My se to naučíme

Vidlák má pravdu a já jsem se mýlil. Přecházím k Alternativě a jsem také Chcimír

1*

KOLAPS MODERNÍ CIVILIZACE A BUDOUCNOST LIDSTVA.
Michael Hudson, Příspěvek přednesený 11. července 2022 na Devátém fóru Jih-Jih o udržitelnosti.

Největší výzvou, které společnosti vždy čelily, bylo, jak provozovat obchod a úvěr, aniž by obchodníci a věřitelé vydělávali na vykořisťování svých zákazníků a dlužníků. Celý starověk si uvědomoval, že snaha získat peníze je návyková a společnost má tendenci být vykořisťovatelská, a tudíž škodlivá. Morální hodnoty většiny společností se stavěly proti sobectví, především v podobě lakomství a závislosti na bohatství, kterou Řekové nazývali filargurie - láska k penězům, stříbrománie. Jednotlivci a rodiny oddávající se okázalé spotřebě bývali ostrakizováni, protože se uznávalo, že bohatství se často získává na úkor ostatních, zejména slabších.
Řecký pojem pýchy zahrnoval egoistické chování, které způsobuje újmu druhým. Chamtivost a nenasytnost měla být trestána bohyní spravedlnosti Nemesis, která měla mnoho blízkovýchodních předchůdců, například Nanshe z Lagaše v Sumeru, a chránila slabé před mocnými, dlužníky před věřiteli.
Tuto ochranu měli poskytovat vládci, kteří sloužili bohům. Proto byli vládci vybaveni dostatečnou mocí, aby chránili obyvatelstvo před tím, aby se dostalo do dluhové závislosti a podřízenosti. Náčelníci, králové a chrámy měli na starosti přidělování úvěrů a obdělávání půdy, aby drobní zemědělci mohli sloužit v armádě a poskytovat pracovní sílu pro robotu (nucená práce zdarma po určitý počet dnů za rok). Vládci, kteří se chovali sobecky, mohli být sesazeni, jejich poddaní mohli utéct nebo podpořit vůdce rebelů či zahraniční útočníky, kteří slibovali zrušení dluhů a spravedlivější přerozdělení půdy.

Nejzákladnější funkcí blízkovýchodních králů bylo vyhlašování "hospodářského pořádku", misharum a andurarum zrušení čistých dluhů, což se odrazilo v judaistickém jubilejním roce. Neexistovala žádná "demokracie" ve smyslu volby vůdců a správců občany, ale "božské kralování" bylo povinno dosáhnout ekonomického cíle demokracie: "ochrany slabých před mocnými".
Královská moc byla podporována chrámy a etickými či náboženskými systémy. Hlavní náboženství, která se objevila v polovině prvního tisíciletí př. n. l., náboženství Buddhy, Lao-c' a Zoroastra, zastávala názor, že osobní pohnutky by měly být podřízeny podpoře celkového blahobytu a vzájemné pomoci.

Před 2500 lety se nezdálo pravděpodobné, že by západní svět ovládla válečnická aristokracie. Při vytváření Římské říše převzala oligarchie vládu nad zemí a posléze i nad politickým systémem. Zrušila královskou nebo občanskou autoritu, přenesla daňové břemeno na nižší třídy a zadlužila obyvatelstvo i výrobu.
Dělo se tak na čistě účelovém základě. Nebyla zde žádná snaha o ideologickou obhajobu. Nebyl zde ani náznak toho, že by se objevil archaický Milton Friedman, který by popularizoval radikální nový morální řád oslavující hrabivost tvrzením, že chamtivost je to, co žene ekonomiku kupředu, nikoliv blokuje její rozvoj, a přesvědčoval společnost, aby přenechala rozdělování půdy a peněz "trhu" řízenému soukromými společnostmi a lichváři namísto komunitních regulací ze strany palácových vládců a chrámů. Paláce, chrámy a občanské vlády byly věřiteli. Nebyly nuceny si půjčovat, aby mohly fungovat, a nepodléhaly tak politickým požadavkům soukromé věřitelské třídy.

Zadlužování obyvatelstva, průmyslu a dokonce i vlád u oligarchické elity je však přesně to, k čemu došlo na Západě, který se nyní snaží vnutit celému světu moderní variantu tohoto na dluhu založeného ekonomického režimu - neoliberální finanční kapitalismus, jehož centrem jsou USA. Právě o tom je dnešní nová studená válka.
Podle tradiční morálky raných společností byl Západ - počínaje klasickým Řeckem a Itálií kolem 8. století př. n. l. - barbarský. Západ byl skutečně na periferii starověkého světa a když syrští a féničtí obchodníci přinesli z Blízkého východu myšlenku úročeného dluhu chyběla na Západě královská tradice pravidelného odpouštění dluhů. Absence silné palácové moci a chrámové správy umožnila vznik věřitelských oligarchií v celém středomořském světě.

Řecko si nakonec podmanila nejprve oligarchická Sparta, poté Makedonie a nakonec Řím. Právě jeho hrabivý prověřitelský právní systém formoval pozdější západní civilizaci. Dnes je financializovaný systém oligarchické kontroly, jehož kořeny vedou až do Říma, podporován a dokonce vnucován americkou diplomacií nové studené války, vojenskou silou a ekonomickými sankcemi zemím, které se mu snaží vzdorovat.

Klasické antické oligarchické převzetí moci
Abychom pochopili, jak se západní civilizace vyvíjela způsobem, který obsahoval osudové zárodky její vlastní ekonomické polarizace, úpadku a pádu, je nutné si uvědomit, že v době, kdy se klasické Řecko a Řím objevují v historických záznamech, narušila hospodářský život od Blízkého východu po východní Středomoří doba temna, a to v období od roku 1200 do zhruba 750 př. n. l. V té době se v Řecku a Římě objevuje Klimatické změny formou ochlazení, které zřejmě způsobily silnou depopulaci, která ukončila řecké palácové hospodářství a život se v tomto období vrátil na místní úroveň. Některé rodiny vytvořily mafiánské autokracie tím, že si monopolizovaly půdu a připoutaly k ní pracovní sílu různými formami nátlakové klientelistiky a zadlužování. Především byl problémem úročený dluh, který do egejských a středomořských zemí přinesli blízkovýchodní obchodníci - bez odpovídající kontroly v podobě královského odpuštění dluhů.

Z této situace vzešli v 7. a 6. století př. n. l. řečtí reformátoři-"tyrani" od Sparty po Korint, Athény a řecké ostrovy. Dynastie Cypselidů v Korintu a podobní noví vůdci v dalších městech údajně zrušili dluhy, které držely klienty v otroctví na půdě, přerozdělili tuto půdu občanům a podnikli výdaje na veřejnou infrastrukturu, aby vybudovali obchod, čímž otevřeli cestu občanskému rozvoji a zárodkům demokracie. Sparta zavedla přísné "lykúrské" reformy proti okázalé spotřebě a přepychu. Archilochova poezie na ostrově Paros a athénský Solón odsuzovali touhu po osobním bohatství jako návykovou, vedoucí k pýše zraňující ostatní - za to je měla potrestat bohyně spravedlnosti Nemesis. Duch byl podobný babylonskému, judaistickému a dalším morálním náboženstvím.

Řím měl legendárních sedm králů (753-509 př. n. l.), kteří prý přitahovali přistěhovalce a bránili oligarchii v jejich vykořisťování. Bohaté rodiny však posledního krále svrhly. Neexistoval žádný náboženský vůdce, který by kontroloval jejich moc, protože přední aristokratické rody ovládaly kněžstvo. Neexistovali vůdci, kteří by spojili domácí ekonomickou reformu s náboženskou školou, a neexistovala západní tradice rušení dluhů, jakou prosazoval Ježíš ve snaze obnovit jubilejní rok podle judaistické praxe.
Římští aristokraté vytvořili antidemokratickou ústavu a senát a zákony, které učinily dluhové otroctví - a následnou ztrátu půdy - nezvratným. Ačkoli "politicky korektní" etika spočívala ve vyhýbání se obchodování a půjčování peněz, tato etika nezabránila vzniku oligarchie, která se zmocnila půdy a uvrhla velkou část obyvatelstva do otroctví. Ve 2. století př. n. l. si Řím podmanil celé Středomoří a Malou Asii a největšími a nejmocnějšími korporacemi byli celníci, kteří údajně drancovali římské provincie.

Vždy existovaly způsoby, jak se bohatí mohli chovat svatouškovsky v souladu s altruistickou etikou zdánlivě se vyhýbající obchodní chamtivosti a zároveň se obohacovat. Bohatí lidé západního starověku se s takovou etikou dokázali vyrovnat tím, že se sami vyhýbali přímému půjčování a obchodování, tuto "špinavou práci" zadávali svým otrokům nebo svobodným lidem a příjmy z těchto činností utráceli za okázalou filantropii (která se stala očekávanou součástí římských volebních kampaní). A poté, co se ve 4. století n. l. stalo římským náboženstvím křesťanství, bylo možné si za peníze koupit rozhřešení vhodně štědrými dary církvi.

Dědictví Říma a finanční imperialismus Západu
To, co odlišuje západní ekonomiky od dřívějších blízkovýchodních a většiny asijských společností, je absence oddlužení, které by obnovilo rovnováhu celé ekonomiky. Každý západní národ zdědil po Římu zásady posvátnosti dluhu, které upřednostňují nároky věřitelů a legitimizují trvalý převod majetku neplatících dlužníků na věřitele. Od starověkého Říma po habsburské Španělsko, imperiální Británii a Spojené státy si západní oligarchie přivlastňovaly příjmy a půdu dlužníků a zároveň přesouvaly daně ze sebe na práci a průmysl. To způsobilo škrcení domácí ekonomiky a vedlo to oligarchii k hledání prosperity prostřednictvím dobývání cizích zemí, aby získala od cizinců to, co nevyráběla domácí ekonomika zahnaná do dluhů a podléhající prodělečným právním principům převádějícím půdu a další majetek na třídu rentiérů.
Španělsko v 16. století ukořistilo obrovské lodě stříbra a zlata z Nového světa, ale toto bohatství mu proteklo rukama a bylo rozptýleno ve válkách, místo aby bylo investováno do domácího průmyslu. Habsburkové, kteří zůstali se strmě nerovnou a polarizovanou ekonomikou hluboce zadluženou, ztratili svůj někdejší majetek,
Podobný vzestup a pád následoval i ve Velké Británii. První světová válka jí zanechala velké zbrojní dluhy vůči její vlastní bývalé kolonii, Spojeným státům. Ve snaze splatit tyto dluhy zavedla doma protidělnické úspory a britská šterlinková oblast se následně stala satelitem amerického dolaru podle podmínek amerického Lend-Lease za druhé světové války a britské půjčky z roku 1946. Neoliberální politika Margaret Thatcherové a Tonyho Blaira prudce zvýšila životní náklady privatizací a monopolizací veřejného bydlení a infrastruktury, čímž zlikvidovala někdejší průmyslovou konkurenceschopnost Británie zvýšením životních nákladů a nevyhnutelným zvýšením mezd, které se promítly do cen výrobků.

Spojené státy sledovaly podobnou trajektorii imperiální nadvlády na úkor domácí ekonomiky. Jejich zámořské vojenské výdaje od roku 1950 přinutily v roce 1971, dolar přestal být přímo směnitelný za zlato. Tento posun měl nečekaný přínos v podobě zavedení "dolarového standardu", který umožnil americké ekonomice a její vojenské diplomacii, aby se bez jakéhokoli praktického omezení nechaly od zbytku světa dotovat tím, že se zadlužovaly v dolarech u centrálních bank jiných států.

Finanční kolonizace postsovětského svazu v 90. letech 20. století prostřednictvím "šokové terapie" privatizačních darů, po níž následovalo přijetí Číny do Světové obchodní organizace v roce 2001 - s očekáváním, že se Čína podobně jako Jelcinovo Rusko stane finanční kolonií USA - vedla k deindustrializaci americké ekonomiky přesunem zaměstnanosti do Asie. Snaha vynutit si podřízení americké kontrole tím, že byla zahájena dnešní nová studená válka, vedla k tomu, že se Rusko, Čína a další země odtrhly od dolarového obchodního a investičního systému. Proto Spojené státy a Evropa v rámci NATO trpí úspornými opatřeními a prohlubující se nerovností v bohatství, neboť míra zadlužení jednotlivců, podniků a státních orgánů prudce roste.

Ještě před deseti lety senátor John McCain a prezident Barack Obama charakterizovali Rusko jako pouhou čerpací stanici s atomovými bombami. To by se nyní dalo stejně dobře říci o Spojených státech, které svou světovou hospodářskou moc zakládají na kontrole obchodu s ropou na Západě, zatímco jejich hlavními vývozními přebytky jsou zemědělské plodiny a zbraně. Kombinace finančního zadlužování a privatizace učinila z Ameriky ekonomiku s vysokými náklady, která ztratila své někdejší vedoucí postavení v průmyslu, podobně jako se to stalo Británii. Spojené státy se nyní snaží žít především z finančních zisků (úroků, zisků ze zahraničních investic a vytváření úvěrů centrálními bankami k nafukování bublin pro kapitálové zisky), místo aby vytvářely bohatství vlastní prací a průmyslem. Jejich západní spojenci se snaží o totéž. Tento systém ovládaný Spojenými státy eufemisticky nazývají "globalizací", ale jedná se pouze o finanční formu kolonialismu - podpořenou obvyklou vojenskou hrozbou síly a skrytou "změnou režimu", která má zabránit zemím z tohoto systému vystoupit.

Tento imperiální systém založený na USA a NATO se snaží zadlužit slabší země a donutit je, aby předaly kontrolu nad svou politikou Mezinárodnímu měnovému fondu a Světové bance. Poslouchání neoliberálních protipracovních "rad" těchto institucí vede k dluhové krizi, která nutí dlužnickou zemi ke znehodnocování devizového kurzu. MMF je pak "zachrání" před platební neschopností pod "podmínkou", že rozprodají veřejný majetek a přesunou daně z bohatých (zejména zahraničních investorů) na pracující.

Oligarchie a dluh jsou charakteristickými znaky západních ekonomik. Americké zahraniční vojenské výdaje a téměř neustálé války způsobily, že vlastní ministerstvo financí hluboce zadlužilo zahraniční vlády a jejich centrální banky. Spojené státy tak jdou stejnou cestou, jakou španělský imperialismus zadlužil habsburskou dynastii u evropských bankéřů a jakou účast Velké Británie ve dvou světových válkách v naději, že si udrží dominantní postavení ve světě, ji zadlužila a ukončila její dřívější průmyslovou převahu. Rostoucí zahraniční dluh Ameriky byl udržován jejím privilegiem "klíčové měny", kterým je vydávání vlastních dolarových dluhů v rámci "dolarového standardu", aniž by ostatní země mohly rozumně očekávat, že jim někdy bude zaplaceno.

Tento měnový blahobyt umožnil manažerské elitě Wall Streetu zvýšit americkou rentiérskou režii financializací a privatizací, čímž se zvýšily životní náklady a náklady na podnikání, podobně jako tomu bylo ve Velké Británii za neoliberální politiky Margaret Thatcherové a Tonyho Blaira. Průmyslové podniky reagovaly přesunem svých továren do zemí s nízkými mzdami, aby maximalizovaly zisky. Zatímco se však Amerika deindustrializuje a roste její závislost na dovozu z Asie, americká diplomacie vede novou studenou válku, která vede nejproduktivnější ekonomiky světa k tomu, aby se oddělily od americké ekonomické sféry.

Rostoucí zadlužení ničí ekonomiky, pokud není využíváno k financování nových kapitálových investic do výrobních prostředků. Většina západních úvěrů je dnes vytvářena k nafukování cen akcií, dluhopisů a nemovitostí, nikoli k obnově průmyslové schopnosti. V důsledku tohoto přístupu založeného na dluhu bez výroby je domácí ekonomika USA zahlcena dluhy vůči vlastní finanční oligarchii. Přestože americká ekonomika dostala oběd zdarma v podobě pokračujícího nárůstu oficiálního dluhu vůči zahraničním centrálním bankám - bez viditelné perspektivy splacení mezinárodního i domácího dluhu -, její dluh se nadále zvyšuje a ekonomika se ještě více zadlužuje. Amerika se polarizovala a extrémní bohatství se soustředilo na vrcholu, zatímco většina ekonomiky se hluboce zadlužila.

„Víra se nedá vynutit. Ta buď je a nebo není.
Vláda téhle země už musí bojovat především proti vlastním obyvatelům, aby se ještě chvíli udržela. Její mediální poskoci musejí vymlčovat, dehonestovat a lhát…. ...Zároveň se prostou soutěží postupně eliminují blbci.“
-----------------
A ta vláda volí řešení srovnatelná s 50. lety…, tak to nemůže zůstat, aby kvůli jinému názoru než má ona lidi posílala na „převýchovu“ do války a rozdávala důtky.
Vidím Afročechovou jako Marfušu z Mrazíka (tam je neuvěřitelná i podoba), nebo jako šéfovou z filmu „Přelet nad kukaččím hnízdem“.

Statistika Vidlákovy cenzury:
Předminulý týden tento komentář smazán: 30x
Minulý týden smazáno: 0x
Tento týden smazano: 3x (zatím)
Dnes smazáno: 0x

Odpovědi od Vidláka: 0

Pane Vidláku, jak se má Váš kamarád elektrikář z ČEZu? Už si našel novou práci namísto odpojování bezbranných maminek a babiček od elektřiny?
Mohl bych nějaké ty maminky a babičky vidět? Podle sděleného tempa by jich touto dobou měly být tisíce, možná desítky tisíc. Kde jsou?
Nemohl by Raptor TV udělat nějakou reportáž? Třeba by pomohla paní senátorka Hamplová, která si již dávno informace z ČEZu vyžádala, ale nezveřejnila.
Proč ne?
Už jste se někde za tento naprosto vylhaný příběh s neexistujícím kolegou omluvil? Můžete se ještě každé ráno s klidem na sebe podívat do zrcadla nebo už je Vám z Vás ze všeho toho lhaní a vyvolávání strachu taky špatně? Máte hodně imaginárních přátel a kolegů?
Děkuji