Paní Petra od začátku

Autor
Štítky

Pan Vidlák mi navrhnul, abych do jeho Kydů pravidelně psala své postřehy z života na americkém jižanském venkově. Je to pro mne čest. Než začnu psát o Americe se zvláštním přihlédnutím, nikoliv ke Kardašově Řečici, jak by baron von Kratzmar citoval dílo svého gymnaziálního profesora, ale k Mississippi - několik cimrmanovských úkroků stranou:

Zaprvé - mezi Českem a Mississippi je 7-hodinový posun, takže když vy si po obědě u kafíčka čtete a komentujete článek, my teprve vstáváme. Proto se omlouvám, že na vaše dotazy odpovím až se zpožděním.

Zadruhé - v Česku máme tendenci vidět Američany jako jednolitý národ. Amíci udělali tohle, Amíci udělali támhleto... Ale to je jako kdybychom viděli jako jednolitý národ členy Evropské unie a mluvili bychom o Eurounijcích. Stejně jako se liší Francouzi od Maďarů či Poláků, tak nemůžeme dávat rovnítko mezi Newyorčany, Kaliforňany, Texasasany, či Mississippiany. Svět a starosti pana Timmermanse a paní Leyen se diametrálně liší od obyčejných vidláků z Horní Dolní a totéž platí o politicích z Washingtonu DC a o redneckcích z Jihu. Kromě toho,  skutečně jsem neprojela Mississippi křížem krážem a nepotkala jsem reprezentativní vzorek populace, abych mohla tvrdit, že můj názor představuje objektivní realitu. Neumím dělat odborný rozbor politické či ekonomické situace. Ale velké věci se skládají z drobností, z konání jednotlivých lidí. Chci vám vyprávět příběhy lidí z minulosti, jak mi je pamětníci vyprávěli, tak i ze současnosti, jak jsem je mohla zažít. Berte proto mé jako povídání jako příspěvek k nedělní pohodě.

Zatřetí - globalizace je sviňa a je možné, že při mém popisu děje v USA si pomyslíte "No, tos objevila Ameriku, děvenko!" Může se stát. Kdysi, už před mnoha lety byla neteř v USA na ročním studentském výměnném pobytu. Svým bratrancům a sestřenicím přivezla z Ameriky jaké dárek propisovačky, které při psaní svítily. Úplně, ale úplně stejné, jaké jsem koupila o týden dřív v místním papírnictví.

Začtvrté - nic nevzniká ze vzduchoprázdna, všechno souvisí s předchozím dějem, tak mi dovolte, abych začala trochu zeširoka. Je to moje vlastnost, kterou dcera komentuje slovy: "Mamííí, ty u všeho začínáš od Adama!" No, od Adama nezačnu, ale od Billových prarodičů ano. 

Jak to vlastně všechno začalo a jak jsem se ocitla v Mississippi? Vdala jsem se za Billa. Původně jsme plánovali žít v Čechách, ale po třech letech jsme to rozhodnutí z osobních důvodů změnili a nyní již šestým rokem žijeme uprostřed státu Mississippi na venkově v domku, který postavil Billův dědeček svými silami ve dvacátých letech minulého století. Na stavbu použil dřevo, které pokácel na svém pozemku a původní dům se sestával pouze z jedné velké místnosti a jak se rodina rozšiřovala přidávaly se postupně do místnosti příčky, takže současný stav představuje 5 místností a kuchyň. 

Billovi prarodiče měli hospodářství - chovali prasata, krávy, koně, lovecké psy, pěstovali kukuřici, brambory, broskve. Dědeček si přivydělával broušením pil pro sousedy, prací v lese a babička byla, jak bylo tehdy zvykem, v domácnosti. Však taky postarat se o celou menažerii včetně vnoučat v létě asi nebyla procházka růžovým sadem. Bill se narodil v před 2. světovou válkou jako nejmladší ze 4 dětí - měl 3 starší sestry, které měl jeho tatínek z prvního manželství (jeho první manželka zemřela při porodu). Jeho nejstarší sestra byla o 16 let starší než on. (Když ještě žila, telefonovávali jsme jí a vždycky se její hlas rozzářil: "Oh, my baby brother! (Jé, můj bratříček!)" A to už bylo Billovi přes sedmdesát.) Jako Benjamínek rodiny si užil výhody i nevýhody svého postavení. Byl milovaným synem, bratrem a vnukem, ale nebylo například možné před rodiči zatlouct průšvih ve škole či jinde, protože starší sestry to na něj práskly ještě než stačil přijít domů a při výchově se aplikoval verš z knihy Přísloví - Kdo svého syna miluje, zavčasu ho tresce. Vzpomíná, jak, když zlobil (například se snažil učit plavat koťata), jej babička posílala do sadu přinést prut z broskvoně, aby mu mohla nařezat. A pokud přinesl moc malý, poslala jej zpátky pro větší. Prý vždycky chodil až k tomu poslednímu stromu, aby výprask oddálil a aby babička stihla trochu vychladnout. A taky se dodnes diví, že ten strom ve zdraví přežil všechny ty utrhané větvičky. Babička byla spravedlivá a rovnala všechny děti měrou stejnou a nerozdílnou. Občas to ale odskákali ti nepraví. Jednou při obědě stála na stole mísa se smaženými kusy kuřat. Jeho sestra Karen se v míse přehrabovala a vybírala ten nejlepší kousek. Když to babička viděla, začala ji pod stolem prutem švihat po nohách. Jenže milá Karen měla nohy skrčené a tak milá babička nevědomky sešvihala dědečka, který seděl hned vedle. Všechny děti, když trávily čas u prarodičů, musely pomáhat se všemi pracemi - dojit krávy, orat pole, krmit prasata. Bill vzpomíná, že při dojení občas blbnuli a stříkali po sobě mlékem. Ale byl tam i čas na odpočinek a společně trávený čas. Na den nezávislosti babička dělávala domácí zmrzlinu, koupil se meloun, zapřáhli osla, který je odvezl k pramenu potoka a tam si dělali piknik. V neděli se chodilo do kostela. Tady, u babičky, byl kostel vzdálen asi tak míli. Maminka oblékla děti do svátečního, ale boty si nesly s sebou v ruce zpívajíce Onward Christian Soldiers - tradiční kostelní píseň v pochodovém rytmu. Před kostelem býval pramen u kterého si děti zaprášené nohy před obutím umyly. Byla to právě babička, která dala Billovi první lekci ohledně rozdílů mezi lidmi. Jednoho dne jej poslala do kurníku přinést vajíčka, aby mohla udělat cornbread (kukuřičný chléb). Bill přinesl dvě vajíčka - hnědé a bílé. Babička jej vybídla, aby vajíčka vyklepnul do předem připravené mísy. Obě skořápky skončily v uhláku. A tu se babička zeptala: "Které z těch vajíček mělo hnědou skořápku a které bílou?" Bill koukal do mísy, koukal, ale nic nevykoukal. "Tak vidíš. Je to jako s lidmi. Navrchu se lišíme, ale uvnitř jsme stejní."

Jeho rodiče žili na jihu Tennessee. Billův tatínek pracoval v cotton pickery - továrně na výrobu hader a mopů. Byl účetním a jeho náplní byly výplaty. Jednak je spočítat a jednak nasáčkovat hotovosti pro jednotlivé zaměstnance do obálek z konopného papíru. Byl to introvert. Když ho jeho spolupracovníci potkali s kočárkem, chtěli vědět, jakže se jeho syn jmenuje. On zatáhl záclonky kočárku, odvětil, že Alois a spěšně odkráčel v dál. 

Billova maminka byla o 20 let mladší než její manžel a mimochodem, byla neteří jeho první ženy, takže její nevlastní dcery byly současně i jejími sestřenicemi. Billova dcera si vzala manžela o hodně staršího než je ona. A mezi mnou a Billem je, jak už možná čtenáře napadlo, také výrazný věkový rozdíl. Asi to mají v rodině. Ti z vás, kdo viděli film You've Got Mail (Láska přes internet) si možná vybaví scénu, kdy je Tom Hanks v knihkupectví s dvěma malými dětmi - ukáže se, že holčička je jeho tetou a chlapeček je jeho bratr. Tom Hanks to komentuje slovy: "We are ... an American family". Takže za mě taky - We are an American family.

Po válce si Billovi rodiče pořídili kavárničku. Nejdřív se společníkem, kterého později z podniku vyplatili. Asi to nedělalo dobrotu. Billův tatínek byl silně proti alkoholu a měl k tomu důvod. Jeho otec byl alkoholik a rodinu to těžce poznamenalo. Proto v jejich kavárně nevedli žádný alkohol. Jednou, když Bill pomáhal rodičům při obsluze za pultem, přišel zákazník, že chce Schlitz. Malý Bill netušil, co je Schlitz, i běžel za maminkou: "Mum, what is Schlitz?" "It's a beer, dummy! Tell him we do not have any" (Mami, co je Schlitz? To je pivo, hlupáčku. Řekni mu že pivo nevedeme). Billův otec si zakládal na tom, že v jeho podniku se servírky nestřídaly jak dny v kalendáři, protože je dobře platil a dobře s nimi zacházel. Když zemřel, jedna jeho bývalá servírka přišla na pohřeb a přinesla v obálce peníze. Vysvětlila, že se kdysi dostala do svízelné situace a Billův tatínek jí půjčil peníze, aby se z té šlamastyky dostala. Nevzal si na to žádné potvrzení, prostě jí věřil.

A ještě na něco si Bill z dětství vzpomíná. Jak za války stříhali přídělové lístky na benzín a maso, a jako akt patriotismu schraňovali vypečený tuk ze slaniny. Ten se vykupoval pro zbrojní průmysl na výrobu glycerinu. Jedna libra za 4 centy a dva přídělové lístky navíc. V dnešních cenách jsou 4 centy asi tak našich osmdesát haléřů. Nemám přesné ceny ze čtyřicátých let, ale je tu svědectví v knize Betty MacDonaldové - Vejce a já. Napsala ji někdy ve dvacátých letech, a myslím si, že mezi dvacátými a čtyřicátými lety se ceny až tak nezměnily. V 9. kapitole se mimo jiné zmiňuje: Eggs averaged over the year thirty-one cents a dozen. (V ročním průměru stála vejce jednatřicet centů za tucet.) Dnes, v roce 2021, se tucet vajec prodává tak za dva dolary padesát a víc, tedy asi tak osminásobek tehdejších cen. Takže by to v dnešních cenách bylo 4x8x20... nějakých šest až sedm korun za libru tuku - tj. za kilo nějakých 12 až 13 korun.

To schraňování tuku mi připomíná, že bych s tím asi taky měla začít. Ne snad pro výrobu glycerinu, ale pro výrobu mýdla. Jestli to skutečně krachne, jak píše pan Vidlák, budou v rámci samozásobitelství kromě potravin také třeba prostředky k udržení čistoty. Možná se o to pokusím, vyrobit domácí mýdlo. Jen tak. Ještě že topíme dřevem (z dřevního popela se dá vyrobit louh právě na výrobu mýdla.) To bych mohla využít toho článku o chovu prasat od pana Vidláka, aby byl dostatek tuku.

Bill vystudoval zemědělství na universitě v Tennessee, kde se ještě jako student oženil. Po studiu vstoupil do armády. Sloužil u výsadkářů v době mezi Koreou a Vietnamem. Po devíti letech v něm bouchly saze, když mu nadřízený vrátil už poněkolikáté vyplněný formulář, a požádal o propuštění do civilu. Pak se živil jako kreslič v továrně, získal pedagogické vzdělání - učil na základní škole a později na střední. Stihnul se rozvést a po několika letech oženit s Jane. Jane byla také rozvedená a přivedla si do manželství 2 syny. Protože Bill zdědil majetek po prarodičích, spolu s Jane vybudovali malou mléčnou farmu. Vzpomíná, že kromě dodávání mléka do mlékárny ještě měli u vjezdu na farmu rezervoár s vodou, do které stavěli láhve s mlékem pro sousedy. Peníze nechávali sousedé u rezervoáru. Jeho den začínal na farmě - nakrmit a podojit krávy, pak odřídit školní autobus, odučit své hodiny, pak rozvézt žáky zpět do jejich domovů a doma se postarat opět o krávy a o rodinu, která se mezitím rozrostla o dalšího syna. Ten však v 11 letech zahynul, když jej na kole srazil náklaďák. To už Billovi bylo přes padesát a Jane přes čtyřicet. Protože nechtěli zůstat bez společného syna, pořídili si na stará kolena ještě jednoho. O pár let později pocítili touhu se stát misionáři. Po školení a získávání financí se ocitli spolu se synem v předškolním věku v České republice, kde sloužili nějakých 8 let. Tehdy jsem se s nimi oběma seznámila a pomáhala jim s překlady materiálů. Když se odstěhovali do Států sloužit v El Pasu a v New Yorku, kontakty jsme neudržovali. Nebyl důvod. V roce 2011 Jane zemřela na rakovinu a Bill se vrátil do Čech, aby prací zaplnil prázdno, které Janiným odchodem vzniklo. Když potřeboval někoho, kdo by s ním jel na českou ambasádu v Bratislavě vyřídit dlouhodobý pobyt, požádal svoji kamarádku, která mu však na poslední chvíli odřekla, protože ji schvátily žaludeční potíže. A tak jsem se na scéně objevila já. V září jsme jeli spolu vyřizovat jeho dlouhodobé vízum do Bratislavy, v prosinci jsme se brali a v únoru odjeli do Mississippi. Zatím jen na návštěvu příbuzných.

Přiložené fotografie pocházejí ze čtyřicátých let. Na prvním obrázku vidíte, jak rodina lisovala cukrovou třtinu - lis poháněl kůň, který s břevnem chodil kolem dokola. Na druhém obrázku Bill a jeho sestry dojí krávy. Na třetí fotografii jsou Billovi prarodiče spolu s jejich loveckými psy - včetně štěňat na prodej Všimněte si, že dům není podsklepený, ale stojí na sloupcích. Jedním důvodem je velice vysoká hladina spodní vody. Druhým důvodem je větrání v létě. Na posledním obrázku malý Bill vláčí branami. Snad je z těch fotografií patrné, že čtyřicátá léta v Americe nebyla jen hezké účesy,  elegantní šaty a swing Glenna Millera, Bennyho Goodmana a sester Andrewsových, ale že některé rodiny se, včetně dětí, musely dost otáčet. 

missisippi

Hospodářství

krávy

třtina

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.8 (125 hlasů)

Komentáře

Trvalý odkaz

A jake jsou v tom state zbranove zakony ? Jake jsou podminky nabyti kratke/dlouhe zbrane ?

Průměrný počet slepic: 4.7 (3 hlasů)

MNICHOVSKÁ ZRADA výročí.
Jak nás spojenci zradili. V mainstreamu ani ťuk, anebo jsem si toho nevšiml.

Průměrný počet slepic: 4.2 (6 hlasů)

Mnichov je osudový pro naši zemi, je to následek Versaille 1918, kdyby nebylo zrady Francie a Anglie, tak by komunisti nevyhráli volby v roce 1946, takže 1948 nebyl žádný puč, ale převzetí moci na základě volby lidu. Tak to prostě bylo. To se dnes nehodí do krámu, protože co nedokázal Hitler tanky a děly dokázali Němci svou ekonomickou silou. Vždyť my jsme tak úplatní, že jsme si nechali rozkrást i zdroje vody.

Průměrný počet slepic: 2.5 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

Zase jednou něco, co hřeje srdce a rozšiřuje obzory. Těším se na pokračování Příběhu. Pro rodopisce jsou i cizí příběhy velmi podnětné.

Průměrný počet slepic: 4.7 (35 hlasů)

In reply to by strejda (neověřeno)

Trvalý odkaz

o Sarah, ženě z Maine, která se na inzerát seznámila s vdovce s dětmi, přijela do Kansasu a vdala se . Hlavní roli vynikající Glen Gloseová, nádherně popisuje dobu kdysi dávno, jak se žilo na americkém venkově před dobou aut.
http://www.filmy-ke-shlednuti.net/sarah-prosta-a-vysoka-1999/
Ti obyčejní lidé žili všude stejně, to je politikové dělají paseku... njn
Díky videu, mám všechny tři díly a když je splín, tak si je pouštím, vážně je dobrý, takový lidský....

Průměrný počet slepic: 4.8 (19 hlasů)

Děkuju za tip na dobrý film. Našla jsem jej na youtube - anglicky. Podíváme se s manželem.
https://www.youtube.com/watch?v=n5dsKxnabk0

Průměrný počet slepic: 3.8 (5 hlasů)

In reply to by strejda (neověřeno)

Trvalý odkaz

......:-)

Průměrný počet slepic: 4.7 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

protože proti Gazpromu nemají nic v ruce, ovšem proti Rosnefti, jako právnímu nástupci Jukosu, mají v ruce aspoň ty arbitrážní rozsudky, sice velice pofiderní.
Ale proč nastrkovat dobrovolně ruku čertovi, že?
Proto taky Gazprom tak rychle a ochotně naskočil na nový způsob obchodu. Obzvláště, když si ho ti DEBILOVÉ sami vyřvávali.
Taky žádost Sečina ( Rosněft) teď leží u Putina ( žádost o zapojení do kšeftu na západ) s tím, že Rosneft UŽ! na ruském území prodá svůj plyn Gazpromu a ten už bude dál transportovat svůj produkt

Průměrný počet slepic: 4.6 (12 hlasů)
Trvalý odkaz

slovo Šlic znamená v Americe pivo.
U nás se slovem "šlic" označuje drážka na šroubu, do které se vkládá šroubovák. A samozřejmě to je odvozeno z němčiny (Schlitz).
Zajímavé...

Průměrný počet slepic: 4 (5 hlasů)

Schlitz je název druhu piva. Jako třeba Prazdroj, Budvar nebo třeba třebovské pivo Kohout. Ale to jsme se tedy poučili navzájem - já zase nevěděla, že šlic je drážka šroubu. :)

Průměrný počet slepic: 5 (9 hlasů)

vámi nabytá vědomost ode mne vám nebude moc k užitku. Naše děti už to slovo neznají, protože dnes se nic nešroubuje.
Nemluvě o tom, že naše nářečí zemře s mou generací.
Zůstane pár písniček, které se budou jednou za rok možná pouštět nebo naživo zpívat na folklorním festivalu a to bude všechno. Pak dojdou peníze a vše se zruší bez náhrady.

http://www.lomnadolina.cz/slezske-dny/

Naše rodina tam nechala velký kus života. 40 let jsme se o něco snažili. Ale bylo to kříšení mrtvého koně.
Už nikdy...

Průměrný počet slepic: 5 (12 hlasů)

Jukla jsem na Váš odkaz. Ty fotky jsou úžasné. Pokud jste se podílel na organizování takové akce, klobouk dolů. A nevěšte hlavu. Někdy příjde impuls k znovuoživení ze strany, odkud byste to nečekal.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

lašských nářečí probíhá už řádově ve stovkách let. Poslední ránu tomu zasadila dnešní doba.
1/Zvýšená migrace oběma směry,
2/ závislost mladé generace na hromadných sdělovacích prostředcích - včetně internetu, YT, Facebooku, blablabla.
Oni totiž mezi sebou nemluví, oni píší a slezské (lašské) varianty jazyka nemají spisovnou podobu, resp. neučí se.

Bude to stejné, jako Lužičtí Srbové v Německu.

Příklad - moje dospělé děti znají nejběžnější slova, ale nemluví, můj vnuk nerozumí vůbec nic a hovoří pražským přízvukem. Nechápu, kde to sebral. Asi z televize a z netu.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

A nezkusíte vaše lašské nářečí aspoň zakonzervovat? Vytvořit slovník, nahrát verbální projev, zpopularizovat lašské písně - dnes máme takové možnosti, o jakých se Dobrovskému, Smetanovi, F. L. Hekovi ani nesnilo. A přesto se do bitvy o český jazyk pustili. Třeba i německy.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

znamená šlic i jizvu.
Já mám na ruce šlic kam mě sekl kus plechu.

Průměrný počet slepic: 4.2 (6 hlasů)

U nás, jihovýchodně od Brna, je šlic drážka v omítce pro elektrické vedení.

Děti občas mívaly šlince, ale to se dnes už nesmí.

Průměrný počet slepic: 5 (8 hlasů)
Trvalý odkaz

mi škube nohama, jak se jim chce od té hrůzy utíkat.
Se pak nedivím, že první větší vichřice odnese půlku města.
To by si naše stavební úřady smlsly...

Průměrný počet slepic: 3.6 (9 hlasů)

Stavby v tropech se dělají na sloupcích i v jiných zemích. Důvody jsou tři hlavní: hadi, termiti a plíseň. Zkrátka potřebují, aby pod domem větral vzduch. V některých oblastech se přidává ještě čtvrtý důvod pro stavby na sloupcích nebo kůlech, zemětřesení. Barák se na kůlech trochu posune, ale nespadne. Pak je důvodem i povodeň, Mississippi je dle map celkem plochý stát a když se řeka rozvodní, asi tam všechno plave. Nelze brát naše evropská měřítka na jiná území, ty stavby se tam vyvíjely úměrně tamním specifickým podmínkám.

Průměrný počet slepic: 4.7 (21 hlas)

jak je ten sloupek křivý,odfláknutý

Průměrný počet slepic: 2.3 (3 hlasů)

In reply to by Sibyla (neověřeno)

Trvalý odkaz

S: jak je ten sloupek křivý,odfláknutý

***
..bych řekl, že je to optický klam...stín tvoří vjem křivé sloupku z cihel

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

In reply to by petr w. (neověřeno)

Trvalý odkaz

ani náhodou.
vyučený zedník sice nejsem, ale tohle...
Marná věc, jak napsal Gerd, jiný kraj, jiný mrav...

Zatím bez slepic

In reply to by Sibyla (neověřeno)

Trvalý odkaz

V takovém bydlíme. Děd manžela měl jen jedno dítě -syna a tak měl peníze na stavbu baráku v 33.roce. Pracoval v Tatře a za krize se dělil o místo s pánem, co těch dětí měl dost. Také nebyl schopný nějaký zděný barák postavit, žil v dřevěnici.
Ve sklepě máme krásnou klenbu, ale jinak stěny jsou všechno jen ne rovné. A když nám Poláci měnili okna ze severu (ty dřevěná prostě hnila) za plasťáky, byli nešťastní na tu rovnost. Nehledě na to, že když vytahovali staré kastlíkové okno v kuchyni, vysypalo se na ně spousta materiálu, co mělo do cihly hodně daleko. Co bylo kdysi po ruce, to nad to okno naházeli, cihla v kuse tam nebyla žádná.

Průměrný počet slepic: 4.8 (4 hlasů)

se staví barák?
Neviděl, protože byste fakt taková hovna nenapsal.
Můj poslední hrdinský čin byla stavba řadové garáže v r. 2000.

Vybetonovaný základ byl kolem dokola, takže tvořil uzavřený obdélník.
Uvnitř obdélníku se vybraly zbytky zeminy, bo říční náplav.
Navezla se vrstva vysokopecní strusky, ale bylo možno použít jakýkoli materiál, který se dá zhutnit podle patentu ing. McAdama - znáte jako makadam.
Pak jsem položil kari síto a zalil to betonem B-20.
Pak přišla CELOPLOŠNÁ izolace. Na kraje, kam se pak pokládalo zdivo, se dávala pískovaná lepenka, vnitřek se opatřil tlustou vrstvou asfaltového nátěru. Na tento tlustý nátěr šel ZNOVU beton.
Zvenku kolem základů jsem ještě navíc dával stojmo gumový pás o šířce 1 metr - památka z dolu ČSM. To kvůli vodě, bo garáž je pod dosti vysokým a strmým svahem, z něhož crčí vodní pramínky i v létě.
A teď mi názorně vysvětlete, jak by se nad to dostala voda, plísně a spol.
Co se týká hadů a hmyzu, těm je úplně jedno, jestli máte barák na vzduchové mezeře, anebo ne.

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)

Targusi,
asi budete překvapen, ale vím, jak se staví dům v českých podmínkách. A vím, jak se staví domy v tropech, a proč. Co se týká hadů, tak to jedno není, had nejdříve musí vylézt po kůlu a tam je brzy odhalen, ale hlavně má potravu na zemi, takže co by šplhal po kůlu. Termiti jsou o něco horší, s těmi bojují celkem neúspěšně, tak počítají, že dům moc dlouho nevydrží. Co se týká vlhkosti, Vaše zkušenosti jsou z oblasti, kde spadne průměrně 700 mm za rok. A v tropech je to o dost více, prší každý den, tak je přirozené větrání dost důležité. Kde mohou použít beton, tak taky staví do země pořádné základy a stavbu z betonu - kvůli horku.
Nějaké důvody v Mississippi ke stavbě takových domů mají. I kdyby jen ten, že při povodni jim dům sice odplave, ale mohou jej přitáhnout zpátky. Ale jejich důvody budou vědět místní lidé, z dálky se to těžko posoudí, mohu jen odhadovat.

Průměrný počet slepic: 4.7 (3 hlasů)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

https://www.beskydy.cz/content/beskydy-informacni-texty-beskydy-podnebi…

Na Slavíč to mám, co by kamenem dohodil. Na Lysou to je kapku dál, ale žádná trága.
Údolí na návětrné straně hor, hory ze tří stran a tou čtvrtou mřijde oblačnost. Když se u nás zatáhne, prší tak dlouho, dokud se nevyprší. Dvojnásobek těch 700 mm je realitou.

Zatím bez slepic

Ten už nikdy nikdo nenajde, protože se bez podpor rozpadne, pokud se dříve nepotopí. Dřevěná loďka se taky potopí, když do ní teče.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

Možná je řešení rébusu v době stavby. Dvacátá léta. Daleko od civilizace - do městečka 10 km a jediný dopravní prostředek mula s vozíkem, takže jedna cesta v podstatě celodenní záležitost. Navíc, zásobování v městečku asi nebylo to samé jako v dnešní době. Dalším důvodem mohly být finance. Billův dědeček to zkrátka postavil, jak to nejlépe uměl. To víte, že domky postavené později jsou postavené na betonové desce a je to jiné kafe. Ale jsme vděční za to, co máme.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

to čumím,že něco takového existuje.Asi v Americe.

Průměrný počet slepic: 2.3 (3 hlasů)

vygooglovala,že to vaří v nějaké restauraci,s podivem,že to paní zná nebo o tom slyšela.

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)

In reply to by Sibyla (neověřeno)

Trvalý odkaz

malooivovary v hospodách,to byla jednou taková móda,každou chvíli někde smrděl na ulici slad,jak to vařili. Teď to trochu ustoupilo,asi kvůli kovidu.

Průměrný počet slepic: 2.5 (4 hlasů)

In reply to by Sibyla (neověřeno)

Trvalý odkaz

Jsme byli s kamarády v jedné hospodě, kde vařili pivo a největší light tam měli čtrnáctku. Běžně chodíme z hospody domů až tak mezi 2-3, ale tehdá jsme se odmotali už před desátou.

Průměrný počet slepic: 3.7 (12 hlasů)

myslela,že jste se posrali

Průměrný počet slepic: 4.9 (11 hlasů)

In reply to by Sibyla (neověřeno)

Trvalý odkaz

V r. 1953 se stal druhým největším poté, co primariát převzal Anheuser-Busch.
Pověst pivovaru začala upadat na přelomu 60. a 70. let, kdy majitelé neúspěšně experimentovali s novými druhy piv. Jeho význam dále poklesl poté, co se v USA dostala ve 2. pol. 70. let do módy "lehká piva".
V r. 1980 frma zkrachovala a její pivovar se stal pomocným provozem Anheuser Busch.

https://en.wikipedia.org/wiki/Joseph_Schlitz_Brewing_Company

Průměrný počet slepic: 4 (9 hlasů)

Krušovice vyrobili novou desítku. Hmm při čtenáí popisu jsem zjistila, že teda dávám vydělat Heinekenu. Což je proti mým těm oným... což by mne nenapdlo. Takže ví někdo který pivovar je ještě český?
https://cs.wikipedia.org/wiki/Heineken, nejvíc mne dopálilo kolik menších pivovarů zlikvidovali přesně dle Klauzovi foršriftu a v tom co chtějí pijáti pokračovat.....
ach jo

Průměrný počet slepic: 4.4 (5 hlasů)

...tak na jistotu český, je jen Budvar. Pak je spousty regionalních, které nepatří sice japončíkům jako Prazdroj&Co. a nebo Heinekenu, ovšem, u těch regionalních zas není jasné, zda nedluží a do jaké míry, třebas rakouské nebo ruské nebo francouzské bance...nejlepší je pít vodu z kohoutku, eech, Veolia, že, noo tak to raději pivo...

Průměrný počet slepic: 4.7 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

Paní Petra.
Vynikající článek,díky.
Dost mě to připomnělo i mé mládí po druhé světové válce.
Proto tvrdím,co se v mládí naučíš,ve staří jako když najdeš,spíš mělo být,až dospěješ.
Tenkrát se nic nevědělo co se děje v hlavním městě,každý se zaujímal o své okolí o možnosti kvalitního života a všude jen tvdá práce.

Průměrný počet slepic: 4.4 (16 hlasů)
Trvalý odkaz

ale mě by osobně dost zajímalo, jak obzvlášť na americkém jihu, koukají obyčejní lidé na ten cirkus kolem rasismu, BLM a na to, že se feťákovi a zločinci staví sochy a sochy lidí, kteří něco dokázali, tak ty se zase bourají.

Průměrný počet slepic: 3.6 (14 hlasů)

většina,tak jimto dělá dobře. Tuhle mi poslala
známá fotky z dovolené z LA,stála ve frontě u nějakého kiosku a bílá byla jan ona

Průměrný počet slepic: 4.6 (9 hlasů)

toho Kohouta,co vaří restaurace v jednom blbákově a ještě jen občas v objemu litrů,klobouk dolů

Průměrný počet slepic: 4.2 (5 hlasů)

Populace státu Mississippi - 2020:
White: 58.41%
Black or African American: 37.72%
Two or more races: 1.35%
Other race: 1.03%
Asian: 0.99%
Native American: 0.48%
Native Hawaiian or Pacific Islander: 0.02%
https://worldpopulationreview.com/states/mississippi-population

L.A. NENÍ v Mississippi, nýbrž v Kalifornii.

Průměrný počet slepic: 3.3 (7 hlasů)

No to mne taky zajímá:
Kdysi dávno jsem pracoval v USA. Přišel nový pracovník-černoch. No zapomenul jsem jeho jméno a tak jsem se zeptal.
"Jakže se jmenuje ten nový, ten černoch (řekl jsem "black")"
"Ó to nesmíš říct black."
"Mám říct negro?"
"Né, to nesmíš!"
"Nigger?"
"To už vůbec ne!!!"
"Tak jak se mám zeptat?"
"No máš říct jeho jméno!"
"No,ale to je nač se ptám!"
"......."
"A smím se třeba zeptat, jak se jmenuje tamhleta BLONDÝNA??"
"Ovšem"...
----------------------------
Mimochodem, ten černoch byl Jamaičan. A chlubil se (černý jak krabice viksu), že není vůbec černoch, ale kříženec. Jeho maminka měla bílého tatínka a černou maminku, kdežto u jeho tatínka tomu bylo naopak. No nevím.
V Mississippi je prý černochů a mulatů víc, než bílých lidí...Fakt jsem zvědavý, jestli o té věci něco paní napíše.

Průměrný počet slepic: 4.3 (12 hlasů)

In reply to by Vlastimil Čech (neověřeno)

Trvalý odkaz

tak myslím, že dnes už by vám neprošla ani ta BLONDÝNA.

Průměrný počet slepic: 3.4 (5 hlasů)

A prošla by v Kalifornii slova jako muž, žena, nebo jsou už považována za diskriminaci ostatních asi 72 pohlaví?

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

Včera jste skuhral, jak byl svět ošklivý na židy.

Barevným se v USA dělo a do jisté míry děje totéž.
Pogromy na černé a hnědé, genocida původních obyvatel, otrokářství a následná rasová segregace...
Ale když se chovají stejně jako židé - tedy komoditizují a obchodují své utrpení - tak Vám to vadí.
Co vlastně máte Vy, takový zdatný obchodník, proti zdravé dravé konkurenci?

Průměrný počet slepic: 4.5 (14 hlasů)

Židovská přísloví
1. Pokud je možné problém vyřešit za peníze, nejedná se o problém, ale o náklady
2. Adam byl prvním šťastlivcem na světě – neměl totiž tchýni.
3. Bůh dal člověku dvě uši a jedny ústa proto, aby více naslouchal a méně hovořil.
4. Chraň tě Bůh před špatnými ženami, před hodnými se zachraň sám!
5. Vešlo víno – vyšlo tajemství.
6. Bůh nemůže být všude současně – proto stvořil matky.
7. Nebuď sladký – snědí tě. Nebuď hořký – vyplivnou tě.
8. Všichni si stěžují na nedostatek peněz, ale na nedostatek rozumu nikdo.
9. Boj se kozla zepředu, koně zezadu, hlupáka ze všech stran.
10. Znalosti mnoho místa nezaberou.
11. Host a ryba začínají třetího dne zavánět.
12. Pokud nechceš, aby se ti pověsili na krk, neklaň se nízko.
13. Při výběru ze dvou zel, vybere si pesimista obě.
14. Hluchý slyšel, jak němý vykládal, že slepý viděl, jak chromý utíkal, co mu nohy stačily.
15. Bůh chrání chudáky, minimálně před drahými hříchy.
16. Pokud by dobročinnost nic nestála, byli by všichni filantropové.
17. Když se stará panna vdává, okamžitě se mění na mladou manželku.
18. Rodiče učí děti mluvit, děti rodiče mlčet
19. Z dálky jsou všichni lidé dobří.
20. S penězi není tak dobře, jako bez nich tak špatně.
21. Možná, že jsou vejce mnohem chytřejší než slepice, ale rychle zatuchnou.
22. Ještě se nenarodil kůň, na kterém by bylo možné dohonit vlastní mládí.
23. Muži by více udělali, kdyby ženy méně hovořily.
24. Šediny jsou příznakem stáří, ne moudrosti
25. Dobře mlčet je těžší než dobře mluvit.
26. Špatná manželka je horší než déšť – déšť tě zažene do domu, špatná z něho
vyžene.
27. Svět zmizí ne proto, že je na něm příliš lidí, ale proto, že je na něm příliš nelidí.
28. Bože! Pomoz mi vstát zpět na nohy – spadnout mohu i sám.
29. Pokud se život nemění k lepšímu, počkej – změní se k horšímu.
30. Jakkoliv je láska sladká, kompot z ní nepřipravíš.
31. Když není co dělat, přijdou na řadu velké činy.
32. Kdo nemá děti, dobře je vychovává.
33. Je lepší umřít smíchy než strachy.
34. Zkušenosti jsou slova, kterými lidé nazývají své chyby.
35. S věkem člověk vidí hůř, ale více.

Průměrný počet slepic: 4.9 (17 hlasů)

Já bych to hádal na sociální darwinismus, prostě teď má navrch bernarrd a jeho fanouškovská přináležitost (on tvrdí že i pokrevní, tož ale já furt nechápu, proč by třeba katolička měla rodit jen katoličky a katolíky....co by to bylo za svět... ).
NedejNEO že by se něco obdobného stalo i Afroameričanům....to by se možná bernarrd přihlásil k tomu, že je černoch (nebo Černoch). Což by nevadilo, nijak by to nemělo nikoho pobuřovat, proč by se nemohl přihlásit k národnosti např. afroamerické, co je komu po tom ?!??

Ale bingo !
Jde o obdobné procedury, i když dejme tomu, že se dělo čern...Afričanům a posléze tak Afroameričanům o 32,85 % méně příkoří (což je samozřejmě sarkasmus, utrpení je zejména individuální, statistickou ekvilibristikou se dá nabobtnat, ale vždy bolí něco jedince....je už jen ubohostí, že Homo sapiens sapiens potřebuje někdy masová utrpení, aby aspoň trochu šel do sebe....).

Průměrný počet slepic: 4.8 (6 hlasů)