Už dávno panáčku...

Ve včerejším článku přidal čtenář Vlastimil následující komentář: 

Dfens, Větvička i Klaus

nám říkají, že probíhá horká fáze světové biologické války. Už bylo mnoho obětováno - státní rozpočty přestaly existovat, došlo k trvalým změnám způsobu života, byly obětovány celé sektory ekonomiky, veřejný prostor zahaluje všeobjímající cenzura. Pomalu ale jistě se schyluje k hlavnímu útoku.

Každý, kdo má trochu představivosti, měl by se podívat na rok 2020 očima pozorovatele z roku 2019. Srovnat statistiky nemocnosti a úmrtnosti a změny ve společnosti, které nastaly. Pak by mohl tipovat, jestli pozoruje budoucí realitu nebo jestli čte obsah katastrofického filmu, jehož uvedení do kin se připravuje. Bylo by zajímavé vidět výsledky toho tipování.

Já bych se chtěl věnovat první části onoho komentáře o horké fázi války:  

Nechci se kasat, ale o této horké fázi války se mluví už pěkně dlouho. alespoň já osobně o tom mluvím co píšu na Kydy a předtím co jsem psal u Vlka. Ale všechno tohle nezačalo covidem. To se stalo už dávno. 

 Dluhy se utrhly z řetězu hned po jedenáctém září 2001, kdy se z největšího světového věřitele stal největší světový dlužník. Celý západní svět se k tomuto trendu přidal a minimálně od roku 2008 je zcela zřejmé, že celý západ nikdy nebude ve stavu své dluhy splatit.  Peníze se tiskly zcela volně už v krizi 2008 a Řecku se pomáhalo tak, že je ještě více zadlužené než bylo. Nedělají to jen státy. Téměř každý slušný a spořádaný občan má pořádný dluh na hypotéce nebo na jiném úvěru a to tak moc, že tu máme milion lidí v exekuci a nikoho ani nenapadlo o tom demonstrovat. Ani milion chvilek ne. Milion lidí v exekuci už dávno před covidem... a teď se bouří hospodští, že jsou příští na řadě...   

Pod Ostravou je furt plno uhlí, ale když před patnácti lety obětovali celý hornický sektor, nikdo ani nepípl. Naopak, posílali horníky, ať se přeškolí na programátory. A horníci - to byli jiní kádři. A stejně jim to nebylo nic platné.  Stejně tak je uhlí pod Slaným a pod Beskydami, ale sektor je obětován.  Jaderky se také stavět nebudou, jsou rovněž politicky obětovány a ještě se najde hodně lidí, co tomu tleská. Automobilový sektor byl obětován na oltář normy EURO 5,6,7,8  a s ním i masová mobilita. Žádné demonstrace, naopak - potlesk. Opět - Covid na to neměl vliv, to se upeklo zcela mimo něj. 

Cenzura na internetu je od chvíle, kdy vyhledávač google na dotaz "normální bílá rodina" v angličtině nabídne obrázky  černobílých párů a krásná mulatská děcka. Schválne si to zkuste v angličtině zadat. A už je to také drahně let. Fejsbůk už dávno banuje, cenzuruje a donáší, ale nevšiml jsem si, že by mu nějak masově ubyli uživatelé. Dokonce ani ta desetina těch strážců svobody a demokracie mu neubyla. Vlastně vím jen o jednom blogerovi, který zrušil svůj profil a to je Marian Kechlibar. 

Bush i Obama si také v klidu válčili, jak se jim to hodilo a nobelovka za mír na to neměla žádný vliv. Obešli se bez Covidu a ohýbali si mezinárodní právo, jak se jim to hodilo. Pak si to začali ohýbat i ostatní a dneska už se může rozjet cokoliv kdekoliv.   Čína posilovala a posiluje, Rusko se osamostatňuje a jaderné zbraně bude mít za chvíli každá banánová republika. 

K hlavnímu útoku už dávno došlo. Už v době, kdy se nikdo u nás nepostavil za horníky, nikdo nepozabíjel tuneláře i s hlavním tuneldědkem, dovolili jsme hladce odprodej všeho cenného do zahraničí. Ale nemusí nám to být líto, i Němci prodali svoje nejcennější... také to teď patří nějakým firmám z Kajmanských ostrovů.  Celý hlavní útok se podařil díky tomu, že se podařilo lidem vsugerovat, že zničení celých sektorů ekonomiky je pokrok, který je nutný a správný. A lidi to přijali... tady i jinde. 

Každá krize v uplynulých třiceti letech znamenala likvidaci těch nejslabších.  V každé krizi se náklady přesunuly na ty, kteří se nejméně mohli bránit. Inu samoživitelky a důchodci už jsou ožebračení. Cikáni jsou ožebračení. Uklízečky jsou ožebračené. Horníci jsou ožebračení. Kdo je další na řadě? Drobní živnostníci v pohostinství, malé obchůdky. Velké hytlermarkety si svoje zájmy ohlídají a jen lépe a efektněji dělají to co dělali pořád - zbavují se konkurence.  Dělali to před covidem a budou to dělat i po něm. 

Myslíte že fakt nějak záleží na tom, že k milionu exekucí přibudou ještě další exekuovaní hostinští? Nebo že fakt záleží na tom, že k milionům hypoték a úvěrů přibudou další, kteří si napůjčují nesplatitelné částky? Myslíte že záleží na tom, jestli k pětibilionovému celkovému dluhu této republiky přibude další bilion? Když to nebyl problém tenkrát kolem roku 2000, teď už je to jen číslo. Jeden v exekuci je tragédie. Milion exekucí je statistika. První miliarda státního dluhu je tragédie, pět bilionů je jen hodně nul za jedničkou. 

Nebránili jsme se před dvaceti lety, teď už se tuplem bránit nebudeme. Nebránili jsme se, když jsme nikdo dluhy neměli a naopak jsme měli všichni vkladní knížky. Teď už se pod tíží dluhů rozhodně bránit nebudeme. Nebránili jsme ty první, co přišli na řadu, tuplem nebudeme bránit ty poslední, co na řadu přicházejí teď. Nebránili jsme se, když nám v této zemi všecno patřilo a nemáme se jak bránit teď, když nám už nepatří nic. Nebránili jsme se, když jsme měli funkční školství a excelovali v matematice, teď po třiceti letech oblbování už to rozhodně nepůjde. 

Covid je jen další symptom nemocné společnosti, která už neví jak dál. Je to jen další poznání toho, jak na tom jsme.  Psal jsem dlouhá léta o tom, jak jsme přišli o vodu, půdu, podniky, peníze, úspory, ale netušil jsem, že jsme přišli i o disciplínu, která se stala opakem svobody. (Díky Godote za ten termín). Tohle je ten nejpovedenější útok v celé této válce. Soudržnost, vzájemnost, disciplína a ohleduplnost se staly nepřítelem "té pravé" svobody. Co jiného nám také tuneldědek Klaus a jeho syn měli říci že?  Je to vlastně zcela logické. Klaus ten útok na všechno zahájil a teď ho vlastně i dokončil. A stejně logicky jsme si to nechali vzít úplně stejně jako tenkrát. Za potlesku hlupáků, kteří nevěděli, že na ně brzy také dojde. A všimněte si - nechali jsme si vzít i to, co máme v sobě a co by se vlastně nemělo dát ukrást. 

Začínám bojovat  můj poslední boj. Zjistil jsem, že patřím mezi poražené. Dlouho jsem si myslel, že sice musíme krok za krokem ustupovat, ale o to víc se postupně semkneme, a jednou se to otočí. Ale ono ne.  Místo toho jsme se úplně rozložili a ti, kteří byli bojovníci za svobodu a demokracii dávno přede mnou se teď ukázali stejnými hajzly jako ti, proti kterým jsem bojoval. Také nejsou schopní uznat své omyly a demokracii si představují tak že vyhrají oni a všechno ostatní je diktaura.  S překvapením koukám, že Větvička či D-Fens  a další se od Mináře, Kalouska a Jourové skoro vůbec neliší.

A když se někdo neliší, tak nakonec vrána k vráně sedne. Nakonec si padnou do náruče a budou si skvěle rozumět. Brzy zjistíme, že jsme v poli úplně sami. Že nás dovedli do bitvy a pak nás v tom nechali, abychom si s tím nadělením poradili a přijali trest za to, k čemu nás ponoukali.  

Dneska se cítím jako Leonidas v Thermopylách poté co zjistil, že Efialtes pracuje pro druhou stranu. Ale jsem málo sparťanský na to, abych bránil průsmyk sám až do konce. Vlastně ještě mohu utéct. Temnota stejně přijde a zřejmě ani těch 300 spolubojovníků bych k sobě nenašel.

Vždycky jsem tvrdil, že člověk musí bojovat tak, aby mohl bojovat i zítra, ale já najednou nevím, jak pokračovat dál. Věřil jsem ve svobodu, která se ale stala svobodou bezuzdnou, svobodou za cenu životů, svobodou bez kázně. Věřil jsem v demokracii, která se ale ukázala neschopná sounáležitosti, neschopná spojenectví, neschopná soucitu. Věřil jsem v přátelství, věřil jsem v to, že když spolu lidé budou mluvit, tak se ukáže, že nejsou tak rozdílní a budou schopni se domluvit.  Domluva se ale nekoná. Jen zabetonování v pozicích.  Nepřítel v podobě globální byrokracie a nadnárodních korporací je proti nám ukázněný, jednotný a navíc umí odměnit své lokaje. 

Ne, Vlastimile, tohle není příprava na hlavní útok. Tohle je dobývání našeho hlavního města. Tohle není první útok, ale poslední. Tohle nám sebralo i to  co jsme měli mít v srdcích. Brzy uvidíme, jak se naši včerejší generálové objímají s našimi včerejšími protivníky. 

A já už jen přemýšlím, zda není čas schovat se v horách, pušku zakopat ve sklepě, dávat si pozor na jazyk a začít předstírat loajalitu. Mám pocit, že  stojím na vartě dost osaměle.  Jestli není pravá chvíle říci po vzoru Osvobozeného divadla: "Nashledanou v lepších časech".  Při trošce štěstí se nezjistí, že jsem patřil k druhé straně.