Mohou začít slavit

Krátký vrbětický úvodník: 

Ve včerejší diskusi zazněly všechny nejnovější vrbětické informace. Jak dostali brigádníci volno den před výbuchem, ale byl tam jen majitel Imexu (teda možná i s někým), jak se Bartošovi nepodařilo na dnešek vyvolat jednání o nedůvěře vládě, že Kroupovým práskačem na Hamáčka byl Netolický a že za vším je možná jen krásná domácí zabijačka v ČSSD, bo Pochetříček se cítí uražen -  čímž tato strana pokračuje ve své krásné tradici, že kdykoliv jde do tuhého a někdo se jí snaží namydlit schody, tak ona jakýkoliv útok dotáhne ještě dál a sama si uškodí stokrát víc, než by to dokázal kdokoliv zvenčí. 

Dále se objevily zajímavé informace u Vlka, kde došlo na rozbor fotografie hořícího vrbětického skladu.... K Vrběticím není třeba nic dodávat, další informace vyplouvají a jsou čím dál hnusnější. Já bych dneska jen řekl, že Bernatíci jsou už teď mrtví mužové. Mají jen dvě možnosti. Buď se přiznat, že odpalovali Vrbětice spolu s GRU (a pak mít v base nehodu), nebo zatvrzele trvat, že šlo o nešťastnou náhodu (a pak mít v base nehodu). Jsou hoši ještě vůbec v republice? Nebo už jsou za hranicemi? 

Abychom nakonec nezjistili, že Čuk a Gek přišli Bernatíkům říct, že vědí o tom zakázaném fosforu (nebo jiných zakázaných hračkách) a oznámili jim, že tohle nepůjde ani do Sýrie ani na Ukrajinu, že to pustí na veřejnost - a ať si to Bernatíci urychleně uklidí - ať  si to zařídí jak chtějí...

Čímž jsme vysvětlili všechno...  Víme proč přijeli džejmsové bondové, víme proč Bernatíci fingovali nešťastnou náhodu - zapalovali sklad, aby bouchnul...  a proč o měsíc později vybuchl druhý sklad, který byl předtím pyrotechnicky prohlédnut.  Nakonec se ukáže, že GRU věděla líp než BISka, co se u nás skladuje a kam to jde. 

A teď už dnešní článek: 

S velkým zpožděním letos začala zvolna zvolňoučka kvést řepka. Vsadím se, že mi všichni potvrdíte, že jí je letos opět méně než v jiných letech. O tom ale už víme, příčiny jsem už mnohokrát jmenoval. Od doby, kdy přestal být Preol závislý na domácí produkci řepky a dokáže si ji levně dovézt po Labi, šly ceny této komodity rapidně dolů. Zemědělci řepku postupně omezovali, jak jim ubývaly smluvní závazky na pěstování a leckdy byla cena řepky pod výrobními náklady. Postupně jsme se dopracovali do dnešního stavu, kdy řepku dělá jen ten, kdo má smlouvu. Spekulace s řepkou se v posledních letech prakticky nikdy nevyplatily. 

To všechno už víme. Postupný úbytek osetých ploch jsem předpovídal a došlo k tomu. Řepka samozřejmě v osevním postupu zůstává, ale letos se podle mého odhadu dostala na předrevoluční čísla. Je jí oseto asi 10% všech ploch. Když jedete autem, ono to tak nevypadá, protože žlutý lán vás praští do očí, ale když budete mít možnost koukat do žírné krajiny z nějaké rozhledny, uvidíte, že žlutého tam zase tak moc není. 

Ale... 

Viděli jste letos, jak ta řepka vypadá? Malá, řídká, leckde z ní ještě vykukuje i zajíc a průměrná srnka ji má po kolena. Květenství jsou vyhnaná, ale stejně zřetelně vidíte řádkování při setí. Místo zcela neprostupné džungle, která přikryje zem a dole zůstává vlhko, tak letos jsou řepková pole sušší než pšeničná a v životě jsem neviděl, že by vítr zvedal oblaka prachu v řepkovém poli. Letos je to naprosto běžný obrázek. 

Přitom loňský rok byl jeden z nejmokřejších za dlouhá léta. Zima byla relativně mírná. Obešli jsme se bez dlouhých holomrazů. Od října do března půda ani na minutu neoschla. I dnes je v půdě stále ještě dostatek vláhy  a i když ve Vidlákově (díky mým modlitbám) takřka nepršelo, minimálně čtrnáct dní to ještě nebude mít žádné následky. 

Pšenice je letos naproti tomu úplně úžasná. Dobře přezimovala, dobře odnožila a teď už tvoří tak hustý podrost, že chrání před erozí mnohem lépe než ta řepka. 

A to všechno milé děti se stalo proto, že EU zakázala většinu postřiků na řepku a mořidel na její osivo. Řepka vzešla dobře, ale spolu s ní se hned obejvili i rýhonosci a dřepčíci. Stejně tak i plísně ve vlhké krajině udělaly svoje. Řepce se u nás přestalo dařit a postřiky, které zakázány nejsou, ty jsou tak drahé, že se prostě nevyplatí to stříkat. 

Jistě se najde nějaký kverulent, který namítne, že uvedené postřiky jsou zakázány už čtyři roky, takže Vidlák nás zase lakuje, aby se zastával Babiše. Není to tak... Většina zemědělců si nadělala zásoby. Postřiky jim vydržely dva roky a až do loňska jim vydržely zásoby mořidel... 

Na hektar pole se vysévá 1,5 - 2 kg osiva. Zrníčka pro třicetihektarové pole se vejdou do jednoho velkého pytle. Takový pytel není problém doma vysypat do míchačky na beton, přilít mořidlo a nechat půl hodiny míchat. Není to sice košér způsob, ale dělá se to tak. S řepkou to jde. Pšenice se naopak dává 200 kg na hektar (i víc), takže v domácích podmínkách to jen tak nenamoříte. Také vám k tomu nestačí plechovčička mořidla, ale potřebujete toho hodně moc litrů. 

Letošním ježděním po okrese jsem zjistil, že většině zemědělců už zakázaná mořidla také došla. Tu a tam někdo asi ještě zásobičku měl, protože tam má řepku jak fík, ale drtivá většina řepky je tak bídná, že se nevyplatí jí vůbec sekat. Leckdo také už zaorává a rychle ještě seje kukuřici. 

Konstatuji tedy, že tažení proti řepce bylo dovedeno k vítěznému konci. Příští rok už řepky bude fakt poskrovnu. Dostane se hluboko pod předrevoluční úroveň a bude trvat ještě několik let (deset), než všichni ti cizospasníci na řepce vyhynou. Pak se řepka tu a tam zase objeví. Bude se k ní přistupovat opatrně, protože postřiky a mořidla budou pořád zakázaná a tak bude pořád na hraně, jestli se vyplatí či ne. A jakmile někde bude větší plocha, tak to na několik let diskvalifikuje všechny okolní pozemky, protože se tam hned nastěhují řepkové breberky. 

Babišovi to samozřejmě vadit nebude. Po Labi mu připluje řepky kolik bude chtít a za lacino. Preol pojede, bude dosahovat zisku a jediným výsledkem toho všeho bude, že na polích v podstatě ubude další plodina v osevním postupu a zemědělci budou střídat v podstatě jen dvě plodiny - pšenici a kukuřici. Pole na tom budou hůř, ale zato si zemědělci hůř vydělají a budou víc krachovat a víc prodávat svá pole korporacím. 

Když jsem se nastěhoval na Moravu, byla řepka nejvýdělečnější komodita. Průměrný zemědělec výnosem z í pokryl všechny svoje náklady za hnojiva, naftu a chemii. Navíc řepka chránila půdu před erozí. Po devíti letech je řepka největší propadák. Pěstovat jí je ekonomická sebevražda a tak se pěstovat takřka nebude. Ceny se tím samozřejmě nezvýší, protože na světě je mnoho zemí, které osivo normálně moří a které rády naloží plnou loď a pošlou ji do Hamburku. 

Všichni protiřepkoví aktivisté mohou slavit... ale teď se ukáže, co vlastně doopravdy způsobili.