Devatenáct

Na začátek se ještě jednou vrátím k našemu elfovi Sartrovi. 

Začnu tím, že jsem rád, že nám přidělili právě jeho. Upřímně oceňuji, že nesklouzl k vulgaritám a tím pádem nebylo nutné kydat tuny hnoje. Bude kdykoliv vítán, pokud se v diskusi vyjádří k článku. A pokud se bude vyjadřovat k čemukoliv, co tu kdo napíše, bude neoblíben asi přesně tak, jako když na pískovišti přemoudřelý chlapeček vysvětluje ostatním dětem, že ty bábovičky dělají špatně. Možná je opravdu dělají špatně, ale takový chlapeček zpravidla bude mít plnou pusu písku.

Pokud by ovšem chlapeček začal někde v koutě dělat mnohem hezčí bábovičky, za chvíli by se kolem něj motaly holčičky a nabízely by mu bonbóny, jen aby je to taky naučil. 

Ale zcela bez ironie... je dobře, že jste se Sartre nestal z elfa trolem. A přijeďte ke mně na zabijačku... dáme si pálenku, vezeme do rukou ostré nože a pak vás necháme chvíli mluvit. Jak dlouhá bude, to záleží na tom, co řeknete.   Termín je 8.12.2018

A teď k věci:

Dneska si něco povíme o našich chrabrých afghánských jednotkách, které podle vyjádření našeho prezidenta bojují proti terorismu, protože prý je lepší, když se střílí tam, než kdyby se střílelo tady.

Tak pravda je, že u prezidenta na Hradě se ještě nestřílí a kupodivu se zatím nestřílí nikde po republice. Ale v Dojčlandu už to tak veselé není a ve Francii už vůbec ne. Charlie Hebdo by mohli vyprávět, kdyby nebyli mrtví.  A raději nebudeme vůbec spekulovat o tom, jak vzorně jsou vedené všechny ty ojroutečenecké tábory. Tam se střílí a bodá noži o sto šest, jen to schytávají arabové a ne bílí evropané.

Myslím, že se tady na Kydech většinově shodneme na tom, že válka v Afghánu nemá žádný smysl a  spolu s námi si to myslí i hodně amerických generálů a dalších světových potentátů. Až ten Tálibán vyhraje, bude to vlastně docela štěstí. 

Teď navíc médii probleskla zpráva, že afghánský vojáček - terorista, který zastřelil psovoda Procházku byl zajat, vyslechnut a umlácený promtně odeslán do islámského ráje. Naštěstí byl ve svaté válce a tak ho čeká blažený čas s černookými huriskami. 

Americká armáda to vyšetřuje a hysterická reakce naší armády naznačuje, že na tom zřejmě něco bude... Koneckonců umlácený terorista je zdokumentovaný fakt a teď se už jen řeší, kdo si na něm vylil vztek. 

Za Vidláka bych k tomu měl pár poznámek: 

1. Tomu Afghánci bylo devatenáct. V době kdy tam amíci přišli, ještě kadil do plín. Celý svůj život prožil v tom novém demokratickém Afghanistánu. On nic jiného nezná. On žil v zemi, kde jsou prý svobodné volby, kde je konečně ten správný a jediný možný režim. On nebyl Tálibánec  co vzpomíná na krásné časy v devadesátých letech. A přesto v devatenácti - život před sebou, kariéru v armádě před sebou, všechno před sebou - přesto se pustil do marného boje a muselo mu být jasné, že to nepřežije. To poslední se mu skutečně splnilo měrou vrchovatou. 

Jsou na místě ještě nějaké pochybnosti o nesmyslu celé té války? Místní mladý kluk, který zná jen ten dnešní Afghanistán se sebere, odhodlá se k sebeoběti a bojuje za Tálibán. Jak asi chcete proti něčemu takovému vyhrát? Válka tam trvá už skoro dvacet let a nedokázala ani snížit přírůstek z porodnosti, který je na prvních místech světových žebříčků. Každý den se tam narodí stovky podobných vojáčků...

2. Možná vás to překvapí, ale za Vidláka reakce našich (nebo amerických) vojáků chápu. Člověk, který předstíral kamarádšoft, jim obrazně píchnul kudlu do zad. V naší kultuře se tohle neodpouští. Jedna věc je čestný souboj či válka, ale něco jiného je diverzní činnost. Američané za druhé světové popravili jediného vojenského zběha z pětatřiceti tisíc a chovali se k zajatcům velmi ohleduplně, ale německé diverzanty v amerických uniformách (především v bitvě v Ardenách) popravovali u nejbližší zdi.

Vůbec se nedivím, že afghánský zajatec dopadl tak jak dopadl. Ostatně by tak zřejmě dopadl každopádně - jen později někde v base. Takhle se hoši moc unáhlili. Jejich vedení ví, že PR je nejdůležitější, veřejnost musí mít pocit, že jde o demokracii a tak bude soud.

Amíci už takhle odsoudili celou řádku vojáků (a ještě víc jich soudům uniklo), tu a tam dokonce i na doživotí.  

3. Zkouším si to představit. Jste na základně, kde jste obklíčení. Tu a tam přijede nějakej Opata, přiveze skupinu Kabát, udělají koncert a řeknou vám, jak je to super, že tam jste. Smrt číhá všude (mimochodem tenhle film byl skvělý). Každý den vás ostřelují z hor. Každý místní je potenciálně nepřítel. A když dojde na podobný útok, ještě vás zavřou, že jste si to s diverzantským hajzlem vyřídili stručně a definitivně.

Nerozváže to někomu hubu? Co takhle kdyby konečně někdo z vojáků promluvil? Třeba u toho soudu? Aby popsal jaké poměry tam panují doopravdy? Třeba bychom se mohli dozvědět něco, co zatím pracně lovíme mezi řádky. Držím jim palce. Ať má smrt psovoda a afghánce alespoň vzdáleně nějaký smysl.