Největší problém

Víte co je největší problém našeho obchodního oddělení? Definovat zákazníka. To není vtip. 

Naše firma je typu ZZN, tedy zemědělského zásobování a nákupu. Zemědělec u nás dostane úvěr na hnojiva, osiva, naftu i agrochemii, může si u nás koupit traktor, sjednáme mu výhodný úvěr, zpracujeme mu osevný plán, zajistíme plán hnojení, koupíme od něj úrodu, případně jeho úrodu uskladníme. A vzhledem k tomu, že na každý hektar se musí průměrně nasypat dvacet tisíc korun, aby z něj zhruba pětadvacet tisíc bylo, snadno si spočítáte, že není moc zemědělců, kteří by pro hospodaření na svých farmách měli dostatek kapitálu. 

Respektive, kdysi ten kapitál měli... Ale pak přišly chudé roky, nepovedené investice, moc sucho, moc mokro, propad cen na burze, prudký nárůst cen za naftu, stoupající administrativní zátěž (především na vyběhávání dotací) a tak se stalo, že dnes prakticky každý soukromý zemědělec nemá dostatek vlastního kapitálu. Bankovní úvěry jsou drahé, zemědlec nemá čím ručit a tak dříve nebo později najde cestu k nám.

Máme zákazníky dobré i špatné. Máme zemědělce, tkeří to s námi táhnou už dvacet let a máme takové, kteří vedle nás přišli o všechno. Každý rok k nám noví zemědělci přijdou, každý rok některý farmář přijde o pozemky, protože se mu nezadařilo a nemá čím platit náklady, každý rok se najde někdo, kdo má pocit, že rostlinná výroba je pro něj to pravé. 

Nejsme sami. Podobných podniků je na každém okrese několik a ty Babišovy zpravidla nejsou ani největší. Jen BAbiš je spolehlivě po celé republice a tak je v globále největším hráčem, ale prakticky v žádném okrese ani kraji není tím největším zvířetem. 

Nejčastější problém našich obchodních zástupců je v tom, že v každé dědině jsou nejméně tři Frantové Vopršálkové - tedy zemědělci stejného jména i příjmení. A pak jsou tam ještě další tři, co sice mají různá jména, ale příjmení je stejné. Zpravidla jsou nějak propojení - otec, syn, vnuk, sestra, teta, strýc, bratr. 

Každý má svoje IČO, ale jinak je to jedna rodina. Dělají spolu, ale mají na sebe různě rozepsanou techniku. Vozí nám sice obilí ze stejného pole stejným traktorem, ale každá fůra je na někoho jiného. A nedej bože, když na podzim přijde nejstarší Franta, že to přepočítal a potřebuje, aby na mladšího Frantu bylo napsáno o pár tun méně a na nejmladšího zase o pár tun víc. 

Proč to dělají? Inu, dotace. Kromě dotací, které se vyplácejí a hektar (tomu kdo obhospodařuje, ne tomu kdo vlastní), existují ještě celé plejády dalších dotací pro malé podniky, drobné zemědělce, bio zemědělce, dotace na pěstování, dotace na nepěstování, ozelenění, sekání, udržování atd, atd. 

Český člověk je vynalézavý. Taková rodinka si pomocí chytrého hospodaření, šíbování s pozemky, úrodou i náklady dokáže zajistit slušné živobytí i když jejich zemědělské postupy jsou jak ze středověku. Když jste totiž dostatečně malý zemědělec, máte to snazší s evidencí chemie (tedy jedů), je na vás příznivě nahlíženo z hlediska osevního postupu a mohou vám být přiklepnuty i nenárokové dotace jen proto, že splníte jakási obskurní pravidla o ničem a jste dostatečně chudí. 

Proč to všechno píšu.... 

Ve včerejší diskusi zaznělo, že Babiš šel do politiky proto, aby si zajistil dostatečný přísun dotací, protože mu měly být omezeny z důvodu velikosti jeho podniku. 

To je tak kolosální nesmysl. Stejně jako všichni ostatní, Babiš si dokáže nadělat podniků kolik chce a o jaké výměře chce.  Vždycky má podniky rozdělené zcela přesně a zcela tržně tak, aby na tom vydělal co nejvíc. Teď právě je situace taková, že je rozumné brát jen nárokové dotace na hektar, na ostatní dotace se vykašlat, protože víc vyděláte díky racionalizaci výroby na velkých plochách. Pokud máte deset tisíc hektarů v jednom podniku, postačí vám těch 5000 Kč dotací na hektar a vyděláte díky velkým traktorům velkým kombajnům, automatizaci a úspoře z objemu víc, než kdybyste žádali o ty stovkové položky. 

Na jižní Moravě kdysi Babiš vlastnil tři různé podniky ZZN. Každý měl své vedení, své zaměstnanace a svůj byznysplán. Pak se vyplatilo ty podniky sloučit a dneska je ten náš rozmáchnutý přes celou moravu. Pokud se změní prostředí a změní se situace, klidně se to zase rozdělí, případně se úplně změní struktura. 

Stejně tak, jen co začaly řeči o omezení pěstování řepky, Babiš si u svého Preolu hledce zainvestoval v objemu miliard do skladovacích kapacit a dopravního připojení. Banky se přetahovaly o právo u tohoto byznysu být, Babiš si vybíral s kým to zafinancuje. Dneska kupuje řepku z Hamburku za světové ceny a dopravu vyřešil tak efektivně, že se u nás řepka najednou prakticky nevyplatí pěstovat. Však uvidíte v dubnu až vykvete, že je jí zase méně než loni. 

V tomto ohledu si Babiš vážně nikdy nedělal žádnou hlavu. Když máte miliardy, vyděláte i na oboru, ze kterého všichni utíkají. Když můžete prakticky nekonečně investovat, můžete vydělat i na prodělečném kravském mléce i na prodělečném chovu vepříků. Když máte obrovský tým nejlepších právníků, jste schopen své firmy slučovat i rozdělovat, jste schopen papírově přesouvat majetky, jste schopni pozemky zcelovat i parcelovat. 

Babišovi je úplně jedno jestli má u nás na okrese jednu velkou firmu zemědělského zásobování a jednu firmu zemědělské výroby. Klidně bude mít deset firem zemědělského zásobování a tisíc malých farmářů se kterými udělá smlouvy dle libosti, aby dostál jakýmkoliv úřednickým nápadům ať už od Tomana, nebo přímo z EU. 

Stejně tak je mu jedno, jestli vlastní tři sta hektarů  jako deset velkých polí, nebo jestli je vlastní jako sto malých polí. Je mu jedno, jestli je obhospodařuje sto traktorů ve vlastnictví jedné firmy nebo sto traktorů ve vlastnictví deseti firem. 

Babišovi bohatě stačí, když tato pravidla budou platit pro všechny stejně. On se přizpůsobí, protože on ze své velikosti a ekonomické síly udělá všechna opatření levněji, efektivněji a snáze než kterýkoliv menší konkurent. Doba, kdy se kradlo nelegálně, ta dávno skončila. Dneska ce vše dělá podel zákonů, bohatě stačí, když jste na to dost velcí, abyste to dělali levněji a lépe než druzí.  Pak máte vždycky výhodu, kterou vám nikdo zatím nedokáže vzít a ani se o tom neuvažuje. 

Spekulace o tom, jak si Babiš potřeboval v politice zajistit dotace jsou totální nesmysl. Babiš si spíš ošetřil, aby na tom byli všichni stejně (stejně blbě). Agrofert by prosperoval i bez dotací a stačí mu, aby i ostatní žádné dotace neměli. Babiš nežije z dotací o nic víc než kdokoliv jiný v jeho oboru. Babiš žije z velikosti a velkého podílu tržní síly. Žije z úspor z objemu, z téměř neomezeného kapitálu a armády velmi dobrých právníků. 

Dotace jsou směšná položka, stejně tak nová pravidla. Babiš se jim snadno přizpůsobí. A díky svým výhodám to udělá lépe než druzí. Kdyby toto chápali Babišovi odpůrci, možná už by si na něj našli něco, co by doopravdy mohlo zabrat. Takhle se vyčerpávají bojem proti něčemu, na čem Andrejovi vůbec nezáleží.