Poslední polní práce v letošním roce

Je to tady. Letošní polní sezóna končí, je nejvyšší čas začít orat. Jak jsem zde už mnohokrát psal, orba je pro mě základ všeho. Orba dokáže pole odplevelit, orba provzdušní půdu, orba zvedne nahoru odpočatou část země nahoru a naopak tu využitou zaklopí, aby si odpočinula. Orba do země zapraví hnůj, orba vyvraždí nejvíc myší, ale zpravidla neublíží krtkům. Vhodně položené brázdy vzhledem ke svahu zadrží vodu. 

Ale naopak nevhodně provedená orba v nevhodný čas zvyšuje erozi půdy větrem i vodou, může poškodit půdní bakterie a pokud se oře nikoliv v půdě, ale v dnešní směsi jílu s pískem prakticky bez organických látek, tak se jen jalově obrací kvanta tun substrátu bez jakéhokoliv většího smyslu. Orba také přeruší půdní kapiláry a oraná vrstva vyschne. Proto se tady na jižní moravě oře zásadně na podzim, aby půda měla čas znovu zmoknout a propojit se ze spodní vodou a zjara se už sahá jen na tu nejvrchnější vrstvičku, která se kypří jen pro zasetí. A samozřejmě leckdo neoře vůbec, nebo jen použije podřezávač či kompaktor, protože mu orba stejně nic nevyřeší. 

Já, věren svým vidláckým zásadám, ořu. A protože tu propaguji drobnou soběstačnost na vlastním záhumenku či zahrádce, tak tu nepíšu o svých latifundiích, ale popisuji jen svou zahrádku. Jistě si vzpomenete na můj letní seriál o mé práci, zde máte pokračování:  

Na obrázku vidíte výsledek letošní orby. Plocha 20x15m = 300m2. Trvalo mi to se svým jednoosým malotraktorem tři hodiny a spotřeboval jsem necelé dva litry benzínu. Několik dní předtím jsem na tuto plochu vyvozil tři tuny mého prasečího hnoje smíchaného se slámou, protože prasátka mám na podestýlce. To mi trvalo také tři hodiny a spotřeboval jsem necelý litr benzínu. Hnůj jsem na políčku nechal ve dvanácti hromádách a při orbě jsem je vidlemi postupně co nejrovnoměrněji rozházel. 

Takto čerstvý hnůj nemohu nikdy použít na jaře, protože by rostliny spálil. Musím ho zaorat teď a nechat ho  pět měsíců v ještě odležet v zemi. Je důležité hnůj zaorat co nejdřív po rozházení, protože rychle ztrácí dusík, ale to je spíš záležitost agronomů - správně zapravený hnůj šetří peníze za hnojiva. Pro mě je důležitější ta organická hmota, co se dostane do půdy.

Jen tak pro zajímavost - pokud dám na své políčko každý rok tři tuny hnoje, tak jsem vytvořil 1,5mm půdy. Nezkoušejte to přepočítat, protože hnůj obsahuje i vodu a další látky, co se vyplaví. Jen menší část hnoje je ten uhlík, který se po přežvýkání žížalami změní na humus.  Za sto let takto poctivé práce vznikne 15cm půdy - tedy běžný orebný profil malého domácího pluhu. A to značně urychluju práci přírody. Tak vzácná a tak cenná je půda. 

Loni jsem nehnojil. Po šesti letech jsem nechal půdu odpočinout naopak od hnoje. Na úrodě se to neprojevilo, půda to bez problémů kompenzovala. Ale poznal jsem to na menším množství plevele. Já bohužel nemám prostor hnůj tři roky skladovat a tak všechna semínka plevelů nezahynou. Zároveň musím před hnojením na políčku rozházet trochu ledku, aby hnůj v půdě dál bez problémů tlel a nebyl tzv. "hladový".  U  orby s hnojem se člověk docela nadře, protože kola na hovnech prokluzují. Ale já mám všeobecně těžkou půdu, takže se nadřu i bez hnoje. 

Na fotce to není pořádně vidět, ale naživo byste viděli zhruba v polovině políčka světlejší pruh. Od té meruňky nahoru. Tam byl řádek krmné řepy, která vysaje vodu z docela solidní hloubky, takže je zřetelně vidět jiný sušší odstín půdy. Během zimy se to ale napraví. 

Zatím máme neobvykle suchý podzim. Ale nikoliv zemědělské sucho. Zatímco loni pluh odkrajoval takřka nekonečné loupance, letos nemám skoro ani hroudy. Jen dole, kde se nejvíc opírá slunce a zem je nejsušší. Všude jinde se půda se krásně drobila, hnůj se čistě obracel do brázdy, krojidlo rovnoměrně odkrajovalo a na odvalové desce se hlína vůbec nelepila. Vůbec jsem letos nepotřeboval otku. 

Na polovině plochy jsem měl brambory a po bramborách jsem měl zasetou hořčici jako zelené hnojení. Nebylo to špatné, ale řepka je lepší. Půdu prokypří svými kořeny lépe. Hořčice ujde, příští rok zkusím hrášek, ale další rok se zase vrátím k řepce. 

Pamatujete, jak jsem psal o tom, že malotraktor u mě pracuje třicet hodin ročně? Tak tohle byla jedna pětina z toho času. Dobře si připravit půdu je prostě základ všeho.  

Pro případné fajnšmejkry a hnidopichy... na fotce to vypadá, že ořu shora dolů, ale to ne. Ořu napříč svahem a půdu obracím vždycky směrem nahoru. Jeden rok jezdím zprava doleva a další rok zleva doprava. Kompenzuju tím sesuv půdy po svahu dolů při jarních a letních pracech. Na obou stranách pak vždycky jen vezmu jednu či dvě brázdy na úvrati, abych pole zarovnal. To je ten rygolek, který vidíte na fotce. Bylo by lepší dělat to odzdola nahoru, ale to můj malotraktor neutáhne. 

Já osobně moc neuznávám módu zvýšených záhonů, protože já naopak potřebuju co nejčistší plochu pro nejsnazší práci. Stejně tak osobně neuznávám všechny pokusy o permakulturu a bezorebné techniky. Půda se na jižní moravě oře už tisíc let. A pořád tu je. Celá ta katastrofa s vydojenou zemí se stala v posledních třiceti letech, kdy se naopak neoře.  Takže za mě říkám - pořádný dobře vyleštěný pluh, dostatek hnoje, aby byla organická hmota, nebát se průmyslových hnojiv pro dostatek dusíku a co nejvíc toho vyřešit mechanicky, nikoliv chemicky. Chemii používat jako poslední záchranu před ztrátou úrody, ale nejdřív používat mozek, hrát v souladu s přírodou a nesnažit se jí přechytračit, protože to stejně nikdy neprojde. 

Malotraktor jsem už zazimoval (nalil jsem do něj lepší benzín) a až přijde mráz, zlehka pole povápním, abych zneutralizoval kyselost hnoje i umělých hnojiv. A budu tam sypat popel ze svého kotle pro vylehčení půdy a pro dodání vzácných prvků. Stejně tak jsem tam rozsypal všechny smetené železné piliny z dílny a všechny měděné piliny z letošní akce na mé střeše. 

Stejná otázka jako v létě... to docela jde ne? Není to žádná rasovina ze které by se člověk udřel. Nejhorší práci letošního roku jsem měl za dvě odpoledne hotovou.