Našel jsem pár zajímavých údajů

Na vidlákovském městském fejsbůku sdílel starosta dešťové tabulky našeho dlouholetého ředitele základky a předesedy místních zahrádkářů, který si vede velmi pečlivé záznamy o srážkách nad Vidlákovem.  Měl jsem z toho velkou radost, protože jsem se tak dostal k mimořádně zajímavému období těsně před mým nastěhováním.  Údaje tak neuvěřitelně potvrzují má vlastní pozorování a vývody o kterých jsem tu mnohokrát psal, že se musím o výsledky podělit s vámi. 

Mám k dispozici tabulku od roku 2002 do roku 2019. Letošek ze statistik hodlám vynechat, protože se ukazuje jako natolik extrémní rok, že se nejspíš stane výjimkou potvrzující pravidlo. 

 Nejsušší rok ve Vidlákově byl v roce 2011 - to spadlo za celý rok 355 mm srážek. Mimochodem hranice pouště se bere od 250mm za rok. Vidlákov od pouště dělily v podstatě tři letní bouřky. 

Nejvlhčí rok kromě letoška Vidlákov zažil o rok dříve - 2010. To spadlo 659mm. Letošek toto číslo překoná určitě o 100mm. 

Pokud vezmu rok 2010 jako střed dvou desetiletí, pak za roky 2000 - 2010 byly průměrné srážky ve Vidlákově 438mm. Za roky 2010 - 2019 pak byly průměrná srážky 507mm. O dvě bouřky každý rok víc. Na věci nic nemění ani extrémně suchý rok 2011, který se započítává do současného desetiletí. 

Srážkově výrazně podprůměrné roky byly v letech 2000 - 2010  tři roky.  V letech 2010 - 2019 to byly také tři roky. V obou obdobích následovaly dva suché roky po sobě, ale ty nejextrémnější to nebyly.  Stejně je to  s deštivými roky. Následují dva po sobě a ten nejextrémnější je osamělý. 

Loňský a předloňský rok, které se braly jako velmi suché a dělalo se kvůli tomu haló na celou planetu, byly ve Vidlákově srážkově naprosto průměrné. Naopak rok 2017, který se bral ze zemědělského hlediska víceméně normálně, za ten spadlo necelých 400mm. 

Naopak nepotvrdil se trend tzv. suchého jara - měsíce březen, duben a květen jsou srážkově chudé.  V letech 2000 - 2010 byly v jarních měsících větší srážkové výkyvy, od roku 2010 jsou srážky v jarních měsících v podstatě ukázkově stejné. 

Vidlákovská data potvrzují zcela jednoznačně pozorování velkých firem vyrábějících zemědělskou techniku - že žně na severní polokouli jsou rok od roku vlhčí a je třeba tomu přizpůsobit kombajny i další stroje. Proto neustále přibývá pásových traktorů i pásových přívěsů. Kombajny jsou také stále častěji k viděni pásové. 

Mezi roky 2000 - 2010 pršelo ve Vidlákově méně než v současném desetiletí. Přesto se to obešlo bez Gréty, bez velkého humbuku, bez portálu Intersucho, bez kompenzací a bez nářků. Extrémní měsíce, kdy byly srážky minimální byly tenkrát stejně jako teď. Možná se zvedla "globální teplota", ale stejně tak se zvedly i celkové srážky, takže nula by měla od nuly pojít.  Jednouše řečeno, sucho je prostě jen víc tématem, víc se o něm mele pantem, ale objektivní data nepotvrdila ani to, co jsem si myslel, že vidím osobně - počasí se totiž v posledních dvaceti letech skoro nezměnilo. Jen v posledních letech prší každý měsíc o trošku víc. Nic extrémního. Každý měsíc spadne o 5 - 10mm víc (to je jedna hodina prudšího deštíku). 

Znovu se vracím k tomu, že to není počasí, které nám dělá potíže. Potíže si děláme především my sami. Co se totiž za posledních dvacet let změnilo nejvíc, je beton. Za dvacet let se tu zabetonovalo neuvěřitelné množství ploch. Odkanalizovaly se celé oblasti. Postavily se desetitisíce nových baráků se zahrádkami jako dlaň s dokonalým trávníkem a nádvorní vpustí před vraty do garáže. Původně rozblácené dvorky dostaly zámkovou dlažbu. 

Už dvacet let jde živočišná výroba do háje. Každý rok se méně hnojí. Navíc přišly nové moderní bezorebné technologie. Traktory jsou stále větší a stále více dusají podloží na polích. Voda sice naprší, ale nevsákne se. Ubylo větrolamů. Pěstuje se dokolečka dokola stále menší druhová pestrost plodin, protože globalizace zařídí, že pomeranče se dělají ve Španělsku, protože se jim tam nejlépe daří a u nás se zase nejlépe daří řepce a tak se tu dělá. Kde se daří pšenici, tam se pěstuje. Kde se jí daří hůře, tam se nevyplatí. 

Nic jiného v tom není. Prší furt stejně, extrémy jsou vlastně také pořád stejné, dlouhodobý trend ukazuje, že deště nepatrně přibývá. O úrodě rozhodne, jestli v půlce června přijde nebo nepřijde bouřka. V půdě ubývá organický materiál, protože se neoře a nehnojí a tak je zemědělství stále více závislé na pravidelnosti srážek, což před dvaceti lety nikomu nepřišlo jako problém. Půda s hnojem uměla udržet hodně vody. Dneska už to neumí. 

Do toho stále více dvorků sálá v létě horkem. Každý rok se také zrekultivují nějaké zanedbané městské plochy a to tak, že se tam udělá anglický trávník, který je z hlediska hospodaření s vodou mnohem horší než divoce rostoucí maliník na staré skládce pneumatik.  

Žádné počasí Gréto! Žádné emise CO2. Jen obyčejná standartní lidská hloupost posvěcená univerzitami a nejchytřejšími hlavami. Hloupost, která je řádně odhlasovaná v zákonech, vyprojektovaná v urbanistických studiích a podpořená spoustou lehkoživků z neziskovek, kteří se postarají aby ve veřejné debatě nikdy nedošlo na skutečné příčiny problémů. 

Mě si ještě nikdo nekoupil. Takže - orat, hnojit, nebetonovat, nedláždit, neodvádět vodu. Dělat meze, větrolamy, suché poldery. Vsakovat, chytat dešťovou vodu, používat ji, zalesňovat. Voda, která je už v řece, je pro nás už nepoužitelná.