Nebylo zrovna na výběr

No, to jsou jenom vaše představy. Naučte se logiku a pak poveme debaty trochu jinak, taky mě to dost otravuje.

Já na Břetislavovi nelpím. Dával jste Přemyslovce jako příklad čistého češství, no tak nebyli.

Napřed na odstavec napíšete všechna "ale" a pak v poslední větě napíšete, že mám pravdu. Nemusel jste psát nic a předpokládat, že ta vaše "ale" znám taky a jen o nich není řeč.

Od kdy mohla být česká šlechta původem Němci? No od samého začátku třeba? Čtěte více. Dovzdělejte se. Ty teorie o původu české šlechty zase nejsou tak tajný. - Já o tom zase píšu jen proto, že jste při debatě o přidání se k němcům najednou začal arguementovat Přemyslovci.

Můžete se rozepsat o té 500 leté doložené historii trochu více? Máte nějaké genetické analýzy, zápisy z kronik atd? Začátek je skryt v temnotách. Ale rád uvítám odkaz.

Hodnocení mého stylu si nechte na dobu, až se naučíte logiku. Klidně o ní napište článek. Navrhuju to tu každému, komu se nezdá má argumentace a pořád nikdo nic.

Ano Winsorové jsou původně Němci. To každej ví. Taky, že se jmenujou po zámku Winsor a přejmenovali se až za první světové, aby to nedráždilo.

Já vím, že hledat v Čechách čistokrevného Čecha je blbost. Právě proto jsem vám to psal. Proto mi přijde celkem normální, že v zemi, kde jsou všichni pomíchaní, Němci nedělají ciráty a když chce za ně nějakej Čech bojovat, tak ho vezmou a prohlásí ho Němcem. To vám se to nějak nelíbilo a tahal jste do toho dávnou historii.

Já vím, co znamená slovo Frank. Jo samozřejmě, že vím, co se děje za akulturace. Proto jsem psal, že je docela dobře možné, že tady v raném středověku proběhl stejný proces a na konci toho procesu jsme tu měli Přemyslovce, co klidně mohli být poslovanštělí Germáni. - Proč jste se tomu tak divil, když mi vzápětí popíšete proces, kterým se to mohlo stát, jen na jiném území?

Když už si něco přečtete, tak to aplikujte.

(...) Příkaz, který jsem odbržel pro tento úkol /.../, zní: musím jednoznačně a s neoblomnou tvrdosti přivést obyvatele této země, pokud jsou Češi, k poznání, že se nemohou vyhnout té skutečnosti, že jsou příslušníky Říše a jako takoví dluží Říši poslušnost.

(...)

Začalo to vřít pod povrchem natolik, že jsme si řekli: tady se musí rychle a pořádně zakročit. Ale rád bych ještě dodal, že za tento stav nejsou zodpovědní jenom naši protivníci; vinni jsme také my, Němci. Ne všichni Němci, kteří sem přišli, si uvědomili, že zde jde o prostor, v kterém se svádí boj a v kterém každý Němec musí dát stranou všeliké kompetenční spory a musí bojovat a zvítězit v zájmu Němectva. Každý zde žijící čelný Němec se musí pokládat za Vůdcova politického vojáka, musí jasně vidět hlavní úkoly, totiž zajištění tohoto prostoru a potírání každého náznaku české samostatnosti. Při jednání s jednotlivci si musí vždy být vědom, že Čech je Slovan a že Čech pokládá každou laskavost za slabost. (...)
Němci v tomto prostoru musí být vedeni myšlenkou, že v této době, z důležitých válečných a taktických důvodů, nesmíme v jistých věcech vydráždit Čechy až do nepříčetnosti; z určitých taktických důvodů musíme být sice tvrdí, ale přitom musíme být opatrní, abychom je nezahnali do slepé uličky, z které nemají jiného východiska než se vzbouřit. Ale naše zásadní směrnice, totiž že tento prostor se musí jednou státi prostorem německým a že Čech v něm koneckonců nemá nic co ztratit, musí při všem tom jednání zůstat nevyslovena. To jsou věci, které rozdělují mé poslání ve dvě veliké a jasné etapy. První je můj bezprostřední úkol, úkol po dobu války; druhý je příprava dalekosáhlého konečného cíle. První úkol je dán potřebami války. Tedy musím mít v tomto prostoru klid, aby dělník, český dělník, pracoval naplno pro německé vedení války (...). K tomu patři, že českému dělníkovi se musí dát nažrat – abych to řekl na plnou hubu – , aby mohl konat svou práci. Přitom ale musíme dávat pozor, aby Čech nezneužil způsobem, jenž je mu vlastní, našich nesnází k tomu, aby si získal osobní výhody a národní výsady. Tento první úkol předpokládá, že nejdříve ukážeme Čechům, kdo je zde pánem, aby si dobře uvědomili, že zde diktuje německý zájem a že Říše je zde rozhodujícím činitelem. (...) To znamená, že nesmí být ani jednoho Němce, který by něco Čechovi prominul, jak se to stává v Říši v případě Židů. Nesmí být jediného Němce, který by řekl, že ten nebo onen Čech je slušný člověk. S tím jsme měli problém v Říši při řešení židovské otázky. Musíme si podržet svůj základní postoj a vytvořit proti Češstvu jednotnou frontu, neboť Čech si jinak najde zadní dvířka, kterými by rád proklouzl. Zda ten nebo onen Čech je slušný chlapík, budeme moci rozhodnout, až když se budeme zabývat dlouhodobým, konečným řešením našeho úkolu zde, totiž otázkou poněmčení. (...) Přesto se budu s těmito Čechy společensky stýkat, při čemž si ovšem musím dávat pozor, abych nepřekročil určité meze, a musím si vždy říkat, dej si pozor, vždyť jsou to Češi! Rozumíte? Při taktické nutnosti stýkat se s Čechy, kteří jsou nám užiteční, musíme si vždy uvědomit: jsou to ale Češi!
Je podstatné, abychom se vší důsledností věnovali pozornost věcem, které toho vyžadují. Nemá smysl, abychom s obuškem v ruce a se vší námahou a policejní mocí přinucovali Čechy k práci, když se jim nedostane toho, čeho potřebují k udržení potřebné fyzické síly. Na návrh státního sekretáře Franka konala se u Vůdce porada, ke které byl pozván státní sekretář Backe. Výsledkem asi bude - ale to si prosím nechte pro sebe, neboť toho se musí využít propagačně -, že zvýšíme českým dělníkům příděl tuku na 400 gramů, což není pakatel. (...)
Musíme alespoň po dobu války Čechům ujasnit jednu věc: máš-li nás rád nebo ne, pomyslíš-li na vlastní státní nezávislost nebo ne, musíš si alespoň uvědomit, že každá myšlenka na odpor a vzpouru ti bude na škodu. (...) Hlavní věcí je, aby se chovali klidně, neboť k definitivnímu záboru tohoto prostoru potřebujeme klid a pokoj. Tedy základní pravidlo a také naše taktika musí být jasné. A každý Němec, který se neřídí tímto základním pravidlem, které nemůže být jiné než nacionálně socialistické, musí být odstraněn. Kdo v taktickém zacházení s Čechy povolí, nemá zde uplatnění, takoví Němci nemají zde co hledat. (...)
A nyní, pánové, ještě několik myšlenek o konečním řešení, jež si, prosím, nechte také pro sebe. Chci je s vámi sdílet, abyste se nedopustili žádných chyb při plnění úkolu bezprostředního. Pánové, konečné řešení musí zajistit:
1. že tento prostor musí být jednou definitivně osídlen německým živlem. T(...) K definitivnímu poněmčení nehodlám říci „použijeme starých metod k poněmčení této české sebranky“; nýbrž docela věcně „začneme tím, co se dá dělat zakukleně již dnes“ K rozhodnutí, kdo se hodí k poněmčení, potřebuji rasovou inventuru. (...) Máme zde různé lidi. Někteří vykazují dobrou rasovou kvalitu a dobré smýšlení. S těmi to bude jednoduché, můžeme je poněmčit. Ale na druhé straně jsou zde rasově podřadné živly, které navíc vykazují špatné smýšlení. Tyhle musím dostat ven. Na Východě je hodně místa. Mezi těmi póly se nachází střední vrstva, kterou musím dokonale prozkoumat. Jde o lidi rasově podřadné, ale s dobrým smýšlením; pak lidé sice rasově přijatelní, ale se špatným smýšlením. S těmi prvními budeme asi muset naložit tak, že je nasadíme někde v Říši, nebo vůbec někde, ale přitom se postaráme o to, aby už neměli děti, neboť v tomto prostoru je nemíníme dále vyvíjet. (...)

Pak zbývá ona skupina, jež je rasově přijatelná, ale myšlenkově nám nepřátelská. Ti jsou nejnebezpečnější, neboť jde o rasově zdravou vrstvu vůdců. Musíme si dobře promyslet, co s nimi. Můžeme se pokusit některé z nich přesídlit do Říše, do čistě německého prostředí, tam je poněmčit a převychovat. Když to nepůjde, musíme je postavit ke zdi. Kdybych je vyvezl na Východ, vytvořili by tam vrstvu vůdců, která by pak brojila proti našim zájmům. (...)

Druhá věc je likvidace a odstranění oné vrstvy vůdců, kteří by se v českém národě časem mohli stát nebezpečnými. S tím úzce souvisí naše podpora Háchy a celé české vlády. Nesmíme dopustit, aby tvrdým zacházením státní prezident nebo vláda si řekli, že už toho mají dost, a odstoupili. To by v zahraničí nedělalo dobrý dojem a nebylo by ani jinak účelné. To se nám podařilo a vláda neodstoupila, spíše se obávala, že ji odvoláme. (...) Rád bych ještě zdůraznil, abyste si uvědomili, že každý Čech se bude snažit využít každého ústupku k svému prospěchu. Dobrým příkladem je odsouzení ministerského předsedy Eliáše (ostatně dr. Thierack, předseda Lidového soudu, během vyšetřování a odsouzení udělal kus mistrné práce, zvláště svou fantastickou důkladností, politickou šikovností a porozuměním, a musím dodat, přes všechnu námahu Ministerstva spravedlnosti). Tento příklad nám ukazuje, jak Čech dovede využít každé příležitosti, při čemž se kryje zdánlivou pokorou. Sotva byl vynesen rozsudek, hned se objevil nemocný pan Hácha (toho času zase churaví); plačtivě se pokoušel vyvolat v nás pocit lítosti, abychom Eliáše omilostnili. Chtěl vlastně mluvit v rozhlase, aby uklidnil obyvatelstvo, ale teď už prý toho není schopen, dokud nepřestanem s rozsudky smrti. Ty jejich hanebné způsoby. Odmítl jsem a řekl jsem mu, aby se nejdříve staral o své zdraví. Když mu za několik dnů bude lépe, budu se snažit, aby bylo těch rozsudků méně, ale to bude záležet na českém národě. (...)

V duchu lidskosti a dobroty ve vlastním prostředí a v duchu kamarádství a lidského porozumění uvnitř naší německé společnosti musíme s neoblomnou tvrdostí zaručit, aby tento prostor se s konečnou platností stal prostorem německým.

Osobně si myslím, že pro nás Čechy je dlouhodobě větší problém soužití s okolními německy mluvícími zeměmi než se vzdálenějším Ruskem resp. dřívějším Sovětským svazem. Podřízenost sovětským komunistům trvala nějakých 40 let, s Němci (a Rakušany) se přetahujeme již několik staletí.

Na Němcích (nejen v období Říše) mne děsí, jak snadno propadnou nějaké zhůvěřilé ideologii a s jakou nelidskou systematičností, urputností a vytrvalostí, až jakoby strojově, jí pak uvádějí v praxi. Tomu se prostě nedá čelit.

Nedávno jsem se dostal k Heydrichově projevu, který pronesl jako nastupující říšský protektor:
https://www.mzv.cz/file/198483/Microsoft_Word___HeydrichCesky.pdf
Vřele doporučuji k přečtení.