Mašina zázraků

Jaroslav Flegr
1 hod ·

A co nás čeká teď?

Prvního dubna jsem uveřejnil na svém facebooku článek „Milý Micíku, ptáš se, co nás teď čeká“. V něm jsem se na základě zákonů evoluční parazitologie pokusil odhadnout průběh nastupující epidemie. Docela jsem se trefil. Napsal jsem, že s nástupem karantény se nejen sníží denní přírůstky nakažených, ale v důsledku ztížení přenosu viru z člověka na člověka, dojde i k selekci méně virulentních kmenů viru. Také jsem předpověděl, že po uvolnění opatření začne rychlost přenosu viru zase stoupat a v souvislostí s tím začne stoupat i virulence, a tedy i smrtnost onemocnění. A také jsem předpověděl, že po obnovení cestování nás čeká import virulentnějších kmenů z oblastí, kde epidemii nezvládli tak dobře jako u nás. Uvnitř jedné velké co do příznaků nemoci mírnější epidemie tak budou lokálně vznikat malé epidemie nemoci zlejší. Po půl roce je čas na další předpověď.

S návratem lidí ze zahraničních dovolených začnou vznikat porůznu další a další nezávislá ohniska nákazy. Asi se nám zde objeví i další superpřenašeči, tedy jedinci, kteří si z ciziny přinesou vysoce infekční a vysoce virulentní varianty virů. Doufejme, že si s těmito ohnisky epidemiologové poradí a doufejme, že k nám nedorazí varianty virů vyznačující se obzvlášť vysokou smrtností. Každopádně lze očekávat, že na jednotkách intenzivní péče začne být opět živo.

Nástup dětí do škol poměrně výrazně přiživí i velkou epidemii místních, už značně ochočených variant viru. Během prázdnin se virus v populaci šířil převážně liniově, tak jak se stýkali lidé v rámci pracovních (či jiných) kolektivů. Z kolektivu do kolektivu virus přeskakoval většinou pouze přes rodinné příslušníky (a těch je jen pár). S nástupem dětí do škol se v populaci objeví něco jako velkokapacitní příčné propojky – přes děti se virus snadno rozšíří z jedné třídy naráz do mnoha rodin a odtud na mnohá pracoviště. Lze proto očekávat výrazný vzestup reprodukčního čísla (počtu osob, které v průměru nakazí jeden nemocný). Jestliže nepřijmeme drastická opatření, denní přírůstky nakažených vyskočí rychle nad tisíc a tam už zůstanou. Za drastické opatření přitom nepokládám návrat roušek do veřejné dopravy a obchodů, ani přechod na distanční výuku u žáků na druhém stupni základních škol, středních škol a vysokých škol.

Jestli nepřijde nic neočekávaného, tak se budou během září a října počty nově nakažených pohybovat nad 1000. A budou postupně stoupat, tak jak bude s klesajícím množstvím slunečního záření klesat v našich tělech množství vitaminu D a vlivem stoupající relativní vlhkosti se bude zvyšovat efektivita přenosu viru kapénkami a aerosolem. K tomu pochopitelně přispěje i to, že s postupujícím podzimem se budeme čím dál více zdržovat v uzavřených místnostech. Na druhou stranu našemu zdravotnictví nejspíš uleví, že jednotlivé státy zase postupně uzavřou své hranice, čímž dojde k omezení importu zvláště virulentních kmenů. Jak se z omezení cestování zaraduje běžný občan není třeba komentovat.

S výjimkou skokového vzestupu počtu nakažených s nástupem školní docházky bude další nárůst spíše pozvolný, takže si bude obyvatelstvo na zvyšující se statistiky pozvolna zvykat. Odpírači roušek tak budou dál tvrdit, že je to celé humbuk a že žádná epidemie u nás vlastně není, a to i v okamžiku, když budou denně přibývat dva tisíce nakažených a nemocnice začnou nestíhat. Nakonec bude muset vláda opět s velkým skřípěním zubů šlápnout na brzdu a zavést velmi bolestivé restrikce – ostatně to samé budou dělat vlády většiny zemí. Jak dlouho bude nová plošná karanténa trvat, jak bude přísná a kdy dojde k jejímu opětovnému uvolnění je těžké odhadnout. Patrně budou pod tlakem různých loby jednotlivá opatření střídavě uvolňována a zase zaváděna, tak jak se bude v odpověď na momentálně platná opatření se zhruba desetidenním zpožděním zhoršovat a zase zlepšovat celková epidemická situace.

Kdy to celé skončí? Asi těžko v příštím roce, ledaže by se nám s velkou dávkou štěstí podařilo už dříve získat dostatečné množství vakcíny. Vyloučeno to není. Na vakcíně pracuje velké množství vědeckých týmů a dnes i mnoho bohatých farmaceutických firem. Jak jsme viděli na čínském a ruském případu, vlády se nerozpakují pustit mezi lidi i neodzkoušené typy vakcíny. Vůbec bych se nedivil, kdyby se některá účinná objevila na trhu už během podzimu. Nemusíme proočkovat 60% populace, jak se odhadovalo ještě na jaře. Vlivem evoluce viru směrem ke sníženému reprodukčnímu číslu bude patrně k zastavení či výraznému zpomalení epidemie stačit procento o dost nižší, dokonce bych tipoval že tak poloviční.

A tady už začínám opravdu věštit z křišťálové koule. Myslím, že vysoké školy se vůbec neotevřou, nebo se zase zavřou na začátku října. Střední školy a možná i druhé stupně základních škol se zavřou v říjnu, nejpozději v listopadu. Opravdu drastická opatření nás myslím čekají už na konci roku. Čím odvážněji bude vláda už před tím zavádět protiepidemická opatření a čím odpovědněji se bude obyvatelstvo k těmto opatřením stavět, tím později budou muset nastoupit nejbolestivější restrikce. Pokládal bych však za neuvěřitelné štěstí, kdybychom dokázali oddálit nástup těchto opatření až do doby, kdy bude možno proočkovat třetinu populace novou vakcínou a kdy už tedy nebude plošná karanténa potřeba. Ovšem, i zázraky se tu a tam dějí.

Co bude dál? Nevím. Možná nás čeká třetí (a třeba čtvrtá a další) vlna a možná taky ne. Vím však, jak to celé nejspíš skončí. Přirozenou či umělou cestou získá naše populace proti novému koronaviru dočasnou rezistenci. Dospělí se budou muset několik let opakovaně očkovat, nebo čas od času prodělají (nyní, kvůli zbytkovým protilátkám, již většinou mírnější) onemocnění. Děti se však nejspíš nakazí už v předškolním věku a do konce života si v sobě ponesou malé množství viru – budou vykazovat tzv. nesterilní imunitu. Z hrozivé COVID-19 se tak stane další dětská nemoc a SARS-CoV-2 se připojí ke čtyřem jiným liniím koronavirů, kterými je bezpříznakově nakažen skoro každý člověk.

Chcete znát pokračování? Prozradím zase za půl roku. A aby byly mé předpovědi přesnější, tak mi pěkně vyplňte dotazník bit.ly/JakSeMame nebo se přihlaste na pokusnikralici.cz.

Závěrečné upozornění: Autor je sice evoluční biolog a parazitolog a působí na Přírodovědecké fakultě UK a Národním ústavu duševního zdraví, prezentované informace však v žádném případě nejsou oficiálním stanoviskem zmíněných institucí.

Máte pravdu, něco se opravdu mění. Možná už lidé cítí, že je konec staré doby a že nastává něco nového, neznámého. Nevím. Kromě Demobloku zaznamenám u mnoha lidí zpytování svědomí a potřebu dobrých skutků, změnu názorů a životních hodnot. Já jsem nikdy v životě nebyla za hranicemi našeho státu. Nepotřebovala jsem to, jako trempka jsem v mládí zcestovala celé Československo, poznala jsem ten náš malý český a slovenský a moravský dvoreček a to mě ke štěstí stačí. Jsem horal a sedlák, hrdobec, co mu hrouda nohy víže. Představa, že bych měla jet tak strašně daleko k placaté vodě, kde není žádný stromeček ani kopeček mě deprimuje, jenom samá voda a velké šutry a všude samí lidé. Jsem šťastná, když vylezu v Krkonoších na nějakou horu a koukám kolem sebe, třeba do toho Polska, kde vidím úplně stejné lidi a domy jako u nás. Jsem šťastná u rybníka, kde jsou ryby, kachny, vážky, žáby a pavoučci. Lidé se mi celý život smějí za moji přízemnost, že mě pár šutrů na cestě mezi poli řekne víc než Havaj. A najednou letos nic. Lidé se mi nesmějí, lidé mě chápou. Marně přemýšlím, co se to s nimi stalo.

Z takových "zázraků" musí opravdu zahřát u srdce, že ještě nejsme takové zrůdy bezcitné, ve které se nás dnešní doba snaží převychovat. Bravo!
Jak však odhaduji charakter Vidláka, tak si myslím, že bude nejspíš řešit další dilema a vůbec mu není co závidět, bude muset "diskutovat" jen sám se sebou a to je nejtěžší.
Příjemný víkend všem

Dnes slavíme 0-té výročí cesty Vystrčilovy do Čínské republiky.
Budiž k němu Kuomitang shovívavý !!

Hlavně nejít ze stresu civilního do stresu dovolenkového, to by bylo k ničemu. A bylo by vysoce paradoxní za to ještě i platit. Berte si příklad z Vystrčila, tomu to zaplatíme my.:-D)))

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Jen-na-PL-Exkluzivni-sezn…

ten seznam je opravdu zajímavý...

Zázraky se dějí, když to člověk nejmíň čeká.
Ať mašinka zázraků má správně nastavené výhybky a pořád zelenou.

Napríklad na ulice.
Babiš rozdával pětitisícovky už před lety. Na ulici je dával kolemjdoucím, pak se tomu smál.
Forum24

Ten kluk je fakt úžasnej, no celej táta. :-)
Jinak, jak vidno, zázraky se dějí. A dobrý člověk (Vidlák) ještě žije!!!

MUDr. Ivan David
1 hod ·

Turecká pátá kolona v Řecku

Co nemáš rád sám, nečiň druhému, aneb - nestěžuj si na diskriminaci, když je podstatou tvé vlastní politiky. V provincii Západní Thrákie na severovýchodě Řecka žije stále početná menšina Turků, hlásících se převážně k sunnitskému islámu. Údaje se liší od 105 000 do 120 000. Západní Thrákie je část historické Thrákie, rozdělené dnes mezi Řecko, Bulharsko a Turecko. (viz mapa) Nyní turecká Komise pro lidská práva (sic!) konstatuje, že Řecko zneužívá tyto thrácké Turky k nátlaku na Turecko, diskriminuje je a „nezachází s nimi jako s občany“, jak uvedl nedávno pro turecký Daily Sabah předseda této komise Hakan Cavusoglu z vládní Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP). Řecko prý tím porušuje smlouvu z Lausanne, kterou byla Západní Thrákie Řecku přidělena.

Turci, usazení v Řecku, prý telefonují do Ankary a stěžují si na špatné zacházení, diskriminaci a snahu o asimilaci. Řecká armáda prý v této oblasti pořádá „agresivní manévry“, sloužící k zastrašení obyvatelstva, zejména od doby, kdy se znovu rozhořel spor o ostrovy v Egejském moři. ( A to přesto, že většina místních obyvatel jsou Řekové.) Řecká vláda prý také tuto oblast zanedbává, jak pokračoval Hakan Cavusoglu, co se týče průmyslu i infrastruktury. Pozorný čtenář se asi zeptá, jak zachází turecká vláda v této zostřené situaci s řeckou menšinou v Turecku. Inu – nijak, protože s Řeky se Atatürk vypořádal hned poté, kdy byla ona Lausanneská smlouva podepsána. Ačkoli pronásledování Řeků coby křesťanů bylo běžné i v době Osmanské říše, zejména v 18. a 19. století, kdy se začala obnovovat řecká národní identita. Řekové byli v Malé Asii, dnešním Turecku, usazeni zejména v oblasti Pontu na severovýchodě země. První řecké město Sinopé tu bylo založeno roku 800 př. n.l.

Ve vzájemných bojích došlo k mnoha etnickým čistkám, ale větší ztráty měli trvale Řekové. Bylo povražděno řecké obyvatelstvo na ostrově Chios, v Konstatinopoli a Trabzonu na severu dnešního Turecka. Po vzniku „moderního“ Turecka v roce 1923 už masakrování neustalo. Za touto genocidou stál prezident Mustafa Kemal Atatürk osobně. Pontští Řekové začali být systematicky vyvražďováni, když řecká armáda vstoupila do války s Tureckem. V roce 1921 dal Atatürk povraždit 50 000 Řeků ve Smyrně - dnešní Izmir, potom zaútočil na samotný Pontos, kde vyvraždil další tisíce Řeků. Na rozdíl od Smyrny tu využil jinou taktiku.

Tato genocida měla být před světem utajena. Turci posílali pontské Řeky na pochody smrti do vyprahlých území Anatolie, kde je nechávali zemřít. Používali stejnou taktiku jako o něco dříve proti Arménům, kteří přežili první vlnu genocidy, nebo posílali Řeky do pracovních táborů, odkud se nikdo nevrátil. Nastal rychlý útěk anatolských Řeků. Na útěku z Pontu do Řecka mnoho lidí zahynulo. Někteří pontští Řekové utekli do Ruska. Většina Řeků se po 3000 letech osídlení v Anatolii z oblasti vystěhovala. Po zmiňovaných krveprolitích byla podepsána výměna obyvatelstva mezi Řeckem a Tureckem, přičemž o svůj domov přišly nejméně 2 miliony Řeků. Z milionového národa anatolských Řeků zbylo v dnešní době něco přes 16 000 příslušníků řecké menšiny, žijících převážně v kosmopolitním Istanbulu.

Turecko šlo od svého založení cestou likvidace všeho, co nebylo turecké. Počínaje náboženstvím a jazykem a konče lidmi. O genocidách Arménů, Řeků a Kurdů se ví dobře, jen se taktně nezmiňují při obchodování se státem, který nese toto dědictví etnických čistek. A který je členem NATO.

Kurdové říkají, že Turecko nemá historii, ale trestní rejstřík. Ti jsou také poslední, kteří vzdorují asimilaci. Přestože nemají školství ve vlastním jazyce, přestože jsou považováni za občany druhé kategorie, stále vzdorují, i vojensky. Vzhledem ke zmíněné historii moderního tureckého státu – ke genocidě Řeků připočtěme masakry Kurdů v 30. letech v Dersimu a plíživou vnitřní válku proti čemukoli kurdskému, války proti Kurdům v severní Sýrii a severním Iráku, likvidace samosprávy kurdských měst – je péče o blaho turecké menšiny v Řecku přinejmenším úsměvná. Kdyby Řecko postupovalo stejně jako Turecko, nemuseli by se v Ankaře o osud řeckých Turků vůbec zajímat – žádní by nebyli.

V současné napjaté situaci se bude vytahovat jakákoli karta. S kartou diskriminace československým státem úspěšně hráli už sudetští Němci. I stížnosti na údajné zanedbávání oblasti západní Thrákie, kde žije turecká menšina, jsou minimálně pokrytecké v situaci, kdy oblasti na východě Turecka, kde žije kurdská menšina, jsou systematicky vylidňovány, vesnice zaplavovány přehradami a lidé nuceni odcházet. Poslední rána tomuto území je přehrada Ilisu na řece Tigris, která po svém napuštění zatopí nejen prastaré město Hasankeyf, marně zařazené na seznam UNESCO, a tisíce kilometrů čtverečních zemědělské půdy, na níž jsou usazeni zejména Kurdové. Navíc způsobí, že velké oblasti Iráku a Sýrie budou doslova závislé na turecké zvůli, s níž bude omezován průtok vody v Eufratu a Tigridu.

„Co nemáš rád sám, nečiň druhému“. Toto tzv. Zlaté pravidlo, obsažené v různých spisech, od Zarathustrova učení přes Konfucia a Tóru až k Bibli a dokonce i Korán, nenajde cestu k očím novodobého sultána. Takže politici vládních stran budou dál ronit krokodýlí slzy nad řeckými Turky a doma zavírat kohokoli, kdo zpochybní ideu velkého Erdoganova Turecka. Jak úspěšně budou s těmito kartami hrát, se ukáže brzy.

poznámečka - mašina zázraků - to, co se Vidlákovi děje bude tím, že dobro se nepáchá :-)
A pokud se někdo něco rozhodne páchat, dobro to skutečně v konečným důsledku mnohdy není.
V případě spuštění mašiny zázraků se jedná o rozhodnutí lidí pomoci uskutečnit sen jedné rodiny.