Vidlácká meteorologie

Jistě jste si ve včerejším článku dobře prohlédli grafy s teplotami a srážkami. Bylo to velmi poučné čtení. Já je dneska krátce doplním o vidláckou meteorologii. Vše o čem dnes píšu, to platí pro Vidlákov a okolí, nedělám si nárok to vztahovat na zbytek republiky.  Doufám ale, že to bude zajímavé i pro ostatní kouty naší vlasti.

Už jsem zde kdysi psal, že samozřejmě mám dešťoměr k měření srážek, ale sucho mnohem snáze rozpoznám podle jímky na vodu vedle hnojiště. Hnojiště mám udělané jak náleží - je vodotěsně, aby mi neničilo spodní vody tekoucí do studny a proto vedle hnojiště musí být jímka na vodu. Do hnoje naprší, protože hnůj má být vlhký, ale nesmí plavat.  Vodou z jímky hnůj naopak polévám, když delší dobu neprší, aby nevysychal. 

Sucho je tehdy, když mi v jímce dojde voda. To mám už vypozorované, pokud sluníčko vysuší hnůj tak moc, že už nemám čím polévat, v té chvíli je sucho už vážné a bude mít důsledky na úrodu. Sucho v krajině záleží na srážkách jen částečně. Velkou roli hraje také rozložení srážek. Když spadne naráz čtyřicet milimetrů, v rámci republiky jsou to miliony kubíků vody, ale do půdy se toho dostane jen málo. V podstatě pouze vzrostlý les dokáže i takový příal vody zkrotit a pohltit. Ale také pak hodně vody zase vypije. Jinak platí vidlácká zásada - jeden déšť = 5 milimetrů vody bez ohledu na to, kolik vody spadne. 

Pro krajinu je proto nejlepší dlouhodobý vytrvalý, ale drobounký déšť, případně menší, ale často se opakující srážky. Velké slejváky jsou v moderní krajině úplně na nic, protože voda prostě jen odteče do nejbližšího koryta. 

Dalším důležitým vlivem je samozřejmě slunce. Inverze po dešti hodně pomůže, aby se rostliny pořádně napily a voda se vsákla. Prudké slunce hodně vody vypaří. Z hlediska spodních vod je důležitější, aby napršelo v zimě, kdy slunce nemá sílu. Jarní a letní deště mají vliv na úrodu, ale studnám to nepomůže. 

Z tohoto hlediska jsem ve Vidlákově zažil dva hodně suché roky a nebyl to ten loňský. Naopak, ten byl na naše poměry mokrý víc než dost. Dvakrát jsem musel jímku dokonce vyčerpat, protože by se mi tam všechna ta voda ani nevešla.  Paradoxně, oba suché roky, co jsem zažil, byly srážkově spíše nadprůměrné a loňský rok se taktak dotáhl na průměr, ale ve Vidlákově prakticky ani na chvíli v létě nezežloutla tráva. 

Podobným způsobem hodnotím i zdejší zimy. Víte, mně je celkem houby platné, že jeden den teplota vystřelí nahoru a jiný den zase dolů. To se prostě děje běžně, ale vlastním charakteru zimy to moc nevypovídá. Třídenní velké mrazy neznamenají nic stejně jako třídenní teplo. Například v prosinci napršelo jemným několikadenním deštěm 40mm vody. Kdyby u nás bylo u stupeň chladněji, byl by z toho sníh a zřejmě by vydržel až doteď. Zároveň těch 40 mm vody  je průměr za dva zimní měsíce. Že v lednu ještě nesněžilo a nepršelo nebude mít na průměrné srážky žádný vliv a naopak studený a inverzní prosinec hodně pomůže místním studnám. 

Zimní teploty doma sleduji podle naloženého masa na uzení. Nemám rád moderní metody, kdy se špek zasypává rychlosolí, aby dříve změkl a dal se udit už za pár dní. Já používám postaru obyčejnou sůl a hodně česneku. Nevýhodou ovšem je, že trvá klidně i pět týdnů, než špek změkne a má smysl ho udit. 

Po celou tu dobu je vše naložené ve škopku, zalité slanou vodou. A hodně záleží na teplotě, jak moc s tím bude práce. Maso skladuji v zabijačkové kuchyni, která je normálně zděná a tak má určitou tepelnou setrvačnost. Nějaký výkyv nahoru nebo dolů se v ní nijak razantně neprojevuje.  Pokud se teplota v místnosti drží pod pět stupňů, nemusí se s masem dělat skoro nic. Ale pokud je teplota o trochu vyšší, musí se voda ve škopku pravidelně měnit. Za normálních okolností vidlákovské zimy vydrží zdravá voda ve škopku tak týden až deset dní. 

Například loni (i když byly chvílemi slušné mrazy) teplota v místnosti neklesla ani v lednu pod 7 °C. Vodu ve škopku jsem měnil co týden. Letos jsme ještě neměli v noci ani -5°C a snad jen jednou teplota přes den nevystoupila nad nulu. Ale máme dlouhodobou inverzi, teplota kolísá o nějaké tři čtyři stupně. V noci trochu mínus a přes den trochu plus.

Teplota v zabijačkové kuchyni je 4°C. Maso leží už od začátku ledna a ještě jsem vodu neměnil. Letošní leden je oproti loňsku rozhodně studenější a stabilnější. Rostlinám to prospěje - nejsou velké mrazy, ale také se nehlásí žádné jaro. 

V lednu sice nijak moc nepršelo, ale také prakticky nevykouklo slunce a tak se žádná voda nevypařuje. Včera u nás dokonce pár milimetrů vody spadlo a všechno to zůstane v zemi.  Jímka u hnojiště je pořád plná i když pravidelně polévám a pokud naopak nějaký větší déšť či sníh přijde, zase budu jímku vyčerpávat. 

V zemi je dostatek vody z prosince, stromy mají z čeho čerpat. Nemáme sice sníh, ale také nemáme brutální mrazy, takže rostlinám to nevadí. Navíc kolísání teplot je velmi mírné. Letošní zima ale hodně uškodí myšákům na polích. Mají vlhko a v noci mráz. To znamená mokré urousané kožíšky, zápal plic a vysokou úmrtnost. Za mě bych se vůbec nezlobil, kdyby tento charakter zimy ještě chvíli pokračoval. Samozřejmě jsem rád za každou kapku vody, ale zatím jsem naprosto klidný.