Beaujolais

Zde musím poprvé nesouhlasit s Vidlákem. To není portské, ale domácí liquere. Samozřejmě nezpochybňuji, že chutná skvěle. Ale po vypití jen o trošku většího množství než 2 dcl, je na místě výrok,"aber die konce". Osobně si myslím, že i u nás jsou tratě , kde je pravidelný výnos víceméně stejné kvality vín. Jedná se především o oblast Pálavy a obecně Znojemska. Takové Rulandské šedé zcela určitě patří mezi naše nejlepší vína, která se zde produkují. Pozor, ale jak bylo řečeno, z oblasti Pálavy.

K tomu popíjení vína zde bych vám chtěla položit nevinnou (= né vinnou = OT) otázku.

Kdybyste byli poslanci v parlamentu sami za sebe a hlasovali byste o daňovém balíčku, jak byste hlasovali?

V případě zrušení superhrubé mzdy by nové daně měly být:

2) 15% + 23% (ANO, ODS, SPD, KSČM)
3) 19% + 23% (ČSSD, KDU-ČSL, Piráti, STAN, TOP09)

Mimochodem, nově ustanovená koalice do příštích voleb ODS + TOP09 + KDU-ČSL se pěkně rozložila hned na prvním důležitém tématu.

Už třetí odstavec článku, mám na mysli tento:

"Letošní úroda vína byla hojná a bohatá. Ale... bylo málo slunce. Ranné odrůdy neměly vůbec šanci přes samou vodu vyrobit nějaký ten cukr. Kolegové vinaři se shodli, že takové roky zažívali někdy počátkem osmdesátých let. Prostě byla zima, hodně pršelo, víno se muselo doslazovat a protože cukr byl drahý, výsledný produkt se nechal dokvasit až úplně do sucha a vína byla trpká jako čert."

názorně dokládá, jak nás státní a globální řízení oblbuje svými, ať mi Vidlák promine tento výraz, svými státními a nadnárodními kydy. Réva vytváří málo cukru kvůli globálnímu oteplování, alias klimatické změně. To je přece jasné, kydy o oteplování a hrozby jak nás Slunce usmaží posloucháme minimálně dvacet let. A protože je rok od roku tepleji, Slunce peče čím dál víc a přitom réva vytváří čím dál míň cukru, vychází mi z toho nepřímá úměra a moje rada: "Vinaři, pěstujte révu za polárním kruhem! Tam je Slunce tak málo, že budete mít mošty sladké tak, že je budete muset ředit vodou aby vůbec zkvasily!"

Samozřejmě že je to blbost. Každý ví že bez oslunění nefunguje fotosyntéza a potažmo vytváření cukrů. Garantuju vám že za dalších dvacet let už bude každému jasné, že nás státní a nadnárodní kydači vodí za nos i s covidem. Slovenština na to má výstižnější výraz: "robí si z nás piču!" Mezitím si ale globální moc vymyslí jiné finty jak nás vystrašit a následně nás kočírovat jak se jí zalíbí. Vydrbe s námi podobně jak klasické víno. Zraje, trpí nemocemi, láme se, až degraduje do smradlavého, kyselého alkoholu bez buketu. Proto chválím Vidlákovi jeho rozhodnutí dělat víno portského typu. Alkoholizovaná vína se totiž nekazí. Proč vyrábět něco co se za nějaký čas dá za pečlivého míchání vylévat do záchodu?

Když to otočím, proč poslouchat státní a nadnárodní kydy, když s námí vydrbou stejně jak zrající víno?

je slivovice.

velmi široký pojem, spousta zajímavého čtení a docela různorodá skupina vín.

Ale měli jsme zajímavý prožitek s archivací.
V létě r. 2003 jsme byli na obvyklém čtrnáctidenním nákupu v čakovickém Globusu a jako obvykle jsme zabrousili do uličky s víny (tenkrát byla ješt u pokladen). No, a tam v jednom regálu, nad cenovkou "47.- Kč", se povaloval poklad. Zaujal nás "archaický" tvar lahve a tak jsme se koukli pořádně - bylo to rulandské bílé z r. 1974.
Nevěřili jsme svým očím a znovu porovnávali cenovku s ročníkem, ale sedělo to. Načež manželka hbitě zasunula většinu lahví za jiný druh, pár jich narafičila dopředu, jednu jsme popadli a mazali domů provést průzkum. Byly dvě možnosti - buď to bude ztuchlý patok, nebo něco jako svatý grál.
Víno bylo čiré, na dně jiskřily krystalky, špunt po vytažení voněl, nikde žádná plíseň. Takže jsme láhev nechali vyvětrat a ochutnali. Pak už jsme jen mlčky usrkávali, váleli, chutnali, znovu a unovu. Byl to poklad.
Protože jsme požili, povolali jsme dceru a švihali zpět do Globusu. Prosvištěli jsme s vozíkem k regálu, vyhrábli ukryté lahve a zjistili, že jich na nás zbylo už jen čtrnáct. Nevadí....
Dovezli jsme ten poklad domů, prohlédli, pečlivě uložili do stojanu a začali se těšit na nejbližší slavnostní příležitost. Ta nastala za 14 dní, kdy jsme po známosi uzavřeli výhodnou pojišťovací smlouvu na domeček a pozvali pojišťováka na večeři. Pak jsme na zahradě otěvřeli láhev, nechali vyvětrat a... a následovalo stejné mlčení, usrkávání, chutnání, áchaní a óchání a koukání na hvězdy.
Něco tak neskutečně dobrého jsme nikdy předtím a nikdy potom už nepil.
Poslední láhví jsme předloni oslavili výročí svatby.

Byla to neskutečná souhra pozitivních náhod a štěstí alespoň jednou vyšlo na nás :o)

P.S.: Jo, chutnalo to - VELMI zhruba - trošku podobně jako tokajské szamorodni. Docela sladké, výrazná chuť hroznů, vzadu trošička bezinky. V puse to vjemově udělalo takové jakoby "puk" a rozlila se nirvána.

o víně a ještě hezčí přirovnání ( k té šestnáctce :-) ).
Ale s tím červeným si dovolím trošku nesouhlasit - dobré je skoro vždycky, špičkové občas , jako všechno co pochází z půdy. Záleží hodně na vinařovi. Pokud je člověk "odkojenej" Jížní Moravou a nehledá srovnání v Itálii nebo nedejbože Argentině či Chile, vždycky najde v dejme tomu Vavřinečkovi svůj kus krásy ...

může jen ten, kdo do vyrábí. Ostatní jsou přicmrndávači. Jako by hodnotili krevety nebo krokodýla.

svému včerejšímu štěku.
Štěkem míním článek, který mi Vidlák pustil na sklo.
Pozn.:
Je to určeno zoufalcům, kteří si nevědí rady se sestavením trojčlenky a marně hloubají, jak je možné, že blbý točvolant nemusí chodit do práce, když se mu právě nechce.

1/ Jsem pevně rozhodnut vyfičet z trhu práce v den svých šedesátin, což je za nějakých - dejme tomu - třicet měsíců, ať se nám dobře počítá.
2/ v daném místě a čase nejsem schopen vydělat více, než 20 litrů netto, z čehož se následně vypočte nemocenská, anebo podpora v nezaměstnanosti 12 litrů netto. Znovu upozorňuji, že zaokrouhluji kvůli několika poněkud tupějším jedincům.
3/ Pokud bych se nechtěl okrádat o zápočet pojištění na důchod, mohu fingovat práci např. za 12 000 Kč netto. Doplatek do superhrubé mzdy pak následně činí dalších cca 5 500 Kč (pro pitomce - zaokrouhleně!!!)
4/ A znovu zaokrouhlíme a budeme považovat částku 20 000 Kč měsíčně za dostačující pro to, abych mohl sedět doma a nic nedělat.
5/ vynásobíme 30 měsíci a zjistíme, že to není nijak závratná částka, pokud vezmeme v úvahu téměř čtyřicetiletou pracovní kariéru a rozpočtově odpovědné hospodaření (ale ne takové, jako nám předváděl kdysi Kalousek a nyní Babiš). V této korelaci se jeví potřebná částka něco málo přes půl mega doslova směšnou.

Pokud se místním tupadlům jeví hypotetická částka 12 litrů netto jako příliš malá, nechť vezmou v úvahu, že tento příjem je jeden ze celkových tří (ano, i Pinocchio už vydělává a nikoli proto, že by musel, nýbrž proto, že chce) a celková měsíční částka na bydlení je cca 3 000 Kč (elektrika, plyn i voda) bez nutnosti tvořit fond oprav, nikdo z rodiny nekouří a kromě čisté vody chlastám jen to, co naroste na stromech.

A zatímco procesy ve světě nezastavitelně směřují k novému paradigmatu, vidláci se starají o obsah sklénky, jakoby se jich to netýkalo.

https://www.pokec24.cz/politika/statni-prevrat-za-svrzeni-trumpa-precha…
https://www.arfa.cz/volebni-podvod-v-usa-konec-demokracie-prichazi-velk…
http://viditelny-macek.cz/public/kapitola.phtml?kapitola=new

Narodil jsem se v Jeseníkách, tudíž o pěstování vinné révy se nemohlo jednat. Můj otec (učitel) pocházel z malé dědiny od Uh. Brodu, tam se zase dávala přednost slivovici. Jako dítko jsem sledoval, jak v "plkátku" na demižonech postupují bublinky CO2. A cože tam kvasilo? Co příroda v Jeseníkách dala, tj. rybíz, maliny, ostružiny, šípky a.p.. A tím si vzpomínám, že jako študáci jsme pochlastávali "čůčo", což byla ovocná vína nevalné kvality, bratru za 12 Kčs. Ti studenti dnes toto neznají.
K tomu vínu : nyní léta bydlím na JM, kde si mne odvlekla "ta moja", občas jsme s kamarády zajeli do Viničních Šumic, kde se náramně daří červenému vínu, vzhledem k tomu, že se pěstuje na svahu (asi 40°), otočenému na jih, ale hlavně kvůli složení podloží na kterém ono víno roste. To je samý vápenec (i s balvany), který právě červené víno preferuje. Majitel sklípku v oné dědině po zasednutí rozsvítil rámy, kde se z nich na nás dívali spoře oděné dámy, no spíš jsme se koukali my, některé možná přepadaly chlupaté myšlenky. Samozřejmě nechyběla kultura, představovaná kytarou a harmonikou a i něco z kulinářské oblasti.
Moje žena jezdila s BSP někam do Pavlovic, nebo pod Pálavu udržovat socialistické soužití, kterému se dnes říká "building team", nebo tak nějak.