Prvek očekávání následovaný prvkem zklamání

Včera jsem si dal oddech. Sobotní zabijačka mi dala zabrat. Žádní hosté, jen rodina, hodně dětí, ale málo pracantů. Takže jsem se nadřel tak moc, že jsem nebyl schopen napsat alespoň nějaký blábol. V neděli jsem se snažil všechno dohnat a tak dneska vyjde text, z který se rovnou omlouvám všem, kterým už koronavirus leze krkem. (Hele, to je moc pěkný příměr... koronavirus, co leze krkem). Nicméně vláda se dneska má rozhodnout, že zase všechno zavře, zase to ovlivní naše životy, zase to ovlivní naše HDP, zase to zničí některé existence a protipólem by snad mohly být nějaké zachráněné seniorské životy. Možná... 

Začnu jedním střípkem. Můj bratr Master stále věří tomu, že jsme blízko promoření. Dneska se dopracujeme na reprodukční číslo 1,15, což je hranice kterou Master stanovil jako předěl mezi dobrým a špatným. Samozřejmě je to asi tak stejný předěl jako mezi starověkem a středověkem. Existuje sice datum, ale tehdy si nikdo ničeho nevšiml. Reprodukční číslo může samozřejmě vystoupit ještě kousek výš, aniž by se něco vážného stalo, ale existují jisté drobné náznaky, že dynamika nových nákaz klesá i přes rapidní předvánoční pokles disciplíny mezi obyvatelstvem. Pokud má Master pravdu, další vlna co nás čeká bude mít vrchol někdy za deset dní a jako vánoční dárek dostaneme setrvalý pokles případů bez ohledu na rozvolňování opatření. Ale pokud bude reprodukční číslo dále stoupat, jsme zase v průseru. 

A ještě přidám jednu odbočku... dneska tuším mají volitelé v USA potvrdit nového prezidenta. Něco mi říká, že Biden potvrzen bude a mám stákle větší dojem, že Trump je definitivně v koncích. V posledních dnech půsbil jako Hitler v berlínském bunkru. Mluvil stále více z cesty a zřejmě už i jemu dochází, že protivník byl připraven lépe než čekal. Nechci hodnotit míru volebních  podvodů. Nejsem znalec poměrů. Ale jedno je jasné, nebýt koronaviru, nehlasovalo by víc jak sto milionů voličů korespondenčně. Kdyby do volební mítnosti přišli, byla by menší šance na různé vychytávky s hlasy a obálkami, statistické grafy by nevypadaly tak divně a možná to Trump i vyhrál.  Bagatelizace koronaviru se ve světle Ňů Jorských rakví, mrazících aut, přeplněných nemocnic a masového korespondenčního hlasování nevyplatila. Všimněte si, že vůbec nic nehodnotím z hlediska férovosti, či práva. Zdá se, že i volební boj se vede stejně totálně jako opravdová válka s využitím všech prostředků. Pokud tomu ta je, nemá smysl ronit krokodýlí slzy nad neférovými metodami soupeře, ale je třeba se jim přizpůsobit. 

U nás bych pak v boji s koronavirem viděl problém téměř biblického rázu. Ve svaté knize je psáno, že Bůh zatracuje člověka  za to že není ani horký ani studený, ale je vlažný. Takhle bych hodnotil našeho Andrejka. NArozdíl od Trumpa si neuměl vybrat roli. Neuměl být ani zásadový alarmista, ani zásadový popírač.  Na jedné straně zavíral, ale nedokázal si za tím pevně stát. Je svým způsobem chvályhodné, že za porušení vládních nařízení "nevěšel provinilce na pouličních lampách", ale nepůsobil nijak rozhodně. Nebyl někým, za kým bych se mohl semknout i když osobně jsem souhlasil s tím, že opatření jsou nezbytná. 

Na druhé straně Andrej neuměl být ani zásadovým odpůrcem jako třeba Lukašenko, nebo již zmíněný Trump. Neuměl si vybrat ani druhou stranu. V konečnén důsledku ho vlastně národ viděl podobně jako českého krále Václava IV, kterak chodil kontrolovat poctivou váhu chleba na trh. Babiš v posledních měsících nebyl žádný rozhodný vůdce. Ani Stalin ani Churchill. Vyjadřoval se k margináliím... jak je to s popíjením kafe, jak je to s popíjením piva, jak je to s rouškami na veřejnosti, zasahoval do toho, zda bude zavíračka v osm nebo v deset. Takhle si ho teď pamatuju. Král chodí v převleku a kontroluje nepodstatné prkotiny, na což má celý ansámbl lidí. Václav IV se do dějin zapsal jako slabý král... Andrejovi to reálně hrozí také. já nevidím žádného diktátora, naopak vidím spíše klátící se třtinu ve větru.  Andrejko nebyl schopen si zjednat pořádek. 

Proč to všechno píšu...

Myslím, že každý v této republice to mohl zřetelně vidět. Každý u nás mohl vidět, že se situace na bojišti mění každým okamžikem, že vláda často jedná chaoticky, že podléhá tlakům opozice i médií a pak naopak se snaží prezentovat pevně a nerozborně. Každý mohl vidět, jak se nakonec postupuje s protiepidemickým systémem, každý se mohl podívat k Andrejovi na fejsbůk, co nám prezentuje. Každý dokonale a přesně vidí, v jakém světě žijeme, s jakými lidmi pracujeme a jakou vládu máme. Každému by mělo být zcela jasné, že rizika jsou obrovská a to nejen od koronaviru, ale i od vlády. 

V dnešní době všeobecné nedůvěry všech ke všem to vidím jako obrovský problém. Naše vlast, neše republika, naše země, naše společnost nemluví jedním hlasem. Není to jedno těleso, které je dohromady víc než součet jednotlivců. Bohužel je to naopak a kupříkladu v Německu o tom píšou v novinách. Oni se zase osmělí víc a přitlačí na nás ve svých dějinných otázkách vůči naší zemi. Oni vidí, že netáhneme za jeden provaz. To je podle mě mnohem horší, než kdybychom dali Evropě najevo, že stojíme za svými zvolenými zástupci a i když nesouhlasíme, jsme schopni držet pohromadě.  Snížení daní ani další výhody podle mě nevyváží škody způsobené tím, že hlavní šéf tentokrát nešéfoval, ale nechal se vláčet událostmi. 

Poslední týdny ale byly v podstatě cimrmanovské. Čísla začala klesat, otevíraly se hospody a to v době, kdy už masterovy grafy ukazovaly špatný trend. Když jsme to viděli my - amatéři, profíci u Duška to měli vidět také.  A tak po prvku očekávání logicky nastal prvek zklamání o kterém jsem psal už před dvěma týdny.

A pak slyším v televizi  hoteliéra, kterak otevřel a nakoupil si za milion žrádlo i když viděl kolem sebe, co se děje a jak to vypadá, zapomněl na veškerou obezřetnost, zapomněl na to, že žije v České republice a úplně vypnul poznání posledních tří měsíců, kdy se situace i rozhodnutí vlády měnily ze dne na den a teď brečí, že lidi nepřijedou, vláda to zase zavře a on přijde o poslední peníze... Co si mám o takovém optimistovi vlastně myslet? Vlastně mu mohu jen popřát příjemný a rychlý bankrot. 

Vláda otevřela hospody a všichni jako by se zbláznili. Zapomněli na čísla, zapomněli na novinové titulky, zapomněli na opoziční krtitiku vlády za nepředvídatelnost rozhodování, zapomněli na PSA i indexy rizika z něj plynoucí, zapomněli na to, jak se Andrej projevoval a zřejmě zapomněli i na bytostnou českou skepsi. Hostinští nakoupili zásoby, odšpuntovali sudy, narvali hospody chlastem i masem a teď brečí, že se jim všechno zkazí... Co na to říci?  Tohle jsou ti protřelí podnikatelé, kteří si zaslouží podporu? Tohle jsou ti frajeři, kteří táhnou drobné podnikání? 

Jistě mezi nimi bylo hodně majitelů, kteří objednali jen jeden sud a další den druhý, kteří nedělali hned hogo fogo a rozhodli se vzít odpolední směnu sami, protože riziko je veliké a situace krajně nejistá. Ti si podporu zaslouží. Ale hoteliér, který se předvede jako bytostný optimista, že teď už se nmůže nic stát a prošustruje milion v jídle, to není podnikatel, ale blbec. V době, kdy je velmi snadné zkrachovat, se našlo dost podnikatelů, kteří poslední peníze narvali do byznysu předem odsouzeného k nezdaru.

Ale samozřejmě za to zase může vláda. Sice jsme věděli, jak rozhoduje, věděli jsme, jak jedná, věděli jsme, jaké jsou tam tlaky a jak snadno nám to mohou zase zavřít, ale nechtěli jsme si to připustit... Svým způsobem je to hodně chřipečkářská mentalita. Bagatelizace nejprve epidemie, pak rostoucích případů a dodnes i bagatelizace mrtvých. Inu ukazuje se, že to pletí nejen pro to, co se děje v nemocnicích, ale platí to i pro vlastní podnikání. I tam je možné bagatelizovat situaci.  

Psal jsem o tom, že hospodští a opozice berou rozvolnění opatření jako vítězství nad vládou. Že ji konečně porazili a konečně zvítězila jejich pravda o tom, že se nesmí dusit malí hostinští. Nikdy by mě ale nenapadlo, že hostinští budou v toto své vítězství tak věřit, že utratí poslední peníze za žrádlo, které jim teď shnije v ledničkách. Říká se tomu nezamýšlené důsledky. Rozvolňování se bralo jako Andrejova slabost, jako něco, co už je nevratné. A teď... bude po všem. 

Promiňte mi, zní to ode mě hrozně, ale já se nedokážu donutit, abych tyhle takypodnikatele litoval. Nedokážu jejich byznysplán vidět jinak, než jako blbost. A v podnikání se za blbost často platí cena nejvyšší.