Na úvod jen pár slov k slepicování příspěvků. Pod slepicemi by se v dohledné době měla objevit ještě větička, která by to přispívání také okecala ve smyslu kolik lidí přispělo a tím pádem jaká to má procenta či tak něco. Máme s tím ale trochu problémy, neb je to v angličtině a zatím jsme to nedonutili mluvit česky. Berte slepice jako první viditelný krok.
Mimochodem - skoro všude je pět slepic, protože si tu opravdu všichni navzájem přidělujeme pět slepic. Na toto téma nachystám nějaký článek a následně obecnou zvyklost udělování slepic,aby to mělo nějakou logiku. Jako třeba že pět slepic udělujeme jen za výjimečný článek (nebo Vidlákovi vždycky i za naprostý brak) čtyři slepice za nadstandart, tři slepice za průměr, dvě slepice za podprůměr, jedna slepice, že se tomu dalo ještě rozumět či tak nějak. Podobně by to mohlo být i v případě komentářů.
Udělám na toto téma článek řekněme na Silvestra, v debatě to nějak probereme a pak rozlouskneme.
Váš Vidlák
Budu dnes pokračovat ve včerejším školském tématu. Vím, že mezi čtenáři máme několik učitelů, takže doufám, že mé poznatky rozšíří, případně smetou ze stolu, každopádně dnes se pověnujeme Hejného metodě výuky matematiky. Stejně jako včera nebudu rozebírat teoretické pedagogické principy ani dobré úmysly zakladatelů, ale podívám se na to pohledem rodiče, který se s tím potkal na svém dítěti.
Jak jsem psal včera, mám v současné době tři děti na základní škole. Ta nejstarší nastoupila do normální třídy k normální učitelce, dostala normální učebnice matematiky a potýkala se s matematikou podobně jak si to pamatuju já. Žádné velké vysvětlování, ale poněkud nezáživné memorování opakování základních počtů. 1+1=2. 1+2=3. Počítání na prstech, stovky jednoduchých příkladů za domácí úkol, tisíce příkladů ve školní hodině.
V dalších ročních totéž s násobením, písemné sčítání, písemné násobení, dělení, písemné dělení, slovní úlohy a jejich převádění do tvaru čísel a tak dále. Opět šlo především o stovky nudných příkladů během kterých postupně ubývalo chyb, stále větší čísla se naučila počítat zpaměti, naučila se postupně všechny základní algoritmy. Přechod na zlomky, desetinná čísla a další matematické dovednosti pak už byl jednoduchý, v podstatě je matematika deset čísel, které se prohazují mez sebou.
Samozřejmě ta určitá bezduchost výuky nezůstala utajena pokrokovým matkám (a pokrokovým učitelkám) a když pak nastoupil do školy můj druhorozený, dostal se do třídy vyučující matematiku Hejného metodou. Do té doby jsem o tom párkrát slyšel v rádiu a přečetl si pár článků na internetu, celá metoda byla v plenkách a všichni teoretici oboru si pochvalovali, jak to dětem pomůže, že budou mít matematiku rádi, prospěje to pomalejším dětem, kterým to až tak moc nejde.
Všechno tohle se v třídě mého kluka splnilo. Děti měly matematiku rádi, pomohlo to méně schopným dětem, ale pomohlo to především tím, že se děti nic nenaučily. Kdybych měl Hejného metodu zjednodušeně shrnout z pohledu rodiče který dělá s dětmi domácí úkoly, tak se vůbec nedivím, že se Hejný se svojí ptákovinou prosadil.
Ono je to totiž demokratické víme? Hejného metoda ukáže žáčkům vícero způsobů, jak počítat. Co vícero... mraky způsobů. Ukáže jim vícero algoritmů na písemné sčítání i násobení. Ukáže jim pomocí obrázků, šipek a různých kolonek, jak nahradit čísla, jak je rozdělovat, jak je skládat. Příklady dědy Lesoně ve mně zůstanou ještě hodně dlouho.
Teoretik Hejný si představoval, že děti si udělají matematiku hrou, ukáže se jim dvacet způsobů jak se dobrat výsledku a děti si pak demokraticky vyberou způsob, který jim vyhovuje nejvíc. V praxi to ale jednoduše znamená, že se nenaučí ani jeden. Hejného metoda je taková Cimrmanova poměnka a zapoměnka. Devět deseti výuky probíhá něco, co děti demokraticky zavrhnou a vyberou si jednu desetinu výuky. Samozřejmě tím pak nezbývá čas na memorování a procvičování příkladů, čímž je dosaženo spokojenosti pokrokových matek. Taková výuka se ani moc nedá známkovat, protože není co známkovat. Je to taková vlastivěda matematikou a protože se to nedá známkovat, tak jsou všichni dobří, všichni spokojení, akorát nic neumějí.
A těch keců na třídních schůzkách, jak je to super, jak mají děti matematiku rády.... a pak, protože mezi učiteli je pořád ještě značné procento normálních lidí, se od Hejného metody potichu upustilo (oficiálně samozřejmě vůbec ne kvůli tristním schopnostem Hejného třídy) ale od čtvrté třídy má kluk normální matematiku. Na ničí intervenci. Prostě se ukázalo, že děti sice mají teoretické znalosti indického násobení, ale nedovedou použít ani český ani indický způsob, dělají ve všem chyby a čísla prostě kombinují zcela náhodně.
Dovedete se asi představit, jakou práci jsem s tím doma měl. Ještě ve třetí třídě kluk nebyl schopen vyřešit poměrně banální početní slovní úlohu. On si dovedl představit ta dvě čísla z ní plynoucí, ale jestli je má sčítat, odčítat, násobit, dělit, to šlo úplně mimo něj. Navíc neuměl počítat, takže mu to skoro nikdy nevyšlo.
Doma se holt nastolili příslušný dril s příslušným množstvím příkladů a samozřejmě se to začalo raketově lepšit. (dokonce jsem začal mít pocit, jestli by matematika neměla být až v pozdějším věku s vyšším počtem hodin, protože ta rychlost učení byla obrovská, nesrovnatelná s ostatními mými dětmi) Začali jsme dělat slovní úlohy s tématy jemu blízkými - produkce tanků, doba výroby letadla, doba orání pole... a ve čtvrté třídě (bez Hejného metody) se to celkem srovnalo.
Můpj třetí potomek už chodí zase do normální třídy. Matematiku sice nesnáší, protože musí počítat dokolečka dokola příklady, ale umí to.
Takže za Vidláka... pokud máte dítě na Hejného metodě, vyjadřují vám upřímnou soustrast. Čeká vás mnoho hodin bezduchého drilování dítěte, aby něco umělo nebo vás čeká vypínání vlastního mozku, abyste mohli odfiltrovat realitu, že dítě nic neumí. A nebo budete mít štěstí na geniální dítě a to samozřejmě nezkazí ani Hejný ani jiný učitel.
- Log in to post comments
Komentáře
Montessori školky,…
Montessori školky, Walfdorské školy, Hejného metoda, současné teorie pedogogické psychologie - to jsou všechno metody pro děti, které mají zůstat blbé jako punštok.
Jsou 2 typy lidí:
1) Jedni primárně očekávají od škol, že děti budou něco umět.
2) Druhé primárně očekávají, že se děti zabaví, budou si hrát, a bude je to bavit.
Hejného metoda a další je pro ten druhý typ lidí.
Jsou znalosti, které lze zažít, uvidět, předvést na videu, udělat z nich příběh. Jsou znalosti, které vyžadují dril nebo abstraktní uvažování. Teoretici ála Hejný si představují, že vše lze zažít, předvést a zahrát jako hereckou etudu. To je v matematice 1) pomalé, 2) v drtivé většině látky nemožné.
Já jsem exceloval v matematice, a díky tomu mě vůbec komunisté pustili na vysokou školu. Děkuji Bohu, že žádný Hejný u toho neoxidoval.
Tu pomalost bych zdůraznil…
Tu pomalost bych zdůraznil. A nemožnost také. Problém je jednoduše v tom, že "prostředí hejného" je sandbox, zcela virtuální prostředí, které se snaží vlastními pravidly emulovat běžné využití matematiky. Vyžaduje úlohy, jež jsou realitě vzdálenější, než ty nejpitomější klasické úlohy.
K Vidlákově úvodu. Jestliže si Vidlák prosadí
svých "povinných" pět slepic "fór evr", protože je pán domácí, tak já chcu šest, protože jsem ze všech nejkrásnější a nejchytřejší.
A Asfaltový Holub může dostat vždy jen jednu, páč je nemocnej a muší držet dietu i na netu.
A je to.
Pod včerejším článkem…
Pod včerejším článkem Asfaltový holub řádil jak lázeňská veverka a sám sobě přidělil několik desítek slepic, z čehož musel mít přecpanou kloaku.
No a já jsem si bláhově myslela, že holub slepic nelapá.
Maneco,
musím se zastat lázeňských příbuzných. Přiště prosím zvolte jiné přirovnání. Děkuji.
Moucha kontra slepice
Maneco,
mezi lapáním much a slepic je natolik velký kvantitativní rozdíl, že došlo k přeměně kvantity v kvalitu.
Slepice je o několi řádů větší než její šestinohá příbuzná. A snáší nesrovnatelně větší vajíčka.
A to hlavní - nemusí se lapat, stačí si ji poctivou prací vyklikat!
Ty slepice nevraždím a nepožírám, mám je na snůšku a na chov.
Základní Vidlákovo opomenutí spatřuji v tom, že se zde prozatím nedá vyklikat zrní.
To je snad jediná konstruktivní připomínka, kterou bych k dosavadnímu uspořádání měl.
Dialektický zákon
Dialektický zákon přeměny kvantity v kvalitu funguje i naopak. U slepic i u Hejného metody.
No, jestli bychom Asfaltovému holubovi
neměli místo slepic radši udělovat holuby. Tak nějak z větší úcty.
Pro inspiraci více zde:
https://www.decathlon.cz/C-130748-asfaltovi-holubi
Ale chápu, že do programování blogu by to vneslo další složitosti.
Saturnin
Vím, že to myslíte dobře, ale jsem proti!
Nick jsem si sice vybral podle onoho oranžového vrhacího terče, ale tehdy jsem ještě nedokázal předvídat vývoj v ČSSD. Dneska oranžoví nestojí ani za ránu.
Takže bych prosil přidělovat výhradně černé hetéro-asfaltové holubice !
Pokud došel het-tér i asfalt, spokojím se v nejhorším případě s duhovými. Ale pozor- nesmí být příliš teplé, max. 50°Celsia!
koukám z okna
padej snížku padej snížku
poběl moji modrou knížku
ať se trhnou nebesa
a já můžu na rusa
ať uvidí jak jsem tvrdý
a až zmerčí jak se biji
uschová se zachrání se
u starosty v řepopyji
V mém širším okolí se objevila slečna
(kdo hádá, že to je Pinocchiova galánka, je na správné stopě), která se učila podle této metody. Je z ní naprosto nepoužitelné stvoření, které nelze bez následků vypustit z chlívku ani za účelem nákupu snídaně pro malou rodinu (po modernímu jeden rodič a jedno dítě). Trojčlenka je nepochopitelné kouzlo, zlomky jsou tajemné klikyháky, závorky suplují nerozluštitelné obrazce dávné civilizace.
Nechte mně hádat...
Je hezká !
Nedovedu si představit, o čem by si s ní mohl povídat. - Sice ho tu moc nechválíte, ale něco pochytit musel.
Re: Čmoud Nikoli, oni spolu řeší, zda
budou počítat Pinocchiovo domácí úkol z mechaniky na průmce pomocí oveček, anebo prasátek.
No neber to...
Jestli je hezká, to nevím. Já jsem ve stavu, kdy se mi líbí úplně každá, která má pod metrák a pod 90 let. Jako komparativní výhodu mohu uvést svůj slábnoucí zrak.
..
No vida. A Pythagorovu větu umí s červenejma nebo zelenjma trojúhelníkama? No, tak to se jí ten islám bude jednou dobře učit.
Tak to vám závidím. Ušetříte na alkoholu, mě po něm teda nepřipadaj krásný, ale je mi to jedno.
Krásné ruské přísloví říká -…
Krásné ruské přísloví říká - Není ošklivých žen, jen vodky bývá někdy málo."
cink, na krásu svou Vám všem…
cink, na krásu svou Vám všem slivovicoilem připíjím :-))))))
Targusi, řekl bych že je…
Targusi, řekl bych že je velká chyba, že si Pinoccio tu slečnu, než ji ehmm, ehmm nevyzkoušel z trojčlenky a nenechal ji rozluštit pár zlomků :) :)
A nebo nejvyšší rafinovanost
až ji bude chtít vyměnit za kamarádku, tak nebude muset říkat: "Nic s tebou v nepořídku není, jsi hodná, milá, zamilovaná, ale já potřebuju trochu mrchu, abych měl pocit, že se o něco musím snažit.Víš, nějakou, co je ke mně tak trochu svině."
Ne, zahraje překvapenýho "Cože, ty neumíš trojčlenku? Co, ty nevidíš do zlomků? Tak sorry jako, tohle u holky fakt neskousnu. Je konec.Už se ke mně nehlas."
Vy byste chtěl ženu, která…
Vy byste chtěl ženu, která neumí řešit diferenciální rovnice? :-)
Montessori školky
Tak když první vnuk došel školkového věku, moje uvědomělá dcerka ho dala do školky s Montessori metodou.
A já trouba pořád čekal, kdy se začne vnouček chlubit tím, co se ve školce naučil. Hry, říkanky a tak podobně.
Nedočkal jsem se.
A tak jsem ho začal učit já, sice říkanky pro děti nevhodné, ale kluk nasával jako houba.
Po dvou letech moje uvědomělá dcerka zjistila, že něco není v pořádku. Kluk měl začít jevit zájem o písmenka a počítání a on nic.
Nakonec ho dala do ještě normální školky ( a to byl opravdový pres se tam dostat) a malej během půl roku vše dohonil.
Byl pyšnej, že se umí podepsat, začal laškovat s počítáním a nastoupil standartní cestu vývoje.
Druhej vnuk v pořadí zůstal ušetřený oněch moderních metod a tak od tří let tancuje ( tedy naznačuje taneční kreace, drmolí říkanky atd)
Všechny tyhle moderní metody - vo hovně jsou.
Za prvé, protože stojí pro naprostou většinu dětí za pytel, za druhé protože je provozují "učitelé" co nic neumí.
Jo a slepice v hrnci, to je pochoutka!
Eurytmie
Tancuje? Odstup Satane od tohoto pokušení!
Vy nevíte, že podle Rudolfa Steinera, a jeho walfdorských školek je tanec prudce škodlivý? Copak necháte, že podle Steinera tanec ničí duchovní vývoj? Proto se takové strašné věci v alternativních školkách neprovozují! Namísto škodlivého tance, baletu, pohybového umění - je tu eurytmie! Z té se na walfdorských školách i maturuje, je to maturitní předmět!
Prosím vás, nemluvte o tanci! O té škodlivé věci! Nebo se Rudolf Steiner bude otáčet v hrobě! Ve walfdorské škole pak omdlí!
Tento Steiner? Rudolf…
Tento Steiner?
Rudolf Steiner (* 25.2.861, † 30.3.1925). Zakladatel anthroposofie (duchovní vědy), filosof, pedagog, umělec, dramatik, sociální myslitel, esoterik.
Nejsem si jistá, že esoterie by se měla plést do vzdělávání. Možná se mýlím
Rudolf Steiner
Rudolf Steiner je muž velkého ega, který se pletl úplně do všeho. Jeho hlavní přístup je: Celé lidstvo dělalo úplně všechno špatně, a já veleduch Rudolf Steiner jsem vám přišel ukázat, jak se to dělá správně. Takový génius jako já, Rudolf Steiner, se rodí jednou za miliardu let.
Rudolf Steiner tedy ukázal lidstvu: Že duchovní věci dělá špatně. Že celé školství a výchovu dělalo špatně. Celou energetiku dělalo špatně. Veškeré umění dělá špatně. Věda vše dělá špatně. Energetika vše dělá špatně. Lidé vše dělají špatně. Zahrádkáři, včelaři a zemědělci vše dělají špatně. Filozofové vše dělají špatně. Křesťanství, indická mystika vše dělá špatně. Právo vše dělá špatně. Společnost vše dělá špatně. Atd.
Rudolf Steiner na všechna tato témata - a řadu dalších, kterých jsem nezmínil - napsal horu spisů, jak on Rudolf Steiner, velký to dobrodinec, přináší rady, jak to celé zgruntu dělat správně.
Rudolf Steiner je egomaniak a grafoman. Nejdříve dělal přicmrndávače Goethovi, ale to jeho egu nedělalo dobře. Pak dělal přicmrndávače Blavatské s její teosofií. Nakonec se trhnul, založil trcupodnik proti Blavatské - antroposofie (jako opak k teosofii), a napsal stovky spisů.
Rudolf Steiner byl egomaniak, který je z nějakých, pro mě neznámých důvodů, brán vážně. Walfdorské školy byl jeho projekt, jak se má správně dělat školství. Mimo jiné ve walfdorských školách prosadil svou eurytmii, která ukazuje, že tanec a balet je zlo. A vůbec to celé indoktrinoval svými blbostmi.
Jinak Hitler v něm viděl…
Jinak Hitler v něm viděl před válkou svého největšího nepřítele.
tuším, že ani jeden z nich…
tuším, že ani jeden z nich nenalezl vysněnou Aghartu.
Adolf Hitler viděl…
Adolf Hitler viděl největšího nepřítele v několika stovkách miliónech lidí.
škola státní a jiná
Při své práci se občas setkám se skupinou / třídou jak ze státní školy, tak waldorfské. Rozdíl je ohromný. "Waldorfani" nic nevědí, zato jsou nadprůměrně drzí až arogantní a VELMI sebevědomí. Děti ze státních škol toho někdy vědí až překvapivě hodně a pokud jsou neukázněné, pak jen tak normálně, přiměřeně věku. U těch waldorfských mám vždycky dojem, že cíleně a promyšleně provokují.
..
Takže něco jako škola pro budoucí piráty a chvilkaře.
Musím se vrátit
k válce. Proč němci prohráli válku??
https://www.youtube.com/watch?v=TPoTLWmP1AE
Francouzi
Na tom francouzském videu je zarážející fakt, že Francouzi pevně věří ve svá vítězství ve světových válkách, i když naposledy vyhráli za Napoleona. Od té doby buď jen prohráli nebo za ně válku vyhrál někdo jiný. Přesto se přes 200 let proher cítí jako velmoc. Kdyby se Němci nehrnuli do WWI a pak WWII, možná by dnes měli říši podobnou té francouzské, protože Mikronésie byla původně německá kolonie. Francouzům Polynésie zůstala.
Z komentářů
Boiled nut
před 10 měsíci
Třetí světová:
Francie:Muhammad
Anglie:Muhammad
Německo:Muhammad
ČR:Muhammad
SR:Muhammad
Polsko:Muhammad
Rakousko:Muhammad
Benelux:Muhammad
Rusko:Dmitrij
USA:Stanley
------------
Myslím, že autor je optimista. V USA je Mohammed v desítce nejoblíbenějších měst a v Rusku je asi 17% populace muslimů a v Moskvě je největší mešita v Evropě.
Nesouhlasím
Nesouhlasím, v některém státu by místo Muhammada byl Mahmúd.
Hejný se tu už také…
Hejný se tu už také mnohokrát diskutoval. Zkusím za sebe to nějak shrnout z té pozice člověka, jemuž se děti dostávají do rukou na druhém stupni.
a) Hejného myšlenky byla původně jistě míněna dobře, ale jako ve všem, i zde jde do značné míry o kšeft. Každá revoluční změna vyžaduje mnoho a mnoho a mnoho školení a učebnice a pomůcky a... Hodně to tlačí v podstatě dvě vydavatelství Fraus a H-mat. Je to jako když se před lety postavil dobrý byznys na "tiskacím psacím písmu", jehož užití zůstalo licencované. Jednoduše, tohle je třeba stále vnímat. Kdykoliv někdo začne básnit o novém a lepším a dštít síru na křídu a Mrii Trezii, držte si peněženky, i když je ona osoba zapálená upřímně.
b) Ano, matika děti na národce baví víc. Ano, u nadaných dětí nejspíš pomáhá rozvíjet matematické myšlení. Ano, méně nadané děti nakonec umí ještě méně, než ty, které prošly matematikou klasickou. Hejného metoda by dle mého byla vhodným DOPLŇKEM k metodě klasické. Protože ta dala méně nadaným alespoň fundament drilu. A ten dril skutečně chybí. A skutečně jsem přesvědčený, že v určitém věku je důležité postavit základ, jehož alternativu a košatost mohou děti objevovat klidně později, ale až když mají alespoň jeden pevný bod. Vloni se mi stalo, že jsem šel suplovat do třídy, kde zrovna indické násobení dělali. Samozřejmě jsem ho viděl poprvé v životě, ale stačilo zapřemýšlet a člověk ten princip pochopil - jen jsem nepochopil, v čem by mělo být efektivnější, než klasické násobení pod sebe (snad v tom, že si nedržím na prstech?) - už jenom ta tvorba mřížky je hrozně úkonů navíc. A pak jsem nepochopil, proč se tím vůbec děcka zatěžují, když nakonec stejně přecházejí ke klasickému násobení pod sebou. Proč se ten čas raději nevyužil na klasiku.
c) dělal se výzkum, který měl dokázat, že děti které prošly hejného metodou, nejsou touto metodou "poškozeny" oproti dětem v klasických třídách. Vtipné bylo, že úlohy použité do toho výzkumu, jednoznačně zvýhodňovaly děti prošlé hejného metodou - vyžadovaly totiž algoritmy, které děti v běžné matematice nepoužívaly. Či chcete-li, dítě prošlé hejným vidělo úlohu, s jejímž typizovaným řešením se setkalo již mnohokrát. Pro dítě prošlé klasickou metodou šlo v zásadě o neznámý typ úlohy. Proto mě interpretace výsledků, tedy že "hejného metoda neškodí, protože to dopadlo víceméně fifty fifty" pobavila. Protože já ji četl spíše tak, že větších schopností dosáhly děti prošlé běžnou matematikou, které řešily pro ně neznámé úlohy. Vzhledem k povaze úloh by totiž měly být hejňátky převálcovány.
d) Zpětně samozřejmě vidím ve zvířátkách kde jedna myšička rovná se pěti kočičkám (či jak to tam je) určitý základ pro budoucí soustavy rovnic, v šipkách pro sčítání vektorů pohybu etc. Ale ty děti nikoliv. Ve chvíli, kdy z hejného prostředí přeskočí a mají aplikovat matematiku ve fyzice, chemii, zeměpise... tak ve skutečnosti žádné matematické principy neuplatňují, jsou spíše bezradné.
e) prošel jsem školením, kde jsme právě na toto narazili. A řešili věci jako "to je těžké, když učitelé z druhého stupně dál nepracují v duchu hejného, ale chtějí "klasiku". Ptáme se lektorek: "Fajn, a kdy se tedy můžeme jako učitelé nejenom matematiky spolehnout na to, že tedy bezpečně opustí prostředí hejného a budou bezproblémově řešit standardní úlohy?" Odpověď byla typicky progresivicko liberální -"No přece individuálně. Třeba až na střední škole... Ale ty děti to aspoň bude bavit..."
Když to tedy shrnu - nadanějším dětem hejný neublíží. Možná i někde něco rozsvítí dřív. Těm nadaným méně ale neposkytne nástroj, který by jim při tom poskytovat měl, protože jim chybí cvik. Zábavnost je ve výsledku příliš málo. Pochopení samo o sobě neznamená nic. Co dnes JEN pochopím, to do týdne zapomenu.
Základní ďáblovo sémě v…
Základní ďáblovo sémě v Hejného metodě, a v mnoha teoreticích ála Hejný, Steiner, pedagogičtí psychologové je v následujícím.
1) Dítě není malý dospělý člověk. Dítě myslí, jedná a cítí úplně jinak.
2) Dítě se vyvíjí, jeho myšlení probíhá vývojem od konkrétního k abstraktnímu. Dítě na prvním stupni základní školy je nadržené a přímo ho těší učit se věci nazpaměť. Není v tu chvíli schopno vnímat vztahy, zážitky a souvislosti ze všech stran, jak to umí dospělý. Prostě to chce po svém. Ne po Hejném.
Alternativními metodami je a) zmateno; b) ho poznání ani netěší ani neláká.
3) Teprve později si vyvine myšlení a uvažování jako dospělý člověk.
4) Existují určitá okna, kdy se dítě nějakou schopnost učí geniálně. Pak se zavře, a už se to učí těžce. Například dítě se v určitém nízkém věku naučí jakýkoli lidský jazyk jako rodilý mluvčí - nemá cizí přízvuk. Dospělý to nikdy nezvládne, okno se dávno zavřelo. Těch oken na učení se schopností je mnoho, a otvírají se jedno po druhém.
Když nějaký alternativní vychytralec začne se svými metodami, hlavní co se docílí je, že okna se minou, a pak se musí drilovat a dá to mnohem více práce. Dítě se na to pak často vykvajzne, protože už mu to tuplem nejde.
Hejný a další teoretici na dětech páchají obrovské škody. A ještě to dětem znechucují.
Za tenhle příspěvek děkuji,…
Za tenhle příspěvek děkuji, Donalde. Jen k tomu znechucování - dojde k němu až později, když se začne řešit skutečný problém a příčinnou souvislost s Hejným v tom to dítě neuvidí. Vypichuji vaši poznámku o tom, že přistupují k dítěti jako k dospělému. To jsem se snažil také nějak vyjádřit, ale neúspěšně. Že tihle teoretici na to jdou svrchu, od člověka, který má všechny znalosti, vyvinuté abstraktní uvažování a rozumí principům. Což právě to dítě není.
Pánové - začínám litovat, že…
Pánové - začínám litovat, že to co jste napsali - standa a učitelskej nad ním tady brzo zapadne a nikdo se na to už nepodívá - naprosto excelentní (ono je na vás vidět že ješte ještě k vědám pedagogickým a psychologickým přičichli snad za zěch ku..v komunistických, či v době krátce po převratu). Neexistuje kurník mající dost slepic!!!! Bať - říkám to jako někdo kdo taky učil a před více než 10ti lety emigroval do důchodu - to už to šlo i na středních od 10 k 5.
Děkuji za poachvalu. Já vás…
Děkuji za poachvalu. Já vás pečlivě čtu, protože evidentně máte značné zkušenosti a vynikající úsudek. Evidentně jste člověk s velkou praxí.
Já jsem jenom roky soukromě doučoval známé, kteří se dostali do presu různými špatnými učiteli a metodami. Neměl jsem problém z propadajícího žáka udělat jedničkáře. Když jsem takových zážitků měl desítky, začal jsem přemýšlet.
Kdybych měl drůbežárnu
nebo kokodárium, celé bych je udělil.
..
Už mi začíná být jasnější, jak si někdo může myslet, že je více pravd.
Kšeft nebo dobročinost? …
Kšeft nebo dobročinost?
Tohle se povedlo skloubit Američanovi W. Draytonovi, který prý pod vlivem rozmachu hnutí za lidská práva založil v 1980 neziskovku ASHOKA (ta česká má adresu u Bursíků, kteří si ve svém domě otevřeli coworking) patřící dnes do globální občanské společnosti. Klade si za cíl podporu sociálním podnikatelům, nyní označovaných jako sociální inovátoři. Podle Draytona je rozdíl mezi normální a sociálním podnikatelem v tom, že ten obyčejný se spokojí jen se ziskem, ale ten sociální, zasluhující si podporu, chce být původce celospolečenských změn.
Včera v mém odkazu, kde někdo z neziskovky OSF popisuje jak na to, je uvedeno pět takových příkladů neziskovek, které ovlivnily české školství - AISIS financovaný firmou Philip Morris/osobnostní sociální výchova, Jeden svět na školách Člvtísni/ zodpovědnost za svět, Centrum pro demokratické učení/žákovské parlamenty, Pavučina/ekologická výchova, Step by step (např. Začít spolu) od Soroše pro země východního bloku/ učení v souvislostech, kritické myšlení, systematické vzdělávání učitelů.
M. Hejný se svou vnučkou založil v 2013 o.p.s. H-mat, od 2015 ho podporuje hlavně Nadace K. Janečka (podporuje dlouhodobě i např. EDUin), také Nadace České spořitelny, někdy Nadace AVAST. Ve výroční Janečkově zprávě se píše, že v H. metodě "jsou cíle výchovné důležitější než cíle poznatkové, protože autoři jsou přesvědčeni, že kvalita společnosti je více určena úrovní mravní než úrovní znalostní."
Pro účely dlouhodobé spolupráce H-matu s Nadací K, byla založena sesterská společ. H-edu,s.r.o (elektronická platforma pro podporu učitelů vyučujících metodou H.) ASHOKA soudí, že se jedná o "nevypočítavé dlouhodobé partnerství H-edu a Nadace KJ".
https://www.h-mat.cz/media/jedna-jedna-mohou-byt-dve
Výroční zpráva H-matu za rok 2018 uvádí kladné hospodaření ve výši 636 tisíc Kč, příjmy z vlastní činnosti přes 12 milionů Kč, vedle příjmů z daru jsou ještě i příjmy z evropských projektů. "H-mat si v 2018 vytvořil solidní základnu pro fungování dál. Má vlastní produkty, duševní vlastnictví a přísliby financování ze strany donátorů pro 2019."
https://www.h-mat.cz/sites/default/files/vyrocni-zpravy/2018.pdf
Jestlipak má MŠMT seznam všech sociálních podnikatelů pohybujících se ve školství a kolik rodičů tohle ví?
Donátory ASHOKy jsou často lidé z Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, např. manželé Horákovi (vydavatelství Albatros, Sillke Horáková je výkonná ředitelka Czech Venture Capital a Private EQUITY ASSOCIATION) nebo L. Winkler z RSJ.
A tak dcerku mi "srovnali"…
A tak dcerku mi "srovnali" kantoři na gymplu, i když ze základky tam šla s tím, že třídní uč. nepředpokládala, že střední školu dokončí, protože její vědomosti, či schopnosti na to nebudou stačit. Nechápu, co ji na ZŠ učila a proč nikdo nás rodiče nikdy neupozornil na rodičáku na případné potíže, ani známky (1-2) nic špatného o úrovni znalostí nenapověděly.
No, dcerka zatnula zuby ale nemyslím, že by se někdy oné kantorce chtěla svěřovat, jaký že má zatím konečný diplom.
Takže jde i o ochotu kantorů učit tak, aby děcko, které má zájem, se také naučilo.
Dcerka na střední škole počítala desítky, možná i stovky příkladů, než vše dohnala. A když chtěla počítat svou "lepší" metodou, kantor jí to velmi rychle vymluvil, že bude počítat tak, jak to učí on. Žádné hokus-pokusy nepřipustil. A ona ho respektovala. Dnes matiku potřebuje denodenně v práci, ...
Už jsme tady kdysi váš…
Už jsme tady kdysi váš případ diskutovali. Každopádně pokud měla prospěch 1-2 a zároveň učitel pochybuje o schopnosti zvládnout střední, je něco divného ve státě dánském (Dnes bych se - a fakt to nepíši o vaší dceři! - tedy ještě poptal, zda není vyučována dle IVÝP a nemá snížené výstupy - to je totiž také pitoresktní realita doby, kdy máte ve třídě tři vyznamenání, z toho jedno odpovídá v podstatě trojkám ostatních... Tam bych samozřejmě také varoval a budete překvapená, kolik rodičů zvláštňáckých dětí má tohle problém pochopit.)
Spíš mě zaujalo, že ve druhé části svého příspěvku v podstatě konstatujete, že vaší dceři pomohl dril a nesmlouvavost. (jinak ta vnitřní motivace dítěte bývala na střední škole vždy o chloupek vyšší, než na základce. Logicky. Jak z důvodů biologických, tak realistických - do základky se musí, střední už je víc o chtění a dítě je vyzrálejší.
Platilo jako reakce na matku…
Platilo jako reakce na matku výše.
Ano, už jsme o tom psali…
Ano, už jsme o tom psali.
Ale nerada bych o tom, tedy o oné kantorce psala blíže, protože divné to skutečně bylo. Pochybnosti měla dát najevo o několik let dříve, já nestála o 1-2, které neodpovídají tomu, co má dítě znát.
Nejsem odborník a tak nevím přesně, co znamená IVÝP. Ale podle toho, jak to popisujete, něco podobného potkalo kdysi mou druhou dcerku, když dostala stejnou známku, jako i daleko vědomostně horší spolužačka. To není dobrá motivace pro žádného žáka.
Ano dril, dril,... po první pětce kterou zřejmě onen kantor na gymplu velmi rychle nastartovával studenty, kteří k nim od nás přicházeli.
Nemyslím, že by dcerka měla na ZŠ nízkou motivaci, když chtěla jít na střední školu. Jen netušila, ostatně ani já ne, že na ZŠ u nás není dobrá úroveň výuky. Za mne byla velmi dobrá. Jaká je dnes více než 10 let po odchodu dcerky ze ZŠ, netuším.
Ale jak píše Vidlák, konaly se zde nedávno zřejmě hokus-pokusy s různými metodami, které nemusí být pro všechny žáky prospěšné.
...
Jen netušila, ostatně ani já ne, že na ZŠ u nás není dobrá úroveň výuky. - Jak netušila? Já jsem na každý škole věděl, jaká je tam úroveň výuky. Jestli to vysvětlujou dobře nebo špatně, jestli je látka při výkladu jasná nebo ne, kolik jí je, jak se to dá flákat.
Těžko k tomu co psát,…
Těžko k tomu co psát, ostatně je to pro nás již pasé.
Když jsem chodila do školy já osobně, výuka byla v pořádku a známky odpovídající, a do tříd chodili nadřízení na hospitace. Děje se to i dnes?
Samozřejmě, mnohé člověk tušil, že tam ta neschopnost i neochota je, ale že až s takovým dopadem pro děti,... Ne vše však může samotné děcko vyřešit samostatným drilem bez kontroly správnosti postupů zodpovědným a znalým člověkem.
Nerada bych o tom více psala. V životě si mé děti vedou po pracovní stránce celkem slušně. Naučily se učit a vyhledávat informace,...
Co se týká flákání - jistě, děti se rády flákají, ale po svých zkušenostech říkám - děti jsou různé. A také těžko na cvičišti, lehko na bojišti.
IVP vs IVýP
Promiňte, já v noci popletl IVP s IVýP. IVP je Individuální Vzdělávací Plán (a ten jsem měl na mysli), IVýP je Individuální Výchovný Plán. Což znamená, že když dítě prohodí tenisák oknem, už nestačí "bububu, zařiď výměnu a nebude se to opakovat!" ani "Vážení rodiče, vašemu synovi bylo uděleno napomenutí třídního učitele za to, že se choval v rozporu se školním řádem a..." ale sepíše se velké lejstro se spoustou kolonek, sejdeme se jednou, po měsíci se sejdeme podruhé, jako jestli náhodou ještě furt nehážete tenisákem u oken, a když jako ne, tak se udělá zápis že je vyřešeno a to se založí. Když jsou učitelé natěšenější, tak se sejde celá komise, případně se ještě pozvou rodiče..." Když se to zavádělo, mělo to sloužit spíš k netradiční formě řešení problémů, kde tradiční už přestávají zabírat. Zprvu to, snade díky vůni novosti, i fungovalo. Postupně se to ale u nás nadšenecky přeneslo jako povinnost pro každý prohřešek od napomenutí třídního učitele výše.
Víte, co na tom bylo nejvtipnější? Skutečně poklesl počet udělených napomenutí třídního učitele a třídních důtek, protože než aby tím většina zkušenějších praktiků procházela, tak raději hledala cesty jiné. Ne, že by se změnilo chování dětí. Ptal jsem se tehdy, k čemu je to dobré, aby se zahajoval byrokratický proces IVýPu automaticky i tam, kde jde v podstatě o výstrahu? Odpovědí bylo, že "takhle budou rodiče i děti vědět, za co to je!" A já na to: "A to se jako dosud výchovná opatření nezdůvodňovala?". Ale tak to holt je. Byrokracie zvítězila. Dobrá myšlenka se stala tupým válcem.
IVP je podobný příklad. Je to v podstatě "zbraň na problémy" s dítětem, jež se ve vzdělávací oblasti vymyká průměru ať už směrem dolu (díky inkluzi častěji), tak směrem nahoru (díky reálné gymnaziální exkluzi méně časté). V podstatě se tam sepíše co jako žákovi je (ale nesmí tam být uvedena přímo diagnóza, to je stigmatizující) kdo všechno se na vzdělávání má podílet (to neuvěříte, může jít i o jídelnu...) jakými postupy a metodami se má pracovat (což vyplývá z posudku PPP - tedy pedagogicko psychologické poradny), v obzvlášť vypečených případech (děti s LMP a hůře, tedy "lehké mentální postižení - prostě zvláštňáci) se uvede konkretizovaná změna vzdělávacího plánu (tedy po staru "osnov", dnes ŠVP - školního vzdělávacího plánu), respektive celé minimální výstupy (tedy co musí to dítě zvládnout, aby mohlo dostat jedničku, většinou na úrovni někdejší přílohy pro LMP, tedy "osnov" pro zvláštku), dá se to jako závazek podepsat rodičům, žákovi i učitelům. Tento IVP pak má sloužit k "přesnému sledování vývoje vzdělávání žáka", aby "každý učitel věděl, co žák nezvládl, na čem je třeba zapracovat, k čemu se vrátit, resp. upravil požadované výstupy". Načež se IVP zamkne do šuplíku, protože obsahuje citlivé a stigmatizující údaje o dítěti a vy si nemáte co dělat jeho kopii! Zároveň musíte průběžně aktualizovat jak se co daří nebo nedaří.
Ptám se třeba takhle: "OK, v ŠVP máme minimální výstupy již vypsané. Nestačí do IVP napsat "minima viz ŠVP"?
Odpověď: "Nestačí, protože to by pak nikdo nevěděl co tam je."
Já na to: "Ale ŠVP je přeci veřejný dokument, máme ho na webu, je volně přístupný. Jak "Nikdo by nevěděl?""
Odpověď: "Prostě to tak být musí!"
Nu což, udělám CTRL+C, CTRL+V.
Pak se ptám: "K tomu průběžnému vyhodnocování... Mám psát stále dokolečka "Nezvládá zlomky, protože nezvládá dělitelnost a násobky, protože nezvládá rozklad na prvočísla protože nezvládá násobilku, protože nezvládá ani malou násobilku?""
Odpověď: "Ano. Aby třeba jiný učitel věděl."
A já na to: "Upřímně, každý jiný učitel dá žákovi pár úloh a bude mu to jasné. Sám si projdu sešit s desetiminutovkama a vidím to tam. Opravdu musím trávit čas touhle formalitou?"
"Ano, musíš..."
"OK, dokáži pochopit, i když ne úplně s tím souzním, že v oborech, kde na sebe učivo navazuje, to může mít smysl. Kde ten uvedený smysl ale je u oborů, jejichž učivo není cyklické? Npíšu: "Nedokázal zařadit oblast mezopotámie do mapy světa." A jak s tím budou ti další učitelé pracovat, když se už se starověkou Mezopotámií nikdy nesetkají?"
"No abysme věděli."
"OK. A když už jsme u toho - proč se tohle tedy nemusí dělat u běžných dětí? Tam nepotřebujeme mít přehled o tom co zvládly nebo nezvládly? Tam..."
Ostatní kolegové: "Proboha, Stando, už mlč, nebo to budeme muset vypisovat taky!"
A tak se učitel radostně věnuje tabulkám, přepisuje či kopírujue co je již na třech místech jinde, sepisuje plány, všechno se podepíše... A rodič pak ani po půl roce není schopen přijít IVP podepsat. Jen deset lidí kolem toho běhá měsíc. A samozřejmě u vyčuraných rodičů pak člověk naráží: "Ale škola nesplnila své povinnosti, protože tady je napsáno, že dítě bude sčítat pod sebe na kostičkovaný papír (což může mít smysl, pokud se dítě vejde do kostiček) a nikdo mu ho nedal."
No a když to nějak uzavřu, tak právě ten IVP může pozměnit žákovy očekávané a požadované výstupy oproti ŠVP. A tak se tedy může stát, že má zvláštňák to vyznamenání za něco, o čem se "normálnímu" dítěti může jen zdát. Za sebe a naši školu mohu zatím říct, že to děcka už tak nějak chápou - nejsou úplně blbá. Alespoň ta chytrá. Člověk nemůže samozřejmě ve třídě říct "On má jedničku jako ty, byť umí méně než ty, protože je blbej." Ale jak říkám, ty chytré děti samy chápou, že "Orel much nelapá". Oni vidí, že to druhé dítě je blbé a opravdu pochopí, že jede podle jiných pravidel. Horší je to spíš u těch průměrných a podprůměrných normálních, tam to riziko agrese vůči "nespravedlivě zvýhodněným" stoupá (Ale třetina z nich má zase vlastní IVP na něco jiného..).
Ve výsledku tak máte třeba dvacetičlennou třídu, kde se šest dětí vzdělává podle IVP. Když učíte předměty napříč celým druhým stupněm, můžete jich mít i třicet... A to je ta hrůza. Oni si všichni ti teoretici představují totiž toho třídního na prvním stupni, který má ty své konkrétní děti vlastně furt a může s nimi snadněji pracovat napříč hodinami pět dní v týdnu každý týden.
Ta PPP poradna je také dáreček. Hodně záleží na tom, jak moc aktivistické její pracovnice jsou. Každopádně vyvolává útrpný úšklebek, když po třech různých výsledcích vyšetření zjistíte, že samy jedou tvrdou metodou CTRL+C, CTRL+V (občas tak zapomněli třeba změnit datum, datum narození žáka...), že k odlišným diagnózám dávají tytéž postupy...
No, raději toho nechám. Považuji za hrozné, kolik lidí musí vynaložit kolik - většinou naprosto zbytečné - energie na žáka, jehož rodič se za celý půl rok jedinkrát nepodívá na známky a jedinkrát nepřijde na třídní schůzky...
Myslím, že je-li mezi ctěnými kydaři třeba nějaká zdravotní sestra z nemocnice, bude mít nebezpečný pocit de ja vu...
Okouzlení tabulkami - trocha filosofie
Kdybych to měl celé pojmout nějak filosoficky:
Žijeme ve světě, která se zamilovala do tabulek a plánování. Která věří, že když se něco "dobře" naplánuje, když se na to "perfektně sepíšou tabulky", tak že pak stačí jen cvrnknout do kuličky a celý ten mechanismus musí přece běžet jako na drátkách!
A on neběží... Protože košatý je strom života... Pro tyhle okouzlence plány, excelem a tabulkami jde však jen o důkaz jejich vlastního snu, neboť KDYBY to bylo uděláno dobře, TAK BY to přeci fungovat muselo. Tudíž POKUD to nefunguje, BYLO to blbě naplánováno, nebo provedeno. Ani v tom nejhorším snu je při všech těch kecech o "individualitě" nenapadne, že nelze lidi vměstnat do krabiček. Že takhle svět prostě nefunguje...
Přesně napsáno. Tabulky a…
Přesně napsáno.
Tabulky a plánování je naprosto nesmyslné tam, kde člověk to, co je výstupem tabulek, dokáže analyzovat i bez oněch tabulek. Možná sice krásných, barevných, ale zdržujících proces výuky, výroby,.... Ony opravdu nebývají onou hybnou kuličkou, škatulkou, která by byla schopna zachytit život, procesy v celé jejich kráse a rozpohybovat je.
Jenže člověk, který praxi nerozumí, jedná podle papíru a pak to tak dopadá.
Je vidět, že se plán daří!
Díky moc, Stando!
Tohle je zřejmě nejvýstižnější stručná reprodukce Cestovní mapy - ba celého atlasu - tuzemského školství.
Měl by mít na deskách název Kterak dostat BEZPLATNÉ školství pro dolních devadesáti procent tuzemských dětí i přes vynaložení maximálního úsilí zbylých učitelů co nejrychleji do prdele.