Sice jsem původně plánovala, že bychom si povídali o bydlení, ale zdá se mi, že situace ve vzdělání, ať už v Mississippi nebo v Čechii, je aktuální a palčivý problém. Tudíž bydlení může chvíli počkat.
Oběma mým dědům komunisté zlikvidovali živnost, takže už od mala mi máma říkala: "Uč se. Co máš v hlavě, ti nikdo nevezme." Poslouchala jsem to někdy víc, někdy míň, ale zadřelo se to pod kůži a myslím, že vzdělání považujeme za důležité všichni. (Otázkou je, co si pod pojmem vzdělání představujeme. Možná každý něco jiného.) Stejně jako v Česku, tak i ve Státech má každé dítě nárok chodit do státní základní školy zdarma. Má to jeden, docela malý háček. Příslušnost ke škole je daná adresou a přes to vlak nejede. Někdy to jde do takových absurdností, že třeba děti na jedné straně ulice chodí do jedné školy, zatímco jejich sousedé přes ulici chodí jinam. Takže, pokud rodiče, ať už z jakéhokoli důvodu nechtějí aby jejich dítě danou školu navštěvovalo, mají několik možností. Buď se skutečně přestěhovat, nebo si aspoň najít podnájem v požadovaném školním okrsku, nebo zvolit soukromou (v našem okrese církevní) školu a platit školné. (V našem okrese se školné pohybuje kolem 500 dolarů za dítě a měsíc. U dalších dětí se školné trošku snižuje, takže pokud třeba máte 3 děti, neplatíte 1500, ale míň. V hlavním městě Jacksonu začíná školné v soukromé škole někde na 750 dolarech za dítě a měsíc.) Další možností je jít do domácího vzdělávání. (Pokud máte tři a víc dětí a uvažovali jste o soukromé škole, pak se to celkem vyplatí, aby maminka zůstala s ratolestmi doma.) Systém domácího vzdělávání mají hezky propracovaný s učebnicemi určenými přímo k tomuto účelu. A přesto přese všechno mám určité pochybnosti, jestli je to dobrá věc. Viděla jsem pár dětí, které domácím vzděláváním prošly a v pubertě nebyly schopny se vyrovnat s tlaky kolektivu, když přešly na střední školu. A pak se to s nimi táhne do dospělosti. Docela ráda bych slyšela váš názor na toto téma.
Měla jsem možnost trošku kouknout pod pokličku státní základní škole když jsem tam týden dělala asistentku učitelce první třídy. Ve třídě byly děti rozesazeny kolem stolečků. U každého stolečku bylo 6 - 8 míst. Pokud dítko zlobilo, učitelka ho přesunula do izolované lavice stojící bokem. Stěny nesahaly až do stropu, proto neexistovalo, že by děti byly trošku hlučnější - rušily by sousední třídu. Dveře třídy byly vybaveny okénkem, a odhrnutým závěsem. Okénko tam bylo proto, aby byla vnější kontrola, co učitelka s dětmi dělá. Závěs tam byl pro případ, že by do školy přišel střelec, aby bylo možné mu zabránit v pohledu do zamčené třídy. V rohu třídy byla umístěna vlajka Spojených států. Vyučování začínalo Přísahou vlajce Spojených států. Děti se seřadily před vlajkou do řady, daly pravou ruku na srdce a společně s učitelkou recitovaly: "Přísahám věrnost vlajce Spojených států amerických a republice, kterou představuje; jednomu nedělitelnému národu před Bohem, se svobodou a spravedlností pro všechny." V té škole to ještě stále dodržovali, ale jinak se od toho valem upouští. Pak následovaly vyučovací hodiny psaní, čtení, počty tak jak to známe i v Česku. Snad jen co se týká pravopisu. České děti to mají lehčí - napíšou, co slyší a musí se jenom naučit y/i, s/z, ě/je. Anglicky mluvící děti se musí učit psát jednotlivě celá slova. (Dokonce existuje celonárodní soutěž Spelling Bee - Hláskující včelička, kde děti soutěží v tom, kdo rychle a správně vyhláskuje slova.) Co mě překvapilo, byl systém přestávek. Nebyly ohraničené zvoněním. Učitelka si to hlídala sama. O přestávce učitelka odvedla husím pochodem děti za naprostého ticha pomalým, ale hodně pomalým krokem na záchod, kde musely stát venku přede dveřmi a dovnitř pouštěla jen tolik, kolik tam bylo záchodů. A u klučičího záchoda požádala kolegu aby tam dělal dozor - ona jako žena to nedělala. Když pak stejným stylem odvedla děti zpátky ke třídě, stoupla si do dveří a každému dítěti šprkla na ruce dezinfekci. Žádná voda, žádné mýdlo, žádné ručníčky visící na háčcích u dveří - ve třídě ani umyvadlo nebylo. Kolem poledne jsme odvedly děti do jídelny na oběd. Oběd byl bufetového stylu. V nerezových nádobách za proskleným pultem byla vystavena jednotlivá jídla - dušená zelenina - sladké brambory, hrášek, mrkev, vodnice; maso, hranolky. Děti si mohly ukázat, co z toho chtějí a kuchařky jim to naložily. K jídlu se používaly jednorázové talíře a příbory. Po obědě z toho byly snad 3 velké pytle odpadu, možná i víc. Po obědě jsme pak děti odvedly zpátky do třídy, kde měly polední klid. Učitelka zatáhla závěsy, děti si položily hlavu na lavici a odpočívaly, zatímco učitelka opravovala sešity. Když vyučování skončilo, odvedly jsme děti k autobusům, které je rozvezly domů. Bylo potřeba hlavně dohlédnout, aby dítka nenastoupila do špatného autobusu. Ještě bych chtěla dodat, že obědy jsou pro nemajetné děti zdarma a rozvoz autobusy je zdarma pro všechny. (V jiné situaci a jiné škole ředitel v hovoru zmínil zajímavou věc. Školy nemají problém se záškoláctvím. Děti přijdou do školy i pokud jsou, třeba pro dobrý prospěch z některých aktivit uvolněni. Jednak dostanou najíst a jednak je pro ně škola "přístavem bezpečí".) Jednou věcí, která mi chyběla byl fakt, že prvňáčci si nerozhýbávali ruku na psaní, ale rovnou se učili psát - tiskací a nedbalo se na dobré držení tužky. Tak si asi umíte představit ty křečovitě držené tužky. (V dobré škole se pak děti naučí psát i psací, ale to až ve třetí třídě. Jak to psací písmo zvládají je ale vidět na podpisech vedoucích různých podniků, kdy jejich podpis často vypadá jako podpis malého dítěte.) Jedna věc se mi v té škole líbila. V určitou dobu mělo několik ročníků hodinu, kdy se žáci rozcházeli na různé předměty - ne podle věku, ale podle zájmu - někteří měli například společnou zkoušku orchestru, kde ti starší podporovali ty mladší, jiní měli práci v knihovně, další v tělocvičně atp.
Bill a já jsme členy presbyteriánského sboru, který provozuje mateřskou školu, předškolní přípravu a první až šestou třídu. Původně měl sbor kostel v centru města, ale majetný člen poskytnul sboru pozemek víc na předměstí, což umožnilo sboru se rozmáchnout. Prodali původní budovu kostela (Dnes je z něj kulturní centrum.) a za získané peníze a příspěvky členů postavili kostel nový, spojený se školní budovou. Přes týden škola využívá i kostelní prostory, o víkendu a ve středu večer naopak církev využívá i školní třídy. V této škole je režim volnější než ve škole z předchozího odstavce, ale zase tam musí nosit uniformy. Jelikož je to škola církevní, nedostává na provoz peníze od státu, ale musí si na sebe vydělat. Rodiče platí školné (což jim však nesnižuje daňovou povinnost, takže stejně spolufinancují státní školství) a několikrát ročně se pořádají různé akce za účelem získání prostředků na provoz, např. podzimní karneval. Zrovna dnes byl zveřejněn výnos podzimního festivalu - téměř 24 tisíc dolarů. Na vybavení tříd je to znát, ale troufám si tvrdit, že české a moravské a slezské třídy jsou vybaveny přinejmenším stejně dobře, ne-li lépe. Ve třídách sedí žáci v lavicích pro jednoho, ne jako u nás po dvou. Kdybych porovnala české školy na jedné straně s tím, co vidím tady, řekla bych, že v Česku se dává víc důraz na pochopení souvislostí, zatímco tady spíš na memorování faktů. Některé učitelky si stěžují, že nemají čas učit, protože veškerý čas věnují drilu, aby děti prošly testy. Buďme vděčni za Komenského. Tady o něm neslyšeli, takže takový postulát "od jednoduššího ke složitějšímu" je tu jen takové lehké doporučení. Jak jinak vysvětlit, když učitelka učí ve druhé třídě děti šít na šicím stroji a hrát šachy, když ještě nemají zvládnutou jemnou motoriku a hrát dámu či mlýnek taky neumí. Některé bolesti jsou stejné v Česku i tady. Konkrétně mám na mysli pouštění filmů dětem v mateřince. Štvalo mě to, když jsem vodila svoje děti do školky a v herně běželo video, a bolelo mě srdce, když jsem totéž viděla i tady.
Pan Vidlák tu čas od času nastolí otázku, co nastane, pokud dojde na dlouhodobý blackout a naznačuje možná řešení pro přežití, se zvláštním přihlédnutím k základním životním potřebám jako je voda, potrava, topení. Otázku bezpečnosti obvykle přenechává jiným. Ale je tu také otázka vzdělanosti. Kolik vzdělání bude společnost v krizi schopná zachovat? Kolik informací budou rodiče schopni předat v rámci rodiny? Bude možné provozovat školu bez energií? Kdo tam bude učit?Jak se budou muset upravit vzdělávací osnovy, aby se zachovalo to nejpodstatnější? Informace typu "kolik existuje na světě pohlaví" najednou zřejmě přestanou být zásadní. Které předměty budeme schopni zachovat? Matematiku? Chemii, fyziku, dějepis, mateřský jazyk, druhý jazyk, pracovní výchovu, občanskou výchovu, brannou výchovu, hudební výchovu, výtvarnou výchovu? Protože najednou začnou být důležité úplně jiné znalosti a dovednosti. Vaření, domácí práce, které momentálně za nás dělají stroje - nejde jen sehnat valchu, ale taky vědět, jak se na ní pere. Rozdělat oheň v kamnech. Základy zdravovědy - nejen ošetření úrazů, ale i ošetření nemocného. Kolik učitelek by ještě dalo dohromady šití, pletení, vaření, zdravovědu, péči o dítě...? Těm schopným se omlouvám už předem. Další otázkou je - jak bude v případě blackoutu výuka koncipována. Můžeme zapomenout na distanční výuku přes internet. A v zimě sedět ve škole? Bude mít škola zdroj tepla a světla? Bude schopna zajistit základní hygienu? Alois Rašín ve vězení vypracoval svůj návrh na měnovou odluku pro stát, který v té době ještě ani nevznikl. Ale když vznikl, on jen vytáhl podklady ze šuplíku. Dá se do vypracování směrnic pro případ blackoutu nový ministr školství? Protože pokud k blackoutu dojde, nebude internet, aby směrnice rozeslal. Nebo si to bude muset každá komunita/škola udělat na koleně po svém až dojde na lámání chleba?
Na prvním snímku vidíte klasický školní autobus. Pro vás, jako řidiče, pokud se někdy budete projíždět po americké silnici je důležité vědět, že pokud začne školní autobus blikat bílým světlem, znamená to, že bude zastavovat. Při zastavení se rozsvítí červené světlo, do vozovky se vykloní závora a řidiči v obou směrech mají povinnost zastavit a čekat, dokud se autobus opět nerozjede. Na dalších dvou snímcích jsou testové otázky pro pátou třídu. Názor si udělejte sami. Píše se v nich:
Matematika: Společenské vědy
61 Nakreslete osy souměrnosti pro velká písmena abecedy. 1 Vyjmenujte 7 kontinentů.
62 Vypočítejte plochu čtverce, obdélníku, kruhu a trojúhelníku. 2 Vyjmenujte 15 států světa.
63 Vyjmenujte druhé mocniny až do 225. 3 Vyjmenujte 15 světových velkoměst.
64 Napište římské číslice do 100. 4 Vyjmenujte 15 typů obydlí.
65 Vyjmenujte 5 slavných matematiků. 5 Vyjmenujte 10 států Jižní a Střední Ameriky.
66 Získejte 100% v kvízu na výpočet plochy a obvodu obdélníku. 6 Vyjmenujte 10 států na pobřeží Pacifiku.
67 Získejte 100% v testu na druhou odmocninu. 7 Vyjmenujte 10 států v Evropě.
68 Získejte 100% ve 4-minutovém testu na základy sčítání. 8 Vyjmenujte 10 států v Africe.
69 Získejte 100% ve 4-minutovém testu na základy odečítání. 9 Vyjmenujte 10 významných vodních ploch.
70 Získejte 100% ve 4-minutovém testu na základy násobení. 10 Vyjmenujte 10 významných světových řek.
71 Získejte 100% ve 4-minutovém testu na základy dělení. 11 Vyjmenujte 10 světových pouští.
12 Vyjmenujte 10 velkých jezer v Severní Americe.
13 Vyjmenujte 10 významných hor nebo pohoří.
14 Vyjmenujte 50 států (USA)
15 Označte názvy 50 států (USA) na slepé mapě.
16 Vyjmenujte hlavní města jednotlivých států.
17 Vyjmenujte 13 původních kolonií.
18 Vyjmenujte 10 původních indiánských kmenů.
19 Otestujte si znalosti o Mississippi na slepé mapě.
20 Jak se jmenuje náš okres a jmenujte sousední okresy.
21 Vyjmenujte státní symboly Mississippi.
22 Vyjmenujte 8 cestovatelů - objevitelů.
23 Bojiště Občanské války.
24 Vyjmenujte v pořadí 1. až 10. prezidenta.
25 Vyjmenujte v pořadí 11. až 20. prezidenta.
26 Vyjmenujte v pořadí 21. až 30. prezidenta.
27 Vyjmenujte v pořadí 31. až současného prezidenta.
A na závěr 2 z mnoha motivačních nápisů, kterými byla vyzdobena 5. třída. Na prvním se píše "Nejhorší chybou v životě je neudělat žádnou." Na druhém: "Nikdo není dokonalý. Proto mají tužky gumu."
- Log in to post comments
Komentáře
Domaci ukoly
Vzpominam, ze kdysi v reportazi z cesty Tatra kolem sveta z USA bylo toceno ve skole na Aljasce. Nezkouselo se a nezadavali se domaci ukoly. Navzdory tomu byli znalosti zaku velke. Vedeli treba ukazat na mape Ceskoslovensko - co tam zdaleka neni obvykle :) Zkouseni by snad slo nechat, ale kdyz si predstavim ze bych chodil do skoly bez domacich ukolu - to bych se na tu skolu tesil, pretezovani domacimi ukoly me otravovalo ze vseho nejvice. Ale asi jsou v USA velke rozdily, rika se prece ze tamni bakalar je na urovni naseho maturanta...
Re: hulvath Jste starý a hloupý
hulvát, páč jinak byste věděl, že dnes se úkoly ve škole nedávají, bo kdo by to opravoval.
Proto naši potomci vědí hovno a případný domácí úkol, který není možno vypracovat "v týmu", je doslova pobuřuje.
Aha, to vy jste...
... z tech prislovecnych "mladych a krasnych" a progresivnich, kteri se vyskytli v kazde dobe a nas stare meli za zpatecniky urcene k likvidaci :) Jen pozor, toho pred vami co vymyslel neco takoveho, nakonec povesili hodne vysoko :) https://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-cs/31728138194… P. S. Dle vojenskych tabulek plnim normy na urovni 35 leteho, takze do oci by jste mi to asi nerekl, vy klavesnicovy Hrdino Sovetskeho svazu, prip. nositel Cestne medaile kongresu :D
Re: hulvath Co si myslíte, že
plníte, je mi docela srdečně jedno.
Tedy jedno mi to není, protože kdybych já neplnil tabulkové výkony fyzické zdatnosti pro dnešní pětatřicátníky, byl bych asi tak pět minut po smrti.
Ano, i ty tabulky fyzické zdatnosti se "upravovaly"... A ne jen jednou...
Neboli policajt, který má na přijímači udělat min. 29 kliků, je mi k smíchu.
Targus od kolegyní slyším na…
Targus od kolegyní slyším na prvním stupni kolik musí dělat úkolů s dětmi, takže tvrzení, že dnes se na to kašle je v kategorii "myslí , ale prd vím" ;)
Re: ass Dělat úkoly s dětmi rozhodně není totéž, co
zadávat a opravovat domácí úkoly.
Možná to někdy časem pochopíte, až přestanete být krásný, mladý a chytrý.
Ale nebojte opravují, jenom…
Ale nebojte opravují, jenom nasere, že opravují z 70 procent práce rodičů a ti jsou nakrklí, že dostali čtyřky...
Jak budu MBA, tak nevím jak se změní to co tvrdí, že se děje, věřím že u vás ne, ale jak se říká, jedna bublina neznamená, že to platí obecně, jenom dokazuje, že něco existuje tam kde jsi to viděl ne tam kde jsi nikdy nebyl ;)
Ono to ani nemá smysl,…
Ono to ani nemá smysl, protože podle moderní pedagogické psychologie musejí vždy vyhrát všichni, a všichni být nejlepší. Jinak by to bylo deprimující.
Jakékoli soutěže jsou, podle současné pedagogivké vědy, rovněž nepřípustné, protože podporují invidualizaci a nikoli spolupráci. Vítána a dar z nebes je inkluze, což je "vědecky dokázáno".
Jen vás připravuji na to, co se budete učit v Pedagogické psychologii, ať už na psychologických nebo pedagogických školách. A budete z toho zkoušeni.
Možná by to chtělo zlatou…
Možná by to chtělo zlatou středí cestu. Pokud budete dítě jenom chválit, usne na vavřínech. Pokud budete jenom poukazovat na nedostatky, otrávíte mu školu. Nebo docílíte toho, že dítko se bude bát projevit, aby náhodou neudělalo chybu - často se to projevuje u holek. Přesně vědí, co mají anglicky správně říct, ale neřeknou to. Co kdyby udělaly třeba malou chybku. Zato kluci se s tím obvykle nepářou. Mluví jako Massa Bob, ale to, co potřebují si dokážou domluvit rukama, nohama. I profesor Matějček říkal, že by pochvala a poukazování na nedostatky by mělo být, pokud je to jen trochu možné zhruba 3:2. (Jestli si to dobře pamatuju.)
"I profesor Matějček říkal, ...
... že by pochvala a poukazování na nedostatky by mělo být, pokud je to jen trochu možné zhruba 3:2. (Jestli si to dobře pamatuju.)"
Já si to taky tak pamatuji. A ještě říká, že nejlepší je "chválit nepřímo". Tedy třeba chválíte rodičům hošíka, který tam je s nimi, stojí vedle a vše slyší.
Jé,
to je jako byste psala o mně a ne o holkách. Léta jsem se sám učil AJ, no dobře, z toho jeden rok na střední škole, ale pořád jsem se bál mluvit. O cizině raději pomlčet. Když na mě někdo štěknul jednu dvě věty anglicky, byl jsem v koncích. Ale kolik mých známých, kteří na tom byli ještě hůře, jak píše paní Petra - se svou Ebonics English, vůbec se nestyděli a mleli a mleli. Já vystresovaný, že bych mohl u přísudku ve 3.os.jednotného čísla zapomenout na "S", raději mlčel. A kolik nářečí pak ve finále v US to "S" taky vynechává...
Už tu paní Petra
nějak naťukla protikovidová opatření na Jihu ? Jestli mi něco uniklo... Nakolik lidé nosí roušky, jsou očkovaní, co obnáší zajít do baru/restaurace nebo zaplatit na "Gas Station" ? Jak moc se v současnosti schází příbuzní, známí v okolí, co opatření v zaměstnání ? Myslím, že by to dost lidi v současné době zajímalo.
Re: Auto
Pane Auto, vaše otázka by vyžadovala delší odpověď. Pokusím se na ni odpovědět v příštím příspěvku.
moc
děkuji, jistě to bude zajímat spoustu lidí. Když u nás slyšíte ohledně Covid opatření: Babiš toto, Vojtěch toto, jak kdyby jiné státy neexistovaly, tak se člověk rád dozví, jak se to řeší jinde.
To je naprostý nesmysl.
Soutěživost dětí je samozřejmě podporovaná, a to jak v hodinách, tak na úrovni tříd i škol.
Možná si to pletete s tím, že i nejslabší žáci jsou povzbuzováni např. pochvalou za snahu. A že při negativním hodnocení nejde o zdrcující kritiku, ale je snaha vysvětlit žákovi, co a proč udělal špatně.
Také není podporován typ konkurence "sejmout za každou cenu".
Soutěže probíhají neustále. V hodinách (hovořím o prvním stupni ZŠ) např. bojem o hvězdičky/obrázky za rychlou a správnou dopověď, kdy za pět hvězdiček/obrázků je malá jednička hodnoty 1-3 (používá se něco jako "kredity" na VŠ). Ta pak doplňkově ovlivňuje celkové hodnocení za čtvrtletí.
V rámci škol jsou pořádány vědomostní i zručnostní soutěže a totéž platí i meziškolních soutěžích.
Spolupráce je podporována jinak - třídními a školními projekty napříč všemi předměty vč. výtvarky a hudebky. Při projektech skupiny dětí zpracovávají dané tématické okruhy, v rámci nichž si vybírají podtémata, jež společně zpracují a představí ostatním. Nejlepší práce jsou vystaveny na chodbách a v případné aule školy, zbytek ve třídě - takže i zde je opět podporována soutěživost dětí.
Dtto při pohybových aktivitách dětí jak ve škole, tak v družině.
Pane Ponkráci, pokud jste svůj příspěvek nemyslel jako ironii, pak Vás prosím, abyste se nemontoval do oblastí, o nichž nic nevíte.
Re: Občan Vždycky, když čtu, anebo zaslechnu slovo
"projekt", začne mi vařit krev.
A o tzv. "společném" zpracování bych tady mohl psát hodiny.
Neboli soudruzi to myslí dobře, ale zcela pravidelně to dopadá, jako obvykle. Vůbec nevidím rozdíl mezi dnešním přístupem a přístupem k samostatnému vypracování úkolů za socíku. Snad s jediným rozdílem, že pokud bylo opsání úkolu opravdu bijící do očí, opisovač dostal flastr a autor výpotku šel k tabuli, kde musel obhájit své znalosti, což zejména dívky často nezvládaly, páč byly v časovém a psychickém stresu.
kolem roku
2 000 nám na školeních vtloukali do hlavy,že se nesmí soutěžit.Že se právě musí dělat ty kolektivní projekty,které nehodnotit,jen je rozvěsit po chodbě a nechat o nejlepším hlasovat. Po škole byly skleněné válce,do kterých děcka dávala kuličky a podobné blbosti,chtěli rušit i známky ve prospěch ústního hodnocení.Děti nesměly být stresovány tlakem na výkon. Takže Občan ,který je ve školství druhý rok, je ten poslední, co může někomu říkat,že ví ho...a spíš začít u sebe
Gaio, to bylo před 21 lety.
Já nemohu za to, že jste zamrzla a následně odešla nebo byla odejita do důchodu.
Dnes je to, jak bude vypadat výuka, na vedení školy a následně na učitelích a asistentech.
Ředitel/ka - konzerva holt nedá prostor žádné tvůrčí činnosti a získávání použitelných nových poznatků.
Progresivista bude zase silou tlačit jen to, co se mu zná nejlepší - ale s tím už se dá nějak pracovat a usměrnit ho/ji.
No, a zlatej střední proud si prostě může pedagogickou dokonce užívat, protože sice jsou dána pravidla, ale v jejich rámci je dost prostoru pro vlastní niciativu. Naštěstí v přesně takové škole pracuji a mohu konstatovat, že se skoro každý den těším do práce a klidně i o víkendech si připravuji různé materiály.
Pochybuji
že by to bylo v něčem jiné,cyklus reforma úpravy zklamání odsouzení nová reforma atd.porad dokola a vždy takhle to bude správně a jedině možné až do vystřízlivění a nové reformy.
Bohužel je ten cyklus…
Bohužel je ten cyklus reforem kratší, než cyklus školní docházky. Pochopitelně, když mezi nástupem do první třídy a převzetím diplomu na lékařské fakultě máte kolik? Dvacet let? A to nemluvím o drobnosti, že i tu změnu metod etc. potřebují sami učitelé naučit, zažít si. My ale fungujeme tak, jako bychom začali péct štrůdl, v polovině se rozhodli, že koláč bude lepší, do trouby to dvali jako bábovku a pekli na teplotu a čas nákypu.
Školství je jednoduše ze své podstaty těžkopádnější moloch. Ale nejsem si dvakrát jistý, zda je to skutečně špatně.
Pane Občane, asi bych byl…
Pane Občane, asi bych byl opatrnější s tím mistrováním předřečníků z výšin stále ještě eléva. Nic ve zlém. Být nadšený a jít do práce s radostí je super, můžete mít i výrazný pedagogický talent (bez ironie), ale pokora je také dobrá vlastnost.
Jinak by mne docela zajímalo, jak hodláte zespoda "usměrnit zarputilého progresivistického vedoucího", aby dostal rozum. Buď sekáte latinu a děláte po vás co chtějí (nakonec platíte složenky, nebo patříte k vyvoleným, nebo souzníte s představou). Nebo k běžným tlakům na vás vyvíjeným přidáte zarputilý souboj s vedením (nejčastěji v podobě pasivní rezistence). To končí jedině tím, že jeden nebo druhý odejde - máte-li štěstí, odešlo před vámi již tolik jiných kolegů, že ztratit další kus je pro vedení nepřijatelné. Můžete být nenahraditelný nebo jen obtížně nahraditelný (chemikář), můžete mít za kamaráda starostu, nebo můžete dělat v zásadě svou vlastní politiku v rámci obce a opřít se o "podporu rodičů", jejichž hněvu by se obával starosta, jehož hněu by se obával ředitel - ale to je nejméně spolehlivá situace. A na rovinu, jsem přesvědčený, že takováto "vnitřní válka" je pro instituci školy nezdravější než prdlý ředitel nebo zástupce.
občan x ponkrác
Občan asi neslyšel v životě nic o ironii
Ale hovnajs.
Tohle jsou opravdu projekty se vším všudy co k tomu patří.
Učitel vyhlásí ústřední téma.
S dětmi probere, co to téma obsahuje a co o tom děti vědí.
Pak nechá děti vytvořit skupiny nebo je sám stanoví (se rychle zjistí, když jim dáte 5 minut na to, aby se dohodly) a dá jim na výběr podtémata nebo je nechá, aby si podtémata zvolily skupiny samy.
Následně dětem vysvětlí, jak by zhruba měl vypadat infopanel, který vytvoří.
No, a pak už je na dětech, jak se s prací vypořádají. Pro nás to je skvělý studijní materiál, protože je sledujeme při práci a na místě vidíme, kdo se fláká úplně, kdo jen kecá a zadává práci ostatním, koho to baví a komu to je zcela ukradené, jak která skupina umí improvizovat, jaké mají prostorové a výtvarné vnímání, jak a zda vůbec si dokáží shánět informace a spoustu dalších - pro nás důležitých - poznatků o dětech.
Ještě zajímavější jsou mezioborové projekty, kdy spojíme třeba zeměpis, dějepis a hudebku a děti vytvářejí informační materiál o nějakém skladateli, hudebním stylu, nebo naopak mají stanoveno období a k němu zjišťují co se kde a jak dělo, jaká byla v té době kultura. Když jsou po ruce nějaké památky, tak si ještě uděláme tématickou vycházku a během ní zjišťujeme, co už děti k tématu zjistily, co jim uniklo, co by se ještě dalo či mělo doplnit.
Tyhle společné tématické činnost nemají s psaním úkolů, opisováním, ani zkoušením nic společného.
Re: Občan Jen drobný dotaz, tedy vlastně
dva. Anebo raději tři:
1/ Jak v praxi naložíte se získanou informací o dítěti - zda je aktivní blbeček, anebo profesionální flákač, neboli ojebávač na druhou?
2/ z jaké hodinové dotace berete čas na tzv. proudžekty, neboli výuku výroby prezentací?
3/ Jaký je celkový přínos pro obohacení vědomostí studentů z takových opičáren?
Kdybych neměl dodnes dosti živé vzpomínky, jak probíhaly akce tohoto typu v době socíku a kdyby na druhém stupni neučila moje švagrová, možná bych vám tento princip výuky i docela žral.
Ještě jinak - můj "nezdárný" synáček, jak jste možná z mých poznámek zaregistroval, chodí na leteckou průmyslovku. Jeho zkušenosti z vědomostí nabytých vámi popsaným způsobem, resp. jejich využití v následném studiu, je doslova otřesné. Teď samozřejmě nemyslím penzum nabraných vědomostí a potřebných zručností, resp. rutinních návyků při práci rukama i hlavou. Mám na mysli výuku zamýšleného systému, který by snad mohl fungovat v nějakém vědeckém ústavu při výzkumu či vývoji, ale NIKDY v rutinním běhu, kde vede jen a pouze k vykořisťování a zneužívání dominace jednotlivých členů kolektivu - pardon - týmu.
Tuto docela katastrofální zkušenost má i moje dcera, která pracuje ve spediční firmě.
Mno...
1/ Jak v praxi naložíte se získanou informací o dítěti - zda je aktivní blbeček, anebo profesionální flákač, neboli ojebávač na druhou?
Jednoduše - aktivní blbeček ve skupince rychle dostane sežrat, že kecá kraviny. My dospělí korigujeme to, aby mu to nedali sežrat moc a neodradili ho od další práce. Vysvětíme mu, co udělal blbě a jak to udělat lépe. No, a flákač dostane konkrétní úkol, bez jehož splnění tu práci nemůže skupinka dokončit - třeba vymyslet a provést nadpisy na infopanel, nebo obstřihnout obrázky a popisky tak, aby se na panel (což je čtvrtka velikosti A2) vešly.
2/ z jaké hodinové dotace berete čas na tzv. proudžekty, neboli výuku výroby prezentací?
Z běžné výuky, v jejímž rámci je prostor i na projektovou výuku. Po dohodě s dalšími vyučujícími se přehodí hodiny tak, aby na projekt byly dvě po sobě jdoucí hodiny nebo dva dvouhodinové bloky. To záleží na objemu práce.
3/ Jaký je celkový přínos pro obohacení vědomostí studentů z takových opičáren?
Jednak si vyzkoušejí skupinovou práci a vzájemnou spolupráci a jednak si sami zjistí, kdo co je zač.
Kromě toho se tím učí samostatně vyhledat a zpracovat informace k tématu, o němž mají nějaké nejzákladnější poznatky.
A zároveň se také učí zpracovat ty informace výtvarně tak, aby zaujaly spolužáky a přiměly je zjistit si sami něco o zpracovaném tématu.
Jeden z potomků dělal SŠ na Příbramsku v době, kdy se s projektovou výukou začínalo. Ta škola byl takový hybrid mezi technikou a humanitním vzděláním, takže humanitní část měla trochu fyziky, chemie, zeměpisu, biologie a botaniky, bo základy agropodnikání. Technická část zase měla základy sociologie.
No, a na humanitní části dělali agroprojekty, kde vyučující spojili právě tu chemii, zemák, fyziku a přírodovědu, aby to studenty víc bavilo. Velmi úspěšně, protože robátka se naučila víc a komplexněji než při suché hodinové výuce jednotlivostí.
Což je další přínos projektové výuky. Když se dělá dobře, děti se naučí chápat věci v souvislostech.
Jo, a je to vlastně to samé, jako odborná praxe na učňácích nebo odborných školách. Takže se tím děti připravují i na tu budoucí praxi.
re: Občan Tak to jste akorát opsal pokec
z vysokoškolské učebnice. Dala ho mi přečíst moje ségra, taky je postižená - pardon - úča.
Praxe je bohužel poněkud - úplně - jiná.
Ono je hlavně třeba vnímat,…
Ono je hlavně třeba vnímat, že, pokud jsem dobře vyrozuměl, Občan má zkušenost s prvním stupněm - a tam, předpokládám, spíš se čtvrtou - pátou třídou. Ta pětka je v podstatě nejúžasnější ročník pro práci s dítětem - je ještě dost naivní, abyste ho utáhl na vařenou nudli, ale zároveň se podobá houbě co nasává informace kolem. S postupujícími roky se začnou hlásit o slovo hormony a puberta a jiné zájmy a od půlky sedmičky do půlky osmičky to spíš připomíná soutěž "a o co že se nic nenaučím a zapomenu 2+2?! " K rozumné práci se dostanete zase až někdy po půlce osmičky a v devítce.
Osobně projekt jako takový nezavrhuji, ale musí být dobře promyšlený a musí být všeho s mírou, aby se z toho nestala rutina a jenom hra. A musí se to umět. U učitele to vyžaduje široký přehled (což u Občana předpokládám) a důležitý je prostor, který dotyčný dostane. Pokud ve třídě učíte dvě hodiny týdně, z toho vám co čtrnáct dní hodinu sežere karantéa, exkurze, půlka dětí na marodce... nemáte na nějaký velký projekt - navíc smysluplně provázaný - kdy. Druhou věcí je, nakolik efektivní daná výuka skutečně je. Tedy kolik a jaké informace do vás skutečně natlačí. Při pohledu kolem sebe vnímám spíše to, že děti si vybavují téma, zda je to bavilo nebo ne, ale ona faktická znalost je většinově na velmi vágní úrovni, pokud vůbec zůstane. Někdy dojde v hlavách dětí spíš k zoufalým zkreslením, jehož uvádění na pravou míru pak věnujete minimálně stejně dlouhý čas, pokud raději nemávnete rukou a neřeknete si, že "to až tak důležité nebylo" (což vám některé předměty umožní, jiné nikoliv.). Po pár letech ve školství získáte i zkušenost, jak případně vysvětlit, že cílem nebylo aby děti uměly to a to, ale aby byly nuceny kooperovat, zažily důsledky... bla bla bla, vlastně se nám hodiny skvěle vydařily.
No a pak tam samozřejmě hrají roli faktory jako složení třídy - to můžete mít v rámci ročníku třídu, kde si s dětmi vlastně jenom povídáte a máte odpracováno (a tedy i úspěšnost projektů bude v oukeji) a třídy, kde si připadáte jako při výstupu na K-2 (a vůbec nemusí jít o zlobily) a tam nějaký projekt spíš funguje jako postupný tábor k odpočinku, než že by nás vynesl byť jen o pár centimetrů výš.
Důležité jsou také osobnosti učitelů a stylů, jež jim vyhovují - a jejich nápaditost. A opět, zdůrazňuji, na úrovni základní školy pak jejich všeobený přehled. On je v našem školství populární odezdikezdismus a zglachšaltovávání. A tak vypukne mánie skupinových prací na balící papír (občas to vede děti k těšení se na klasickou hodinu s klasickým řádem ;)), mánie "Pravidel tříd" (což je v zásadě hrbá manipulace s dětmi vydávaná za jejich participaci a zrovnoprávnění) a další. Ideální stav je podle mě ten, kdy se nechá učitel používat metody a postupy, které mu jdou nejlépe (ale občas jej popostrčit, aby nezabředl do naprosté rutiny, je také dobré). A je asi dobře, když se děcka setkají se širším spektrem přístupů.
Víte, většinou tu "moderní pedagogiku" protlačují lidé, kteří ze školství utekli (což je právě upevní v přesvědčen, že je to proto, že se neučilo po jejich), nemají s reálným chodem a odpovědností žádnou zkušenost, nebo je to reformování pro ně jediná možnost, jak se odlišit od okolí - ukázat, že nesete "změnu". (Většinou politici - každý školství přece rozumí, protože každý ve škole byl a... a vůbec.) To potom slyšíte žvásty o Marii Terezii. No a pak samozřejmě lidičky, kteří z toho reformování žijí (EduIn), popřípadě svádějí boj o zdroje (Scio vs Cermat).
Jinak se obecně chybuje v jedné důležité věci - totiž stále se opakuje, že má "škola připravit na život" ve smyslu "profesním". To platí až od škol středních a od učilišť. Základní škola má dítěti poskytnout základní vzdělání - tedy elementární přehled, dovednosti...
Souhlas
Já studuji na vysoké a vždy když dostaneme kolektivní práci, jsem z toho nešťastná. Když je "tým" čtyřech lidí a z toho dva se to snaží odfláknout a přesvědčují ostatní, že to takto stačí, přičemž třetí není rozhodnutý, je to pro mě vždy utrpení. Nakonec se odevzdá práce "týmu", která je na úrovni ani ne středoškoláků. Stejné to bylo na ZŠ, kde člověk pokud byl jmenován kapitánem " týmu ", táhl za sebou zbytek, který se vezl. Vždycky jsem nesnášela tyhle kolektivní akce, protože je to ve výsledku zdrojem konfliktů.
Občan: Pane Ponkráci, pokud…
Občan: Pane Ponkráci, pokud jste svůj příspěvek nemyslel jako ironii, pak Vás prosím, abyste se nemontoval do oblastí, o nichž nic nevíte.
Jako vystudovaný psycholog vím, co se učí v pedagogické psychologii. Byl to mimo jiné státnicový předmět.
Už mě sýří lidé, co mektají aniž by věděli. Je jich tu plno.
Dnešní pedagogická věda je zítřejší škola. Proto mě třeba nepřekvapilo, když se prosadila inkluze. A toto se také brzy prosadí, uvidíte. Nevíte, ale mektáte.
Syn v prestižní ZŠ, pod…
Syn v prestižní ZŠ, pod patronátem University, v 5. třídě, nejen že si domů nenosí úkoly, ale nenosí si ani učebnice, cvičebnice a sešity. Prý aby neměli žáci těžké batohy.
Proč hned urážet
hulvatha, že je starý a hloupý ? Asi je to dneska v každé škole jinak, protože moje vnučka domácí úkoly pořád ještě nosí. Tak to jsme asi všichni u nás taky staří a hloupí včetně mladé paní učitelky.
Re: Věra Říhová Mým svatým posláním zde
je:
1/ všechny pořádně urazit
2/ všem následně vynadat
3/ všechny dovedně zmanipulovat takovým způsobem, aby toužili státi se znovu mladými, krásnými a chytrými
4/ pokračovat v manipulaci tak dlouho a tak intenzívně, aby mi za udílené cenné rady zasílali adekvátní finanční obnosy s vědomím, že to dělají jen a pouze pro sebe a že jsou mi velkými dlužníky i přes velikost zasílaných finančních darů.
Klidně se zeptejte třeba takového Gerda, Godota, anebo Asfaltového houba, jak pod mou kuratelou omládli, zchytřeli a zkrásněli. A hlavně kolik je to stálo!!!
Nikoli paní Říhová, prdelky si ze zdejších diskutérů dělám proto, aby pochopili (jen někteří a hlavně zřídka), jak je s nimi nakládáno při konzumaci zpráv a reklam z mejnstrýmu.
Eh, to hlavní jsem zapomněl. Nepopírám, že
tato činnost mi přináší jisté potěšení a duševní osvěžení, neboli relax.
Mě taky .-)))
Mě taky .-)))
Asi jste tu nová... To…
Asi jste tu nová...
To Targus píše pomalu na začátku každého svého příspěvku - jen je ale líný, dát to do uvozovek. Chápete? ;-)
Také,
ačkoliv jsem tu psaným projevem chviličku ("duchovně" mnohem déle), tak jsem pochopil, že od Targuse (ga ?) je to takové přátelské pošťouchnutí. Beru to prostě tak. Když mi napíše, že jsem kokot, hned budu mít veselejší den. O dost více, než když na mě bude reagovat nějaký elfodobytek se svými Respekty a Fórumy24, A je toto, A je tototo a tak dále.
Je to volba každého, třeba já si jenom odsedl do jiné řady.
Asi vás, paní Říhová i pana hulvátha chápu, jak se cítíte. Že to máte podobné jako já s nepříjemnou šponou v zadku. Také vím, že se na ni neumírá, ale na turistickou túru se s ní rozhodně jít nedá!
Dělejte to jako já, jako když sedím v kině a nějaký smrad mi zezadu okopává židli. Mám zkušenost, že ti smradi to většinou nedělají ve zlém úmyslu, pouze si to neuvědomují v zaujetí sledovaného filmu. Pak úplně stačí jedno napomenutí a je od okopávání pokoj.
Horší je to však se smrady, kteří s okopáváním ani po napomenutí nepřestanou a ještě vám rádoby vtipně a neomaleně vpálí do obličeje, že jim to okopávání: „... přináší jisté potěšení a duševní osvěžení, neboli relax.“
No co na to říci, paní Říhová? Pak vám opravdu nezbývá nic jiného, než si přesednout do jiné řady a spratka zanechat napospas jeho jájovství. Nebo, pokud ten sledovaný film vám už nestojí za shlédnutí, pak z kina rovnou odejít.
P.S.
ale pozor, poznal jsem i spratky, kteří na mě dokázali doplivnou i ob tři řady ... i s tímhle musíte počítat a být na to připravena ... to ovšem není případ našeho Targuse!
Targus tak tituluje i sebe
Manželku nazývá 🍓 a řekla bych, že si často utahuje z kohokoliv.
Paní Říhové
Paní Říhová,
Targus tak opravdu oslovuje všechny, ale přes mnohou Targusovu snahu jsem se nestal mladým, chytrým, ani krásným.
Davaji...
Davaji...
tadalafil infertility
Zovorax Eye Drops For Sale <a href=https://vsildenafilos.com/>blood pressure medication and viagra</a> Ciprofloxacine Pommade
buy cialis onli ne
cialis blow job <a href=https://cscialisan.com/>buy cialis online usa</a> viagra and cialis for $89
cialis capsules vs softabs
lasix online uk <a href="https://asalasixo.com/">buy 500 mg lasix</a> Baclofene Sevrage
recreational use of cialis
prednisone dosage <a href="https://vprednisonn.com/">buying prednisone mexico</a> prednisone half life
cialis trigger atrial fibrillation
Stendra Avanafil Saturday Delivery <a href="https://apriligyn.com/">precio priligy 30 mg</a> comprar cialis barcelona online
Paní Petro, aniž bych jakkoli snižoval umění
naučit se správnému psaní anglických slov, mohu zodpovědně prohlásit, že kdybych se měl doopravdy učit i-í/y-ý, neprošel bych ani do učňáku.
Výhodou regionu, v němž bydlím, je skutečnost, že my staří, hnusní a blbí ještě výše uvedené samohlásky poctivě vyslovujeme.
Na rozdíl od našich vnoučat, která neumějí vůbec nic. Vnuk zdraví mou ženu slovy "ahoj, baby" a pochopitelně to tak i napíše. Manželka zjistila, že malé děti již snad od mateřské školky čumí do telefonů a sledují youtubery, kteří zásadně mluví takovýmto způsobem, a dosti věrně je napodobují.
:))))
To se asi musela cítit mladě, ta bejby :D
Taky dost často čumím, jak se čeština demokraticky vivýjí. Vlcy vhlése vily a výli jim na khebuly vjence vyli. Na co nějaká pravidla, národ sobje, mainly bezpohlavně a mladý. Učte se ingliš, ať nepropadnete s češtini. Sabáka, sabáka, zabyl radnovo džezyká....
Re: robertík 007 A vy jste blbej robertík úplně ganc, bo
nevyte, že se pyše NAROT SOBYE.
Tak, jak jste to napsal vy, by se to muselo čyst "národ sobdže" a to by si kluci jůtúbový mysleli, že máte rimu.
V Olomouci jsem viděl…
V Olomouci jsem viděl 18letou holčinu, co objednávala na stánku kebejby.
Re: MP Na ja, vy víte hovno, jakou makačku to dá
byt za sfjetaka, cype...