My, dezoláti, rádi čteme zprávy z celého světa. Oficiální, neoficiální, vládní i opoziční. Děláme si obrázek o situaci na základě co největší škály informací a zdrojů. Vyznáváme krédo, že média tu nejsou od toho, aby se jim věřilo, ale aby jejich informace byly podrobovány zkouškám. Je třeba trpělivě hledat, porovnávat, přemýšlet a pak je teprve možné si udělat obrázek, který se blíží realitě víc, než zprávy v České televizi.

Ostatně… Rusům pořád ještě nedošly ani rakety, ani jídlo, ani vojáci… ani peníze. Stejně tak Rusko není izolované, neprohrává a navzdory zbožným přáním stepního orákula Džamily Stehlíkové, Putin vypadá docela čile.

Když mluvím před lidmi, tak vždycky říkám, že největší lží posledních třiceti let je zdání veřejnoprávnosti. Já ve veřejnoprávní média prostě nevěřím. Můžete mít kodex jaký chcete, můžete na to mít mediální zákon, můžete si hrát na objektivitu, ale skutečně veřejnorpávní bývá médium jen na krátkou dobu. Pak se ho vždycky zmocní nějaká skupina a začne onu veřejnoprávnost využívat ke svému prospěchu. Je úplně jedno, jestli to dělají redaktoři sami, nebo to vodí nějací neziskovkáři, americká ambasáda, tajné služby, Marek Dalík či Tomáš Halík… Už z podstaty uspořádání lidského mozku je trvalá objektivita prostě nemožná.

Já věřím v pluralitu médií. Věřím ve velké množství neobjektivních, ale dostupných informací. Jakmile se nějaké médium začne označovat za důvěryhodné na základě ankety, je to vždycky začátek konce. Ostatně… odkdy to jde s Respektem z kopce? Ano, od doby, kdy o sobě začali říkat, jak jsou pravdomluvní a objektivní. Chci svět, kde se dostanu k Al Jazeere, protože chci znát muslimský pohled na izraelsko-palestinský konflikt. Chci si přečíst Eretz, který do češtiny překládá izraelské zpravodajství. Přál bych si, aby každá politická strana u nás měla své noviny, nebo alespoň svůj blog, kde se bude každodenně a běžně vyjadřovat k aktuálním událostem. Leckterý politik to tak už má… proto také lidé přestávají potřebovat majnstrýmové intervjuky.

Nechci veřejnoprávní média. Chci pluralitu médií. Nevadí mi, že existuje státní, či vládní televize, pokud bude existovat i nějaké opoziční médium. Nevadí mi, že mi Fiala prostřednictvím CNN Prima bude vysvětlovat, jak musíme být na straně Západu, když budu mít možnost si přečíst, jak to vidí Východ. Nesnáším, když novináři kádrují a dělají ze sebe nějaké arbitry pravdy a objektivity. Ať klidně někomu nebo něčemu fandí, ať si stojí za nějakou svojí hodnotou, ale ať ji nevydávají za absolutní dobro a cokoliv jiného za absolutní zlo. Nevadí mi, když má šéfredaktor nějaký světonázor, ale vadí mi, když ho chce protlačit jako jediný správný. Nevadilo by mi, kdyby Česká televize pěkně papouškovala stanovisko vlády, která je zrovna u moci, vadí mi, když se označuje za etalon pravdivosti a objektivity.

Mám rubriku na Parlamentních listech, Prvních zprávách… a na Sputniku. Ve všech případech je to stejné. Prostě mi napíší mail s otázkami a já je po Vidlácku zodpovím. Mluvím hlasem těch, kterých se novináři z České televize či Respektu neptají. Mluvím hlasem těch, které lepšolidé označují za hlupáky. Díky za tato média. Nekádrují, neradí, nevyvracejí se z mých odpovědí. Jen se ptají a nechají mě odpovědět.

V minulém týdnu jsem měl zajímavou komunikaci právě se Sputnikem. Tedy… oni už nejsou Sputnik, protože ho u nás naši demograti zablokovali, abychom náhodou nebyli ovlivňováni ruským názorem… To víte, po třiceti letech budování západních hodnot a toho nejlepšího západního školství, stačí jeden internetový web oficiálně provozovaný Ruskem a všechny evropské hodnoty jsou v háji… Zablokování udělalo Sputniku výbornou reklamu a tak spustili svoje zpravodajství jako telegramový kanál a jmenují se teď NeČt 24…

Minulý týden jsem položil otázku já jim. Zajímalo mě, když jsou henten oficiální ruský kanál pro svět, jak vlastně myslel mluvčí Kremlu Dimitrij Peskov svůj komentář ohledně informace, že nový slovenský premiér zastavuje dodávky zbraní na Ukrajinu. Peskov totiž řekl, že pomoc Slovenska Ukrajině byla vždycky malá a tak jak jejich pomáhání neovlivnilo situaci na frontě, neovlivní ji ani jejich nepomáhání.

U nás se toho totiž hned chytli chciválkové a začali halasně křičet, že Rus se k Slovákovi chová jako k onuci. Fico oznámí zastavení pomoci Ukrajině a oni mu ani nepoděkují a jen bagatelizují význam Slovenska. Hned z toho byla čilá diskuse o tom, jak nás Rusko vlastně vidí… a já si řekl, že se prostě zeptám přímo u zdroje.

A tak jsem jim položil následující otázku: Jak to Peskov myslel? Byla to bagatelizace významu Slovenska, nebo tím mezi řádky Kreml naznačuje, že slovenský podíl na této válce je od začátku tak malý, že v případné normalizaci vztahů to vlastně nebude hrát roli?

Redaktoři položili tuto otázku ruskému politologovi a bohemistovi Vadimu Truchačovovi. Jeho odpověď zněla následovně:

Peskov měl zřejmě na mysli, že Slovensku téměř došly vlastní zbraně a Ukrajině nijak zvlášť pomoci nemůže.

Zůstávají zde dvě otázky. První je ta, zda Slovensko zůstane i nadále opravárenskou základnou pro Ozbrojené síly Ukrajiny. Druhou otázkou je, zda bude pokračovat tranzit zbraní pro Ukrajinu přes slovenské území. (Především zbraně z ČR). Noví slovenští ministři na tyto otázky zatím jasné odpovědi nedali.

A konečně třetí moment. Protiruská prezidentka Čaputová nikam neodešla. A právě ona bude zpomalovat obnovu vztahů s Ruskem. A ještě jedna otázka – kdo ji na jaře 2024 nahradí v prezidentském křesle.

Je nyní možné, aby Bratislava a Moskva normalizovaly vztahy alespoň na úroveň rusko-maďarských vztahů, to znamená návštěvy slovenských představitelů v Moskvě, setkání nejvyšších představitelů států?

S největší pravděpodobností to zatím není možné. Ficova vláda není tak plnohodnotným pánem situace na Slovensku jako Orbán v Maďarsku. Pravděpodobně může do Ruska přijet někdo ze Slovenské národní strany, nejvíce proruské ze všech stran nové koalice.

Setkání slovenských ministrů se zástupci Ruska jsou přitom možná někde na neutrálním území – v Číně, Indii, Turecku nebo Srbsku. Nebo ještě někde jinde.

Slovenský ministr vnitra Robert Kaliňák tento týden prohlásil, že dohoda o obranné spolupráci se Spojenými státy bude revidována. Co to může znamenat v praxi?

To může znamenat, že na Slovensku nebudou vytvářeny americké vojenské základny – ani dočasné. Stejně jako nevznikají v České republice. Znovu se však nabízí otázka tranzitu amerických vojáků a průletu amerických vojenských letadel slovenským vzdušným prostorem. To vyžaduje doplňující vysvětlení.

S největší pravděpodobností si Slovensko zachová jak tranzit českých zbraní na Ukrajinu, tak tranzit amerických vojáků. Slováci však odmítnou dislokaci na svém území amerických vojáků a roli opravárenské základny pro ukrajinské ozbrojené síly.

Tady máte v podstatě oficiální ruskou odpověď. Stačilo se zeptat… Kdo by chtěl vědět víc, může se podívat přímo na jejich web:

https://42tcen.com/

Dovolte mi k tomu pár poznámek:

Rusové válčí. I když tomu říkají speciální vojenská operace, je to plnotučná válka kvůli které Rusko rozjelo válečnou výrobu a poskládalo válečný státní rozpočet. Nijak se netají tím, že válčí proti NATO a Západu jako celku. Možná se snaží před obyvatelstvem prezentovat mírový stav, ale všechny úřady a státní struktury jsou ve válce až po uši. Pořád slyšíme o tamní cenzuře a o tom, jak je nebezpečné v Rusku promluvit.

Ale…

Dovedete si představit nějaké české médium, které by Rusům zprostředkovalo odpovědi na jejich otázky v podobně nehysterické podobě? Dovedete si představit Moláčka, Taberyho nebo Wolnera, jak zařizují odpověď pro ruského blogera, aby se Rusové dozvěděli český pohled na tuto válku? Dovedete si představit nějakého českého politologa a rusistu, který by neproložil svoje odpovědi invektivami, že ruský režim je teroristický a nezaslouží si slitování? Dovedli byste jmenovat nějakého českého vládního představitele, který by na diplomacii nahlížel v podstatě technicky – dodávky zbraní, tranzity zbraní, opravárenské základny a hodnotil by diplomatické možnosti podobně přímočaře, ale bez urážek?

Kdyby se podobné odpovědi nějakého českého politologa objevily v ruských médiích, tak ho naši objektivní a pravdomluvní novináři rovnou ukoušou…

Ne, nedozvěděli jsme se pravdu. Dozvěděli jsme se jeden ruský pohled na věc. Za mě je to pohled užitečný a předpokládám, že slovenská vláda má k dispozici celou řadu dalších, mnohem oficiálnějších ruských pohledů na různé otázky. Rusové nevidí Fica jako proruského. Jen vidí, že není tak hr do válčení a obzvlášť ne do válčení zadarmo. Ale také vidí, že Slovensko nebude dělat žádnou velkou roztržku s USA. Člověk musí být hodně hysterický, aby v tom viděl něco jiného, než jen čirý pragmatismus. U Orbána to není jiné.

Možná, kdybychom dostávali stejně střízlivé odpovědi i z americké strany, mohli bychom také střízlivě porovnávat výhody a nevýhody každého zahraničně politického kroku naší vlády . Kdyby Jan Moláček z Deníku N (N jako nenávist) nedělal ze všeho hned vlastizradu, nehrál by si na pravdu a nechal mluvit i Rusy, nejspíš by nekritičtí nadšenci do všeho ruského trochu vystřízlivěli a začali se dívat na svět poněkud realističtějšíma očima. Viděli by skutečné, nikoliv vysněné, Rusko. Našim majnstrýmovým médiím se z každého jiného pohledu podařilo udělat lákavé zakázané ovoce. Všimněte si, že se liberálům propagandisticky dařilo mnohem lépe, když se pohybovali v informačním mišmaši, který byl svobodný, ale tak velký a komplikovaný, že se v něm nikdo nevyznal.

Je to stejné, jako v roce 89… Největší chyba komunistů byla v tom, že lidi nepouštěli na Západ. Místo aby si tady všichni udělali reálný obrázek o tamních výhodách i nevýhodách, snili o západním ráji, který nikdy neexistoval.

Zkrátka a dobře, nepotřebujeme aktivistické novináře, kteří si hrají na pravdu a objektivitu. Potřebujeme pluralitu, potřebujeme různé pohledy, včetně těch pomýlených. Potřebujeme pohledy všech stran, protože jen tak si najdeme vlastní pohled a vlastní cestu. Rozhodně nepotřebujeme „nejdůvěryhodnější zpravodajský web.“ Nepotřebujeme novináře, maskující svůj aktivismus veřejnoprávností.

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí a podpořit vlastní národní občanskou společnost, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle agentovné alespoň 350,- Kč, může si na oplátku vyžádat knihy, trička nebo placky z nabídky.