Taktika přátelství

Dnešní článek bude pro našeho elfa Scallopa. Je tu s námi už poměrně dlouhou dobu, ale vůbec mi nevadil (a nevadí). Psal si svoje, ale nechoval se jako psychopat. Načal si nějaké to diskusní vlákno, toho se držel, tu a tam se mu nasbíralo hodně reakcí. Narozdíl od Sartra, který musel mít vždy všude a ve všem poslední slovo, Scallop jen tu a tam provokoval, ale nikdy se mě to nedotýkalo, bral jsem to jako okénko do jiného okruhu naší společnosti. Z tohoto hlediska si Scallope klidně diskutujte dál. 

Člověk se ale samozřejmě nemohl nevšimnout, že Scallop se vyskytoval jen tehdy, pokud se článek zaměřoval politickým směrem a kupodivu ani tak nezáleželo o čem píšu, mnohem víc záleželo na konkrétních jménech. Text o Babišovi, Zemanovi, Minářovi, Pražské kavárně a podobně nám našeho elfa vždy spolehlivě přivedly. 

Jeho reakce v diskusi se dost podobaly - vytáhl si z článku jednu větu,  nařkl mě z nějakého jednání, případně prohlásil, co si  já Vidlák doopravdy myslím a pak to vítězoslavně popíral. Jeho příspěvky byly krátké a měly být asi úderné a pokaždé měly provokovat. Ani jsem se nepokusil Scallopovi nabídnout napsání článku, protože mi to přišlo zbytečné, nevypada že by byl schopen delší úvahy než o čteřech větách. 

A teď, poslední dva dny... změna. Najednou jsou jeho příspěvky delší, ucelenější, dokonce i s odkazy. I jeho čeština se zvedla, texty najednou dávají smysl. Začal používat čárky a háčky.  Provokuje mnohem méně, zato se snaží argumentovat. 

Co se sakra stalo říkám si? Že by proběhla nějaká schůze na které musel Scallop prezentovat neuspokojivé výsledky a byla nám přidělena vyšší šajba? Zůstalo ze Scallopa něco víc než jen nick? Mají tam u Kartouzů manuál? Jako třeba vezememe ty mladé moderní dynamické jinochy prodchnuté zápalem boje za liberální demokracii a přidělíme je na jednoduché úkoly proti malým blogům bez zázemí.

První fáze - provokovat. To už rozkložilo nejeden blog a znechutilo nejednoho blogera. Diskutéři se rozhádají, časem se dopracují do pozice, že ať řeknou cokoliv, vše je provokace a za vším je postranní úmysl...  Takové provokace zvládne i elf se základním školením, bez jakýchkoliv elementárních znalostí, bez hlubšího všeobecného vzdělání. 

U nás se to nepovedlo, tak začíná fáze dvě. To už nemůže dělat jen tak někdo. Pokud má člověk argumentovat, musí si alespoň pamatovat o čem už psal, nestačí mu jen v určenou dobu psát, musí i číst, musí  mít alespoň základní povšechný rozhled. Už mu nestačí jen provokovat opakováním stejných frází, musí vědět, kam si dojít pro ty správné odkazy. Nicméně úspěšnost něčeho takového přepokládá facebookové hloupé publikum, které je možné přečůrat předstíráním inteligence, vzdělání a rozhledu. 

To se u nás jen tak nestane. Máme tu příliš mnoho lidí protřelých životem, kteří už ledacos zažili, viděli v životě mnohokrát pády zavedených a věčných jistot, přežili kecy lecjaké mladé generace a když se svým smýšlením došli do druhé poloviny života, jen tak ho měnit nebudou. 

Navíc majitelem blogu je vesnický Vidlák, který se drze hlásí k tomu, že nedělá analýzy, nesnaží se vyhrabat pravdu a je mu úplně ukradené, když o něm někdo řekne, že Vidláka nezajímají ani fakta. Vidlák si tak trochu mele svou, ale klidně nechává i ostatní, aby si mleli to jejich. A když se to všechno přemele, sežvýká a vykydá, dá se s tím žít. Nic víc, nic míň. 

Proč tohle všecho píšu... 

Nikdy v dějinách totiž nešlo o argumenty ani fakta i kdyby byly stokrát pravdivé.

Jednoduše proto, že lidé žijí různé životy, zažívají různé radosti i starosti, jejich životní zkušenosti jsou nenapodobitelné. Jeden potřebuje mít žito drahé a druhý laciné. Jeden potřebuje déšť a druhý sucho. Jeden se protloukl sám, všechno si vydřel, nasadil se víc než ostatní a za každým jeho vydělaným grošem jsou krvavé mozoly nebo notně ošoupaný zadek od sezení. Jiný měl prostě štětí, nikdy se nenadřel, jen byl ve správnu dobu na správném místě. Další je typický pechfógl, na kterého se nalepila každá smůla z okolí. Jeden našel pomocnou ruku u vlastního ramene, jinému opravdu pomocnou ruku podali. Jeden si vážil každého drobného daru, jiný probendil království. Jeden nikdy nepotkal kapsáře ani zloděje, druhého svět rafnul za prdel, kdykoliv si stáhl kalhoty. 

Lidi prostě nejsou stejní a proto také neslyší na stejné argumenty. Ani sebedokonalejší argument, plán, politika, utopie či cokoliv podobného nejsou nikdy pro všechny. Tu a tam bývají pro většinu, ale vždycky je to jen dočasná záležistost. Neexistuje žádný "úžasný nápad", kterým vše vyřešíte. Může stačit na vyhrané volby, ale nakonec stejně bude někomu z dobrých důvodů překážet. A podle mě neexistují ani žádná univerzálně použitelná fakta. Respektive fakta existují, ale svět je tak složitý, že v záplavě všeho ostatního jsou málokdy rozpoznána.  

Víte, já nejsem proti argumentům, nejsem proti faktům, nejsem proti rozumu. Ale nevidím důvod, proč bych do takřka nekonečné plejády názorů, návrhů, řešení a cest k cíli měl vnášet ještě i to svoje. Nevím proč bych měl znovu vymýšlet vymyšlené. 

Já chci rozumět. Chci chápat Targuse i Gerda. Doteď je mi líto že jsem se dotkl Standy.e, kvůli dehonestaci učitelů, kterou jsem vůbec neměl v plánu. Chci chápat Rejpalku, Majku, Robertíka, Admirála, Laca G, Matku, Povidláka, Alexe, Asfalťáka i ostatní. Omlouvám se všem, které jsem nezmínil jménem. 

Já vím, že nikdy nepůjde nastolit cestu, která by byla jen pro všechny čtenáře Kydů, natož pro celou republiku, natož pro celou Evropu a už vůbec ne pro celý svět. Ale když budeme vědět, čím ti druzí žijí, mohli bychom třeba rozumět, proč se rozhodují jak se rozhodují. Proč s námi nesouhlasí i když argumentujeme v souladu s elementární logikou. Osvícenství přineslo názor, že fakta jsou lepší než dojmy a rozum a logika je cesta vpřed. Ano je... ale jen úzkoprofilově. Díky tomu sice na jedné straně na základě rozumu, matematiky a logiky vznikla továrny a moderní věk, ale také se bez problémů ignorovala jiná fakta - že lidi jsou zbídačení a nemají na pokroku skoro žádný podíl. Co z toho vzniklo, všichni víme. Rozum je dobrá věc, ale sám o sobě nestačí.  

My prostě potřebujeme kromě rozumu i přátele před kterými se nemusíme stydět za to co si myslíme. A kteří se nebudou stydět před námi. Nemusíme být na jedné vlně, bohatě postačí, když se pochopíme.

Proto platí i pro Scallopa - má u mě kdykoliv otevřené dveře k vydání jakéhokoliv článku. Proto ani jeho nechci šmahem odmítnout. Ani toho Mináře nechci šmahem odmítnout a nikdy to neudělám. Pokud přije na Kydy, může argumentovat jak chce a psát o čem chce. 

Ja se děsím jen těch, kteří prostě vědí na základě faktů, argumentů a logiky, co je správné. Kteří bez problémů šmahem odmítnou jiné vidění světa prostě proto, že přece mají pravdu a mají ji podloženou spoustou matematiky, logiky a objetivity. Neděsím se lidí, kteří volili Drahoše.  Ostatně volila ho i moje žena. Ale děsím se těch, kteří mi po volbě Zemana přišli vynadat. Nedělám si hlavu s těmi, kdo Zemana nemusejí. Ale bojím se těch, kteří chtějí, abych ho nemusel i já. Nebojím se ani těch co volí Okamuru, ani těch co volí Kalouska. Děsím se jen těch, kteří vědí, že volba Kalouska je jediná správná a pravdivá cesta podložená fakty. 

Neděsím se lidí, kteří souhlasí s EET a vůbec mi nevadí lidi, kterým to komplikuje život a nejraději by to zrušili. Ale vadí mi, když mi jednu nebo druhou variantu předkládají jako svatou. A dokonce naivně věřím, že když si obě strany navzájem řeknou všechny výhrady a argumenty, pak si na to připijí nebo se v bratrském objetí zbourají, tak by třeba mohli mít nějakou EET, která postihne hlavní důvody pro, ale zároveň nezničí spoustu drobných, ale užitečných věcí. 

Na Kydech se snažím o přátelství a dělám to stejně jako ve skutečném životě. Snažím se hosty nakrmit, napojit, zametu pod nimi, na cestu domů je obdaruji a doufám, že to k něčemu bude.