"Rusko, pro tebe všecko" se nerýmuje..., jenomže co taky chtít po vyplajchovaných makovicích.  

líp by sedělo - Rusko lepší než Prusko!  

  Již několik desítek let v těchto květnových dnech oslavujeme porážku nacismu v Evropě. Její existenci si na vlastní kůži prožila už jen ta nejstarší generace, navíc pouze v průběhu svého dětství, takže skutečných pamětníků schopných přinášet pocity z tehdejšího řádění německých fašistů a jejich ideových spolubojovníků výrazně každý rok ubývá. Přidejme k tomu problémy spojené s vysokým věkem, tedy ztrátu paměti, také energie a chuti předávat své zážitky mladým, v neposlední řadě i změnu politického myšlení dalších generací, a nemůžeme vnímat nic jiného, než ztrátu reálného přístupu k zločinnému chování nacistů.

  Nenávist liberálů a eurohujerů k Rusku je neomluvitelná. 2.světová válka je i po desetiletích od svého vzniku i konce varovným mementem. Milióny mrtvých, umučených a zbídačených lidí z mnoha národů jsou skutečným varováním před další eskalací hamižnosti, nesnášenlivosti a neochoty hledat cesty k vzájemně prospěšným dohodám. Opět se nám tak vrací neúcta k životu, ke zdraví a k právu na sebeurčení každého jednotlivého národa. Německo už v minulosti mnohokrát ukázalo svou agresivní tvář a germánské hordy doplněné dalšími z jiných států opět začaly terorizovat své okolí. Tehdy v Mnichově nás zradili naši domnělí přátelé, jejichž naivita a lenost způsobily na čas ukončení existence Československa. To se už nikdy nevrátilo k tomu, jak významnou a rozvinutou zemí bylo za krátké období 1.republiky. Přesto to byla Rudá armáda, kdo nám vrátil naději.

  Byli to Sověti, kdo vyhnal Němce od Moskvy, poté i z Polska, Slovenska a z Čech. Otevřeli brány koncentračních táborů a jako bonus za svou odvahu i výdrž a bojovnost byli předurčeni k dobytí Prahy i Berlína. Demarkační čára byla daná, přestože by Američané byli v Praze možná dříve. Po oficiálním skončení války, možná dokonce už před ním, však bylo jasné, že silný Sovětský svaz se svým strategickým zázemím bude v příštích desetiletích vznikajícímu Západu vadit. Ne, nechceme si hrát na historiky, ale jisté je, že nacistické mozky zmizely na nějakou dobu ze scény, aby se později vrátily rehabilitované do běžného života právě na území západních zemí. Nebezpečná ideologie tak nebyla vymýcena a mohli se rodit její další propagátoři. Také pohrobci firem úspěšných za éry nacistického Německa a tvořící základ jeho hospodářství nepřestaly existovat a transformovaly se do současných průmyslových gigantů.

  Sovětský svaz a jeho geopolitický nástupce Rusko nakonec zůstali jediným skutečným bojovníkem proti nacismu v jeho moderní podobě. A má mnoho důvodů v tom nepřestávat. Je naprosto evidentní, že na Ukrajině má tato ideologie stále velké množství zastánců, navíc podporovaných státními složkami. A vzhledem k tomu, že je namířená proti Rusům a historická nenávist vychází z kruté porážky mající základ v drsné bitvě u Stalingradu a na celé bojové linii táhnoucí se od Leningradu (Petrohradu) až na jih, má zastání i u západních zemí dopujících ji zbraněmi, penězi a mediální podporou. Sice skrytě a tak, aby nebylo zjevné, nakolik se ukrofašistům fandí, schovává se to za oficiální Zelenského režim, nicméně řádění nácků v Oděse či na východu Ukrajiny přehlíží jen největší ignoranti.

  Bohužel i u nás dochází k popírání historických faktů. Stržení sochy maršála Koněva, přejmenování Koněvovi ulice a likvidace některých památníků věnovaných hrdinům z 2.světové války, postupné utlumování oslav porážky hitlerovského Německa ve světě a přepisování dějin, glorifikování Banderovců či mše za grázly bojujících pod nacistickou vlajkou proti vlastním bratrům, to vše je ostudou a důkazem návratu zla. U nás za protiruským tažením vidíme především prounijní liberály zmanipulované a zkorumpované Washingtonem i Bruselem. Jména Kolář, Čižinský, Pekarová-Adamová a další v některých z nás pak probouzí vztek nad tím, jak relativně mladá generace naprosto programovaně lže a manipuluje s historií.

  Netvrdíme, že se na nás sovětský vliv pár desetiletí po válce nepodepsal. Komunistický puč však vyvolali a uskutečnili naši bezpáteřní politici a následující roky byly dalších extrémem.   Socialismus nám hlavně v roce 1968, a poté i blízko svého konce, připadal zastaralý, nepružný a svazující. 35 let od jeho konce vnímáme, že ten obdivovaný Západ stihnul zdegenerovat ještě více. Plno lidí, stejně jako za 1.republiky. vnímá Rusko s despektem. A plno dalších, kteří si uvědomují, kam se propadá americký vazal, tedy Evropská unie, se k Moskvě obrací s jistou nadějí. Vše má svůj čas, jisté však je, že absolutní většina z nás nechce žádnou válku. Rusové si své vítězství nad Německem připomínají dodnes a dá se říct, že si udržují svou bojovou morálku. Ne, nejsou neporazitelní. Ale jsou natolik hrdí, že se jsou schopni z porážek poučit a vrátit se v plné síle. Tak, jako v roce 1945. Tehdy nás osvobodili a kdo o tom vznáší pochybnosti, lže sám sobě. Proukrajinský fanatismus je jen dalším ideologickým přešlapem. Možná jednou budeme rádi za další nový květen. Tedy jestli se ho dožijeme.

Jindřich Kulhavý  2. 05 2024

zdroj: https://www.inadhled.live/uvaha-dne/kvetnove-dny/

furiant - Označení osoby : Výrazu furiant se používá pro označení člověka, dávajícího přemrštěně najevo své sebevědomí a svoje možnosti, který musí být ve své komunitě ve všem první, mít poslední slovo, mít ve všem pravdu (i kdyby ji neměl) (viz např. drama Naši furianti Ladislava Stroupežnického s podtitulem „obraz života v české vesnici o čtyřech dějstvích“ z roku 1887); vejtaha, náfuka, haur.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Furiant

Ruskou invazi na Ukrajinu lze podle teorie von Clausewitze vnímat jako pokračování politiky jinými prostředky. Poté, co Kyjev nesplnil dohodu Minsk-2 a NATO nebylo ochotno vyhovět ruským bezpečnostním zájmům, Moskva usoudila, že všechny mírové prostředky byly vyčerpány. Hrozby se posuzují podle jejich nebezpečnosti a záměrů. Situace, které Rusko čelilo, se rychle zhoršovala s tím, jak sílila ukrajinská armáda, vyzbrojovaná a cvičená Západem a zároveň jak se Ukrajina postupně měnila ve faktického člena NATO. Hrozivě se jevily i úmysly, protože Kyjev a NATO se zdály být pevně rozhodnuty pro vojenský zásah na Donbase a dokonce i pro znovuzískání Krymu. S těmito rostoucími hrozbami se jevilo, že nečinnost bude větším rizikem než ruská vojenská intervence.

Následné rozhodnutí o použití vojenské síly bylo formulováno jako "speciální vojenská operace", částečně kvůli omezenému cíli, kterým byl nátlak na Kyjev, aby přijal požadavky Moskvy. Cílem ruské invaze bylo vnutit Ukrajině urovnání situace, neboť toho nebylo možné dosáhnout diplomatickou cestou. Rusko původně vstoupilo na Ukrajinu s armádou čítající přibližně 150 000 vojáků, což bylo příliš málo na to, aby Ukrajinu dobylo a obsadilo.

Ruská armáda se vyhýbala útokům na kritickou infrastrukturu a byla zdrženlivá, aby omezila civilní oběti. Zdrženlivost ruské armády v počátečních fázích války odpovídala cíli, přimět Ukrajinu k jednání, aniž by se v ukrajinském obyvatelstvu vytvořilo nepřekonatelné nepřátelství, protože to by Kyjevu rovněž ztížilo vyjednávání. Velikost ruské armády nasazené na Ukrajinu byla dána potřebou vytvořit tlak na Ukrajinu a na Západ. Armáda nebyla dostatečně silná pro invazi a pro obsazení velké části ukrajinského území. To však využilo NATO k tvrzení, že slabá a zaostalá ruská armáda může být Ukrajinci poražena.

V prvních týdnech války došlo ke třem pokusům jednat o ukrajinské neutralitě s cílem ukončit válku před rozpoutáním nadměrného ničení. Všechny snahy směřovaly k úspěchu, než je torpédovaly USA a Velká Británie. Ze strategického hlediska měl Washington zájem zabránit neutralitě Ukrajiny, zatímco určité krveprolití bylo pro USA výhodné, protože umožňovalo oslabit Rusko a zajišťovalo trvalý rusko-ukrajinský rozkol. USA sabotováním mírových jednání potopily ruský cíl krátké a omezené intervence a místo toho prosazovaly dlouhou válku.

Dne 25. února 2022, den po ruské invazi, tvrdil prezident Zelenskyj: "Dnes jsme z Moskvy slyšeli, že stále chtějí jednat. Chtějí jednat o neutrálním statusu Ukrajiny..... Nebojíme se mluvit o neutrálním statusu." Pokud by Kyjev souhlasil s neutralitou a ukončil tak své snahy o vstup do NATO, válka by byla pravděpodobně velmi krátká - jak bylo původně zamýšleno. Následujícího dne, 26. února, Zelenskyj znovu potvrdil připravenost jednat o neutralitě Ukrajiny: "Pokud jsou rozhovory možné, měly by se uskutečnit. Pokud v Moskvě řeknou, že chtějí vést rozhovory, včetně těch o neutrálním statusu, nebojíme se toho. I o tom můžeme jednat." Den poté, 27. února, Moskva a Kyjev oznámily, že v Bělorusku povedou mírové rozhovory "bez předběžných podmínek". Později Zelenskyj dokonce vyzval k uzavření "kolektivní bezpečnostní dohody", která by zahrnovala i Rusko, aby se zmírnily vzájemné bezpečnostní obavy, které vyvolaly válku.

Na Západě se objevilo znepokojení nad vyhlídkami na mírovou dohodu a byla nabízena pomoc pro pokračování války. Dne 25. února 2022, první den po ruské invazi, i když Zelenskyj souhlasil s jednáním o neutralitě, mluvčí USA Ned Price oznámil, že Washington odmítá jakékoli mírové rozhovory bez předběžných podmínek, neboť USA nemohou akceptovat diplomacii dříve, než Rusko stáhne všechny své síly z Ukrajiny:
"Nyní vidíme, že Moskva navrhuje, aby se diplomacie uskutečnila pod hlavněmi zbraní nebo v okamžiku, kdy rakety, minomety a dělostřelectvo Moskvy míří na ukrajinský lid. To není skutečná diplomacie... Pokud to prezident Putin myslí s diplomacií vážně, měl by okamžitě zastavit bombardovací kampaň proti civilistům, nařídit stažení svých sil z Ukrajiny a dát světu zcela jasně a jednoznačně najevo, že Moskva je připravena na deeskalaci."

Podněty k prodloužení války poskytli i Evropané. Dne 27. února, ve stejný den, kdy Rusko a Ukrajina oznámily mírové rozhovory, EU schválila vojenskou pomoc Ukrajině ve výši 450 milionů eur, čímž dala najevo svou podporu, která snížila motivaci Kyjeva k jednání s Moskvou. Jak později uznal šéf zahraniční politiky EU Josep Borrell, bez vojenské podpory Západu by válka skončila "během několika dní". Následovalo tvrzení EU i USA, že vojenská pomoc by měla posílit sílu Kyjeva u jednacího stolu.  EU, ani USA se během následujících dvou let za jednací stůl neposadily. místo toho byla mírová jednání vždy aktivně sabotována.

Druhá snaha o rychlé ukončení konfliktu se objevila počátkem března pod vedením izraelského premiéra Naftaliho Bennetta (ve funkci do 30.6.2022, potom vystřídán Benjaminem  Netanyahuem) . Izraelský premiér uvedl, že ho Zelenskyj kontaktoval a požádal o mírové rozhovory s Putinem. Podle Bennetta se Putin zabýval především hrozbou expanze NATO, a proto byl ochoten učinit "obrovské ústupky" tím, že se vzdá cílů, jako je demilitarizace Ukrajiny. Putin požádal Bennetta, aby Zelenskému sdělil, že invaze skončí, pokud Zelenskij bude souhlasit s tím, že Ukrajina zůstane mimo NATO, a Zelenskij tyto podmínky přijal s tím, že Ukrajina do NATO nevstoupí. Bennett navrhl, že by Ukrajina mohla následovat izraelský model silné nezávislé armády, která bude schopna se bránit sama, místo aby se spoléhala na NATO, což bylo přijatelné jak pro Putina, tak pro Zelenského. Bennett tvrdil, že "obě strany si velmi přály příměří", a proto "byla velká šance dosáhnout příměří".

Bennett však tvrdil, že Západ zasáhl a "zablokoval" mírovou dohodu. Zatímco Německo a Francie byly pragmatické, Spojené království a USA byly ostře proti dohodě a chtěly využít válečné příležitosti k boji za oslabení Ruska.
Podle Bennetta Západ mírovou dohodu zablokoval, protože došlo k "rozhodnutí Západu nadále útočit na Putina" namísto toho, aby usilovali o mír. Dne 21. března 2022 mluvčí USA Ned Price naznačil, že diplomatické urovnání nezáleží jen na Ukrajině, protože se jedná také o konflikt o světový řád:
"Je to válka, která je v mnoha ohledech větší než Rusko, je větší než Ukrajina..... Klíčové je, že v sázce jsou principy, které mají univerzální platnost všude, ať už v Evropě nebo v Indopacifiku, či kdekoli mezi nimi. A to jsou základní principy, které se prezident Putin snažil porušit a ignorovat a které se naši ukrajinští partneři, podporovaní mezinárodním společenstvím, snažili bránit - princip, že každá země má suverénní právo určovat svou vlastní zahraniční politiku, má suverénní právo sama určovat, s kým se rozhodne spojit, pokud jde o její spojenectví, partnerství, a jakým směrem chce zaměřit svůj budoucí vývoj. V tomto případě si Ukrajina zvolila demokratickou cestu, cestu západního pohledu, a to je něco, s čím prezident Putin zjevně nechce počítat."

Třetí snaha o dosažení mírové dohody začala koncem března, kdy se Turecko ujalo role prostředníka při vyjednávání o míru mezi Ukrajinou a Ruskem. Hlavní překážka na cestě k míru byla překonána, neboť Zelenskyj nabídl při jednáních neutralitu. Moskva a Kyjev se tak opět přiblížily mírové dohodě. Předběžnou mírovou dohodu potvrdily Fiona Hillová, bývalá úřednice Rady národní bezpečnosti USA, a Angela Stentová, bývalá národní zpravodajka pro Rusko a Eurasii. Hillová a Stentová napsaly článek pro časopis "Foreign Affairs", v němž nastínily hlavní podmínky dohody. V článku uznali, že zdrojem konfliktu byl expanzionismus NATO. Téměř celá politická mediální elita napříč Západem unisono tvrdila, že vojenské akce Ruska nemají s expanzionismem NATO nic společného a že s Putinem není možné vyjednávat. Článek Hillové a Stentové byl přiznáním opaku:
"Podle několika bývalých vysokých amerických představitelů, s nimiž jsme hovořili, se zdálo, že v dubnu 2022 se ruští a ukrajinští vyjednavači předběžně dohodli na obrysech vyjednaného prozatímního řešení: Rusko by ustoupilo na pozice z 23. února, kdy kontrolovalo část Donbasu a celý Krym, a výměnou by Ukrajina slíbila, že nebude usilovat o členství v NATO a místo toho obdrží bezpečnostní záruky od řady zemí."

Později Putin odhalil návrh dohody o mírové smlouvě, které bylo mezi Ruskem a Ukrajinou dosaženo. Název návrhu dohody "Smlouva o trvalé neutralitě a bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu" uváděl, že Ukrajina zavede do své ústavy "trvalou neutralitu".

Dne 9. dubna 2022 se však britský premiér Boris Johnson vydal do Kyjeva, aby dohodu narychlo sabotoval. Jako důvod zrušení mírových jednání uvedl vraždění v Buči. Zprávy z Ukrajiny tvrdily, že Spojené království a USA přesvědčily Zelenského, aby od mírové dohody odstoupil, když Ukrajině nabídly zbraně, které potřebovala k porážce Ruska na bojišti. Ukrajinská média uvedla, že Johnson přijel do Kyjeva se dvěma prohlášeními:

První zní, že Putin je válečný zločinec, je třeba na něj vyvíjet nátlak, ne s ním vyjednávat. A druhým je, že i když je Ukrajina připravena podepsat s Putinem nějaké dohody o zárukách, oni [Spojené království a USA] k tomu nejsou připraveni.
Turečtí vyjednavači potvrdili, že Západ si nepřeje mír, protože USA a Spojené království vytvořily vhodnou situaci, v níž mohou oslabit Rusko tím, že budou bojovat s Ukrajinci jako s prostředníky. Turecký ministr zahraničí Mevlut Cavusoglu tvrdil, že některé státy NATO chtějí válku prodloužit, aby Rusko vykrvácelo. Cavusoglu to upřesnil:
"Po jednáních v Istanbulu jsme si nemysleli, že válka bude trvat tak dlouho.... Ale po jednání ministrů zahraničí NATO jsem měl dojem, že v členských státech NATO jsou tací, kteří chtějí, aby válka pokračovala - ať válka pokračuje, aby Rusko bylo oslabeno. Situace na Ukrajině je příliš nezajímá."

Numan Kurtulmus, místopředseda Erdoganovy politické strany, potvrdil, že Zelenskyj byl připraven podepsat mírovou dohodu do doby než  zasáhly USA:
"Tato válka není válkou mezi Ruskem a Ukrajinou, je to válka mezi Ruskem a Západem. Tím, že Spojené státy a některé evropské země podporují Ukrajinu, prodlužují tím tuto válku. To, co chceme, je ukončení války. Spojené státy považují prodlužování války za svůj zájem."

Německý generál ve výslužbě Harald Kujat, bývalý šéf německého Bundeswehru a bývalý předseda Vojenského výboru NATO, potvrdil, že Johnson sabotoval mírová jednání, aby mohl vést zástupnou válku s Ruskem. Kujat potvrdil, že bylo téměř dosaženo dohody, v níž se "Ukrajina zavázala vzdát se členství v NATO a nedovolit rozmístění na svém území žádných cizích vojsk nebo vojenských zařízení", zatímco "Rusko zřejmě souhlasilo se stažením svých sil na úroveň z 23. února, tj. před zahájením útoku na Ukrajinu". Generál Kujat však také potvrdil, že "britský premiér Boris Johnson zasáhl 9. dubna v Kyjevě a zabránil podpisu. Odůvodnil to tím, že Západ není připraven na ukončení války". Podle Kujata Západ požadoval něco, co se rovnalo ruské kapitulaci: "Nyní je opakovaně požadováno úplné stažení jako předpoklad pro jednání." Generál Kujat vysvětlil, že tento postoj byl způsoben válečnými plány USA proti Rusku:
"Možná, že jednoho dne bude položena otázka, kdo nechtěl této válce zabránit... Jejich deklarovaným cílem je oslabit Rusko politicky, ekonomicky a vojensky do té míry, aby se pak mohly obrátit proti Číně, svému geopolitickému soupeři, který jediný je schopen ohrozit jejich nadvládu jako světové velmoci. Ne, tato válka není o naší svobodě... Rusko chce zabránit svému geopolitickému rivalovi USA, aby získaly strategickou převahu, která by ohrozila bezpečnost Ruska."

Niall Ferguson na serveru Bloomberg rovněž citoval zdroje z vlád USA a Velké Británie, které se vyslovily pro to, aby se "konflikt prodloužil, a tím vykrvácel Putin", neboť "jediným cílem této hry je konec Putinova režimu". Washington se domníval, že válka by mohla být využita v rámci širší geopolitické kampaně, neboť oslabení Ruska a svržení Putina by vyslalo silný signál Číně. Nechat vybojovat své války jinými státy je vrcholem imperiálního snažení. Americký generál ve výslužbě Keith Kellogg v březnu 2023 podobně tvrdil, že "pokud se vám podaří porazit strategického protivníka bez použití amerických vojáků, jste na vrcholu profesionality". Kellogg dále uvedl, že využití Ukrajinců v boji proti Rusku "odstraňuje strategického protivníka ze stolu", a umožňuje tak USA soustředit se na "primárního protivníka, kterým je Čína". Generální tajemník NATO Stoltenberg rovněž tvrdil, že porážka Ruska a využití Ukrajiny jako bašty proti Rusku "usnadní" USA "soustředit se na Čínu... pokud Ukrajina zvítězí, pak budete mít druhou největší armádu v Evropě, ukrajinskou armádu, zocelenou bojem, na naší straně. Ruská armáda bude oslabena a dojde k žádoucímu posunu v Evropě, která nyní skutečně zvýšuje i výdaje na obranu."
Obvinění a zprávy o sabotáži mírových dohod s cílem využít Ukrajinu jako prostředníka k oslabení Ruska Londýn ani Washington nikdy nepotvrdily. Přesto rétorika, která následovala, naznačuje, že Britové a Američané připravovali stát na vleklou zástupnou válku. V dubnu 2022, poté co Kyjev odstoupil od mírových jednání v Istanbulu, Johnson tvrdil: "Myslím, že je velmi těžké si představit, jak mohou Ukrajinci vyjednávat s Putinem",  místo toho obhajoval pokračování ve strategii dodávek zbraní Ukrajině. V červnu 2022 Johnson ve svém projevu na zasedání skupiny G7 a NATO tvrdil, že důležitá je "strategická vytrvalost", "nyní není čas na to, abychom se dohodli nebo abychom povzbuzovali Ukrajince, aby se dohodli na špatném míru". V září 2022 Johnson opět argumentoval proti mírové dohodě s Ruskem, protože je nutné na Ukrajině udržet kurz oslabující pozici Moskvy. Později Johnson publikoval v deníku Wall Street Journal článek, v němž se vyslovil proti jakýmkoli jednáním: "Válka na Ukrajině může skončit pouze porážkou Vladimira Putina". V říjnu 2022 se prezident Zelenskyj odvolal na výnos Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny, podle kterého je jednání s prezidentem Putinem nezákonné. Před jaýmkoli politickým urovnáním by bylo nutné odstavit prezidenta Putina od moci. Snaha NATO o prodloužení války na Ukrajině za účelem změny režimu v Rusku nabírala na obrátkách.

Čína navrhla v únoru 2023 mírový plán o 12 bodech, který měl zahájit jednání. Rusko i Ukrajina na návrh a jeho zásady reagovaly do jisté míry pozitivně. Ukrajinský ministr zahraničí Dmitrij Kuleba vyjádřil připravenost Ukrajiny o návrhu jednat. Na ruské straně prezident Putin rovněž potvrdil, že návrh představuje dobré východisko pro jednání. Spojené státy však vyjádřily "hluboké znepokojení" a svůj rozhodný nesouhlas s příměřím zprostředkovaným Čínou. Mluvčí Rady pro národní bezpečnost John Kirby tvrdil, že "výzvy k příměří nyní nepodporujeme, neboť příměří by v podstatě potvrdilo to, čeho se Rusku podařilo na Ukrajině zmocnit, a dává mu čas a prostor k přípravě budoucích operací, a to prostě není přijatelné". V červnu 2023 ministr zahraničí Anthony Blinken odmítnutí příměří zopakoval, když Washington tlačil Kyjev k protiofenzívě:
"Příměří, které jednoduše zmrazí stávající linie a umožní Putinovi upevnit kontrolu nad obsazeným územím a pak si odpočinout, znovu vyzbrojit a znovu zaútočit - to není spravedlivý a trvalý mír. Je to potěmkinovský mír. Legitimizoval by ruský zábor území. Odměnil by agresora a potrestal oběť."

Odmítání a sabotování mírových jednání ze strany USA se stává stále větším problémem, protože světové veřejné mínění, zejména mimo země NATO, nepodporuje zástupnou válku Západu proti Rusku. Washington proto sponzoroval vlastní mírové summity, které se nejprve konaly v Dánsku a poté další v Saúdské Arábii. Rusko však na tyto mírové summity nebylo pozváno a jeho bezpečnostní obavy z rozšiřování NATO nebyly řešeny. Hlavním cílem těchto summitů bylo zasít rozkol v rámci zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika); Kyjev výslovně uvedl, že cílem je sjednotit svět kolem Ukrajiny. Mírové summity byly tedy iniciativami, které měly posílit NATO.

Provládním propagandistům zřejmě nedošlo že nenávist k Rusku už je dávno pryč. Ta byla za Brežněva.

Dost se divím že to nedošlo ani opozičním stranám. Já také dřív nenáviděl Rusko, kvůli tomu že nám po roce 1948 vnutilo své představy o politice i hospodářství, taky jsem je nesnášel kvůli tomu, co udělali v roce 1968 ale to je pryč.

Když se dnes dám do řeči s někým, koho znám i někdy s lidmi neznámými, většina z nich fandí Putinovi. To že dnes někdo fandí Rusku, už není urážka ale známka zdravého rozumu. Jen se divím že si to neuvědomují představitelé vládních stran ani opozice.

Přiznám se, že zahájení předvolebních kampaní ANO i SPOLU a hesla která ukáží navenek jak si představují ten „velký styl“ do této chvíle prošla mimo mne. Předpokládal jsem, že den kdy PRVNÍ MÁJ vytlačil SVÁTEK PRÁCE je dnem, při kterém zejména levicově orientovaní politici, vedení pod hlavičkou levicové ANO i všech současných levicově orientovaných vládních stran, včetně ODS, se budou rádi a okázale producírovat. Vlastně kdy jindy? Svátek práce k tomu poskytuje nejlepší příležitost. Slavnostní volný den, kdy oni se předvedou, volno nevolno, když jde o ně, nezahálejí. Dělají vše proto, aby se i další roky měli skvěle. Nevadí, že všechno kolem nich jde do kopru či kam.

Se zájmem jsem přečetl dnešní Vidlákův předvolební souhrn. Během několika minut čtení mám přehled co, kdo, kde a jak vyvádí. Když k tomu večer přidám informace co vyčtu ve zdejší diskusi, budu vědět vlastně o všem, co s tím souvisí i nesouvisí. Dnes to nejspíš bude výživné.

Navzdory všemu tomu co se děje, vlastně realitě stále nerozumím, spíše nechci uvěřit. Kvůli komu a proč mají předvolební kampaně pro politiky tak obrovský význam? Proč v době kdy všichni okolo sebe vidíme na každém kroku realitu (nebo nevidíme)? V době kdy chybí peníze na životně důležité věci, kdy se zadlužujeme jako dosud nikdy, kdy sami sobě zakazujeme a ničíme to, co pro náší vlastní existenci je životně důležité, kdy na dluh investujeme do zabíjení lidí, najednou nešetříme a okázale utrácíme za vylepení plakátů s přikrášlenými portréty politiků, doplněné líbivým heslem? Možná budou pro některé i koblihy zdarma, nebo letos bez koblih?

Znovu si kladu otázky: Kdo jsou ti z nás, dosud nerozhodnutí? Jak to dělají? Zavírají oči? Nechtějí se dívat okolo sebe?  Vyčkávají a uvěří až frázím a slibům z plakátu vyvěšených na poslední chvíli? Kdo jsou ti, kterým k rozhodnutí stačilo, že s jednou předsedkyní se vyfotil jeden klarinetista?  Kdo jsou ti, kteří to spolu půjdou hodit  jiným, protože za předsedou přiletěla kvůli fotce ženská, co vymyslela těhotenské uniformy pro tankistky. Vyfotila se, pronesla moudro a letěla zpět, přímo do Brusele?

Jestli je to opravdu tak, tak dobře nám tak!

Vždyť je to parta maňásků. Někde něco sdělej, pak jim občas předseda vysvětlí, že se mýlili, tak druhý den se vykrucují, že to vlastně mysleli jinak. Jelikož Bůh, maminka a předseda mají vždycky pravdu. Akorát škoda, že předseda si myslí, že Měsíc je planeta.

Tak to se děsně těším na ty zářné zítřky s tímto ansámblem.

Tak jo, dobře. A jak byste charakterizoval dnešní ODS?

Mám pro vás na srdci jen krátké vyznání, všechno je v prdeli, čeká vás zklamání!

2+2=4