Houbaři

Jen cos to napsal a odeslal, tak se zakouřilo někde jinde (viz tvoje zmínka o aku kole). Proč se zakouřilo? Bo elektřina, bo tvoje PC, bo tvoje hadry a boty, tvoje ranní kafe, tvoje bydlení (byt, domek) a případně ranní panáček slivovičky, hruškovice či něčeho jiného příjemného (v tomto případě se nezakouří leda při sběru ovoce; jinak odvoz do pálenice, vypálení ....). A tak se JINDE zakouří prakticky při všem, jen se mrkni kolem sebe doma. Vždy jde pouze o přiměřenost toho zakouření.
Takže např. už asi 8 let mám na střeše solární samotížný ohřev vody (300 l), který mi od března do cca konce listopadu nekouří a šetří cca 6000 Kč/ročně. Doba, kdy jsem chodil s kamarády-vrstevníky 100 km/24 hodin několikrát ročně je pryč, rovněž tak doba kdy jsem běhal na běžkách v rámci Sokolovského závodu branné zdatnosti 15 km s malorážkou na zádech a střílel - vlastně takový předchůdce biatlonu. Ovšem ta malorážka byla asi dvakrát těžší, něž to co je teď. To bylo na začátku 60. let. Jenže teď už mi táhne na 80 a klouby .... nic moc; hlavně že nebolí v klidu a při spánku. Chodím, ale musím dělat časté přestávky - spíš se šourám. Takže abych se dostal tam kde houby rostou, musím si pomoct aku-kolem.
Asi jsi na tom zatím pohybově líp (což ti přeji), ale jde li ti o to "kouření", měl jsi to radši vybubnovat tam-tamem, při jeho výrobě se asi na 100% nezakouří. To bychom se ovšem o tvém názoru nedověděli.
Nemám rád bigotní ochránce ničeho - klimatu, ovzduší, menšin, pohlaví ....
Tož tak; pokoj v duši.

výstroji, bo každý správný lesák má v kapse kromě kapesního nože i kapesní krumpáč.

Fotit houby, nesbírat, to je nečeské. Já houby nejen rád sbírám, ale i jím, fotky se nenajíš. Můj nejoblíbenější plod léta je houbový řízek. Musí jich být velká hromada, hezky do zlatova vysmažené, z různých druhů hub - každá houba má jinou chuť. Pokud po konzumaci nemám blízko ke žlučníkovému záchvatu, nebylo řízků dost. Jinak - pokud je pro cizince něco zajímavého na české kuchyni, tak jsou to pokrmy z hub.

Mě osobně košík hub stačí. Nesmí být úplně malý. Nejsem zatížený na smrkové hřiby, je to sice krásná houbaři ceněná houba, ale z kulinářského hlediska to zas až taková bomba není. Taková mochomůrka růžovka, masák, to je můj favorit. Roste hojně, od začátku do konce sezóny, hodí se téměř ke všem úpravám a je velmi chutný.
Čím mám v košíku pestřejší druhovou směsku, tím jsem spokojenější.

Obě děti jsem houbařit naučil, teď mě čekají vnoučata.

mého předchozího vstupu. Nějak se pozapomnělo, že zákon je tady pro lidi, nikoli lidé pro zákon.

Mnich Vátsjájána v již klasickém spisu Kámasútra připomíná, že "způsoby je třeba volit". Tomu (snad) lze rozumět i tak, že způsob, jakým jednáme, by měl být uměřený, proporcionální vzhledem k situaci, v níž se nacházíme. - Je naprosto stupidní lpět na dikci lesního zákona, vjede-li někdo 200 m za hranici lesa po asfaltové cestě, která snese provoz kamionů, naložených kládami, zastaví tak, aby nepřekážel, a nabere si 50 litrů vody ze studánky: třeba je to dědek, který už pěšky ke studánce nedoleze, ze stojíciho moderního auta žádné exhalace nejdou a lesu žádná škoda nevzniká. Naproti tomu čtyřkolka, řádící v lese hlava- nehlava, nemá tam co dělat. Z pozice tupé aplikace zákona jsou na tom však oba případy skoro stejně.

Kdyby s podobným rozmyslem aplikoval úředník zákon na váš případ "spánek kontra diskotéka", nemusel jste rozbíjet jistič kladivem. Neznám konkrétní reálie - ale možná jste mohl jistič zničit i o něco sofistikovaněji a anonymně; podle toho, co o sobě tady píšete, technický zdatný jste na to víc než dost. - Nemám v úmyslu vás poučovat, to považuji za nemožné. Jen vysvětluji své stanovisko.

Targusi,
nedivím se, že Vám bouchly saze, ale tak to řešit nejde. Policajti to už brali, že jste poškodil cizí majetek a neřeší události předtím, které k tomu vedly. Když už jste rozmlátil kladivem jistič, můžete se bránit akorát tím, že budete zpochybňovat, zda je druhá strana oprávněna požadovat projednání přestupku. tedy komu patří jistič, zda majiteli domu nebo ČEZ nebo kdo tam provozuje sítě. A zatloukat, že jste jistič nerozbil. Tedy pokud Vás nevyfotila kamera, ale i pak tvrdit, že jste to nebyl Vy.
Souseda donutíte ke zrušení zábav jen tím, že si nebudete stěžovat sám, ale s ostatními sousedy, kterým podobné produkce také vadí. A postupovat jednotně, žádat obec a hygienu o měření hladiny hluku, kterou Váš soused porušuje.
Ovšem představa Policie, obecního úřadu a české justice, že Vy budete dodržovat zákony, i když je všichni kolem porušují, je naivní. Teorie her takové případy rozebírá a vždy končí stejně, že nakonec zákony přestanou dodržovat všichni.

Můžete doufat, že koronavirus situaci vyřeší za Vás a majitel podniku zkrachuje. Můžete ještě využít jiné možnosti. Pokud některý z návštěvníků zaparkuje na Vašem pozemku nebo Vám bude blokovat výjezd, nechte jej nemilosrdně odtáhnout.
Pak ještě můžete vystavět protihlukovou stěnu, tedy vysokou zábranu mezi Vámi a tím sousedem. Třeba stromy hustě zasázené, složená hromada dřeva, zaparkovaný návěs, stěna z prken. Možností je mnoho. Hodně úspěchů.

Targusi, na to žádná rada není.
Dnes se totiž v těchto mezilidských vztazích zkurvenci nebojí nikoho.

Nejsem tak úplně obhájcem bývalých poměrů, měly svoje (a sakra pořádné) vady. Ale takoví lidé se většinou báli alespoň okresního tajemníka (KSČ), který měl jaksi v popisu práce ochranu "obyčejných občanů", pokud to ovšem nekolidovalo se zájmy vyšších tajemníků či politikou strany a vlády. Těžko jste si tedy mohl úspěšně stěžovat, když vás na 1.máje vzbudila nějaké zkurvená dechovka a halekání moderátora (tehdy spíš asi konferenciéra) při průvodu. Ale to bylo jednou za rok. Jinak jste se většinou svého nočního klidu dovolat mohl.

Na rozdíl od dnešního autora berrnarda či Ládika, kteří jsou lesní muži, já jsem naopak městský kavárenský povaleč, s ne příliš častým výjezdem mimo bývalé městské hradby, k čemuž mě pudí jen hlad (nákup) a zbytky nostalgické romantiky (údolí Za horama na šumavském Podlesí). Z pohledu dnešního berrnardova textu (a vašeho výlevu o nočním rušení) jsme na tom ale, zdá se, všichni podobně.

Nenalézáme totiž zbraň, s níž se bránit proti opakované lidské bezohlednosti. Variant není mnoho, zkusím je definovat:

1. Vzít brokovnici (koupil jsem si před pár týdny "pumpovací" Axor PA - 8), nebo samopal (mám už delší dobu Scorpiona EVO 3 S1) či jen obyčejnou ČZ 75, a jít narušitele pořádku zpacifikovat jednou pro vždy. Asi se shodneme, že by to nebylo dobré řešení. Ne, že by to nejspíš nebylo účinné, ale právní sankce by byly stejně drastické, a (aniž bych je přeceňoval) ani etické zábrany tu nejsou zcela mimo hru. Takže tak to asi nepůjde.

2. Spoléhat na stát. Ten totiž existuje (a draze si to platíme) mj. proto, aby nás před podobnými bezohlednými jedinci či skupinami chránil. Má k tomu celou sadu nástrojů. Zákonů, předpisů, vyhlášek. Kvůli hluku hygienu, kvůli pořádku policii takovou či makovou.... já to vyjmenovat neumím, možná Gerd by to dokázal. Problém je v tom, že stát (vždy zosobněný nějakou personou) na to sere. Mám v tomto ohledu velmi četné osobní zkušenosti, neb v našem centru je opravdu rušno, zejména pak v nočních hodinách. Stahují se sem opilci nejen z města, ale i z okolí, a obávám se (neprověřoval jsem), že i drogy v tom hrají svoji roli. Zahlédnout v nočních hodinách policistu je stejná fikce, jako si nechat zdát o nočním klidu. Telefonovat pro policii je dětinské a dávno jsem toho zanechal (držím se jen svých botiček, jak jsem popsal už ráno), neboť dnešní policie není vycvičena k zásahu při porušování zákonů (či předpisů a vyhlášek), ale až k následnému vyšetřování, pokud ono porušování napáchá významnější materiální škody, či překročí mez, kterou určuje..... netuším kdo a jak. Zasahovat proti opilcům je samozřejmě obtížné (proti blbě parkujícím řidičům je to výrazně jednodušší), a tak má policie tendenci se takové aktivitě vyhýbat jak to jen jde. Ctihodné hlavy ve vedení našeho statutárního městyse se úpěnlivě snaží, aby to klidu bylo co nejméně, proto např. organizuje (nedávno proběhl) i jakýsi "busking festival" (nebo tank nějak), neboli festival hudebních žebráků, řekl bych. Já proti chlapci, sedícímu na ulici, a hrajícímu na kytaru nad svým kloboukem se pár mincemi vůbec nic nemám. Problém začíná tehdy, pokud se srotí do skupiny a samozřejmě si pořídí elektrické ozvučení, kterým dokáží rozechvět nejen nervy obyvatel, ale i zdi zdejších, po většině secesních, domů. Kolemjdoucí to samozřejmě vítají, protože postojí pět minut a jdou za svým. Místní (i děvčata, prodávající ve zdejších obchodech) to snášejí s nevolí. Tentokrát se k tomu přinachomítl i náš pan primátor. Na můj dotaz, zda je to elektrické ozvučení při žebrání nutné, jen pokrčil rameny. Tak jsem mu řekl, že je čůrááák. Ze všeho, co jsem uvedl pod bodem 2., je zřejmé, že prostřednictvím státu či obce a jejich i dalších orgánů se nejspíš také ničeho nedobereme.

3. Volit postup, jaký dnes popsal berrnard (nebo já s těmi botičkami). Nazval bych jej "partyzánská válka". Pohybovat se při ní v rámci zákona, nebo spíše na jeho hraně, asi tak ve smyslu, že kde nepomůže botička, pomůže klíč od bytu a krátké kolečko kolem inkriminovaného automobilu narušitelova. Jako perličku dodám, že na ony "žebrající zpěváky" (a na město) jsem poslal udání na Finanční úřad, kterak že to všichni mají se zdaněním svých tržeb a s EET, ovšem valné naděje na nějaký úspěch si nečiním.

Takže, jak napsáno v úvodu tohoto mého traktátu, radu vám nedám, jen vám sděluji, že s podobnými problémy je nás víc. Buďme jednotní, neb v jednotě je prý síla... :-) .