Zemanovská volba

Začnu vyzdvihnutím Čmoudova komentáře ze včerejška. Prezidentská volba je jen a jen o Zemanovi. Buď pro Zemana a nebo proti Zemanovi. Drahoš v tom hraje pramalou roli. Jedinou osobností je Zeman a nikdo jiný. Čmoude děkuji, prakticky s Vámi pevně počítám na zabijačce. Ale pokud se řekne A, musí se říci i B. 

Pokud jsou tyto volby jen a jen o Zemanovi a Zeman nevyhraje, tak si to nevyhrál sám. Drahoš v tom opět nehraje prakticky žádnou roli. Mediální řev se odehrává s ním i bez něj. Dneska zjistíme v podstatě jedinou informaci... jak moc si Zeman zkazil pověst. Ti všichni ostatní, ti mu jen mydlili schody. Dělali to už dávno před dneškem a budou to dělat ještě dost dlouho po dnešku bez ohledu na výsledek. 

Ještě než to skončí, rád bych pronesl pár nesouvislých myšlenek: 

1. Je mi Drahoše vlastně líto.  Jestli vyhraje, zjistí,kam doopravdy vlezl. Pokud bude mluvit tak jak jsme to slyšeli, tak bude studnicí nových nádherných politických vtipů. Zjistí, komu je vlastně povinován a jak se bude muset zavděčit a bude muset stát sám před kamerami a pokoušet se národu vysvětlit nemožné. Jak mohl slušný člověk který je pevně proti migračním kvótám a proti Babišovi, obojí podpořit. A český člověk je smějící se bestie... V té chvíli se slušnost změní ve slabost a slabochy nikdo nemá rád. 

Pokud Drahoš prohraje, bude jeho ještě teplá politická mrtvola promtně okradena a vyvezena na smetiště dějin. Má jen tuhle jednu příležitost a pokud neuspěje, najde si Kavárna někoho jiného. Dneska skoro Bůh a sjednotitel, zítra v kafilérii. Je dost možné, že příští volba prezidenta nebude za pět let. Drahoš už do ní každopádně znovu nezasáhne. Pokud se to stane, měli by se noví kandidáti Kavárny podívat, jak se mezi těmi slušnými a lepšími lidmi zachází s neúspěšnými.

2. Všimli jste si, že jakmile se debata mezi kandidáty na ČT stala klidnou (i když ne moc věcnou) jak najednou mezi kandidáty nebyl skoro žádný rozdíl? Myslím tedy v politickém programu. Osmdesát procent všeho by dělali prakticky stejně. Kdyby podobných debat bylo víc, nejspíš by se ukázalo, že se rozhodujeme  mezi starým rutinérem, kterému dosluhuje tělo a svěžím nováčkem, který neví, která bije. Ne že by nebyl důvod si vybírat, ale preference voliče by se tak či tak nestala předmětem občanské války. S klidným svědomím mohu říci, že budeme mít stoprocentního Zemana a nebo osmdesátiprocentního Zemana. Je v tom rozdíl, moje preference se tím nezměnily, ale už by to nemusel být důvod k rozpadu přátelství i rodin.  

3. Včera jsem tipoval vítězství Drahoše, ale nemám to podložené vůbec ničím. Před pěti lety se při analýze výsledků voleb ještě celkem daly vidět jasné kontury mezi městem a vesnicí, mezi bohatými a chudými, vzdělanými a méně vzdělanými, mladými a důchodci. Letos se to nějak ztratilo. Zeman bodoval kromě Prahy všude, ale Drahoš měl také dost vyrovnané výsledky. Dneska ráno běhal po kancelářích náš ředitel a všude vykládal, jak bude volit Zemana a podobně mluvili všichni náměstci, manažeři i inženýři. Naproti tomu hodně dělníků ze suterénu obilného sila naopak říkalo, že budou volit Drahoše. Ale nebylo to pravidlo. Podobně není pravidlo ani pro mladší a starší ročníky. Zůstal mi jen jeden matný znak... Hodně z těch, co Zemana nebudou volit, říkalo, že je to proto, že řekl v televizi sprosté slovo.Už ani nevěděli jaké. Ani nevěděli, že se to týká nějakých Pussy Riot. Ale Tatíček Masaryk sprostě nemluvil a tak by Zeman také neměl. Tečka. Pokud Zeman prohraje, začnu si pohrávat s myšlenkou, že mu to prohrály ty Pussyny. Lidem je ukradené nějaké tahání na východ a je jim ukradené, zda a jak Zeman zasahoval Sobotkovi do vládnutí. Ale sprostě se mluvit nemá.... 

4. Synáček mého bratra Mastera se k volbě prezidenta vyjádřil takto: V rybníku sedí žába a dělá "kvák, kvák". A v tom si vedle ní sedne šašek a říká: "Já nejsem žába, kvák, kvák". Skoro mám pocit, že už nic výstižnějšího nevymyslím.  

5. Chtěl bych se dneska rozloučit jednou myšlenkou mého tatínka. Ten mi několikrát, když jsem byl skoro na lopatkách, řekl, že v životě se musí bojovat tak, aby bylo možné bojovat i zítra. Platí to pro vítěze i poražené. Ať už v našem okolí nastane velký smutek nebo velká radost, stejně to znamená bojovat dál. 

PS. Že je moje žena tolerantní, to mi říkají docela často. Má za manžela mladší provedení Zemana, neřizenou střelu se spoustou podivných zájmů, rebela, který neumí držet hubu, do toho pět dětí a hospodářství. A teď navíc ještě rozdílné politické postoje, kdy jí leckdo vysvětluje, jak jsem vlastně špatný, politicky neuvědomělý, ba i přímo hříšný, protože volím Zemana. A ona za mnou stojí. Hodí to klidně Drahošovi, ale kde může tam se mě zastane a vadí jí, že jsem místními lepšími lidmi popotahován za svoje názory. 

Ano, věděl jsem, že je má žena tolerantní. Snažil jsem se to vždycky oceňovat. Ale teď teprve ta její tolerance dostala měřítko. Teď teprve se její osobnost ukázala vedle jiných osobností a její velikost vedle jiných malostí. a já musím konstatovat, že žádné ocenění není dost velké, žil jsem vedle ní třináct let a nevěděl jsem, co v ní mám.