Eroze

Krátký koronavirový úvodník: 

Master do koronavirových grafů  o České republice přidal grafík tzv. nadúmrtnosti. Kolik lidí umírá nad průměr denních úmrtí vypočtený z posledních deseti let. To by samozřejmě nestačilo, ale máte tam i křivku úmrtí nad maximální hodnotu daného dne za posledních deset let. A pak tam přidal křivku oficiálních úmrtí na Covid. Prozatím to končí 27. září, do října se přehoupneme příští středu. 

Takže... už sedmadvacátého září umřelo 51 lidí nad dlouhodobý průměr, nebo chcete-li 29 lidí nad maximální mezní hodnotu pro tento den. A víte, kolik ten den umřelo oficiálně lidí na covid? Šestnáct...

Zdá se, že všichna oficiální covid úmrtí jsou skutečně na covid. A kromě nich je ještě jednou tolik úmrtí na covid, které se do statistiky ani nedostaly. Skutečný počet úmrtí na covid dokonce možná bude ještě vyšší. Takže... až se dostaneme na konec října, kdy umíralo oficiálně na covid 200 lidí denně, tak se nejspíš ukáže, že nám tady denně umíralo možná i 800 lidí celkem. 

Už slyším chřipečkáře chytající se posledního stébla... že tito lidi nad stav neumřeli na covid, ale na zanedbanou péči, nebo na leknutí a strach z covidu...  Na to musím odpovědět, že na jaře se nic podobného ve statistikách neobjevilo. Na jaře byli lidi ještě více zašpérovaní doma. Silnice byly prázdné, lidi se fakt opravdovsky báli, protože nevěděli, jak nebezepečné to je. Nechodili k doktorovi, nechodili do nemocnic... a nikdo neumřel ani na zanedbanou péči, ani na strach, ani na nic jiného. Takže milí chřipečkáři... smůla. 

Až ta data naběhnou, udělám ještě jeden - poslední článek o koronaviru. Uzavřu celé téma na základě tvrdých dat a vyvodím z toho pro sebe důsledky. Ale už teď vím, že nebudu už nikdy dopřávat sluchu nikomu, kdo celou věc bagatelizoval či podceňoval. A budu si dávat sakra bacha, aby už nikdy žádný můj volební lístek nedostal někdo, kdo byl ochoten obětovat stovky lidí denně kvůli svému pojetí morálky či ekonomiky, nebo mu byl prostě bližší jeho vlastní byznys nad životy "prašivých důchodců". Budu si dávat hodně velký pozor, aby mi do života nedával rady někdo, komu nevadí denní ztráty jak za Druhé světové.  A zřejmě budu blahořečit těm, kteří nakonec a ještě dokázali zatáhnout za brzdu, protože se ukáže, že zachránili tisíce a tisíce životů. Covid tu s námi nějakou dobu zůstane a každý český důchodce nebo téměřdůchodce by měl sakra zvážit, komu to ve volbách hodí. Šíbrů, kteří by ho v klidu obětovali, těch je víc než si myslíme. 

A teď k dnešnímu tématu: 

V Americe nám skončily volby a začaly povolební žaloby. V posledních dnech jsme tu podchytili kdejaké střípky, které zatím velmi krotce a opatrně ukazují, že Trump měl možná pravdu a skutečně se u voleb odehrály věci, které mají do demokracie daleko. Trump zatím hraje golf a jeho Pompeo brázdí svět, aby všem pomýleným státníkům vysvětlil, že by volby ještě nejsou uzavřená věc a pokud budou příliš hlasitě adorovat Bidena, mohlo by se jim to ještě šeredně vymstít. 

Dokonce i český majnstrým si dává celkem bacha a není si úplně jistý, jestli se už může Trumpovi začít posmívat. Proto se objevují nezvykle krotké články na téma, že je třeba si počkat. 

Já jsem jen obyčejný Vidlák. Nemám přístup k anglickým zdrojům a neumím si ja ani sám přečíst. Ale zřetelně vidím, že se vytratila důvěra. Důvěra v americkou demokracii, důvěra v protektora, že se o své věrné vazaly postará. Důvěra v americká média, ale také v americké oficiální kanály a i důvěra v americké politiky.  Nevím, jestli se doopravdy odehrály nějaké podvody, ale viděl jsem dost obrázků a videí přímo z USA, abych viděl, že ani oni sami už ve svojí ústavu  tak úplně nevěří. 

Svým způsobem se to všechno ale dalo čekat...

Už mnoho let sledujeme, že největší vojenská velmoc je sice pořád hodně silná, ale vlastně slábne. Nedokáže si vynutit vůli ani v Iráku a Afghanistánu. A nemá dost sil, aby udržela všechno, co považovala za své. Pomalu je vytlačována z okrajových moří a i když mají stále nejvíc letadlových lodí a největší vojenský rozpočet, jejich armáda eroduje. Možná se stále vojensky zvětšuje, ale jiní se vojensky zvětšují rychleji a lépe. 

Stejně tak už mnoho let sledujeme úprk amerických podniků do Číny. Pak se ukázalo, že svět si stále lépe poradí i bez amerického hi-tech know-how. V roce 2000 byly USA největším světovým věřitelem. Teď jsou největším světovým dlužníkem. Jejich ekonomika sice v posledních letech vykazovala dobrá čísla, ale jinde vykazovali ještě lepší. Ano USA jsou stále obrovskou ekonomikou a obrovským trhem. Ale...  také to podléhá erozi. I ten Huawei se bez nich obejde a velké mosty staví v USA čínské firmy.  

Dokonce i ten dolar jako rezervní měna už není co býval. Stále více států mezi sebou obchoduje vlastními měnami nebo alespoň společným přepočtovým klíčem. Ano, pořád se ještě ropa obchoduje v dolarech. Pořád ještě je to dolar, který dominuje, ale jeho původní postavení se začíná otřásat. Regionální velmoc Rusko už americké měnové sankce a pokus o vyřazení z platebního systému ustálo a je stále méně pravděpodobné, že by dolar dokázal zničit rubl. O juanu ani nemluvím. 

Americká zahraniční politika je také stále méně čitelná. America first v konečném důsledku není nic jiného, než výpalné protektorovi. To není důkaz rostoucího vlivu, ale klesajícího.  Přiznání, že dnešní USA už nejsou schopny toho, čeho ještě relativně nedávno schopny byly. Ano, ještě stále je nebezpečné odporovat USA a stavět se proti jejich zájmům. Ale dělá to stále více zemí. I relativně slabé země si stále více vyskakují. Koneckonců v Turecku se žádný převrat nepodařil, ba naopak. 

Obdobná situace je i s americkou měkkou silou. Všímáte si, že i ta sorosovská nebo jiná média se dopracovala na hranu, za kterou už se nedá jít? Všechno je skandál. Každý protivník je horší než Hitler. Veřejnost je třeba mobilizovat kvůli čemukoliv. A pro usnadnění této mobilizace máme spoustu nástrojů v podobě sociálních sítí a komunikační techniky. Ale... ono už není čím hrozit. Když je všechno skandál, tak vlastně už nic není skandál. Už jsme si zvykli na samé hitlery, nepřátele demokracie.

Trump i Zeman, Babiš i Maduro - ti všichni byli označeni těmi nejhoršími slovy, která existují. Ze zpravodajství se stal cirkus a důvěryhodnost média nevzniká poctivou prací, ale prostě nějakým certifikátem veřejnoprávnosti, který samozřejmě nemá nic společného se skutečností. Zkrátka i média erodují. Ano, ještě pořád mají velký vliv na utváření veřejnéo mínění. Ale jejich vliv je menší než býval a tisíce lidí si každé ráno přečtou své oblíbené blogery dřív než Mladou frontu. 

Je divné, že stejně jako všechno ostatní erodují i demokratické instituce a úpadek se týká i tak posvátné instituce jako jsou svobodné volby? Já si pořád myslím, že Biden prezidentem bude, protože tak dramatické volební podvody by byly pro další existenci USA horším zlem než senilní stařík v Bílém domě. Proto budou všechny Trumpovy žaloby nakonec zamítnuty. Každopádně ale jsou tyto volby poznamenány a ty další budou ještě víc. Ano, pořád ještě volby existují a existovat budou, ale... už to nebude mít ten šmrnc a budoucí politici z těchto voleb vzešlí už nebudou mít tu legitimitu, které se těšili jejich předchůdci. Dovedete si představit Bidena, jak po těchto volbách poučuje Siting Pinga z demokracie? 

S erozí států a hodnot je to stejné jako s erozí půdy.  Už první indicie jsou viditelné. Kdo kolem pole chodí dnes a denně, tak nemusí být odborník, aby poznal, že po dešti je bahno na silnicích a strouhy jsou plné. Stejně tak si leckdo všimne prachu ve větru, protože ho najde na čelním skle auta. Že se s půdou něco děje, to víme už třicet let. Stejně tak se už dlouho mluví  o tom, že s naší demokracií není všechno úplně v pořádku. Ale stejně jako s tou půdou se nedá úplně poznat, co je příčinou. Prostě vidíme určité jevy, které nebývaly, ale nevidíme, co je za tím. Vidíme prach na skle, vidíme veřejnorpávní propagandu. Ale komu to prospívá, to je zatím skryté. 

Tenhle stav trvá dlouho. Velmi dlouho. Půda je odnášena a degradována, ale pořád tam ještě nějaká je. Pořád jsou tam žížaly, pořád je to živé a pořád vzniká nová půda. Život se přesouvá pod půdu, prorývá i jíl pod ornicí a i v jílu mohou růst kořínky. I v naší společnosti máme ještě síly, které té erozi brání, dělají dobrou práci a vytvářejí nové ostrůvky demokracie a poctivosti. Ale... už nejsou v ofenzívě. Nevyhrávají. V globále Eroze vítězí a původní demokracie se proměňuje v ostrůvky mezi hnusem. 

Postupně, po mnoho a mnoho let to pokračuje. Pozitiv ubývá, ale přibývá negativ, ale až do poslední chvíle je možné najít žížalu i krtka. Do poslední chvíle najdete v demokracii i pozitiva. Do poslední chvíle můžete dát příklad dobroty, poctivosti, věrnosti... ale už to prostě nestačí. 

Pořád se na půdě hospodaří, pořád se tam seje a přidávají se umělá hnojiva asi stejně jako se dělá kvantitativní uvolňování. Dělají se různá opatření z nezbytnosti, přestává se orat, stejně jako se začíná cenzurovat a bojovat proti fake news, ale je to úplně marné. A dokonce pořád je úroda. Ale pak jednou nezaprší... a ukáže se že půda nemá žádnou schopnost se vypořádat s krizí. Stejně tak se pak najednou ukáže, že není kde brát. Sice děláme všechno stejně jako před třiceti roky, ale už to nefunguje. Vždycky to fungovalo, ale teď už ne. 

A protože to trvalo dlouho, vlastně ani nevíme, kdy to nastalo. Neumíme definovat tu chvíli, kdy se z půdy stala směs jílu a písku. Matně si pamatujeme nějakou černozem, ale vlastně už ani nevíme, jaké to tenkrát bylo. Stejně tak teď nevíme, kdy se z demokracie vytratil veškerý život a zůstaly jen poučky z doby, kdy všechno fungovalo. Poučky sice plníme podle  zákona, ale už to nefunguje. 

A každá náprava bude trvat desetiletí. 

Vlastně už lze jen doufat, že nekde pod rozlišovací schopností už dávno pracují nějací vidláci, kteří půdu zachraňují. Stejně tak je možní doufat, že někde dole jsou tací, kteří zachraňují tuto společnost i když vlastně jen zachraňují svoje rodiny a okolí. Že něco někde funguje, jen to nepozorujeme, ale všimneme si toho, až všechno ostatní selže.  

Jen nějak není kam vzhlížet. Nikde není nějaké za plotem, kde je tráva zelenější a kde je půda i demokracie ještě v pořádku. A pokud je někde půdy více a společnost soudržnější, tak ne díky svobodě, ale díky autoritativnímu frajerovi, který si hlídá svůj majeteček pomocí rychlých soudů a šatlavy. 

A žádná náprava zkratkou tentokrát není v dohledu.