.
A pro ty skvělý názvy (hlavně nevyjmenovaný) se nemohu ptát, nebo jednat tak, co by se mé matce a už vůbec ne spoluobčanům, případně ostatním lidem líbilo.
Na to jsem zažila příliš mnoho úšklebků, aby mi to stálo za to.
Ale M. se co nejdříve omluvím.
Takže ano, su šťastná, že jsem díky oné pestrosti našla jinde i jiné, naprosto cizí lidi, kteří mi řekli: "Ty za to stojíš i ty v srdci lásku máš".

Chtěl jsem k tématu utrousit jeden stručný a výstižný vtip, ale nedokážu ho dát dohromady tak, aby to vyznělo. Snad se mi to podaří někdy příště. A tak opíšu něco delšího, co se taky hodí. JAK VYSVĚTLIT DĚCKU PRICIP EU: "Ty mi dáš 10 korun a já Ti vrátím 15 korun.
To se přece vyplatí? Přikážu ti ale, že si za moje peníze musíš koupit sušenky. Pořád super. Koupit je musíš, od koho Ti řeknu, sám si vybrat nesmíš. Ne, sušenky od mamky nepřichází v úvahu! Že koupíš jinde levněji, nebo že ti je mamka dá? To mě nezajímá, dostal jsi na to mé peníze! Neposlechneš, tak vrátíš celých 15 korun a dáš 5 korun navíc. Na sušenky musíš koupit krabici ode mne. Když nekoupíš, nedostaneš sušenky. Nemáš už peníze? Nevadí, dostaneš ještě 5 korun na krabičku, ale mamka musí vyhodit troubu na pečení sušenek. Dostal jsi peníze, máš sušenky a máš krabičku na sušenky, jsi spokojený. Aby jsi byl dál spokojený, musíš k sobě do pokojíčku vzít tohohle cizího kluka. Nechceš,
že ho neznáš? Ale ty musíš posluchat! Jinak už nedostaneš peníze, bude pokuta, nebudou sušenky, krabička ti bude k ničemu a mamka ti už sušenky neupeče, protože nemáte doma troubu. Když poslechneš, bude dobře. A když vezmeš do svého pokoje víc cizích chlapců, třeba dostaneš peníze i na bonbóny. Ještě maličkost, už nejsi Honzík ani kluk, ale jen eurodítě". No tak co? Nemáme se teď opravdu líp...?

Začínám si myslet, že paralýza je nakažlivá.
Byl jsem včera navštívit svého vlastně už stařičkého učitele (80). Soudní znalec v oboru silniční dopravy, stále činný a celkem vyhlášený. Kdysi v hloubi minulého století jsem s ním jako student na těch věcech spolupracoval. Mimo jiné jsme si povídali o EU prosazované elektromobilitě.

Málo se ví, že z ní mají dost zamotanou hlavu hasiči. Když totiž ta auta začnou hořet (což se prostě někdy při nehodách stává), jde všem kolem skutečně o život. Zúčastnil se několika hasičských pokusů s nějak poškozenými bateriemi a ukazoval mi videa s dost hroznými věcmi - z některých typů těch autobaterií střílí po destrukci jejich součásti jako raketomet, hasit vodou se samozřejmě nesmějí (chemické reakce) atd., nebezpečné i několik hodin zdánlivého klidu po nehodě.
Výsledek? Připravované předpisy, že po nehodě se bude muset každý elektromobil umístit ve zvláštním střeženém prostoru, vozy minimálně deset metrů od sebe atd.... S tím nepochybně bude souviset řada dalších předpisů a buzerací.
Nikdo nemá sílu se tomu ubránit, konstatovat, že celá elektromobilita je nepromyšlená huráakce, ne snad to zastavit, ale přibrzdit. Jako kousek výše píše Povidlák povedeně o těch sušenkách...
Přijde mi, že jsme všichni nějak paralyzovaní, bez schopnosti se bránit.

P.S.: Někde jsem teď četl vtipnou poznámku, že elektromobily nejezdí na elektřinu, ale na uhlí. Vzhledem k tomu že půlka elektřiny se vyrábí v klasických uhelných elektrárnách. A to je druhá stránka té paralýzy. Výpočty říkají, že té elektřiny pro elektroauta prostě nebude dost a my se seznámíme s harmonogramem kdy smíme a kdy nesmíme jezdit a jak moc nebo málo.
Svobodu, svobodu, svobodu...!

Jednoho dne zjistíme, že šaríja je vlastně jednoduchá - pětkrát denně modlitba......

Jo vypadá to náramně pěkně, ale možná to má nějaké háčky, třeba bez vepřového a spousta jiných příkazů, které se hlupáčkům neříkají. A pokud konvertují I erurohujeři, tak se můžete těšit na směrnicové peklo na zemi, ti vydají tolik výkladů koránu až budete volat aby se svobodná evropa vrátila.

Štěstí je jak muška zlatá a na každého si nesedne.
Planeta opic na obzoru.
Takže zase jsme u toho,že ve vedení státu,státních organizací,nejdou odborníci,ale jen poskoci.

Já se tuhle pustila do debaty s jedním, ne úplně chvilkarem, ale řekněme sympatizantem. Téma v zásadě stejně, máme se líp nebo hůř než před '89? Tvrdil, že líp, v zásadě to ale viděl materiálně. Ovšem nedokázal vysvětlit, proč tedy i velice úspěšní páchají sebevraždy. O těch chudších nemluvě. Proč dnes skoro nikdo nepomůže druhému v nouzi, křičet pomoc se nedoporučuje, na to nikdo nereaguje. Lepší je prý křičet hoří... Máme svobodu slova, ale zkuste si veřejně pochválit nejen ty naše dva arcilotry že strakovky či hradu, ale třeba i Putina. Máme svobodu cestovat, ale radši sedíme doma, dílem proto, že mnozí už na cestování nemají, a dílem proto, že je u nás ještě pořád bezpečno. Za sociku jsme sice nikdo toho moc nemeli, ale take jsme neřešili, že rodiče nemají na obědy dětem.
Vlastně na každe plus, co jsme našli po sociku, jsme našli i mínus. A protože to byl a je pořád ještě člověk rozumný, tak z toho původního nadšení, jak se máme dobře, na konci debaty notně slevil. Závěr byl, že v něčem, hlavně materiálnu, se máme líp, a ještě jen ti, co na to mají. V tom ostatním, morálně duchovním, či nemateriálním, se máme většinou hůř. Ta druhá část je důležitá pro pocit štěstí, a proto i ti nejbohatší jsou opravdu šťastní jen málokdy. A já si myslím, že společnost, která poměřuje úspěšnost jedince výhradně materiálním bohatstvím, nikdy nebude šťastná. Ne nadarmo se říká, že rubáš nemá kapsy.
Asi jsem divná, ale víc než počet ceskych miliardářů a úspěšných podnikatelů mě zajímá, jak se společnost dokáže postarat o děti, důchodce a postižené lidi. A v tomhle tedy se nemáme moc čím chlubit ani po třiceti letech. Svoboda cestovat a svoboda slova nás nenakrmí.
A v případě toho sledování velkým bratrem... Někdy si rikam, že Hollywood nejdřív natočí film, otestuje, jak to lidi vemou - a pak se to realizuje. Pusťte si film Nepřítel státu. Řekla bych, že popisuje dnešní realitu a ještě k tomu v soft verzi. Dnes přes mobily jsme úplně jinde, a dobrovolně.
Pokud by měl být nějaký opravdu seriózní výzkum, tak by měl zahrnovat všechny věkové kategorie, počínajíc dnešními minimálně petatricatniky. Ptát se mladších nemá význam. A dát otázky ze všech možných oblastí, včetně morálních. Tak si říkám, že by nebylo od věci takový průzkum udělat tady v chlívku... Každý tu dobu hodnotí subjektivně a jsme z různých oblastí, pracovních, geografických. Vidláku, nedal byste dokupy nějakou anketu? Že bychom oznamkovali např. školství, dopravu, potraviny...atd. známkou dnes a před 30lety. Každý subjektivně. Možná by se nám z toho poskládal objektivní obrázek.

Jednoho dne zjistíme, že šaríja je vlastně jednoduchá - pětkrát denně modlitba, ženský jsou pěkně doma a drží hubu, pár pravidel o krádežích a rouhání, zákaz alkoholu a to je všechno.... Abychom jednoho dne s překvapením nezjistili, že žít podla šaríje je mnohem jednodušší a přímočařejší než podle naší demokracie.

Radsi si to napred prectete. Napred si jdete do nejakejch tech chatroomu jako Konvicka a povidejte si tam s manzelkama muslimu. Uvidite o cem je zivot muslimky. Povidejte si s ex konvertitama o tom, jak zrudnost to je. najdete si nejakyho muslima a povidejte si s nim.

Vidlák má jiný pohled, což respektuji, nicméně jedno mne překvapuje - proč si myslíte, že dnešní zdravotnictví je mnohem horší? Nejsem ve zdravotnictví, tudíž nejsem schopen o tom zasvěceně psát, ale mezi doktory mám půlku rodiny, tak o tom něco vím aspoň zprostředkovaně.
Existuje klasické tvrzení, že žádné zdravotnictví není levné, dostupné a kvalitní. Myslím, že tehdejší bylo sice levné, do jisté míry dostupné, ale poměrně nekvalitní pro nedostatek kvalitních léků a přístrojů. Dnes jej máme zatím celkem levné, celkem dostupné, ovšem velice kvalitní. To ostatně podporují i statistiky
Konkrétně, třeba zde: https://www.ceskovdatech.cz/clanek/112-dostupnost-zdravotni-pece-v-cesk… je vidět, jak ze od roku 1994 zvýšil počet lékařů v jednotlivých oborech, poměr pacientů na lékaře atd. Ano, je to od 1994, ale nepředpokládám, že by v době 89-94 došlo k nějaké zásadní nepříznivé změně. Tyto statistiky jsou sice optimistické, ale asi plně nezohledňují fakt, že populace stárne a logicky potřebuje více péče. Ovšem i navzdory tomu je ten nárůst evidentně a toto dle mne pokrývá. (pokud někdo těmto statistikám nevěří, může si stáhnout detailní zprávu z Úzis ze září 2010 a dospěje ke stejným číslům, mimochodem je tam i zajímavý nárůst výdajů na zdravotnictví, ze 5,4%HDP na 7,9%)
Co se kvality týče, každý ví, jak se za těch 30 let prodloužila průměrná doba dožití. Bylo zde tvrzeno, že je to díky kvalitní péči za socialismu, tomu ale neodpovídají statistiky. Stačí si na google dát “life expectancy czech” a dostanete krásnou křivku, která v letech 60-90 víceméně stagnuje, aby poté začala jasně stoupat. Pokud by skutečně socialismus poskytoval kvalitní péči, křivka by stoupala postupně. Z křivky lze odvodit, že teprve tehdy se do Česka dostala potřebné léčiva, preparáty, přístroje atd. Není pravda, že by na Západě nebyly dostupné, stačí si podobnou křivku vyhledat třeba pro Rakousko a vidíme úplně jiný průběh, postupný vzrůst od 1960, žádný zlom. Mimochodem, podobný průběh jako u nás lze vysledovat třeba i v Maďarsku, je tam přímo srovnávané.
I má zkušenost to potvrzuje. Mé matce například kdysi koncem 70 let v Iráku darovali v nemocnice nějaké léky a preparáty. Doma na oddělení pak všichni valili oči, protože nic takového nikdy neviděli a ani netušili, že to existuje. Zdravotnictví rozvojového Iráku mělo k dispozici lepší prostředky, než to naše (samozřejmě ale bylo pro místní chudé drahé a nedostupné, to nekomentuji).
Vůbec nechci zpochybňovat, že zdravotnictví má mnoho problémů - stěhování těch nejlepších lékařů a sester na Západ, rušení či omezování menších nemocnic což způsobuje omezenou dostupnost, snahy o privatizaci různých zařízení, účelnost vynakládaných prostředků (můj bratranec primář by mohl vyprávět, jak se penězi plýtvá a daly by se využít mnohem smysluplněji) atd. Podle mého názoru je tu ale pokrok jednoznačný.