Ještě jednou...

--------------------------------------------

 

Ruský obranný průmysl
V červnu 2023 vojenský "expert" Alexandre Vautravers ve švýcarských médiích prohlásil, že "ruský obranný průmysl je stínem toho, co byl obranný průmysl Sovětského svazu", a že "odsuzuje ruskou armádu k neúspěchu." Nákup techniky v zahraničí, jako jsou lehká víceúčelová kolová obrněná vozidla (LMV) od italské firmy Iveco nebo nákup fregat MISTRAL z Francie, interpretoval jako známku neschopnosti ruského průmyslu.
Ve skutečnosti Rusko udělalo přesně to, co západní země, a snažilo se nakoupit levnější "hotové" vybavení. Je to proto, že Rusko vyvíjí vysoce sofistikované zbraňové systémy, jako jsou hypersonické zbraně, platforma ARMATA pro obrněná vozidla, robotické systémy a řídicí sítě využívající umělou inteligenci. Rusko si proto nechává investice do domácí výroby citlivého, technologicky vyspělého vybavení a raději se obrací na zahraničí pro nákup jednodušších systémů. Přesně to se stalo v případě íránských bezpilotních letounů SHAHID-136 (v Rusku známých jako GERAN-2). Stojí za zmínku, že velká část těchto nákupů byla realizována v zemích NATO, což svědčí o tom, že Rusko nemělo v úmyslu zapojit se do konfliktu s Evropany.

Stejně tak Gina Raimondo, americká ministryně obchodu, sdělila v květnu 2022 na slyšení v Kongresu, že Rusové vybírají mikroprocesory z praček a ledniček, aby je získali pro své zbraně. To vše stačilo k tomu, aby to podnítilo evropskou hloupost. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková tuto zprávu opakovaly stále dokola. Proč evropské političky usilují o prokázání pravdivost bonmotu: "Jmenování nekompetentní ženy do důležité funkce je důkazem, že se kvóty pro ženy dodržují."
Podle francouzského televizního kanálu TF1 Rusko nevyrábí polovodiče. Jak se dalo očekávat od konspiračního média, je to lež. Mikroelektronika se často rozlišuje podle šířky spojů v nanometrech (nm). Tato šířka určuje velikost jednotlivých prvků a spojů na čipu. Čím jsou menší prvky tím rychlejší je procesor a také více prvků se vejde na čip. Ve skutečnosti Rusko vyrábí 25 procent svých potřeb, včetně vojenských, které využívají především mikroprocesory o šířce spoje 100-150 nm a středněnanometrové procesory (30-65 nm). V případě nižších nanometrových mikroprocesorů (20-60 nm) používaných ve vojenském vybavení se může spolehnout na Čínu. Mikroprocesory s malou a velmi malou šířkou (4-12 nm), které se nacházejí v tabletech a mobilních telefonech, se ve výzbroji obecně nepoužívají. Sami Ukrajinci prohlásili, že Rusové nemají o mikroprocesory nouzi. Přesto sankce upozornily na zranitelnost a Rusko se rozhodlo realizovat program zaměřený na vytvoření výrobní kapacity pro výrobu 7nm mikroprocesorů do roku 2030. Navzdory fámám šířeným západními médii tedy neexistují žádné důkazy o tom, že by Rusko muselo nakupovat zbraňové systémy od externích dodavatelů, aby kompenzovalo nedostatek ve svém obranném průmyslu. Důvodů je hned několik. Prvním je, že ruský obranný průmysl je ve velmi dobré kondici. Je inovativní a na mezinárodním trhu mimořádně konkurenceschopný. Na rozdíl od západních zemí ruský zbrojní průmysl, stejně jako ukrajinský, pokračuje ve vývozu vojenského vybavení. Dnes se jejich vývoz zbraní výrazně snížil, protože většina jeho produkce byla přesměrována na domácí potřebu.

Ze kterých zemí dováží Rusko mikroprocesory
Graf ukazuje počet dodávek mikroprocesorů za roky 2021 a 2022 podle jednotlivých zemí, graf vychází z údajů ukrajinské výzkumnice Eliny Ribakové. Jak je vidět, v roce 2022 Čína a Hongkong z velké části nahradily dodávky ze Spojených států a Německa. Poznamenáváme, že Estonsko, které nikdy nevynechá příležitost dát najevo svou nenávist k Rusům, stejně jako manžel jejich premiérky Kaji Kallasové, ze kterého zřejmě nevyzařuje ani poctivost, ani inteligence.
Ruský zbrojní průmysl představuje asi 800 podniků a téměř půl milionu pracovních míst. Zatímco za komunistické éry fungoval tento průmysl na principu plánovaného hospodářství, dnes funguje na principu tržní ekonomiky. Architektura ruského zbrojního průmyslu je ve skutečnosti velmi podobná té evropské ze 60.-80. let 20. století - všechny podniky jsou prakticky ve vlastnictví státu. Na rozdíl od západního vojensko-průmyslového komplexu, jehož zájmy se mohou rozcházet se zájmy státu, v Rusku dochází ke vzájemné shodě.

Po skončení studené války ustoupil zbrojní průmysl na Západě, a zejména v Evropě, civilní výrobě, aby mohl čerpat "mírovou dividendu". Mnoho lidí, zejména ve Francii, tato situace znepokojila a považovali ji za strategickou chybu. To však není pravda. Situace v Evropě a dobré vztahy s Ruskem (přinejmenším do roku 2014) znamenaly, že vojenská hrozba neexistovala, a udržování velkých výrobních kapacit nebylo z objektivního hlediska odůvodněné. To je pravděpodobně základní důvod, proč Spojené státy od konce studené války dělaly vše pro udržení neustálého ohrožení. I dnes udržují narativ o ruské hrozbě pro Evropu pouze neonacisté, aby ospravedlnili naši politiku vůči Ukrajině.

Elektronická válka a kybernetická válka
Oblastí, kterou naši "experti" systematicky ignorují a prakticky vždy zaměňují s kybernetickým bojem, je elektronický boj (ESN). Ačkoli se tyto dvě disciplíny mohou prolínat, technicky se od sebe liší. Zjednodušeně řečeno, elektronická válka je válkou vln v tzv. éteru, zatímco kybernetická válka je válkou softwaru.
S rostoucí elektronizací společnosti se rozsah aktivit elektronického boje rapidně rozšířil, zejména v tak rozlehlé zemi, jako je Ukrajina, kde vojenská komunikace využívá vysoce komputerizované satelitní systémy, podobné sítím GSM používaným v civilním sektoru.

Označení "radioelektronický boj" (радиоэлектронная борьба) představuje oblast v níž Rusko vyniká a v níž má pravděpodobně převahu proti Západu. Je to oblast skrytého úspěchu, jak přiznává BBC:
V tomto odvětví Rusko převyšuje početní stavy ukrajinských jednotek a předčí je, ale má také rozsáhlé zkušenosti v oblasti elektronického boje. Rusko zablokovalo a ruší ukrajinské vojenské komunikační systémy.

Dne 25. května 2023 britské ministerstvo obrany oznámilo, že podle společnosti Geollect Rusové od 14. května 2023 prolomili automatický identifikační systém (AIS), a vyvolali dojem pohybujících se obchodních lodí tvořících obraz písmene Z o velikosti 65 km. Symbol "Z" identifikovaný sledovacím softwarem se pohyboval po Černém moři.

Na začátku své intervence v únoru 2022 dokázalo Rusko neutralizovat všechny ukrajinské vojenské přenosové systémy.
Zničení terminálů Starlink donutilo velitelská stanoviště vyměňovat si údaje o střelbě hlasem, a to prostřednictvím satelitní telefonní sítě Iridium. Tím se zpomalily reakční časy dělostřelectva, které se tak stalo zranitelnějším vůči protibaterijní palbě.

Jednou z hlavních snah elektronického boje je boj proti bezpilotním letounům. V časopise The Economist to uvádí ukrajinský důstojník:
Rusové jsou velmi, velmi dobří v tom, co dělají [...] Pokud jde o elektromagnetickou válku, dělají černou magii. Dokážou rušit frekvence, oklamat systém GPS, poslat dron do špatné výšky, takže prostě spadne z oblohy.

Systém 1L269 KRASUCHA-2 je systém určený k rušení systémů dálkového varování, jako je E-3 SENTRY AWACS používaný NATO, a to až do vzdálenosti 250 km. Může také rušit radarem naváděné raketové systémy. Proto se také používá například k ochraně odpalovacích stanovišť raket typu ISKANDER. Vysílá falešné údaje útočící raketě, čímž ji vychýlí z kurzu.
V srpnu 2023 byla ukrajinská armáda v sektoru Kupjansk zaskočena, přestože americká letadla dálkové ostrahy E-8 J-STARS a RQ-4 GLOBAL HAWK neustále sledovala oblast od ukrajinských hranic a Černého moře. Důvod, proč přípravy na tento útok zůstaly neodhaleny, spočívá v tom, že Rusové jsou schopni se učinit "neviditelnými" díky elektronickému boji, který oslepuje západní radary. Právě systémy rodiny KRASUCHA rozmístěné na Krymu umožňují Rusům operovat jakoby za "elektronickou clonou".

Systém 1RL257 KRASUCHA-4 je rušící systém pro americké palubní radary typu J-STARS, který se používá ke sledování pohybu nepřítele na zemi. Takové systémy se používají například na Krymu k odvrácení ukrajinských útoků naváděných americkými řídicími systémy.

Válka proti satelitům
Od počátku SMO byly ukrajinské řídicí struktury vážně poškozovány ruskými údery. Ukrajina se musela opřít o síť Starlink s přibližně 20 000 terminály financovanou americkou, britskou a polskou vládou. Systém Starlink, realizovaný společností SpaceX Elona Muska, umožňuje přenos dat prostřednictvím sítě družic a rychle se stal nástrojem pro přenos operačních dat, včetně pilotáže dronů a určování cílů. Stal se tak jedním z prioritních cílů ruského elektronického boje. Provoz této sítě na Ukrajině stojí přibližně 400 milionů USD ročně.

Starlink se tak rychle stal jedním z prioritních cílů ruského elektronického boje. Zpočátku se společnosti SpaceX dařilo rušení jejích satelitů zabránit, ale v říjnu 2022 měly masivní výpadky Starlinku "katastrofální" důsledky pro ukrajinské operační vysílání.  Podle generála Valerije Zálužného, velitele ukrajinských sil, Rusové ničili 500 terminálů Starlink měsíčně To nutilo velitelská stanoviště vyměňovat si údaje o palbě hlasem prostřednictvím satelitní telefonní sítě Iridium, což zpomalovalo reakční dobu dělostřelectva a činilo je zranitelnějšími vůči protibaterijní palbě.
Využívání civilních satelitních sítí pro vojenské účely by mohlo vést k tomu, že Rusko bude považovat satelity za legitimní cíle.

Systémy proti dronům
Rusové vyvinuli celou řadu nástrojů k eliminaci hrozby ukrajinských dronů. Nejdůležitějším z nich je protivzdušná obrana. Problém západních protiletadlových systémů spočívá v tom, že se spoléhají na omezený počet systémů pro všechny druhy vzdušné hrozby. To je například systém PATRIOT, který používá Ukrajina a který se při použití proti levným dronům s omezeným účinkem stává extrémně nákladným. Rusové mají jinou filozofii a přijímají vícevrstvý obranný systém s více systémy a částečně se překrývajícím výkonem.

Základním pilířem ruského protidronového programu je systém PANCIR SM, je to nejnovější varianta systému, který vznikl na počátku 90. let. Jedná se o bodový obranný systém, optimalizovaný pro boj s malými bezpilotními letouny, jejichž trajektorii je obtížné předvídat. Systém PANCIR je rozmístěn na taktické úrovni a podílí se na vzdušném krytí praporu. Dokáže detekovat cíle o rozměrech 15x15 cm a je vybaven střelami krátkého dosahu (<7 km) k sestřelování malých taktických bezpilotních letounů. Díky citlivosti svého radarového systému je účinným zbraňovým systémem proti taktickým raketám, jako jsou TOČKA-U (SS-21) nebo HIMARS.

Systém PANCIR (pancíř)
Obrázek 52 - PANCIR-SM je jedním z nejúčinnějších takticko-operativních protiletadlových systémů.
Druhým protiletadlovým prostředkem je bojový vrtulník Mi-28NM. Je optimalizován pro boj s bezpilotními letouny. Jeho radar N025E z něj činí jakýsi "mini-AWACS", který je schopen monitorovat vzdušný prostor a detekovat velmi malé objekty. Je také schopen lovit drony v noci. Jeho slabým místem je však citlivost jeho střel, které nedokážou zaměřit malé drony s nízkou tepelnou stopou. Je integrován do řídicích systémů RUK, což umožňuje rychle reagovat na potřeby pozemních jednotek.

Mi-28NM  byl speciálně navržen pro boj s bezpilotními letouny, zejména v noci.