Putinovatění

Na dnešek jsem slíbil prokydání staronového polského prezidenta Dudy. Který posbíral 51% hlasů oproti 49% svého konkurenta Rafíka o kterém do prezidentské volby nebyla v dějinách ani čárečka. O Rafaelovo zviditelnění se i u nás vehementně starala česká televize, která až do poslední chvíle bojovala za zdání proevropského a proliberálního vítěze. 

Abych řekl pravdu, nic proti normálním běžným Polákům. Mají těžší život než my, musejí se víc otáčet a mají také větší tah na branku než my. Jsou tvořeni Sinkiewicem a Chopiem, ale právě tato jejich kombinace hrdinství a melancholie je mi naprosto cizí. Doufám, že do diskuse zasáhnou insideři od Ostravy, kteří mají s Pšonky více zkušeností a tak nám snad osvětlí některé jejich charakteristiky. 

Já v nich vidím někdy tragické a někdy i směšné hrdiny stálých pokusů o regionální velmoc snad ze vzpomínek, kdy jejich země sahala až za Dněpr. Zároveň také vidím, že my u nás nějak nezkoušíme obnovit dobu, kdy náš král šéfoval  Dojčlandu a naše země sahala až k Jadranu nebo do Berlína. Poláci jako by mají pocit, že Smolensk nebo Lvov mají být znovu jejich.  Zároveň jsou v očích jejich kamarádů ze Západu na stejné úrovni jako kterýkoliv Ukrajinec a všichni dohromady jsou prostě Rusáci, kteří jsou tu na špinavou práci a vykořisťování.  (Mimochodem... nejsem si jistý, kam v západních očích patříme my.)

Svým způsobem je mi Polsko cizejší než Rusko. Je pro mě nečitelnější, zvláštnější, proevropsky protievropské, protirusky protiukrajinské, příliš žerou papeže a na to jak bojují proti potratům, příliš polských holek jezdí na potraty k nám. 

Netroufám si proto hodnotit polské prezidentské kandidáty ani výsledek, protože tomu prostě nerozumím. Duda je pro mě pokračování současné polské politiky, kterou řídí Kačinský a lidi okolo něj. Na jednou stranu je to politika konzervativní. Sice dokážu pochopit jejich chuť po americké základně, ale proč mají i chuť na drahý americký plyn, to už mi hlava nebere. Chápu, že mají s Rusem dlouhodobě nevyřízené účty, ale nechápu, proč to samé necítí i vůči Němcům. A už vůbec nechápu, proč se tam v těch rovinách vždycky spojí s jednou velmocí proti druhé velmoci a odmítají vidět, že pro obě strany jsou jen nástupním prostorem k rozjezdu divizí. Proč okázale pohrdají spojenectvím s malými zeměmi bez velmocenských ambicí (i v rámci Vysegrádu jsou tím největším, ale nejméně spolehlivým členem), to je pro mě zcela nepochopitelné. 

Na druhou stranu, co by se změnilo, kdyby se prezidentem stal ten Třasovský? Zřejmě vůbec nic. Víc by mazali Němcům med kolem huby, víc by kecali o skvělé EU, ale jinak by si jeli svojí lajnu úplně stejně a pro Českou republiku by to bylo prašť jak uhoď. 

Já si všimnul spíš jiné věci... V podstatě se ukazuje, že podpora České televize začíná být pro politika podobný polibek smrti jako když někoho kdysi podpořil Havel. V posledních letech jeho prezidentování to bylo hodně marknatní. O kom Havel mluvil, ten celkem spolehlivě ve volbách propadl. Česká televize samozřejmě nemá vliv na polské ani americké volby, ale jakmile začne adorovat Clintonovou, začnou u nás všichni celkem automaticky milovat Doníka i když je to také magor a narcis. Když podpoří Třasovského, začne českým ateistům a neznabohům připadat  vypjatý katolík Duda jako docela dobrá varianta. 

Dál bych si troufal tvrdit, že začíná být ve celké části Evropy (a nejen Evropy) módou volit osobnosti, nikoliv strany. Víte někdo, jak vypadá Orbánova strana, jaké má stanovy a o co jim vlastně jde? Myslím, že to neví ani většina Maďarů. Ale jaký je Orbán, to vědí všichni a proto je volen on. Jeho straníci se vezou na jeho vlně. 

Podobné to má i Kurz v Rakousku, Kačinský v Polsku, o Babišovi nemá cenu mluvit - silně pochybuju, že by si někdo přečetl, jak je to ANO vlastně organizované, protože všichni vědí, že Babiš je první, poslední a jediný opravdový kandidát. Ti ostatní jsou voleni kvůli němu a tečka. Salvini v Itálii. Macron ve Francii... vlastně jen v Německu trvá prozatím stranická politika, ale i tam se začínají objevovat silná jména, jen prozatím ještě bez reálného vlivu. 

Evropa nám v podstatě putinovatí. Jako by už voliči byli unavení všemi kecy o tom, jak bude líp, ale ve skutečnosti se nic nikam nehýbe, tedy kromě odlivu pracovních míst do Číny a přílivu inženýrů ze Sýrie. Jako by si volič začal přát, aby se to hlavně už rozpohybovalo a nebylo moc důležité, jakým směrem. Hlavně aby se našel někdo, kdo se neposere z novinářů ani z ojrobyrokratů. Někdo, kdo bude mít možná špatné nápady, ale alespoň nápady. Někdo, kdo půjde po hraně zákona, ale půjde. 

Pokud mám pravdu, tak za rok na podzim by ve volbách tento trend měl být vidět stále zřetelněji i u nása zřejmě bude stále výraznější i v zemích okolo. Ostatně... Orbán už dosahuje dost podobných volebních výsledků jako Putin a Kačinský k tomu nemá daleko.