V pondělí nám uplynulo kulatých 400 let od popravy sedmadvaceti českých pánů na Staroměstkém náměstí. Byla to taková tečka za českým stavovským povstáním a také taková tečka nad českou státností o které se pak 300 let nedalo moc mluvit. Původně jsem o této tragédii vůbec psát nechtěl, protože zrovna v tomto případě zastávám poněkud nevhodné postoje, ale když jsem si přečetl všechny ty články a komentáře na českém internetu, tož přidám svůj postoj k prokydání.
K českému stavovskému povstání mám osobní vztah. Předurčilo dráhu mojí a celé mé rodiny. Moji předci totiž byli tajní evangelíci, kteří sto let po Bílé hoře drželi v utajení svojí víru na svých gruntech v Horní Sloupnici. Tímto zdravím starostu Škeříka - mého vzdáleného bratrance se kterým jsem někdy kolem roku 1700 měl společné předky...
V roce 1749 byl můj předek František Škeřík povoláním sklenář povolán k místní vrchnosti, protože ho nějaký bodrý soused udal. On už věděl, že to špatně dopade a tak i když byl usedlým člověkem, využil toho, že je válka o Slezsko, že levý břeh Labe je víceméně okupován pruským vojskem a že se mezi lidmi šíří pruské edikty pro kolonisty do Slezska, kterým bude zaručena náboženská svoboda, i sebral rodinu a na dalších 200 let se moji předci stali českou menšinou v Německu. Náboženská svoboda byla, ale jinak to znamenalo porvat se s pralesem, vysušit močály, vybudovat si vesnici a nějak se popasovat s tou vírou, protože žádný státní peníz na faráře se nekonal.
V roce 1947 se pak moje babička v rámci postupimských dohod vrátila do dávno ztracené vlasti. Mluvila archaickou češtinou, ještě můj tatínek mluvil lépe německy jak česky i když se narodil už v Československu. Zkrátka a dobře - Bílá hora a následující události vyformovaly i mojí povahu a moje přesvědčení.
Víte, já sice souhlasím s tím, že šlo o hroznou národní tragédii. Ano já vím, že to znamenalo habsburskou knutu, že to znamenalo obrovské majetkové přesuny, že se do pozice vrchnosti dostali lidé, kteří k naší zemi neměli žádný vztah, že celý soud na českými pány měl do práva daleko... ale mezi námi... hlavně to byla tragédie pro dobové lepšolidi. Pro dobové lopaty a robotníky se zase tak moc nezměnilo a hlavně - od začátku je u povstání nikdo nechtěl, nikdo nechtěl poslouchat žádné hlasy lidových vrstev, od začátku do konce šlo o vzpouru elit, které bojovaly za svoje privilegia osobní výhody a maskovaly to svatým bojem za české království.
Jen došlo na defenestraci, projížděl Thun Prahou a uklidňoval davy. Všichni ti Šlikové, Budovcové, Harantové, Smiřičtí, představitelé královských měst, intelektuálové a další se od začátku nechtěli s nikým dělit. Výsledkem neměl být lepší svět pro každého. Výsledkem mělo být víc peněz pro ty nahoře a míň berní a účetních kontrol ze strany Vídně.
Navíc i ti lepšolidé byli od začátku dost nejednotní. Moravské stavy se v podstatě nepřidaly a musely být později v podstatě připřevratovány. Ani v samotné Praze nesouhlasili zdaleka všichni a leckdo se přidal vlastně jen díky tomu, že neměl na vybranou. A tak se sice pod listinami našlo dost podpisů, ale málokdo sahal do měšce, aby to svoje slavnostní "do statků a hrdel" podpořil i něčím jiným než řečičkama.
Když pak došlo na Bílou horu, jen pražská kořist od dost převýšila všechny povstalecké dluhy na armádu. Hoši si udělali polovičaté povstání, jen nečekali, že to nakonec do těch statků a hrdel doopravdy bude. A celá dobová pražská kavárna se všemi těmi rektory, doktory, chytrými lidmi, renesančními osobnostmi, bohatou kulturou a vším co považovali za důležité a cenné, šli do háje ani nemrkli. Habsburk jim všechno vzal, nikdo ze zahraničních kamarádů se jich vlastně nezastal, naopak si ještě také vzali svůj podíl na kořisti.
V exilu pak psali tklivé kšafty o tom, jak byli okradeni, jak to mysleli dobře, ale ne dost dobře a i když to někteří v nových vlastech dotáhli hodně vysoko, už navždy zůstali emisary cizích zájmů. I když se jim ještě několikrát podařilo přijít za pomoci cizích bodáků do domoviny, už tam nenesli českou korunu, ale saskou nebo švédskou.
Český národ od té doby byl národem lopat, plebejců, robotníků, buranů a nevolníků. Protože lopaty musejí zůstat a musejí na ty nahoře dělat. Pokud dneska někdo nadává na buranský český národ, tak je to tak právě proto, že dávní čeští lepšolidé chtěli vojnu, ale nechtěli jí platit. Chtěli privilegia, ale jen pro sebe. A i kdyby vyhráli, běžná česká lopata by se měla úplně stejně jak za Habsburka.
Všechno, co tento národ dokázal později, to dokázal z odhodlání a schopností těch dole. Těch, kteří museli nejprve dlouhá desetiletí nabírat síly, aby se vůbec vzpamatovali z Bílé hory a třicetileté války. Nikdo je nešanoval, nikdo po nich nechtěl nic víc než práci a daně. Nikdo jim nechtěl ulevit. Museli si znovu postupně krok za krokem vybojovat práva, museli znovu objevit svojí řeč, museli znovu nechat vystudovat své profesory, techniky, inženýry i vojáky. Museli si vybudovat průmysl i získat renomé. Bez jakýchkoliv šlechtických peněz. I náš průmysl se budoval spíše z peněz židovských než šlechtických.
Ve stejné době, kdy moji předci schovávali Bibli Kralickou a vyprávěli svým dětem o dávné slávě, ve stejné době lužičtí Srbové mizeli z dějin...
Nářek nad Bílou horou je nářkem zbytečným. Je to nářek nad zhýčkanou, zpovykanou pražskou kavárnou, která se ve své honbě za osobním prospěchem postavila na špatnou stranu a nastavila tím trvalou tradici. Všimněte si, že od té doby burani volí vždycky jinak než elita a vždycky se nakonec ukáže, že burani měli pravdu. Národní obrozenci pocházeli takřka bez výjimky z prostých poměrů. Čeští legionáři navazovali na tradici husitskou a nikoliv na Radeckého, třebaže Radecký zvítězil nad Napoleonem u Lipska. A legie nevedl žádný šlechtic ani svobodný pán ani syn bohatého podnikatele. I ten Josef Hlávka pocházel z lidu.
Masaryk měl otce z těch nejprostších vrstev a neměl žádné panské manýry... ty měl až jeho synátor. Naši tehdejší umělci od Nerudy až po Nezvala byli levičáci... jednoduše proto, že jejich rodiče pěkně dřeli rukama a utrhávali si od huby, aby jejich děti jednou posloužily národu. Nebyl to žádný šlechtic, ani univerzitní profesor, kdo šel na Heydricha. Největší část odboje u nás nesli komunisté ať se to komu líbí nebo nelíbí.
A všimněte si, že dnešní elita nedělá nic jiného než ta tehdejší. Nehledají svůj základ v národu... Od Babiše po Bartoše - hlavně hledat spojence v cizině. Habsburk nebo Luterán, hlavně do toho nepřizvat burany a hnojkydy, protože oni by pak po vzoru husitů mohli něco chtít. Hlavně se opřít o nějakého Ojrofridricha Falckého nebo o nějakého transatlantského krále Jakuba a zapomenout, že to oni se pak na českém pádu nejvíc napakují... a uspořádají si nějakou další popravu.
Co se stalo po První světové? Elity se obrátily k Francii. A prachy tam tekly horem dolem, aby nás pak Francouzi s chutí obětovali. Nebyl to jen Čapek, co to nepřežil... Co se stalo po Mnichovu? Elity se obrátily k Německu. Poperoutkovsku bylo zapotřebí výti s Vlky, když nebylo možno zpívat s anděly. A co z toho bylo? Němci napochodovali a popravovali. A především ty bohaté. Tu kavárnu, která do jejich rukou vložila svůj osud. A burani zatím maskovali vysílačky a organizovali se v zahraničních vojscích. Co se stalo po válce? Ano, zase zvítězila myšlenka, že nějaký moskevský Karel z Leichtenštejna bude to nejlepší... A po roce 89? Však to žijeme... i s tím odlivem dividend, i s prodaným národním bohatstvím.
Pro nás - burany a lopaty je to prašť jak uhoď. SSSR totéž jako USA. Hlavně makej, nemysli, buď rádi, že ti hodíme nějaké drobty a kdyby ses náhodou vzmohl (třeba jako že tu máme nejvíc nemovitostí v osobním vlastnictví v Evropě) tak ti od toho musíme pomoci. Český pracant je přece už od Bílé hory jako vrba. Čím víc jí rveš, tím víc roste. Demokracie nebo diktatura jedno jsou, protože nám to ordinují zvenčí. Někdy cukr, jindy bič.
Spolehnutí je vlastně jen na jedno - nechtě někoho u nás vyrůst, nechte někomu, ať se vypracuje, ať má moc i majetek... spolehlivě se odrodí a půjde si pro podporu k Merkelové nebo do Brusele... raději prohrát volby než se opřít o českého člověka. Žijí tu totiž hrozní burani...
Tohle totiž pochopil Žižka. Že řád musí být pro všechny jen jeden. Stejný pro šlechtice i robotníka. Tohle vítězilo nad celou Evropou. Tohle způsobilo, že jsme byli líhní skvělých vojevůdců. Že po krátkou heroickou dobu platil na všechny stejný (a přísný) metr. Tohle také fungovalo v ruských legiích - klidně můžete volit velitele, ale pro všechny budou platit stejná pravidla. Pak můžete být i v těžkých chvílích bratři.
To co máme dneska skončí zase stejně... Po vichřicích hněvu valících se přes nás se budeme muset nejprve otřepávat, naučit se žít s novými pány, uschovat v srdcích naše kralické bible o normální rodině, o silných mužích, co neutíkají od manželek a dětí, o tažných ženách, které vydrží víc než člověk a o dětech, které se neodrodí ani když budou muset ve škole říkat něco jiného než co si budou myslet. A až tohle zmákneme, pak si v nových dobách vezmeme naší zemi postupně zase zpátky.
A měli bychom se možná už dneska zamýšlet, jak to udělat, aby příští elity vzešlé z našeho středu neměly jako obvykle tendenci volit si své krále někde ve Falcích.
- Log in to post comments
Komentáře
Neříkejte, že z článku…
Neříkejte, že z článku chápete, co to znamená eklesiologický akcent... já jsem evangelík celoživotně a nechápu to.
Rozdíl mezi katolíky a protestanty je 1500 let dějin. Nic víc. Všechny církevní reformy všech křesťanských církví vždycky a znovu směřují nikoliv k pokroku, ale k návratu k prvotní církvi a k liteře Bible. Vždycky když se na původní čistou víru navěsí dlouhé dějiny tradic, když původní čiský horský potok zmohutní a vezme sebou všechno čím prošel, když se dostane do nížin a přestane mít pevný břeh, vždycky se objeví reformátoři, kteří chtějí znovu návrat k tomu čistému horskému potoku.
Do deseti let se to stane znovu i u dnešních protestantských církví. Už mají také příliš dlouhou tradici a také si už nesou příliš mnoho odpadu.
.
vidláku - v naší zemi nedoufám v obrodné procesy křesťanských církví. V našem kraji už církve umřely, jen o tom ještě neví.
Zapadlo
To nemusí být nutně špatná věc. Je třeba chápat čím byly nahrazeny. Ateista má o bohu nadumáno víc než tři čtvrtiny křesťanů.
O kterém bohu ?
:-D
jožin
O tom ultimátním, samozřejmě. Metafyzické reprezentaci bytí a jeho smyslu.
předkové
Pane Vidlák.
Díky za odpověď.
Dva rozdíly mezi evangelici a katolíci.
Evangelici,přijímání svátosti pod obojím.
Kalolický kostel má jen kříž,evangelický má kříž a kalich.
.
příslušnost k náboženské obci v Čechách v době předbělohorské lze přirovnat k dnešní příslušnosti ke straně politické, zvlášť u lépe situovaných lidí.
Kostel byl jednou z cest, jak si prosadit svoje a pošlapat pozice protivné strany. Byl místem, kde se cházeli hoši, co spolu mluví. Proto tolik nenávisti mezi katolíky a protestanty.
Šlechta/kavárna/lepšolidi si hráli na vlastím dvorečku
to je historická pravda.
Neměla spojence, protože dát do ruky píky a muškety obyč vidlákům vyvolávalo nepříjemné vzpomínky na husitské hnutí.
Města byla zase měna, kterou platila "odpustky" císaři. A to je zajímavý bod.
Proč se takhle kšeftovalo zrovna s městy, potencionálními spojenci šlechticů ve víře?
Protože města byla v našem prostředí cizorodý prvek. My, jako národ, jsme nevyrostli jako městská republika, ale jako společenství občin. Ty řecké a římské kořeny prostě nebyly.
Prostě chyběl ten "římskej vojenskej tábor" kterej by dodal organizační náboj v začátcích. Tedy, města se u nás zakládala pozdě a navíc cizinci - Němec/němý člověk/nemluví po našem -. Naprosto stejný postoj byl ještě nedávno v Rusku, kdy základ cara tvořily obščiny a na města bylo pohlíženo z jejich úrovně jako na nepřítele, odrodilce. Se všemi následky.
.
mirek58 - vidíte a já až dodnes žil v domnění, že za Třicetiletky se píkama se propichovali a mušketama mrzačili navzájem především obyčejní vidláci.
Však pudeš taky.
Stačí nemít kam utéct a příslušný tlak (někdy stačí nízký :-D)....třeba žu pudou všici sousedi - tak abys nebyl za antivlastence).
Normálně budeš píchat vidláky - na které ti ukážou jiní vidláci (ale mazanější jak ty). To aby tě nepropíchli dřív oni. Vidlačky o to více.
Leda bys byl zproštěn. Například pro blbost.
Ale ani to není jisté. Ne každý má na to jít až k Ústavnímu soudu.
To takový Bukvoj měl štěstí, trefili mu pindíka a tak zbytek bitvy prožral a prochlastal. Zda to mělo vliv na funkci propichovací , to jsem až tak nestudoval, už tak je to dost nechutné...
Hrdinou však zůstal, později samozřejmě stal se padouchem, to je ta rotace hodnot (rozumní lidé ji zovou " spravedlností"). Dneska zas hrdina, to jen tak na okraj, aby řeč nestála..
Za třicetiletky se navzájem…
Za třicetiletky se navzájem mrzačili vojenští profesionálové za žold.
Jedna věc se musí Ovčáčkovi nechat.
Umí nálepkovat.
Jeho "pražská kavárna" se tak uhnízdila v prostých myslích, že doputovala až na Bílou horu.
Časem dojdeme k tomu, že doputuje až ke Přemyslovcům.
Kde to berete?
Pražskou kavárnu přece nevymyslel Ovčáček.
Pro mě
mezi všemi dobrými Vidlákovými texty je tento nejlepší. Díky.
Vondruska o vlastenectvi
citace z blogu
---------
Špatně mě vychovali aneb O vlastenectví a vlastizradě
10.10.2015
Od mládí mi vštěpovali úctu k našim předkům a lásku k této zemi. Učil jsem se národní dějiny a českou literaturu, navštěvoval jsem památky spjaté s českou minulostí, chodíval do divadla, kde zněla čeština, navštěvoval folklorní festivaly, kde ožívaly tradice mých předků. Jásal jsem jako malé dítě, když naši sportovci vítězili, na stožár stoupala česká vlajka a zněla hymna, která opěvuje naši nádhernou a požehnanou zem.
Učili mne, že tohle jsou Čechy a žije tu český národ. Je to naše vlast, za kterou jsme odpovědní, a budeme se mít dobře jen tehdy, pokud o ni budeme pečovat svědomitě, s úctou a láskou. Učili mne, že si musím brát příklad z předků, kteří pro svou vlast umírali, bojovali s nepřáteli a postavili se i přesile, neboť cítili odpovědnost za svůj domov. V těžkých dobách, kdy jsme měli cizí panovníky, čeština byla pronásledovaná a česká inteligence vyháněná, mí předkové chovali pevně v srdcích lásku a úctu k téhle zemi a dokázali vybojovat zpět ztracenou svobodu. Dokázali to v roce 1918, 1945, stejně jako v roce 1989.
Učili mne, že se nemám sklonit před nepřítelem a mám pohrdat vlastizrádci. Kdysi byl za vlastizradu trest smrti. Učili mě, že vlastizradou je to, pokud by chtěl někdo vydat tuto zem a její lid nepříteli. Pro celé generace mých předků byla vlastizrada tím nejhorším, čeho se mohl Čech na Čechovi dopustit. Bylo to stejné jako vrazit bratrovi dýku do zad. Bylo toho hodně, co mě učili a čemu jsem věřil.
Vychovali mě divně, protože všechno to, co jsem miloval a v co věřil, je prý dnes špatně. Zločinem vlastizrady je dnes vlastenectví. Dozvídám se, že tahle země nepatří nám, Čechům, ale patří všem, celému světu. Dozvídám se, že o svém osudu nesmíme rozhodovat my, ale za nás myslí OSN, NATO, Evropská unie, lidskoprávní organizace a mezinárodní soudy. Dozvídám se, že národy, které dobře hospodařily a žijí si díky úsilí generací předků dobře, mají své bohatství odevzdat těm, kteří hospodařili špatně.
http://www.vlastimilvondruska.cz/blog/o-vlastenectvi-a-vlastizrade
Vondruška je vlastenec jenom hubou
ale jinak především byznysmen, korouhvička a bezcharakterní člověk.
Není asi moc známé, že v listopadu 89 hrozil svým tehdejším kolegům v NM, kteří se chtěli přidat ke stávce.
Exkomunista Vondruška nikoli…
Exkomunista Vondruška nikoli morálku, ale hlouposti káže
22. 10. 2020
idnes,cz
Není to tak jednoduché
Vondruška nehrozil, varoval.
reakce
No Vidláku, nevím, zda to neberete poněkud ovlivněn svou evidentní nenávistí k elitám a bohatým. Jednak, Bílá hora pochopitelně znamenala katastrofu i pro lopaty, viz druhé nevolnictví. Zatímco předtím domácí šlechta měla pro poddané relativně pochopení, poté se robota dostala na naprosto tragickou úroveň. Ano, poddaní nebyli v bělohorském období angažovaní, ale to tehdy byla obvyklá praxe. Nevím, jak byste je chtěl angažovat, husitství bylo dávno a válečnictví pokročilo tak, že nevycvičení ozbrojenci neměli šanci proti profesionálům. Mimochodem, o angažovní poddaných se uvažovalo, ale nakonec se od toho upustilo mimo jiné i pro tento důvod. Nehledě na problémy s demobilizací, viz éra lupičských tlup po třicetileté válce.
Také moc nevím, jak selhaly elity v roce 1938. Selhala zahraničněpolitická koncepce Beneše, jenže bylo vůbec možné něco jiného? Jakého jiného reálného spojence jsme mohli mít? Podle mne rok 1938 neměl pro nás pozitivní řešení.
Pokud bych chtěl argumentovat vaším způsobem, pak lid selhal v roce 1948, protože nás slepě dal k dispozici Klémovi a jeho všehoschopným grázlíkům a ani se nepokusil o odpor. A nesouhlasím s vaším tvrzením, že pro normální lidi byl CCCP stejný jako USA. To teda ani náhodou, viz vývoj hned vedle ve Východním/Západním Německu.
vidlak
nečetl nic od Jiráska, třeba Temno
Jirásek napsal také knihu
Světlo, o komunistech, ale církev ji spálila na hranici.
Jirasek
byl historik,to neokecáte a věřit mu můžeme jako kterémukoli jinému historikovi
Minimálně může se věřit Jiráskovi tak...
...jak např. Mojžíšovi nebo evangelistům.
Ono taky v podstatě šlo o totéž, respektive o obdobné...
Seberte jim Mojžíše a spol....a co z nich (některých mnohých) zbylo by ?
Což ovšem nezakládá na příkaz, že není možné si dělat srandu např. i z Mojžíše...(natož z Jiráska....)....zatím...
Záleží na druhu humoru, ten může být motivován také jen pouhou propagandou či zlým úmyslem...ale také např. tím věc odlehčit, udělat z model opět lidi...nebo ze Syrovátko.
Jeden dáme :
Kohn přemýšlí, co s jeho synem, čím by měl být. Položí na jednu stranu stolu peníze, na druhou láhev vína a doprostřed bibli. Říká si: když sáhne nejdřív po penězích, nechám ho vystudovat na bankéře. Když po vínu, bude obchodníkem. A když po bibli, bude z něho rabín.
Syn přijde domů, rozhlédne se po stole a shrábne všechny hromádky k sobě. Kohn se zarazí, chytne se za hlavu a pln zoufalství běží za ženou:
" Sára, Sára, velké neštěstí nás potkalo! Náš syn chce být katolickým knězem! "
No pavt, jako obvykle
Podle porovnání vývoje v SRN / NDR se snaží přesvědčit nás o chybné naší cestě po roce 1948.
Pavte SRN rozkvetla hospodářsky i jinak JENOM DÍKY TOMU, ŽE USÁK JÍ ODPUSTIL REPARACE a horem dolem do ní investoval, protože nástupní stát pro III. světovou válku.
Sovětský svaz totálně rozbitý německou agresí jednoduše nic takového udělat nemohl a tak nezbývalo, než aby DDR makala za sebe a na sebe. Stejně ale bratří ze SRN jim cosi posílali.
DDR měla lepší výrobky než SRN
ale kapitalisté je nepustili na své trhy protože měli strach že je ovládne.
reakce
Proboha, které výrobky měla DDR lepší? Napadá mě snad jedině optika, ale že by snad měli na Západě strach z Trabantů či Wartburků, nebo z východoněmeckých počítačů, tiskáren atd, případně z těžkého průmyslu? O tom silně pochybuji. Máte k tomu nějaký odkaz, nebo je to jen dojem?
No pozor,
zapomněl jste na ty bílý plastový lžičky na kafe, ty přece byly Made in DDR :-)
reakce
Laco, já myslím, že chyba naší cesty po 1948 je zcela zřejmá - šlo o zcela nemorální režim, který spoustě lidem ublížil, a ačkoliv měl nějaké výsledky a ne vše dělal špatně, bez něj bychom na tom byli lépe. Ona snad NDR platila nějaké reparace? Samozřejmě, že ne. Ano, CCCP odtud odvezl i to, co bylo přivázané, takže za mne klobouk dolu, co navzdory tomu dokázali(navzdory totálnímu zplundrování měli po 40 letech úroveň srovnatelnou s námi, které nikdo neplundroval), nicméně oproti západnímu bratrovi hráli druhé housle. A co třeba Rakousko? To bylo před válkou na naprosto stejné úrovni, jako my. Žádnou zvláštní pomoc nedostali, nebyli v NATO atd, a stejně jsou daleko před námi. Proč si myslíte, že bychom to bez komunismu nedokázali také, když jsme v podstatě Rakušáci mluvící jinou řečí?
reakce
Omlouvám se, to byla reakce na Laca
Pavte, vaše zásadní nepochopení spočívá v tom,
že nemáte nastudováno a tak nevíte, že o naší cestě po roce 1948 bylo rozhodnuto ještě před koncem II. války. Neměli jsme na výběr.
Pokud jde o morálnost, nebo nemorálnost nějakého režimu, myslím, že nemorální je každý. To plyne z faktu, že brání zájmy nějaké třidy a to nejde dělat v rukavičkách.
reakce
Troufám si tvrdit, že nastudováno naopak mám docela hodně.
S tím, že jsme neměli moc na výběr bych do jisté míry souhlasil, ale jen do jisté míry. Kdybychom tu neměli karlínské kluky, které nás Stalinovi nabídli na stříbrném podnose, určitě se dalo uhrát víc - viz Finsko nebo Rakousko, kde Stalin rezignoval, protože tam neměl lokální podržtašky. A obě země také měly patřit jemu. A co se morálnosti týče, tak jedině ten komunistický chce své oponenty (celé třídy) fyzicky likvidovat a krást jim majetek (samozřejmě, nebudeme se teď bavit o nacistech atd.). Nedělám si iluze o demokracii a první republice, ale tohle se tam rozhodně nedělo, i když měla samozřejmě problémů dost.
.
Pavt, cituji : "Ona snad NDR platila nějaké reparace? Samozřejmě, že ne."
Lžete, NDR samozřejmě Sovětskému svazu reparace platila a ne malé.
Koneckonců i naše první republika jako nástupnický stát R-Uherska platila reparace vítězným mocnostem za všechny ty mrtvé, mrzáky a válečné škody které jsme jim způsobili.
Existence a ztráty Čs.legií na tom nic nezměnily.
Dává to smysl vzhledem k celkovým číslům : proti Dohodě bylo nasazeno 1 400 000 čechů a moravanů (plus slováci a karpatorusíni) - proti tomu 88 000 legionářů na straně vítězů.
Jinými slovy : pobili jsme mnohem víc spojeneckých vojáků než němců a rakušáků. Po válce jsme zaplatili, mimo jiné i za ochranu před bolševiky a maďary.
reakce
Já to plundrování a odvážení celých továren zmiňuji, ano, to CCCP dělal. Dokonce nahnal několik milionů východních Němců na nucené práce, skončil s tím v roce 1953. Rozhodně měli na východě horší start, protože na rozdíl od Západu byli naprostou zotročenou kolonií. Leč stejně byl rozdíl v roce 1989 markantní a pokud vím, utíkalo se na Západ nikoliv naopak. Kromě toho, i Západní Německo platilo, nebyly uznávané jeho patenty atd. K tomu Rakousku tam něco nemáte? To je totiž velmi jasné srovnání.
Jednoduché
Když vám soused zapálí dům a vy budete bydlet ve stanu, budete hájit právo souseda na jeho dům s bazénem a těšit se z toho jak se mu daří?
Řekli vám, že na USA za II: světové války nespadla žádná bomba, zato SSSR měl zcela zničené území s polovinou populace. Jen neargumentujte, že GB, F, B, NL byly také poničeny. To P, HU, RO, BG, YU, CZ, AL byly také.
.
pavt : tvrdíte, že NDR neplatila sovětům reparace. To je lež.
Jednoduché
pavte, až zdárně odpovíte na otázku, proč jsme po více než 30 letech od pádu socialismu stále v platech zaměstnanců a důchodců na třetinové úrovni proti Rakousku, tak dostanete odpověď. Ta nebude zdaleka tak jednoduchá jak si představujete.
Před těmi 30 lety by vaše argumenty byly zajímavé, dnes ne.
reakce
I já jsem naštván, že po 30 letech stále ještě nemáme srovnatelné platy, ale pomalu polehoučku stoupáme a Západ doháníme - viz zde: https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_average_wage
Z této tabulky je vidět, že zatímco v roce 2000 byl poměr mezi námi a Rakouska 1/3, nyní je 1/2. Netuším, jak to přesně bylo v roce 1990, ale poměr byl ještě mnohem brutálnější.
A mohu se vrátit ke své otázce - proč po 40 letech komunismu klesly naše původně srovnatelné platy na zlomku těch v Rakousku?? Protože tam byl trend přesně opačný, než je dnes.
?
Proč si myslíte že klesly? Vždyť to není pravda. Jen stoupaly pomaleji a struktura výdajů byla jiná. Stát dotoval bydlení, energie a základní potraviny. Platy byly v přepočtu třetinové bez těch benefitů. Dnes jsou také třetinové, nebo jak píšete poloviční, ale bez těch benefitů. Tehdy byl nájem asi 8%, dnes 25%.
Porovnávat se musí v celém kontextu, jinak je to lež.
reakce
Mohu se zeptat, odkud pořád berete, že jsme před 30 lety měli 1/3 platy? Protože to prostě není pravda. 1/3 platy byly před 20 lety, dnes jsou poloviční. A mezi 1993-2000 stoupl průměrný plat z 5817 na 15000. Za komunismu ano, platy stoupaly pomaleji, ale stoupal poměr mezi našimi a západními. Ano, struktura výdajů byla nepochybně jiná, zkuste najít poměr platu ke spotřebitelskému koši, bohužel, najít něco takového s mezinárodním srovnáním je obtížné a nemám na to čas. Vycházím pouze z toho, že život v Rakousku v roce 1990 byl na daleko lepší úrovni, než ten náš, ačkoliv jsme na tom v roce 1945 byli stejně.
Re: pavt K vasi srovnavacce platu asi tolik.
V Polsku maji po vsechny roky vyssi prumerny plat, nez v CR.
Otazka
Tak PROC, KURVA, jezdi Polaci HROMADNE delat do ceskych fabrik a montoven a delaji praci, kterou Cesi delat nechteji, bo malo prachu...
reakce
Nevím. Asi je to otázka výše nezaměstnanosti, výše platů v různých oborech atd.
Re pavt Nepolhavejte,
Rakousko bylo az do osmdesatek prehlidkou zoufalstvi. Mel jsem tam pribuzne, jezdili k nam. Bez vstupu do EU by byli v prdeli dodnes, traktory na urovni povalecneho Zetoru 30 tam jezdily jeste po plysaku. Jedine kroupy jim nesly Alpy na turistice.
reakce
No nevím, byl jsem v Rakousku na brigádě v roce 1990 a situace v zemědělství byla daleko lepší, než tehdy u nás. Vybavení, stroje atd. Samozřejmě, co jsem mohl posoudit. Jak to tam vypadalo v 80.letech nevím, ale soudím, že rozhodně lépe, než u nás. Co se platu týče, tak za tři týdny jsem si vydělal 4000 šilinků, tedy našich 10 tisíc, což bylo daleko více,než bych vydělal u nás - a to jsem byl obyčejný nádeník. Do EU vstoupilo Rakousko v r.1995.
Re pavt Cenova hladina v danem ekonomickem celku vůbec nic
nevypovida o kvalite a vykonnosti porovnavaneho odvetvi.
Ignorujete dotacni politiku v CSSR, zaporne dane z obratu, atd. Proste jinou cenovou hladinu v CSFR.
Ještě maličkost.
I "díky" předchozímu vyrabování čtvrtiny světa. Něco se přeci jen podařilo ulít, nebo nainvestovat.
Není to tak jednoduché
Cituji: ....nevycvičení ozbrojenci neměli šanci proti profesionálům.
Ještě, že to nedošlo americkým Patriotům a Washingtonovi, nebo později Simonu Bolívarovi, Sucremu a Páezovi. Vzpomínám i na Trockého jak budoval z mužiků Rudou armádu a porazil profíky od Denikina, Kolčaka, Wrangela atd.
Dějiny nejsou rozinky na koláči. Dějiny jsou ten koláč, celý koláč.
reakce
Všichni tihle vedli v podstatě partyzánskou válku na mnohem větším území. Washington měl kliku, že se za něj postavila Francie, Bolívar a spol bojovali proti impériu v posledním tažení. To asi není srovnatelná situace. Bohužel, povstání vypuklo v jedné z mála chvil, kdy měli Habsburkové mír s Nizozemci, takže mohli veškerou sílu soustředit na nás a ještě ke všemu proti nás poštvali sousedy - Bavory i Sasy. Bez jejich pomoci by nás neporazili. Protestantská unie neudělala téměř nic.
.
Washington začal regulérně porážet brity až po masové podpoře Španělskem a Francií. Předtím nebylo vítezství američanů zdaleka jisté, ačkoliv disponovali mnohem větším počtem vojáků.
Nemalou zásluhu na vítězstvích kontinentální armády nad brity měl jistý Friedrich Wilhelm von Steuben, pruský důstojník na volné noze, který povstalce vycepoval do uptřebitelné armády.
Do té doby to byla spíš partyzánština.
Pavte ke zhoršování poměrů…
Pavte ke zhoršování poměrů nevolníků docházelo už před Bílou horou a dokonce i tam, kde žádné stavovské povstání nebylo. Už 150 let před Bílou horou k tomu došlo např. v Uhrách. V našich rurálních krajinách bez průmyslu a manufaktur a také bez velkých obchodních stezek to začalo s Habsburky. Původně občasné berně se začaly vybírat každoročně. K tomu došlo už za Ferdinanda I. Zároveň došlo na objevení ameriky a do Evropy se dostalo aztécké zlato a zvýšení námořního obchodu postupně spustilo inflaci díky které se havelské úroky staly směšně nízkými a šlechta si začala nahrazovat finanční ztráty zvýšením robot. Další věc je, že robota od začátku vězela na gruntě nikoliv na člověku. Kdo neměl grunt, ten nerobotoval.
Tím neříkám, že Bílá hora nebyla tragédie, ale říkám tím, že národní šlechta národ dostala do průseru a nechala ho v tom. A národ se z toho průseru dostával dlouhá desetiletí a hlavně bez šlechty.
Teď to bude podobné. Všechny příznaky jsou zde. Pěkně na dlouho zase ohneme hřbet, ti kteří nás do toho průseru ženou, ti ho pak nejvíc odnesou a my začneme se vším znovu.
reakce
Vidláku, já vám rozumím, ano, situace se zhoršovala, ale po třicetileté válce vše vystřelilo nahoru - nárůst daní, robotních dní atd. Samozřejmě, že povstání bylo zpackané, to vůbec nekomentuji, ale nesouhlasím s tím, že to šlechta taky neodskákala. Hodně rodin emigrovalo, byly tu obrovské majetkové přesuny, konfiskace atd. Samozřejmě, že císař občas u těch nejvyšších přivřel očičko, ale likvidace české šlechty mu vyšla dokonale. A mimochodem, co se národního prvku týče, tak Slavata i Martinic byli Češi jak poleno, což se rozhodně nedalo říct o Thurnovi a dalších stavovských velitelích. Dá se dokonce do jisté míry generalizovat, že národ přivedli do problémů němečtí šlechtici, úplně konkrétně Thurn, který si řešil osobní problémy. Jenže tehdy se to tak prostě nebralo, kdo měl inkolát, byl český šlechtic, ať byl národnosti jakékoliv.
Také nesouhlasím s tvrzením, že šlechta "v tom" národ nechala. Jak začalo národní obrození, tak se objevily některé šlechtické rody, které toto podporovaly - Palacký, Dobrovský atd vděčili právě šlechtickým mecenášům za to, že se mohli věnovat práci. Vůbec nechci idealizovat, šlechtictví jako princip je mi protivný, ale nelze paušálně všechny odsuzovat a možná si pamatujete mnohem pozdější prohlášení českých šlechticů věrnosti Československu atd.