Není úniku

Pavt ve svém posledním článku nastolil několik otázek a jedna z nich se ptala, zda jsou lidé dnes šťastnější než byli tehdy. Ostatní otázky se dají odbýt celkem šmahem, ale tato otázka je velmi zajímavá a neustále se vrací. 

Všimněte si, kolik existuje článků, které stále srovnávají životní úroveň před rokem 89 a dnes. Nemine týden, aby se nějaký novinář nepokusil přesvědčit (zřejmě marně, když to dělají pořád dokola) své čtenáře, že dneska je mnohem líp než bylo. Na toto téma existují statistiky i různé studie, které porovnávají tehdejší průměrnou mzdu s tou dnešní a tehdejší ceny s těma dnešníma. 

Na druhé straně se zase srovnávají tehdejší sociální jistoty s dneškem, dostupnost bydlení a jeho kvalita, hromadná doprava, doba sňatku, rozvodovost, potraty a podobně. Řeší se možnosti cestování, míra svobody, byrokracie, úloha státu, obranyschopnost země, krizová infrastruktua....

Představte si, že by Rudé Právo v roce 1970 řešilo, jestli se dostatečně zlepšila životní úroveň od První republiky. Porovnávali by třeba úroveň elektrifikace, zásobování vodou, teplem, ceny potravin, dostupnost, sociální jistoty, nezaměstnanost a tak vůbec. Prakticky vůbec se to nemuselo řešit, rozdíl mezi rokem 1938 a 1970 byl tak obrovský, že na toto téma nebyla žádná polemika. Režimní novináři se vypořádávali s úplně jinou otázkou, kterou nastoloval jakýkoliv propašovaný katalog Neckermann - jak je možné, že se nemáme jako v Západním Německu. 

Pokud bych měl říci, co si o třiceti letech svobody vs. době před rokem 89 myslím, tak řeknu zcela banálně, že to není nijak jednoznačné. Ano máme asi levnější potraviny, levnější oblečení, máme mnohem větší výběr a v obchodech nechybí ani toaleťák, ani vložky. Banány jsou k dispozici celý rok a jsou mnohdy levnější než česká jablka. Můžeme cestovat, můžeme si koupit vše, co svět nabízí, pokud na to máme. 

Na druhou stranu jsou potraviny jedovaté, oblečení nic nevydrží, velký výběr se téměř výhradně orientuje na rozpadající se brak, v ceně banánů jsou i náklady v podobě zničených pralesů, cestovat můžeme pokud na to máme a pokud na to nemáme, je nám celý světový výběr stejně nedostupný jak byl tenkrát. 

Většina z nás bydlí stále v bytech a domech, které se postavily před rokem 89. Třicet let svobody k našemu bytovému fondu přidalo jen zlomek. Ceny aut šly dolů, ale ceny hromadné dopravy nahoru, nebo se dotují. Máme bezdomovce, nezaměstnnost, ale hlavně máme rozáhlou pracující chudobu. Totalitní stát byl vystřídán demokratickou buzerací na všech úrovních. 

A je velkou otázkou, zda bychom vůbec poznali rozdíl mezi dneškem a rokem 89, kdybychom nebyli prakticky všichni zadlužení až po uši, Státní dluh, veřejný dluh, dluhy firem i jednotlivců dohromady jsou mnohem víc než státní rozpočet. 

A i když teoreticky všechno máme a všecno můžeme, tak stejně nejsme šťastní. 

Proč? 

Protože nám naše demokracie nic nenechala. Snad alespoň svobodu svědomí... Jinak je všechno zregulované a opatřené předpisy. Nezůstlo nic kde by zůstalo trochu divoké bezbřehé svobody. Hospody mají své EET, zákazy kouření, zákazy nalévání mladistvým, obecní vyhlášky, kolky, spotřební daně... Naše domy mají stavební povolení na každý kousek plotu, terasu a psí boudu. Vše je evidované a na všem se někdo přiživuje.  Odpady, elektrika, voda, studna, sklep, kotel, revize... 

Zdravotnictví je zadarmo stále méně, ale zato je zase mnohem horší. Důchod prý nedostaneme, možná malou almužnu. Soukormé penzijní připojištění zase sežerou negaivní úrokové sazby. Chatu vykradou... Zkuste si udělat u lesíka oheň. Na řece v lodičce vám dají dýchnout. Pokud něco nemá certifikát, nemá smysl se pojistit. Na silnici musíte mít reflexní pruhy, v autě děláte přestupky pořád a za všech okolností. Lidká práva jsou stále větší karabáč. Být bílý muž je hendikep sám o sobě. 

Není úniku. Sledují vás podle mobilu, kamerami, i platbmi v obchodě. Každý aspekt života je stále více předepsaný. Vše se stále přísněji a tvrději vymáhá, ale zároveň jiní ostentativně mohou předvádět nedotknutelnost. 

Jednoho dne zjistíme, že šaríja je vlastně jednoduchá - pětkrát denně modlitba, ženský jsou pěkně doma a drží hubu, pár pravidel o krádežích a rouhání, zákaz alkoholu a to je všechno.... Abychom jednoho dne s překvapením nezjistili, že žít podla šaríje je mnohem jednodušší a přímočařejší než podle naší demokracie. 

Takhle nějak končil i Řím... přišli Germáni a lid je vítal, protože žít pod jejich náčelníky byl snesitelnější než žít pod císařem.