Jeden prsten vládne všem

Kristepane :-))))
Vy jste obrovský psycholog-amater :-)))))

Já bych řekl, že to místy může být spíše otravné. Máte-li tu někoho, kdo ctí svatou povinnost reagovat na prakticky každý příspěvek, diskuse se stává zaplevelenou a nepřehlednou. Nelze popřít, že diskuse zde jsou spíše určitým debatním klubem mezi lidmi, s řekněme, podobnými názory na některá témata a děje. Řekněme si například, že budeme mít debatní kroužek, ve kterém se budou scházet třeba takoví vlastenci. Nebudou debatovat o tom, co je na vlastenectví špatného, ale spíše se budou utvrzovat v tom, že vlastenectví – tedy láska k Vlasti (velké „V“ píši jako obvykle úmyslně), je správný vztah ke své zemi, lidem v ní, obyčejům a tak dále. Je ve své podstatě ani nenapadne, že by ke své Vlasti mohli přistupovat jinak. Berou ji jako rozšířenou množinu vlastní rodiny a rodinu také nezapíráme jen tak bez důvodu. Naopak, pro mnoho lidí je rodina skutečným společenským základem. A i když někdy má chuť ty svoje spratky spráskat na jednu hromadu, vždy se zle oboří na každého, kdo by jim chtěl škodit, nedej Bože ubližovat.

No a najednou si představme, že do tohoto klubu, kde sice tu a tam něco zabublá, vtrhne nějaký vnější element, vtrhne tam, aniž by jej tam kdokoli zval a začne vykřikovat: „Jste banda hnusnejch nácků, vaše vlast je totálně k prdu, jste malí, nízcí, mrzcí a tak dále “. Dostane přes držku, pochopitelně, protože nácek má mnoho společného s německým nacionálsocialismem a už to samo o sobě leckoho tak nějak vyvede z konceptu mírné diskuse a to vůbec nezmiňuji to, že mu někdo šlape po ideálu, kterým vlast pro mnoho lidí je (neplést prosím s antagonistickým pojmem stát). České vlastenectví má máloco společného jak s německým národním socialismem, tak s italským fašismem a má dokonce máloco společného i s českým fašismem. Český fašismus a vlastenectví jsou rovněž pojmy rozdílné, jsou dosti často v rozporu a spíše se vzájemně rozdělují, než sjednocují, což je něco, co bychom vždy měli brát v úvahu.

Upřímně, já osobně s takovými lidmi nedokáži komunikovat. Obě strany hovoří zcela odlišně a pro mě neuchopitelně. Pokud začnou brát do úst pojmy jako pravda a spravedlnost a podobně, začnu být o to odtažitější, protože kdo si dnes troufne říci, co je skutečná pravda a co lež, zejména vidíme-li historii s odpuštěním jako lehkou děvu, která dá každému, co chce a to tím spíše, je-li zrovna psána aktuálními vítězi, nebo těmi, co se za vítěze alespoň považují.

Otázkou tedy je, co s těmito rušivými elementy dělat. Z křesťanského hlediska nás třeba Ježíš učí odpouštět. Nenaučil jsem se to. Můj kamarád Žid zase říkává: „Já odpouštím, ale nezapomínám“. No a já neodpouštím a nezapomínám. Ostatně, odpuštění je na Bohu a kdo tedy jsem, abych suploval jeho práci. Jistě, mohli bychom namítnout, že v odpuštění se blížím tomu božskému ve mně, jenže si zkrátka myslím, že Ti, kdož ublížili, si nezaslouží ani odpuštění a ani to, aby jejich skutků bylo zapomenuto. Jsem stejně tvrdý k sobě jako k ostatním. A tak i mé zlé skutky, kterých naštěstí nebylo zase tak mnoho, nesu s sebou jako znamení hanby a celý život se snažím, abych se křivd, kterých jsem se dopustil v minulosti, nedopustil již nikdy více a to tím spíše, že to, co bylo učiněno, nelze vzít jen tak zpět.

V Bibli je psáno, je to Matouš 5 39. Různé překlady to vykládají různě, ale zní to přibližně: „Udeří-li Tě někdo do pravé tváře, nastav mu i druhou“. Tam je jedno velice důležité slovíčko, které třeba v Lukášově (5 29) evangeliu není, ale je tam psáno: „Tomu, kdo Tě udeří do tváře, nastav i tu druhou“. Všímáte si? Je to důležité. Málokdo totiž vezme na vědomí to slůvko „pravé“.
Nyní se dostanu k vlastnímu vnitřnímu rozporu. Kráčeje světem, snažím se ze všech sil, ukazovat lidem kolem sebe svou pravou tvář. Tvář člověka, kterým bych spíše chtěl být, než kterým jsem. Snažím se tedy nastavovat to lepší ve mně, určitý ideál, kterým bych chtěl být, řekněme. Nikoli dokonce pouhé Ego, ale Superego. Udeří-li mě tedy někdo do pravé tváře, udeří spíše než mě samotného, můj ideál. No a protože ve skutečnosti nejsem nijak příjemný člověk, mohu mu tedy ukázat tu svou druhou tvář. A ta druhá tvář, ta již rozhodně žádným ideálem není. Je to bestie, kterou mám leckdy co dělat, abych udržel na řetězu. Je to to horší, co se ve mně ukrývá. Freud by to pravděpodobně nazval prapůvodní Id. V rozporu s Freudem se domnívám, že je velice důležité se této části vlastní osobnosti nezbavit a ani ji nikterak násilně potlačovat, protože je to část, která nás činí sice agresivnějšími, ale na stranu druhou je to i síla tvůrčí. Ta, která nás žene k tomu, abychom dokázali podávat vyšší výkony, abychom měli odvahu riskovat, objevovat a tvořit. Zabijme svou vlastní bestii a zabijeme část samotného vlastního lidství. Musíme jen zkrátka umět udržet ji na řetězu. Ukázat ji pouze můžeme, nikoli musíme. Je na nás, abychom ji ukazovali co nejméně, protože bychom se mohli dopustit nějaké další křivdy, jež by nám byla přičtena nikoli k dobru, ale ku zlému.

Sártre je ve své podstatě mimořádně užitečný, protože dokonce i mně přinutil vylézti na chvíli ze své ulity a sepsat pár slov, která si stejně již zítra nikdo nebude pamatovat ;-).

Az se vratite, tak nam popiste vase vztahy s zenskejma. pribeh, jak jste se seznamili s tou vasi a tak. At vidime, ze nejste jen copy-past

Uffff

Sartre.
Děláte dobře,že si dáte odych.
Nás všechny čeká také odych,ale po všech zkušenostech,čeká nás to znova a možná to už dopadne podle jejich přání.
Všechno ukazuje,že to byla provokace,na rozjetí války Ukrajiny proti Rusku.Stačilo provést nějaký proti atentát proti mostu a Rusko potopilo Ukrajinské lodě.Porošenko už měl připravený scénář,vyjímečný stav,stanné právo,mobilizaci,co narychlo museli změnit.V Pobaltí už se trénoval elektronický boj,Už se přepravuje vojenská technika z Polska,která už byla připravena,naložena na kamionovou přepravu.
Přitom Vás zaujímá jen slovičkaření.

No, sláva. Že to trvalo.