Inkluze v praxi

Byl jsem náhodou u toho, když se v místním zasupitelstvu řešilo, co bude se žáky po zániku SŠ ve Vidlákově. Už je tomu asi 5 let, přesně si nevzpomínám a nechce se mi to teď někde hledat. Tenkrát ještě inkluze nebyla na pořadu dne. Možná už se o ní začalo mluvit a psát, ale ještě to nebylo prováděno v praxi. Sloučení bývalé SŠ se ZŠ, o kterém tehdy to vidlákovské zastupitelstvo rozhodlo, bylo vyvoláno nikoliv dobrovolně povinnou realizací inkluze, ale ohleduplností k žákům a rodičům zanikající SŠ. Nastal totiž stav, kdy z důvodů vzniklého nedostatečného počtu žáků muselo dojít k administrativnímu zrušení SŠ. Varianty byly dvě: buď žáci z Vidlákova a blízkého okolí začnou dojíždět do asi 15 km vzdálené SŠ ve větším provinčním městě, kde existence SŠ nebyla ohrožena a nebo se 2 třídy bývalé SŠ ve Vidlákově administrativně sloučí s místní základkou, ve které se pro mentálně postižené žáky bývalé SŠ uvolní 2 třídy, což bylo proveditelné. Zastupitelstvo po poměrně bouřlivé diskusi ani ne tak zastupitelů ale rodičů žáků zanikající SŠ zvolilo druhou variantu, která byla nejen pro mentálně postižené žáky ale i pro jejich rodiče výrazně výhodnější a ohleduplnější. Domníval jsem se, že vzniklá symbióza dvou různých kategorií žáků ve společné budově pak probíhala a probíhá bez problémů. Podle Vidlákových postřehů tak tomu úplně není, což mně zase tak moc nepřekvapuje. Podstatné je, že výuka žáků bývalé SŠ probíhala a probíhá i nadále odděleně v tzv. speciálních třídách. Došlo tedy pouze ke sloučení speciálních tříd se základní školou (ZŠ) a ve speciálních třídách se věnuje žákům dál část speciálních pedagogů z bývalé SŠ. Toto řešení tedy není v pravém slova smyslu onou v dnešní době tolik prosazovanou inkluzí. Domnívám se, že podobná řešení by nevedla k destrukci našeho školství zdaleka do té míry jako inkluze vedoucí ke společné výuce handikepovaných žáků přímo ve třídách s majoritou žáků nepostižených. Společná výuka se ale dá podle mého názoru praktikovat pouze se žáky bez mentálního defektu s postižením pouze tělesným.
Tolik uvádím pro upřesnění k Vidlákově článku a úvaze. Jestli v provinčním městě i nadále existuje samostatná SŠ, nebo se její žáci integrovali do tříd obou místních ZŠ, mi v současné době není známo, ale moc by mně to zajímalo. V existenci samostatných speciálních tříd na půdě ZŠ však nevidím v podstatě problém.

článku, musím napsat, že vidlácká škola dopadla naprosto nejlépe, jak jen mohla.
My v GOrolském NÁrodním Parku (Gonap) jsme na tom asi tak, že o fleky asistentek se rvou soušky Bécky a Magorky, páč práce pro baby se tu žalostně nedostává, pokud dotyčné nemají jako koníček bojovat o dvacet litrů netto v třísměnném provozu, plus nějaký ten přesčas (na čistou dvácu aspoň 30 hodin navíc, jinak ani hovno).
Naše spádová škola je auťáky a úředně potvrzenými polomagory doslova promořena, asistentek s VŠ tu je jako sraček, často jich je v jedné třídě i několik, takže režim výuky se blíží ke starému místnímu pořekadlu (tu je kravál, jak v židovské škole). Jestli byl v židovské škole opravdu kravál to potvrdit nemohu, protože po válce se zde objevil ze šesti stovek a něco odvlečených jen jeden, ten si nabral prsť ze židovského hřbitova, zamkl synagogu a už o něm nikdo nikdy neslyšel.
A aby si soudružčata děti zvykaly na rozmanitost, jinakost a tak všelijak podobně, děti ze speciálních tříd jsou rozptýleny do normálních družin, takže speciálním výcvikem nedotčené soušky vychošky se z toho můžou posrat. Tu klučina ucpává pravidelně všechny hajzly celými rolemi hajzlpapíru, onde zasvěcují postižená soudružčata normální prvňáky do tajů sexuálních radovánek nepříč všemi pohlavími, jindy se zas klučina zabalí do koberce na zemi a věrohodně předvádí chroptění umírajícího dvounožce včetně zvýšeného slinění a jiného vylučování všelikých tekutin a mazanin.
Jako perličku mohu s klidným svědomím uvést, že jedné blbé, staré a hnusné soušce nepomohly ani pětky kozy v poměrně zachovalém stavu k tomu, aby nemusela na příkaz soudruha ředitele snížit laťku vědomostních nároků kladených na soudružčata žáky a žačky.
Jaký div, že naše gorolská škola strmě sviští dolů v nejrůznějších srovnávacích žebříčcích, což má ovšem naprosto famózní efekt, protože soudruh manažér - pardon - ředitel dostane dotaci na kdejakou píčovinu, co si jen vyvzpomene.
Takže soušky v neziskovkách jásají nad kvalitně odvedenou prací a i nadále pobírají královské platy, takřka všechny děti mají samé jedničky a soudruh ředič je manažér roku po několikáté za sebou a na to konto dostává poměrně pravidelně nějaké prachy na odměny a občas dokonce omylem zbyde i na kozaté soušky pančelky tisícovka nebo dvě na konci roku.
No neber to...

Targusi, přečtěte si prosím znovu pozorně můj komentář. Pak si jistě povšimnete, že neobhajuji inkluzi ad hoc ale pouze její absurdní
způsoby provádění. Do jisté míry ji ale nezavrnuji, což dosti podrobně rozebírám ve svém komentáři. Retardované žáky ve Vidlákově dál vyučují kvalifikovaní speciální pedagogové a ne nějaké "rychlokvašky". Tyto učitelky působí v oblasti speciálního vzdělávání celý svůj
profesní život, tedy už třeba i 30 let. Co se týká budovy, ve které bývalá SŠ působila, tak tato rozhodně nechátrá. Město se o ní dokázalo postarat. Provedlo v ní rozsáhlou rekonstrukci a budova nyní slouží Středisku volného času. Před tím působilo SVČ v nevyhovující
budově s malými prostorami. Takže inkluze ano, ale za určitých podmínek, které ve svém komentáři podrobně a srozumitelně popisuji.

další den?

Pojďte si raději povídat o září 1938... Moc prosím...

Jinak je jasně vidět, že má Targus v procesu rodinu, protože se v procesu reálné inkluze orientuje výrazně přesněji než Vidlák. Z Vidlákova popisu není úplně zřejmé, zda došlo ke sloučení obou institucí a ta speciální třída je zřízena podle tzv. "paragrafu 16", nebo zda jde o dvě různé složky nově zřízené zastřešující školy - povidlákem popsaný proces vyhladovění zvláštky je velmi příkladný. Většinou to probíhalo tak, že kraj (což byly většinově původní zřizovatelé zvláštek - přesněji ZŠ Praktických) převedl zvláštku na obec (a tím povinnost financovat její provoz), poradna pak přestala diagnostikovat děti, co by do ní spadaly, takže jich bylo méně a méně, takže provoz byl již nerentabilní. V tuhle fázi se většinou přikročilo ke sloučení organizací do jedné, kde fakticky probíhala výuka dál odděleně podle různých vzdělávacích plánů. Tou dobou dokázala Valachová, co všechno dokáže, děti diagnostikované dříve vyšly a zbylo jen pár, které nedokázaly naplnit stav pro speciální třídu - následovalo tedy zrušení té podsložky "praktické", v lepším případě vznik třídy podle paragrafu 16, častěji spíše rozpuštění a zařazení příslušných dětí do daných ročníků běžných tříd... A od té doby začíná poradna diagnostikovat zpětně všechny ty, které před tím diagnostikovat odmítala a začíná radost před tabulí i v škamnách.

Jinak je Vidlák na omylu, ADHD nikdy nebylo důvodem k zařazení dítěte do zvláštky. Toho se totiž "inkluze" vůbec netýkala. Ten by byl v normální základce stejně. Zrušené zvláštky byly určené pro děti, jimž pánbu nenadělil dostatečný intelekt k tomu, aby řešily chemii a dva cizí jazyky a zlomky hůř než se společným jmenovatelem, ale zase dost inteligentní na to, aby se vyučili nějakému řemeslu. Proto jim stát samozřejmě přidal nepotřebné hodiny naukových předmětů a jazyků a ubral na technických pracech a pěstitelkách. To aby měly stejné šance na vzdělání...

U nás k tomuhle procesu došlo hlavně z iniciativy starosty (ten si nějaký čas dělal hezké jméno spoluprací s Agenturou pro sociální začleňování, později si navezl specifický druh voličů a navíc byl agenturou pochválen) a jeho páky to protlačily do školy (dovolím si nebýt konkrétnější). Nejdříve velký projekt... no a pak ze zákona. Dnes, po jedné změně uvnitř školy je pohled na inkluzi racionálnější (nejsme tlačeni do ideologických nesmyslů), ale nová síla má zase strach, že nebude mít v pořádku papíry... Navíc evropské projekty bývají navázány právě na inkluzivní činnost - a od ředitele se prostě OČEKÁVÁ, že si na projekty šáhne. Každopádně třetina dětí naší školy dnes má nějaký papír. Což je buď šílenství, nebo smutný obraz naší společnosti. Rozhodně je to ale dražší, než model původní a horší pro všechny zúčastněné. Kdybych se na každé dítě s individuálním vzdělávacím plánem opravdu individuálně připravoval čtvrt hodiny na jednu vyučovací hodinu, tak mi ta příprava na jednu vyučovací hodinu z každé třídy trvá jeden pracovní den. A to jsem ještě nezačal přípravy na ty děti normální. To je prostě nesmysl. A není vůbec náhoda, že se většinou dělá reklama dětma z prvního stupně, kde ještě není mezi dětmi tak hluboký příkop či rozevřené nůžky.

Každopádně - osvícené obce si tu zvláštku udržely. Jinak k těm mezidětským vztahům - není to asi všude stejné. U nás to dopadlo tak, že se v dětech projevuje většinou ta lepší část a inkludovaná děcka jsou FAKTICKY EXKLUDOVANÁ, protože si s těmi normálními nemají až tolik co říct a nejsou tak hloupá, aby nepoznala, že jsou hloupější než ostatní, byť se jim ti ostatní třeba neposmívají. Určitě je to ale i zásluhou nás učitelů. Vím, že to není samo. A samozřejmě hodně záleží i na diagnózách. Optimální by bylo "jsou spolu na hudebku, na výtvarku, na tělák, na pracovky", ale nemusí řešit s ostatními jazyky ani naukové předměty. Pokud je mi známo, tohle je v zásadě ten finský model. Ne to, co je u nás.

Asi nemá smysl to dál rozebírat. Už několikrát zde byl zmíněn seriál Brouka Pytlíka na Kose, pod který bych podepsal prakticky každé slovo.

Přece jenom snad něco - tak, jako se politické neziskovky shovávají mezi včelaře a šachisty (přece nebudete brát peníze takto nevinným neziskovkám!), používají aktivisté manipulativní figuru argumentem o dětech ADHD, zdravotně postižených atp. Ale opakuji, tyto děti, pokud nebyly v nižším pásmu inteligence, nebo neměly skutečně opodstatněný důvod (hluchoněmé děti skutečně potřebují specialisty) byly na základkách už dávno běžné. Učil jsem v kariéře a dávno před inkluzí dítě na vozíčku, které v podstatě hýbalo jen třemi prsty ruky, kluka se zbytkovým viděním, kluka, co měl skleněné kosti a dal bych dohromady asi sedm osm dalších diagnóz. I těžké případy ADHD, i aspergra. Pokud se jimi argumentuje dnes jako příkladem zvládnuté inkluze, je to podvod.

Povidlák: SŠ je "speciální škola"? Jestli ano a jestli jde o oficiální označení, tak tam je to ještě komplikovanější, než u běžné "zvláštky". Buď šlo o děti s opravdu těžkou poruchou intelektu (takže máte v sedmičce šestnátiletého žáka co si neporadí s čísly nad sto), nebo šlo o takové ty školy pro hluchoněmé a podobně.

ale kde tvrdil to, na co se autor blogu odkazuje?

PS Zeman svému protekčnímu frackovi zajistil soukromé školičky u nás i v zahraničí za hoooodně penízků. Zlatá mládež holt potřebuje svoje - pornopárty, výlety služebním autem bohatého papínka apod. Když Buzková poslala svého potomka na soukromou školu, byla za to Národní obcí lži a nenávisti zkritizována až na půdu. Když to udělal v ještě větší míře váš milovaný Kundolhář, ani si toho nevšimnete. Ano, inkluze pokrytců jde plnou parou vpřed. Je to vůle vidláckého lidu.