Jak si vyberete?

Co udělá hospodář, když vidí, jak se stahují černá mračna a blíží se?  Pozavírá okna a dveře, zabezpečí vše co by mohlo ulétnout, nakoukne do okapů, zda nejsou ucpané... tedy takhle to dělám já. Mám dvůr a zahradu ve zhruba třímetrovém převýšení a letní bouřka umí nadělat paseku. Udělal jsem spoustu opatření, aby se mi voda ze zahrady nehnala rovnou do vrat průjezdu, ale stejně udržuju čisté odtokové kanálky a když se objeví mraky, pro jistotu to zkontroluju. Bouřka pak zpravidla projde bez škod. 

Samozřejmě, pokud by přišel rozsáhlejší příval, asi by mi to nepomohlo. Voda by postupně nastoupala, kanály by to už nepobraly a já bych stál před velmi nepříjemným rozhodnutím, zda si nechám vodou zaplavit hluboký klenutý sklep nebo zda vodě dovolím natéci do sklepa pod barákem. Jedno nebo druhé bych musel udělat. Jedno z těch dvou okének bych musel otevřít, abych zachránil to druhé. Musím říci, že o tom občas doopravdy vážně přemýšlím. Zpravidla tehdy, když do jednoho nebo druhého sklepa něco nainstaluju a ono to má vliv na moje priority.  Přijít to dneska, vybíral bych si mezi nebezpečním, že mi sedne chlív a nebo že se mi zaplaví kotel a víno. 

Co tím chci říct... 

V poslední době vidíme takové stahování mračen, které tu už dlouho nebylo. Najednou si dovedeme představit, že státu fakt dojdou prachy, protože soudci mohou přiznat všem takové odškodné, že prostě nebude z čeho to zaplatit. Vidíme v přímém přenosu, kam jsme se dopracovali za třicet let budování úřednické byrokracie se všemi služebními zákony, postupy a normami. Sledujeme na mnoha příkladech ze světa, že se dá s covidem bojovat i mnohem lépe a efektněji, ale u nás je to prostě jinak. Stát je dokonale odzbrojen. 

Na podzim jsem psal, že letošní zima bude jedna z nejblbějších - není to ještě tak zlé, zdražuje zatím jen mouka... ne, zdražuje úplně všechno a zřejmě to je teprve začátek. 

Epidemická krize, zdravotnická krize, vládní krize, politická krize, hospodářská krize, krize důvěry... už dlouho se nám nad hlavami nesešlo tolik černých mraků naráz. Rozumný člověk se proto projde po svém majetečku a zkontroluje, zda má vše připravené. Prověří  zda je nachystaný jak mu situace dovolila a pak prostě bude čekat. Víc se udělat nedá. Já také neměl dost peněz na to, abych vykopal pod barákem větší rouru na odtok vody, abych udělal lepší trativody a pod dvůr se mi nevešla nádrž větší než čtyři kubíky.  Udělal jsem nikoliv maximum možného, ale maximum dostupného. 

Tak nějak jsme něco podobného očekávali. Povodeň nepřichází každý rok, ale rozumný člověk s ní tak trochu počítá a nechová se lehkomyslně. Udělá co může, na co má peníze i sílu. Pak to prostě přijde a ukáže se, jestli jsme se připravili dobře... jestli jsme se nepřipravovali na vodu a místo toho přišly blesky... Je časté, že se člověk připravuje na minulou válku. 

Udělali jsme tady na Kydech, co se dalo, zařídili jsme se podle našich možnosti i našeho nejlepšího vědomí a svědomí. O covidu jsme diskutovali, pohádali se nad ním, vynášeli soudy, vymezovali se, radili jsme, našli jsme si cestičky k lékům... a pevně doufám, že jste všichni udělali nejen to.  Že jste se připravili dopředu na případné tvrdé omezení pohybu, bez ohledu na váš názor na vládu. Že doma máte zásobičku na čtrnáct dní. Že i ten největší zdejší chřipečkář počítá s tím, že omezen být může, ať se mu to líbí nebo nelíbí. A stejně tak doufám, že i zdejší covid alarmisté jsou připraveni na situaci, kdy opravdu sanitka nepřijede, nebo kdy si každý bude dělat co chce a chytnout nějakou pěknou mutaci bude velmi snadné. Předpokládal bych, že každý už  má doma isoprinosin nebo ivermektin. 

Je celkem pravděpodobné, že celá ta bouřka bude o dost větší, než na co jsme se mohli připravit. Že jsme pro celou věc mohli udělat jednoduše málo. Sice jsme toho hodně nakecali, ale nesedíme ani na vládě, ani v opozici. Nevidíme Andrejovi do hlavy, nemůžeme mu prostě zavolat a on udělá, co budeme chtít. Prostě se to všechno stane a my si nebudeme vybírat nějakou dobrou variantu. Když se bude dvorem valit voda, nemůžu prostě stát stranou.  Mohu si vybrat pouze ze špatných možností a vybrat si budu muset.  

To samé nás nejspíš čeká v nejbližší budoucnosti. Nezbytnost si vybrat a nemožnost stát stranou. Události se nebudou dít podle nás. Nestane se to tak, jak bychom si přáli a nebudeme moci stát stranou, jako tomu bylo doposud a hrát si na neutrální. Málokdo z  nás má svůj soukromý klášter na vrcholu hory zcela odříznutý od společnosti a vybudovaný tak, aby v něm mohl přečkat i konec světa. 

Většina z nás si bude muset vybrat stranu a nebude to jasné a křišťálově průzračné rozhodnutí mezi jasným dobrem a jasným zlem. Bude to rozhodování mezi různými následky katastrofy a každý přínos bude vyvážen deseti negativy. A nikdo z nás nebude dopředu vědět, které rozhodnutí bude nakonec lepší. Budeme bojovat, aniž bychom věděli, jestli budeme mezi vítězi... pro Čecha je to dost nová situace. 

Na jedné straně zde máme Babiše - dneska už je vláda jen on. Socani už dávno hrají svojí ligu, komunisti také. Jak mu jde boj s covidem, to všichni víme a milionkrát jsme to probrali. Pak tu máme sjednocenou/nesjednocenou opozici, která včera naznačovala nový závan, kdy byla ochotná uvažovat o dalším nouzovém stavu. A nakonec tu máme roztříštěný disent, který v podstatě odmítá všechno, co se zatím proti covidu udělalo. Ne, není jednonázorový, ale společným jmenovatelem je okamžité rozvolnění na běžný stav. Nebo se mýlím? 

Při trošce štěstí se mraky rozpustí samy a bouřka nebude tak velká. Ale pokud ano, budeme si muset všichni vybrat stranu. A nebude to jen o diskusi na Kydech. Rozhodnutí budou mít skutečné, vážné a dlouhodobé důsledky. Nebudeme vědět předem, kdo a jak vyhraje. A i když vyhraje ten náš, stejně to nebude tak, jak si sami představujeme. Jak se rozhodnete? Za koho nebo co se postavíte, až to bude nezbytné? Až nepůjde stát stranou?

Pojďme si to dneska říct. Zatím je to ještě bezpečné, zatím to schytáme jen slovně. 

Já půjdu s Babišem. Od začátku mluvil o záchraně životů a dal tomu přednost před ekonomikou. A i když mu opatření moc nezabírají, stále je jediný, kdo se snaží něco dělat. Ostatní mu jen mydlí schody. Nevidím žádného jiného efektivnějšího Andreje, který chce to samé co premiér, ale dělal by to lépe. Jen vidím spoustu těch, co by to dělali hůře,  doufají, že je krize vynese nahoru a zároveň se modlí, aby se náhodou nedostali ke kormidlu v tuto blbou chvíli. 

Stejně tak nevidím na opačné straně nic použitelného. Jen víru, že po rozvolnění se lidi budou chovat zodpovědněji než teď. Pokud si budu moci vybrat, do tohoto rizika nepůjdu.  

Dělám to vlastně hrozně nerad, protože mi vyhovuje tvrdit, že nejsem na ničí straně, protože nikdo není na mé straně, ale pokud budu kvůli pořádné bouři nucen si zvolit stranu, bude to Babiš. Nebude to ani Bartoš, ani Fiala, ale nebude to ani Okamura nebo mladý Klaus. 

Dneska nemluvím o tom, kdo co dělá špatně, nebo dobře. Mluvím o tom, že přijde průser a bude nutné někoho vynést do čela. Koho budete volit? Možná ho nebudete volit za plentou, ale budete ho volit křikem na náměstí nebo mu pomocí bodáků otevřete cestu. Nebo prostě uslyšíte v televizi výzvu, abyste šli a konali. Koho vyslyšíte? Za kým půjdete, když to jinak nepůjde?

Neříkejte dneska, proti komu budete bojovat. To si nechme na jindy. Dneska řekněte s kým půjdete, když to bude nutné.  Výběr máte velký.