Zpětná vazba

potřebuje prostor a kontakty s jinými dušemi.

Takových poukázek je u nás hafo.

Různé sociální, aby tlustá cigoška náhodou nezhubla, asi i zde ctihodný pan Občan a mnoho zaměstnanců zná tzv. stravenky, taky poukázky (já ještě nikdy žádnou nedostal, ((kecám, kdysi mi jí k narozkám jeden kámoš přibalil k flašce, jelikož to byl žert, páč znal můj názor na toto)), a ty nakonec skončí ve večerkách. Jdou pípnout kódem, ale, že by vietkong se pak s tím musel otravovat a někde to se státem měnil za prachy?

Proč složitě, když to jde jednoduše?

Ten vietkong, když si jde ráno do Teska pro svých 100 rohlíků a 10 pecnů chleba, tak tam všechny tyto papírky vysype, pokladní je propípá a pak to komplet smění za prachy Tesko.

"To jen Vy jste, Eto, zaspal. Budete muset rychle vymyslet způsob, jak je ze svých nájemníků vydolovat."

Je to evidentně lump.
Pojďme si na něj kolektivně plyvnout.

Fůůůj! Fůůůj!
Že se nestydíte, eto.
A ještě jednou - Fůůůj!

"Jen změna systému, režimu, by dala naději."

Ale většinou v historii, když k té změně došlo, dost lidí to bolelo.
Aby nakonec se ti vychcaní zase chopili vesel a ti slabí dál třeli svou bídu s nouzí a mohli zase držkovat nad tím, jak je ten systém na hovno.

Petrpavel.
Třeba dům se skládá z jednotlivých cihel a když chceme něco jiného postavit,vytvořit,také použije jednotlivé nápady,formy..

ale je neděle (a máme dost času) a tak sem dám pokračování mailové diskuse tří dědků :

B)
Nebudem si nalhávat, že „omezení významu primárního sektoru“ není důsledkem neskutečné produktivity práce /s namnoze lidskou práci nahrazenou strojovou, automatizovanou, robotizovanou/ kapitalistického výrobního způsobu, tj. výrobního způsobu odrážejícího tržní principy namísto plánovitých za socialismu.
Jistě, bez plánování to nejde ani v kapitalismu, ale ten rozdíl mezi tím v současném kapitalismu a tím, co jsme znali za socialismu, je v tom, že v „našem“ socialismu byla plánovitost nahrazena státním dirigismem, a co nejhoršího, tak ve všech třech sférách. Jenže život nejde naplánovat do všech podrobností. Život /ve vší jeho všestrannosti včetně ekonomiky/ se nepohybuje podle determinačního grafu /tj. s dopředu známými a určenými vývojovými uzly/, ale podle grafu stochastického, kde část nebo většina vývojových uzlů je nahodilých. A právě tomu je mnohem více přizpůsobený systém tržní ekonomiky, tj. systém „pokus-omyl“, tedy systém, který pružně reaguje na každou nepředvídanou změnu podmínek, oproti systému dirigistickému, který vlastně s nepředvídanými změnami nemůže počítat, protože by nešel sestavit, a v němž tedy každá nepředvídaná změna podmínek vytváří částečný nebo dokonce úplný kolaps, v každém případě způsobuje zaostávání vývoje proti plánu.
Výkonnost toho tebou zmiňovaného primárního sektoru je dneska taková, že je schopen /není-li úmyslně nabouráván zkurvenými „sankcemi“ – viz dnešní kolaps trhu s elektronickými čipy / lidskou populaci zahrnout prakticky vším /samozřejmě populaci, která na to „má“, tedy lidi, kteří si svou prací – a tu lhostejno zda v primárním, sekundárním nebo terciálním sektoru, aniž mluvím o rentě z kapitálu nebo dokonce zločinu – na zboží vydělají /ale v rámci geopolitických zájmů schovávajících se za tzv. „humanitu“ zásobuje i ty, co nedělají nic, než že plodí další generace a dokonce i ty, kteří světové ekonomice i lidstvu obecně škodí/.
Potud Marxem předpokládaný konflikt výrobních sil a výrobních vztahů, který by byl s to přivést změnu výrobního způsobu, je v nedohlednu. Nic si nenalhávejme.
Změna je možná jen revolucí podle Lenina, tj. v situaci, kdy k tomu vedou aktuální vnitřní i vnější podmínky. Protože tady nejde už o oblast ekonomickou, ale společenskou. A my víme, kdy takové podmínky nastávají – včetně situací velkých konfliktů, válek, utrpení etc. etc.

A)
Ano, vím že to tak funguje a doposud se to osvědčilo. Obávám se ale, že jen díky určité harmonii mezi sférami. A i když si dokážeme vysvětlit a zdůvodnit tendenci disharmonie mezi sférami, neznamená to, že je ta tendence správná a udržitelná bez vyřešení právě onoho vztahu mezi VS a VV.
Do EU v posledních desetiletích imigrovaly miliony lidí z "třetího světa". V naprosté většině nekvalifikovaných, nevzdělaných, s jinou kulturou a bez pracovních návyků. A troufám si tvrdit, že opět naprostá většina z nich jsou příživníci a pokud už vůbec pracují, pak v terciární sféře - kšeftují, přeprodávají, nic nevytváří.
Statisíce kdysi dělníků, THP a zemědělců se po 1990 přesunula z 1 a 2 sféry do třetí, aniž by většina z nich nějak produkovala užitečné zboží a obrazně řečeno "kryla měnu zlatem".
To co vysvětluješ má logiku a souhlasím s tebou. Na druhou stranu si myslím, že takový vývoj poměru mezi sférami je neudržitelný. Bez změny ve VV terciární sféra jak parazit nejdříve vyčerpá zdroje v 1 a 2 sféře a nakonec zanikne.

C)
Vidím to tak že teoreticky sice tento systém dokáže vyrobit více za méně (lidské práce) ale nevidím to růžově. Jistě, dá se lelkovat, věnovat se dětem, koníčkům, zálibám, zahrádce, kultuře, četbě atd., jenomže nic jiného než práce nepřinese potřebný pozitivní účinek na psychu a duševní a fyzický rozvoj člověka který je k práci stvořen a tisíce let veden.
Nevím jestli jste zaznamenali v novém režimu postesky mnohých zaměstnaných či podnikajících lidí na přetíženost, přepracování, na povinnost věnovat práci většinu svého času, nemají čas na sebe, na rodinu, na děti, a naproti tomu systém produkuje čím dál více nepracujících kteří jak se říká pro roupy neví co a přechází do zločinu či závislosti.
Především ale my nemáme ideální fungování tržního kapitalismu tak jak snad byl někdy v sedmdesátých létech v tehdy vyspělých evropských zemích, máme jeho slabý odvar v teoretické rovině ale praxe je jiná. Nevyplácí se tolik podnikat, vyrábět, pracovat, vyplácí se být dotován, placen za nic (nebo za škodlivé, jako poslanci) ze státního, čachrovat s penězi, nabídkami, dávat a brát úplatky, slibovat, podvádět, krást, lhát.
Příliš složitý problém.

že jste si na mě vzpomněl

Pane Občan.
Díky za podrobnější informace.
Co člověk zaznamenal za svůj život,nedává to dobrou známku pro USA.
Je potřeba vědět proč a kam to směruje,protože jejichčimmost se stupňuje a roste i počet.

Členové revolučního maoistického hnutí MIR, které fungovalo mimo rámec UP, přepadali banky, zabírali násilně půdu, připravovali bombové útoky a neskrývaně prosazovali násilnou cestu ke komunismu. Jejich jednotky, které byly cvičeny i na Kubě, měly přes třicet tisíc mužů. A Allende „miristy" toleroval, neboť jejich vůdcem byl jeho synovec. Stejně tak vládní komunisté a socialisté stavěli své ozbrojené brigády. Do Chile se dovážely zbraně pro levicové bojůvky z Kuby a sjížděli se tam ozbrojení revolucionáři z ostatních latinskoamerických zemí. Allendeho přijel podpořit i jeho vzor a soudruh Fidel Castro, jenž mu věnoval samopal, se kterým nakonec chilský prezident v době vojenského puče spáchal sebevraždu. Při Castrově návštěvě byla slavnostně odhalena socha masového vraha a obdivovatele Stalina Ernesta Che Guevary, který v době kubánské jaderné krize přesvědčoval Chruščova, aby použil nukleární zbraně. Roku 1972 navštívil Allende SSSR, jejž nazval „starším bratrem Chile".

Parlament ministrům Allendeho vlády několikrát vyslovil nedůvěru, avšak v praxi se nic nezměnilo. V květnu 1973 Nejvyšší soud vydal prohlášení, že „země prochází vážnou krizí právního státu, o níž tento soudní dvůr nemůže dále mlčet". V srpnu poslanecká sněmovna přijala usnesení o tom, že „je skutečností, že současná vláda se už od samého počátku pokoušela získat totalitní moc (...), což je v příkrém rozporu se systémem zastupitelské demokracie, o němž hovoří ústava. (...) Vláda neporušila ústavu či zákony několikrát, nýbrž učinila z jejich systematického porušování svůj politický program." Vláda například začala ve školách zavádět jednotnou výuku marxismu-leninismu, zatímco životní náklady za necelé tři roky vzrostly o 705 %. Inflace za totéž období dosáhla výše 1 172 %. V zemi se množily protivládní demonstrace a ekonomika byla po socialistických experimentech v naprostém rozkladu.

Kvůli obavám z komunistického puče provedly chilské ozbrojené složky státní převrat, do jehož čela se na poslední chvíli postavil Pinochet, protože byl šéfem nejdůležitější ozbrojené složky - armády. Kauza Pinochet se podle Viala skládá ze dvou základních otázek: zdali byl převrat armády k zabránění ovládnutí země komunisty oprávněný a zdali byla oprávněná i následná dlouholetá Pinochetova vláda. Pokud jde o první otázku, Vial s vojenským pučem a dočasnou vojenskou diktaturou, která měla podle vzoru starého Říma obnovit ústavnost, víceméně souhlasí. Historik Brian Crozier tvrdí, že Chile se za Allendeho stalo de facto satelitem Kuby. Podobný názor jako Vial a Crozier zastává Henry Kissinger, který byl v době puče ministrem zahraničí USA. Že se pokoušel Allende nastolit komunistickou diktaturu, potvrdili i křesťanští demokraté Patricio Aylwin a Eduardo Frei, kteří sice puč jako dočasné řešení přivítali, ale byli proti delší vojenské diktatuře.

Obšhlehnuto z webu. Já akorát, abyste měli co číst, levičáčtí naivové.