Dvojí kilometr

Hele Koza, ty si jako myslíš, že Innogy nebo ČEZ tě bude dotovat? Důchod máš 10000, zálohy na energie 15000 .... a oni tě neodpojí, že???
A navíc na mobil nemáš, internet nemáš, na jídlo a léky nemáš a mezi tím vláda sype 25litrů měsíčně i školkou povinným úkáčkám (dělá každý pátý úkáčko a ještě mají všecko zadarmo) a 120MILIARD na jejich podporu ukradli NAM! Teda ukronacisti z Práglu a pětikolky a zelená guma !!
Znáš pruměrnou moravskou rodinu co má na 4 lidi 100000 a vc měsíčně a ma kdeco navíc zdarma??

Tak nekafrej o tom co neznáš a o čem víš tak leda co je v prdeli měkkýho!
(..e... myslel sem hovno, ne že někomu nestojí... nebo stojí, ale za hovno...¨)

Babiš by se nenechal nahrát?
Na nahrávku Babiše už se zapomnělo? Jak ovlivňoval "nezávislé" média, ať určité kauzy vypustí na jeho pokyn?
Vzpomínáte si na jeho rozhovor na toto téma, jak 20 minut v kuse jen zapíral, zapíral a zapíral a dožadoval se jména člověka, který jej nahrál?
Máte hodně krátkou a selektivní paměť.

Je to smutné, ale styl "odejděte sám v klidu dohodou nebo vás vyhodíme" je poměrně běžná praxe.
O to smutnější, že i na tak vysokých postech.
Každopádně člověk, který si potají nahrává schůzky se svým šéfem to v budoucím zaměstnání asi nebude mít lehké. Takový zaměstnanec je sen každého zaměstnavatele.

Premiérka Itálie se s tím nepáře. Itálie válí:
https://twitter.com/visegrad24/status/1638803934734356481?t=ApHZrlHQgA-…

Tak jsem se dočetl, že prý vláda "odborníků" zruší v České poště 300 poboček a 6200 pracovních míst.
Říká tomu transformace.
"Transformace pošty spolkne osm miliard", prohlásil Rakušan.
Budiž. Já bych tu transformaci po staru asi nazval úspora nebo šetření.
Ale co mi nejde na pochop, jak může úspora nebo šetření - pardon moderně transformace stát osm miliard?
Tato banda má talent, při jakékoli akci dojít k opačnému výsledku, než co velí selský rozum. ;o)

než toto - ten jeho automatizovaný systém na vyplácení miliard Ukrajincům , přes který tekly balíky našich prachů přes organizované tunelování ukrajincům, kteří tu ani nikdy fyzicky nebyli, "uprchlickým" dětem , které tu nejsou a kdoví, zda vůbec někde existují - i to, že o tom Jurečka věděl a nic proti tomu neudělal, bylo mu to fuk. A když se to provalilo, tak je v médiích ticho- takový průšvih, šmejdovina - v době našeho megazadlužování. Jurečka to "vyřešil" tím, že to dal ke kontrole NKÚ - a mezitím to jede dál a naše prachy tečou a tečou.......

půl mega dalších "žadatelů o dávky" a přisypete k nim další statisíce ožebračených našich lidí, kteří nikdy o žádné dávky nežádali, ale Fiala a spol je na tu sociálku poslali (a ještě se tím chlubí), tak to systém nemůže zvládnout. Ale to není problém šéfa pracáku, ale ministra, který má ten systém nastavit tak, aby se nezhroutil . ***Otázkou je, zda si Jurečka vyhozením šéfa pracáku nechystá obětního beránka, na něhož po kontrole NKÚautomatického systému vyplácení dávek Ukrajincům (výsledek bude zřejmě tristní), všechno svede.

Máte pravdu. Jurečka, co by lidovec a křesťan si pro svoji neschopnost už našel obětního beránka. Jeho hledání mají tito lidovečtí "bratři" a "sestry" tak nějak přímo v popisu práce...

>Babiš to samozřejmě ví a tak se vždycky choval velice opatrně. A to je také jeden z důvodů, proč měl omezenější akční rádius.
Dobře skrytý pokus o obhajobu Burešova neúspěchu v prezidentských volbách. Ne že by ho lid nechtěl za prezidenta. On musel mít "omezenější akční rádius" protože jsou na něj všichni zlí :)

Latinská Amerika: konfrontace Spojených států s Hedvábnou stezkou
Claudio Katz, 23. března 2023, zkrácený překlad

Nadvláda Spojených států nad Latinskou Amerikou nemá v jiných částech světa obdoby. V žádné jiné oblasti si USA neudržují tak přímou kontrolu s tak trvalými zásahy. Vždy považovaly tento region za pouhé rozšíření svého území.
Kvůli této zvláštní gravitaci ilustruje ústup USA na jih od Rio Grande (Mexika) krizi americké moci. Washington ve svém starém lénu ztrácí pozice závratným tempem.
Důkazy tohoto úpadku v ekonomické rovině jsou po neúspěchu FTAA (Americká zóna volného obchodu) zdrcující. Neúspěšná obchodní a finanční integrace celého regionu pod kontrolu amerického kapitalismu postihla celý tradiční trh. Tento neúspěšný projekt nebyl nahrazen žádným jiným plánem stejného rozsahu. Dvoustranné smlouvy nepřinesly očekávané výsledky a stará touha po panamerické nadvládě je odložena.
Tato hospodářská nepřízeň se rozšířila i do geopoliticko-vojenské roviny. Erozi vedoucího postavení USA se v posledních dvou desetiletích nepodařilo zvrátit ani větším nasazením Jižního velitelství, IV. flotily, základen v Kolumbii nebo přítomností DEA, CIA a FBI. Bílý dům nedokázal zopakovat okupaci Grenady (1983) nebo Panamy (1989). Sice posílil blokádu Kuby a vyzkoušel spiknutí proti Venezuele, ale nedokázal obnovit OAS (Orgaizace amerických států) ani zorganizovat kontinentální převrat, v nějž Limská skupina doufala.
Stejný neúspěch se potvrzuje i na ideologické úrovni. "Americký sen" již neoslňuje tak jako dříve. Vyzdvihování čistého kapitalismu přetrvává, stejně jako adorace podnikání nebo idealizace konkurence, ale odkaz na USA ztratil své tradiční a výlučné ústřední postavení. Potíže, s nimiž se ekonomika Severu potýká, odrazují od omlouvání minulosti. Nárůst nebývalé nerovnosti činí nevěrohodným ztotožnění amerického politického systému s blahobytem většiny.
Starý obraz Spojených států jako ochránce kontinentu také ztrácí své stoupence. Pouze pro stále menší část regionálních elit nadále ztělesňuje společné hodnoty lidstva. Mezinárodní intervence Washingtonu již není vnímána jako jediný lék proti chaosu. Je jasné, že mariňáci zasahují pouze proto, aby zajistili zisky kapitalistické menšině v USA. Tuto všeobecnou revizi role Spojených států urychlil nekompromisní příchod nového vnějšího hráče.

Neúspěchy tváří v tvář překvapivému vyzyvateli
Explozivní expanze Číny v Latinské Americe potvrzuje zhoršování dominance USA. Asijský obr nemá v úmyslu konkurovat způsobem, jak se o to pokoušely Evropa nebo Japonsko, které při různých příležitostech podnikaly neúspěšné vpády do regionu ovládaného Washingtonem. Ve druhé polovině 20. století se tyto intervence vždy omezovaly jen na určitá odvětví hospodářství a nikdy neohrožovaly všeobecné prvenství velmoci.
Příchod Číny představuje další rozměr a vnáší bezprecedentní klín do celého latinskoamerického regionu, který USA pohrdavě nazývali "zadním dvorek". Rychlost tohoto asijského pronikání je bezprecedentní. Začalo to v obchodní sféře prostřednictvím operací, které se stupňovaly tempem 26 % ročně. Objem tohoto obchodu vyskočil z 18 miliard dolarů (2002) na 450 miliard (2021). Čína se nyní stala největším partnerem Argentiny, Brazílie, Chile, Peru a Uruguaye a druhým největším partnerem Mexika a Kolumbie.
Původní zájem Pekingu byl zaměřen na nákup surovin. Vsadil na to, že si zajistí dodávky surovin v regionu, který ukrývá největší zásoby na planetě. Otevřeně se postavil proti yankeeskému strážci tohoto bohatství. V Latinské Americe se nachází 40 % světové biologické rozmanitosti, 25 % světových lesů a 28 % světových vodních zdrojů. Má také 85 % známých ložisek lithia, 43 % mědi, 40 % niklu a 30 % bauxitu. Čína si tohoto bohatství všímá, aby udržela svůj mimořádný růst.
Tento nápor kopíruje v Latinské Americe expanzi východního giganta ve zbytku světa. V tomto případě však přímo podkopává převahu svého hlavního rivala na území, kde mají USA dlouhodobě prvenství. Překvapení Washingtonu bylo ohromující a establishment nebyl schopen tváří v tvář takové výzvě definovat protiútok. Nikdy si nepředstavoval, že by asijský postup mohl dosáhnout takového rozměru na jeho vlastním území.
Čína využila neúspěchu FTAA (Americká zóna volného obchodu), kterému čelil Bush, a Obamovy váhavosti při řešení volného obchodu k zavedení svých dohod v regionu. Tímto způsobem se jí během pouhých 20 let podařilo zaujmout v celé oblasti místo velmi blízké Spojeným státům.

Neúspěšná protiofenziva
Spojené státy se již neuchylují k nabídkám volného obchodu, aby omezily čínskou expanzi, protože v této oblasti nejsou schopny svému rivalovi konkurovat. Bezcelní obchod byl vždy praporem nejkonkurenceschopnějších ekonomik. Stal se velkým symbolem Londýna v 19. století, Washingtonu v minulém století a Pekingu dnes.
Spojené státy přijaly tuto zásadu teprve tehdy, když jejich ekonomika začala převyšovat své konkurenty. V té chvíli izolacionistické sektory prohrály se svými globalistickými kolegy, kteří jim vnutili program liberalizace.
V Latinské Americe byl tento směr určen panamerikanismem a následně rozšířen o programy liberalizace obchodu. Na konci druhé světové války byl prapor volného obchodu spojen s americkou ekonomikou, která byla trojnásobkem HDP SSSR, pětinásobně překonala výrobní objem Velké Británie a byla domovem poloviny světové průmyslové aktivity.
Pokles této americké produktivity byl nejprve patrný tváří v tvář obnoveným ekonomikám Japonska a Německa a nyní se zprůhlednil v důsledku vzestupu Číny. Konkurenceschopnost asijského obra vysvětluje jeho horlivou obhajobu deregulace obchodu na summitech v Davosu. Formální věrnost tomuto ideálu u většiny Západu kontrastuje se skutečným prosazováním tohoto cíle novým ekonomickým centrem na Východě.
Neúspěch Trumpovy protekcionistické reakce na toto dilema vedl Bidena k pokusu o keynesiánské nástroje k vyrovnání závodu s Čínou. Do Bílého domu přišel s rétorikou New Dealu a odvážnými návrhy na zvýšení vládních výdajů, obnovu příjmů a podporu investic do infrastruktury. Slíbil, že zruší snižování daní a potrestá daňové ráje, aby získal zdroje potřebné k oživení americké ekonomiky.
Biden nepřevzal Obamův multilateralismus ani iniciativy jeho globalistických předchůdců v oblasti volného obchodu. Pokusil se pouze o určité přiblížení tomuto kurzu, aby zažehl motory amerického oživení. Tato strategie se však v prvním dvouletí jeho funkčního období nerozběhla.
Jeho balíček na zvýšení veřejných výdajů získal v Kongresu mnohem méně, než se očekávalo, a to tváří v tvář odmítavému postoji republikánů a námitkám jeho vlastních lavic. Nejprve farmaceutická lobby zablokovala jakékoli omezení patentového impéria, poté velký byznys vetoval zlepšení sociálních dávek a zvýšení daní. Poté bankéři vznesli námitky proti rozšíření veřejných výdajů a nakonec ropné společnosti bránily rozjezdu zelené ekonomiky.
Keynesiánské oživení se také muselo vypořádat s novým scénářem inflace, který následoval po pandemii, a s obnovenými vojenskými výdaji zavedenými ukrajinskou válkou.
Tato brzda brání opožděnému obnovení transatlantických a transpacifických obchodních projektů, které Spojené státy udržují v nedefinovaném stavu. Blokování, jemuž tyto iniciativy čelí, potvrzuje patovou situaci první velmoci. Mezinárodní prvenství dolaru, výhody v oblasti špičkových technologií a gravitace Pentagonu neposkytují dostatečnou oporu pro spory s Čínou. Z tohoto důvodu není Biden schopen zvrátit pokračující postup východního draka v Latinské Americe.

Hedvábná stezka v regionu
Boj o ekonomickou nadvládu v Latinské Americe se odehrává také na poli mezinárodních megaprojektů. Čína se pouští do budování gigantického pásu infrastruktur, přístavů a tras, který již zahrnuje 145 zemí, v nichž žije 70 % světové populace a nachází se 55 % světového hrubého domácího produktu. Hedvábná stezka zahrnuje půjčky ve výši 8 000 miliard dolarů a překonává plány na obnovu po druhé světové válce.
Tento kolosální podnik postupuje uprostřed bouřlivého napětí způsobeného válkou, inflací a nedostatkem dodávek, který vypukl po pandemii.
Čína se také musí vypořádat s konflikty vyvolanými zadlužením zemí, které se na jejím projektu podílejí. Již nyní je významným věřitelem velmi křehkých ekonomik (Mongolsko, Laos, Maledivy, Černá Hora, Džibutsko, Tádžikistán a Kyrgyzstán) a refinancuje závazky vůči zemím, které jsou těmito závazky silně postiženy (Bangladéš, Tanzanie a Nigérie).
Jednání o jednotlivých úsecích Hedvábné stezky vyvolává také konflikty s účastníky, kteří zvyšují svou účast bez konzultace s regionálními partnery. Příkladem těchto napětí jsou jednání Itálie za zády Evropy. V této široké škále okolností však Čína sází na velké peníze proti zmateným divákům z USA.
Tento problematický scénář se rozšířil i do Latinské Ameriky. Během pouhých čtyř let se Hedvábná stezka rozrostla o 20 zemí v tomto regionu a začíná dosahovat vlivu srovnatelného s africkým kontinentem v tomto projektu. Nejnověji se připojila Argentina, která tímto vstupem zvýšila tlak na vstup tří hlavních absentérů: Brazílie, Mexiko a Kolumbie.
Ekonomika jihoamerických zemí byla lákána většími úvěry na financování nákupu průmyslového zboží a služeb z Číny. Argentina je pod menším tlakem Washingtonu vůči Pekingu než Mexiko nebo Kolumbie a má méně průmyslu, který je třeba chránit před dovozní lavinou, než Brazílie. Nabídky však odpovídají expanzi brazilského obchodu s Čínou, který vyskočil ze 2 miliard USD (2000) na 100 miliard USD (2020).
Mexiko stále čeká na odpověď na návrh uzavřít přímou dohodu o volném obchodu s Pekingem, který je vetován doložkami T-MEC podepsanými se Spojenými státy. Mnohé hlasy se zasazují o přijetí tohoto konfliktního kroku, aby se země dostala do stavu skutečné rovnosti vůči dvěma mocným zemím planety. Tato sázka však sebou nese kartu, kterou prozatím nikdo nechce hrát.
Čína jedná se všemi svými partnery, aniž by požadovala stejné závazky, jaké obvykle požadují Spojené státy. Nemá tradici být věřitelem, který konzumuje přivlastňování území, podniků nebo zdrojů nesolventních dlužníků.
Žaloby za "neplnění" závazků, které se projednávají u rozhodčího orgánu (ICSID), ilustrují rozsah sankcí, které americké (nebo evropské) společnosti ukládají latinskoamerickým státům. Počet těchto pokut vyskočil z 6 (1996) na 1 190 (2022) za kompenzace přesahující 33 miliard USD.
Uplynulý čas vyřeší všechny otázky ohledně budoucího chování Číny v podobných situacích. Někteří analytici odhadují, že východní gigant již začal podobným scénářům předcházet a nahrazuje úvěry mezi státy soukromými půjčkami se zárukami za majetek. Provádění těchto záruk však dosud nebylo ověřeno a Čína nadále vykazuje přátelštější profil než její severoamerický konkurent. Pokračuje v realizaci Hedvábné stezky rychlostí, která zneklidňuje americké pozorovatele.

Základní vojenské zdroje
Spojené státy se snaží čelit svým ekonomickým nedostatkům větší geopolitickou a vojenskou aktivitou. Na tuto kartu hrají všichni nájemníci Bílého domu, aby omezili čínskou přítomnost a narušili autonomii místních kapitalistických tříd.
Oba záměry sdílí vedení republikánů i demokratů, kteří upřednostňují kombinaci agrese a politiky vyjednávání, aby znovu rozvinuli moc USA. Směs klacku s dobrými mravy přetrvává jako hlavní kombinace všech washingtonských administrativ.
Žádný americký vůdce neuvažuje o hypotéze stažení USA z Latinské Ameriky. Tato nepružnost je neodmyslitelnou součástí první mocnosti, která se nemůže (a nechce) dohodnout s Čínou na předání dominií, na němž se v první polovině 20. století dohodla s Velkou Británií.
Spojené státy si hodlají zachovat své prvenství s využitím monumentální vojenské struktury, kterou v regionu udržuje Pentagon. Jižní velitelství, IV. flotila a základny v Kolumbii artikulují zařízení velmi podobného rozsahu, jaké využívá námořní pěchota v Perském zálivu nebo ve Středomoří.

Latinská Amerika je historickým základem amerického intervencionismu. V letech 1948-1990 se ministerstvo zahraničí podílelo na svržení 24 vlád. Ve 4 případech jednali američtí vojáci, ve 3 případech zvítězily atentáty CIA a v 17 případech šlo o převraty řízené z Washingtonu. Velkou část těchto přepadů spáchalo 70 000 vojáků, které Pentagon v letech 1961-1975 vycvičil k provádění nejrůznějších masakrů.
"Válka proti drogám" byla nejnovější formou takové eskalace. Její součástí byla trvalá přítomnost DEA (Úřad pro potírání drog), zejména v Mexiku, Kolumbii, Peru a Bolívii. Bylo zabito dramatické množství Latinoameričanů, aniž by to mělo jakýkoli vliv na omezení obchodu s drogami. Tato neúčinnost byla důsledkem činnosti samotné CIA, která tolerovala komercializaci narkotik, aby doplnila své financování.
Tento okruh také usnadnil mnohamilionové zisky výrobcům zbraní a bankám, které transformují černé peníze do běžných operací. Za toto praní špinavých peněz byly subjekty zapojené do trestné činnosti -jako například Wells Fargo- potrestány pouze pokutami.
Ministerstvo zahraničí své agrese vždy maskuje nevěrohodnými záminkami. Námořní pěchota a velvyslanectví jsou tradičně vykreslovány jako zachránci před divokými nepřáteli. Nejprve to byli komunisté, pak Taliban, pak obchodníci s drogami a v poslední době teroristé. Hollywood k této maškarádě aktivně přispívá masivní propagací stereotypů, které jsou formovány podle mystifikací, jež Washington proklamuje.
Spojené státy mají v současnosti 12 vojenských základen v Panamě, 12 v Portoriku, 9 v Kolumbii, 8 v Peru, 3 v Hondurasu, 2 v Paraguayi. Zařízení stejného typu udržují také na Arubě, Kostarice, v Salvadoru a na Kubě (Guantánamo). Na Falklandských ostrovech britský partner zajišťuje síť NATO napojenou na místa v severním Atlantiku.
Washington však svou strategii přijímá s ohledem na omezení, kterým v minulosti nečelil. Nemůže již vysílat četníky se stejnou drzostí, jaká panovala ve druhé polovině 20. století. Svou činnost provozuje ve stínu, aby svrhl nepohodlné vládce a dosadil podobně smýšlející diktátory.
Stačí sledovat nedávné přiznání vysoce postaveného Trumpova úředníka (Boltona), abychom si všimli, jak vytrvalá je pečlivá příprava státních převratů ze strany USA. Muži Washingtonu také podporují kruté represe, které proti peruánskému lidu rozpoutal uzurpátor Boularte.
Se stejnou hrubostí a bez jakéhokoli studu vyhlásil šéf Jižního velitelství právo Pentagonu spravovat přírodní zdroje Latinské Ameriky jako své vlastní. S tímto mandátem přebudovává sbor amerických inženýrů splavný okruh řek, které protínají Paraguay. V konfrontaci s Pekingem se Washington vyhýbá jakémukoli zmírnění své vojenské přítomnosti na " zadním dvorku".

Patové situace v sousedství
Závratný průnik, kterého Čína dosáhla v Latinské Americe, potvrzuje bezmocnost amerického válečného štvaní proti hospodářskému ústupu USA. V žádném jiném regionu světa nemá Washington tak zjevnou vojenskou převahu. Pokud jeho zbraně, špioni a velvyslanci nejsou schopni zadržet obchodní mašinerii Pekingu v této oblasti, má jen malou šanci uspět v jejím zastavení v jiných koutech planety. Proto je Latinská Amerika zkouškou budoucnosti.
Příchod Číny do tohoto regionu narušuje přímou kontrolu, kterou Spojené státy na tomto kontinentu dlouho vykonávaly, když neměly soupeře. Regionální četníci pod dohledem Pentagonu (Kolumbie), nikdy neměli takovou míru symbiózy se severním establishmentem.
To, čím se dominance USA v Latinské Americe vždy vyznačovala, bylo jejich přímé, explicitní a drtivé zasahování na jih od Rio Grande. Proto je příchod Číny tak významný.
Spojené státy se nikdy nevyhýbaly nasazení nejrůznějších akcí, aby demonstrovaly nadvládu a daly místním vládnoucím třídám najevo, kdo je tady pánem. Uchylovaly se k pestré nabídce vydírání nebo hrozeb, aby daly toto vůdcovství jasně najevo. Tato kombinace válečných metod a rétoriky koexistence však již latinskoamerickou buržoazii neodrazuje od obchodování s Pekingem.
Tento neúspěch staví dominantní USA do bezprecedentní situace, která postrádá scénáře. Nečelí revoluční výzvě zdola (jako v 60. a 70. letech) ani geopolitickému soupeření (obdoba studené války). Nemůže ani ustoupit jako koloniální impéria tváří v tvář africké dekolonizaci. Musí se vypořádat s ekonomickou konkurencí a uchýlit se k vojenskému nátlaku, který nedosahuje svého cíle. Zvláštnosti čínského soupeře - které budeme analyzovat v příštím článku - vysvětlují tento velký americký problém.
---------------------
Claudio Katz: profesor na univerzitě v Buenos Aires a výzkumný pracovník CONICET. Je členem Red de Economistas de Izquierda (Sítě levicových ekonomů). Jeho poslední kniha "La teoría de la dependencia, 50 años después" (Teorie závislosti, 50 let poté) získala cenu Libertador za kritické myšlení. Jeho webové stránky jsou http://katz.lahaine.org

V roce 1989 jsme byli plně fungující a soběstačný stát, bez dluhů s vyspělým školstvím, průmyslem i
zemědělstvím. Po třicetileté péči západu máme biliony dluhů, jsme jen montovna, veškerý průmysl a
energetika je v cizích rukách a úroveň školství si můžete porovnat na diskuzi novinek

Dneska jsem si na něco vzpomněl.
Neměli být touto dobou všichni naočkování už dávno mrtví?
Kde se asi stala chyba...